Mám koníčka.

Poslední dobou mám však stále silnější pocit, že svému koníčku dělám vola. 
Tak si představte, že já, kdysi člověk soudný, dělám naprosto nesmyslné věci v domnění, že to pomůže, Takto mě ovlivnila jedna paní, prý to někde na pavlači slyšela a já neváhám a pokus provádím v naději, že ty mrchy z toho leknutí snad trefí šlak, nebo co jsem si myslela? 
Že nevíte o čem mluvím, to já také ne, proto, že jsem naprosto bezradná a vinu na tom nese MOLICE, ta mrcha nezničitelná. Totiž, slyšela jsem, že když ji v noci, ve tmě, vyfotíte bleskem, do rána všechna zdechne a tak si představte, že jsem to udělala a jestli po všech těch peripetiích to nezabere, koupím pištolku a jednu po druhé, ji vystřílím. 
Ty maličké bílé tečky, to je ten prevít, co pije mou krev, pije i krev kytičkám, ničí mé nervy a bere mně sílu.

 

 

 

cooltext118168686417267

 

 

 

 

37 komentářů: „Mám koníčka.

  1. Líbí se mi fotografie, příroda zazelenala, z cesty vesnicí dýchá poklid, ale oblaka vypadají divoce, jako kdyby se čerti ženili, anebo tam prolétlo alespoň deset tryskáčů.

  2. Na májových horách je krásně, zatím jsme sice v žádných větších nebyli, ale i na kopcích jsme si to užili.
    A hory na řeckých ostrovech už stojí za to, šplhají skoro až ke 3000 m.

    1. Byla jsem jen na jedné a to na Olympu 2917 m. To jsem ještě byla mladá a krásná, dnes jsem již jen krásná a na tu horu bych nevylezla ani po čtyřech. Do třetiny nás vyvezli a dali nám dobrou radu, zpátky mrtvé, nás donesou prý minikoníci, kteří tenkrát byli rozestavěni po cestě a věděli jak se vrátit dolů ke svému majiteli. Na ostrovech, tedy na těch, které znám, tak vysoké hory nejsou ale nemohu a ani nechci vědět všechno, všude jsem nebyla a všechno neviděla, když nevím kouknu do všeználkova Wiki-poradce? Řecko miluji, byli jsme tam mnohokrát i pracovat a tímpádem třeba, na celé léto.
      A jak se říká, „ všude dobře, tak proč být doma “ ?
      Když si kliknete na fotky, do prohlížeče, dozvíte se i jak se to tam, na těch fotkách jmenuje
      Děkuji za komentář, oplatím.

  3. Problémy s molicemi znám, ale vyřešit je nedokážu, Aničko. S tím bleskem mi to připadá jako blbina, ale kdo ví, třeba to zabere. 😉
    Zběžně jsem přečetla tvoji debatu s Jaruškou. Jsem jedna z těch, které moře ani cizina neláká, chtěla bych toho co nejvíc procestovat u nás. Bohužel, se mi to zřejmě nepodaří. 😦
    Když vidím tvoje nádherné záběry krajiny, hned bych se rozjela někam do hor!
    Přeji krásné májové dny. ☼

    1. Já Hanko chodím ráda s Googlem, tam k vám, na Earthu si procházím všechna krásná místa a památky, nevycházím z údivu, jak se všechno mění a je krásně opravené a upravené, kdysi jsem se považovala za jedničku, když jsem jako jediná měla kytky na balkonech, dnes jsou všude a já nemusím za tou krásou do Švýcarska, i u nás je to stejné, jen já jsem v p…li s dechem.
      Jsme asi tak tři týdny za přírodou dole, teprve rozkvetly narcisky.
      Děkuji za návštěvu i přání Hanko a přeji i já tobě.

      1. Pamatuji se, že jsme po revoluci jeli s přítelem a se synem na nějaký poznávací zájezd. To byla moje jediná cesta do zahraničí, když nepočítám Rakousko na otočku. Tenkrát jsem taky obdivovala okna plná květin.
        Děkuji za krásný obrázek. 🙂

  4. Kouzelné májové fotky! Nádherná krajina, krásné nebe (užívejme si ho, pošmourných dní jsme si užili a ještě užijeme dost). Problémy s molicí, ajaj. To si pamatuji, že i loni jsi s nimi sváděla houževnatý boj a zdá se, že ty malé mrchy vítězí. Blesk? Nevím, taky bych zkusila všechno, včetně toho blesku, jestli to ale zabere, teprve uvidíš. Z rad ti asi nedám žádnou, protože tuším, že už sis vygůglila všechno možný. Že by byly ty mrchy tak nezdolné? To se mi přes všechny neúspěchy nechce věřit.

    1. Jedeš-li k nám do kopce, je to jako cesta časem, za každou zatáčkou je jiná fáze jara a tady u nás, má šeřík teprve pupeny, do květů daleko.
      Kdysi jsem odtud vozila dolů jahody měsíc po sezoně, dnes je to bezpředmětné, nemusíš prosit ani dvanáct měsíčků a jahody jsou i v lednu.
      Molici vyhubím a zase se znovu objeví, je to s ní asi jako s klíšťaty, začíná to být metla a drahý koníček, balíček postřiku stojí jako zlaté zuby, někde mimo les a přírodu, bych si asi poradila, on ten zlořád přiletí i z venku, jedině zazdít okna a dveře.

        1. Omlouvám se Vendy, děvče milé, neoplácím komentáře, mám, a to nejen s tou mrchou moc práce a tímpádem návštěvnost nulová a já ti děkuji, že jsi vydržela. Hezký víkend děvčátko, děkuji.

  5. Liebe Anna da sind dir aber tolle Landschaftfoto gelungen sehr schön einen schönen Feiertag wünsche ich dir mit viel Gesundheit und Glück in Freundschaft Klaus

  6. ahoj Aničko, tak jsem po delší době zavítala k tobě na blog se psaním. Fotky krajiny jsou pěkné, hezky by se tam výletilo.
    A k těm potvorám na kytkách radu žádnou nemám. Zrovna teď mám na schodišti velký květináč muškátů a jsou celé obalené bíle. Přes zimu to něco začalo žrát. A tak mám dilema, jestli to donést přes byt plný kytek na balkon nebo rovnou do kontejneru…to by asi bylo nejlepší.
    Taky mám spoustu orchidejí a tři z nich nějak chcípou. Taky je něco žere, ale nevidím vůbec nic ani přes lupu. Omývala jsem je mýdlovou vodou s jarem, vyhodila jsem je na schodiště na okno (jako přestupní stanici ke kontejneru) a ačkoliv vypadají ošklivě, odvděčily se mi všechny tři…dvě mají dva květní šlahouny…v bytě vždy pouze jeden a ta jedna má tolik květů, co doma taky nikdy u žádné nemám.
    Tak je tam nechám žít

    1. Trochu nám ten kontakt komplikují, když se napsaný komentář po třetí smaže, vždy když se zapomenu přihlásit ke svému blogu, vzdám to (moje sklerosa) . Asi se u tebe budu přihlašovat s G+.
      Kytičky jsou jako lidé, když jim nedáš to, co chtějí, jsou nešťastné a chřadnou a že i mezi lidmi jsou škůdci o tom ani potom. Bojovat s nimi je nutné Jitko, když se vyhubí, nebo zlikvidují bez většího přičinění, je to ideál, který se málokdy naplní ať jde o ty, nebo ony, úsilí je většinou nezbytné……..
      Přeji krásné výlety a ještě hezčí fotky Jitko. Dobrý večer.

      1. já jsem Aničko musela výlety omezit a s Oskarem teď vůbec nemám čas někam jezdit. Občas jedeme s kamarádem autem a to toho objedeme dost. Já byla ale zvyklá jezdit sama a hlavně hodně courat po lesích a kopcích…to mi dost chybí. Ale ono poznávat i měst je hezké, jen u toho bolí víc nohy.
        Jen toho času je málo a vlastně ani moc chuť není….mamka od října bojuje s rakovinou plic, takže penduluju mezi ní, prací a jsem neskutečně unavená. Teď jsem za pochodu léčila téměř měsíc nějakou chcípavku, které se ne a ne zbavit. Do toho občas nějaký ten výlet, práce doma a mám toho vrchovatě. Každý den si říkám, že vložím pár fotek, ale už to došlo tak daleko, že sice fotím, ale už se na fotky ve foťáku ani nepodívám.

        1. Neboj Jitko, ono se to časem zlepší a mamince přeji ať se uzdraví, dnes jsou lékaři tak dobří, že to, co dříve bývalo nemožné, oni umí spravit.
          Nikdy nelituji že to, nebo ono nejde, najdu si něco jiného a lehce opouštím věci, co, buď již nezvládám a nebo nechci dělat ale vždycky mě baví jen to, co právě dělám. Až budeš mít čas a chuť, budu se těšit, nelámej přes koleno nic, kde nejde o život, jde o ho..o.
          Mamince přeji brzké uzdravení a tobě hodně štěstí , hodně zdraví vám oběma . Anna

  7. Aničko, pěkně Ti to doma kvete. Krajinku jsi nafotila taky hezky. Zkušenost s molicemi nemám. Pěknou neděli přeji. 🙂

  8. Vím, že už si na tu mrchu molici stěžuješ delší dobu a jak vidím, boj pokračuje. Myslím, že ani to bliknutí do očí, na ně nezabere. Ale jak čtu, tak se ta nikdy nekončící válka se škůdcem, už se stala tvým koníčkem. 🙂 Fotky krajiny se mi moc líbí, zeleň, hory i vodu vidím, kam se na to, v mých očích, hrabe mořská písečná pláž. 😎

      1. No dobrá, uznávám, že je moře a příroda kolem něj, taky krásná. 😉 Tebe možná pláže a teplé moře láká víc, protože v těch horách žiješ, ale já nemám ráda velké pařáky a tak pořád pošilhávám po větší nadmořské výšce a svěžím horském vzdoušku. Nehledě na to, že mám ráda sníh a za tím už se v posledních letech musí opravdu jedině na hory.

        1. Velké pařáky jsou tady Jaruško, u moře nikdy (přímořské klima je balzám), že je u moře vedro, je falešná představa. Víš děvče, já tě nehodlám přesvědčit o tom, že j e d n o u to musíš zkusit, jet za osm tisíc do Řecka není takový drastický výdaj, jestli za ten důchod žiješ tady, nebo ho vydáš jinak, je v podstatě fuk. Jen letos, jsi asi již zaváhala, jak to tak procházím, to co bylo pěkné a levné je již pryč.
          V paneláku jsme bydleli pod střechou a v létě, to bylo peklo, naše hory, ty se daly přežít o deset stupňů líp ale moře je moře. Hurghada (Egypt) v květnu, za hubičku……….

          1. V tomto jsem asi divná, ale moře mě fakt neláká. Byla jsem u něj jen jednou, ještě za komančů v Bulharsku, myslím že se to tam jmenovala Pomorí, nebo tak nějak. Vidíš to, už je to tak dlouho, že už si nejsem jistá ani názvem toho městečka. Jeli jsme tenkrát čtyři rodiny autama, bydleli jsme v privátě a Černé moře tenkrát pomohlo našemu dospívajícímu synovi s letitým exémem. Vím, že od moře vane vlahý větřík a podvečerní procházky jsou báječné, opálená jsem byla až po malíčky na nohách, ale po repete už nějak netoužím. 😎

            1. Mám ráda pobyt na jihu a nemusí to být zrovna u moře ani Bavorov není k zahození a to, pro souběh mnoha okolností, je to slunce, pohoda, jiná mentalita lidí, jejich stále příjemné a teplé chování, tak velice se lišící, od našeho, je to asi sluncem, že z toho potom dlouho čerpám i když poslední roky to již není ono proto, že nemám tolik sil, být někde dlouho a s cestovkou, to bych asi také nejela, je ale pravdou jedno, jak se všechno mění u nás, i jinde se to děje.
              A opalovat se, to již dávno nejezdím Jaruško, máme domácí gril a kuře, opečené na něm, je prý to nejnezdravější, co na světě sníš, ale také jsem se dříve smažila jako kuře a v říjnu jsem bývala podobná indiánkám, tak scvrklá a vysušená.
              Takže Jaruško, přijeď do KRUŠNÝCH HOR, užijeme si tu zimu tady spolu a že by v půlce května nemohl napadat sníh??? I to tady již bylo. Cukání na jih sice mám, asi z toho cestování, nic nebude.

              1. Věřím tomu, že lidé žijící na jihu mají jinou mentalitu a věřím i tomu, že za to může sluníčko. Člověk tím teplem zleniví, že se mu ani rozčilovat nechce a když žár poleví, posedí se u vínečka a pěkné muziky a pohoda, klídek, tabáček. 🙂 No, když o tom takle píšu, tak se mi to taky nejeví tak špatně. 😉

  9. Aničko, s tím koníčkem jsi mne tedy dostala. Pak dej vědět, jak to dopadlo, už tě vidím, jak ty potvůrky střílíš!! Ale krajinu jsi nám ukázala krásnou, kdo má rád hory a kopce, tomu se tam musí líbit!

    1. Tááák, ty mně dneska nepochválíš básničku a já ji skládala pro tebe, aby jsi se jednou zasmála a viděla, že nejsem pořád mrcha zlá, že někdy to se mnou i jde?

      Strašně mě ty mrchy vytáčí, ona je tak maličké, a já z ní mám koníčka, že to ani nevidíš a dokáže to kytky naprosto zdecimovat, opravdu si již nevíme rady.
      Pěkný víkend Libuško……

  10. Absolutely beautiful, your photographs dear Anna … thanks for sharing and I wish you all the best. Happy weekend ahead to you. Aquileana 😀

    1. It is the region where I live. Thank you for the compliment Aquileana dear, yes, I have it here very much.
      I also wish beautiful, the sunny, spring days.

  11. Hezká krajina, podobná té naší valašské 🙂 Aničko, já hubím molice Mospilanem a ten na ně fakt zabírá 🙂 Krásný víkend 🙂

    1. Ano Libuško, je toho hodně, co máme společné, my všichni, co jsme se rozhodli pro život na horách, nebo jejich podhůří, u nás je život pomalejší, my si ale rádi na všechno počkáme, nám to za to stojí a vždycky se k tobě ráda podívám.
      Za radu děkuji, myslím že i ten jsme měli a poprvé, je to zabíjí, pak si mrchy zvyknou.
      Přeji ti totéž, A HEZKÝ VÍKEND….. TEDY JE. Na nás je neobvykle teplo ale M O L I C I, se náramně daří.

    1. Je to složitější Sedmikrásko, u nás, je tady všude a zrovna za humny to není, my jsme na kopci, a když pojedu na jednu stranu, nebo na druhou, tedy s kopce dolů nakoupit, tak potom to je tady u nás, jen s rozdílem asi tak pět set metrů na výšku.
      Kdysi jsem byla tak dobrá, že když nás v zimě zaválo, sjela jsem dolu na běžkách, hodila je na rameno a dokodrcala se zbytek cesty do práce, autobusem.
      A jestli by se ti tady líbilo, no nevím, těžko, není tady obchod, hospoda, nejbližší slušná škola je šestnáct kiláčků, jedna je tedy blíž, tu by jsi asi radikálně zamítla, to víš pohraničí, „ děti sociálně slabé a cikánské“ no jo, ale zase je to škola života? No ni ?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s