Když na území Volyně vstoupila Rudá armáda, dlouholeté společenské poměry se začaly rychle a radikálně proměňovat. Na reálném gymnáziu v Lucku se namísto polštiny začala vyučovat ukrajinština a křížek na stěně vystřídal obrázek Lenina. Ve vsi se objevili členové sovětského lidového komisariátu NKVD a začali lidem zabírat stodoly a zvířata. Tehdy začali ze školních lavic mizet první Helenini spolužáci ‒ děti statkářů a odpůrců komunistického režimu.
„Ve třídě nás bylo šedesát tři. Seděli jsme po třech v jedné lavici, někdy i po čtyřech,“ vypráví Helena. „A já jednoho dne přišla do třídy a polovina dětí tam není. Ptám se, kde jsou všichni? Co se stalo? ‒ Ty to nevíš? Přijeli nákladními auty k nim domů, protože museli zadat adresy, kde žijí, a odvezli je na nádraží. ‒ Všechny je odvezli na Sibiř, už jsme je neviděli.“
„Dostali jsme první ochutnávku toho, jak bude vypadat ‚občan Obama‘. Věci, které se mu nepodařilo dotáhnout na prezidentské úrovni, se bude snažit měnit na úrovni člověka, který bude dál slyšet.“
Rubrika dnes jsem četla se moc nehodí proto, že ke čtení to dnes není ale shlédnout by to měl každý, tedy alespoň ti, co říkají cosi o přínosné prosperitě.
Iluze o tom, jak to chodí v komo-kapitalizmu nemám, nechci se učit toleranci k čemukoliv podobnému, jsem poučena zkušeností vlastní, i sdílenou od povolanějších. Shlédnete-li pečlivě a neuvěříte, vězte že ti kdo zkoumají tyto skutečnosti, navrženi na Nobelovu cenu míru, jsou lidé podle mě důvěryhodní.
Jako EVROPANKA, bych mohla mít výhrady k sektám a na první pohled se vám může zdát, že to sekta je a jako takovou ji režim potírá, potírat ale sektářství vražděním, je nelidské zlo nejvyššího kalibru. Co je zastíráno rouškou humanity transplantací a co je za prosperitou novodobého čÍNSKÉHO vzestupu, nejen v tomto oboru? Totalita, jakou mnozí z nás znají již jen s čítanek a nechtějí o ní nic slyšet? Z jakých životních podmínek vychází prosperita, stavěna i u nás na odiv a komu to podáváme obě ruce?