Proč jsem na rozpacích?

Ten pocit mám vždy, když porovnávám životní úroveň tu, tam nebo onde. Nemyslím si že jsem zlý, nebo závistivý člověk, umím a chci ocenit krásu a přepych, ne ale na úkor bídy světa.

Zdroje vyčerpávané pro malý díl lidstva? ano někdy mě pobuřují, ano je to krásné a povznášející, podívat se na podobnou krásu, proč já cítím málokdy to nadšení jiných, při pohledu na podobnou nákladnou nádheru? Proč mám málokdy to pravé nadšení při výkonech golfisty a jeho milionových výdělcích? Jsem z těch závistivých? To že si to o sobě nemyslím, nemusí být pocitově, poctivě pravdou a tam někde se to často rodí, někdo ano a někdo, i kdyby se přetrhl, to štěstí ne a nemá? Nespokojenost neúspěšných, často neschopnost ctít, zapustit kořeny a rozvíjet staleté tradice, je u nás velkou bolestí, budovat se musí pospolitě, z generace na generaci.

Zahrady v Dubaji a miliardové majetky mocných, mohou být zdrojem jak závisti ale i sporů a nenávistí k dnes válčícím národům. Někdy mám dojem, že je tam kdesi i zárodek závisti mocností.

Kdysi jsem četla debatu o životní úrovni v Evropě a velice jsem se podivovala názorům mladých Američanů, odsuzujících překotný Evropský rozvoj, diskuse zacházela až do agresivních a výbojných teorií. Zapojila jsem se tenkrát nerada, nemívám touhu vyvolávat spory za každou cenu, šovinismus-víra v nadřazenost a touha někoho odkazovat do patřičných mezí, se dnes ale šíří světem více, nežli tenkrát a já starý člověk stále více cítím ten pravý důvod, je to závist a touha mít?