Pustila jsem si pár písniček Karla Kryla a vzpomněla si na dobu kdy to bylo cosi, co bylo v našich srdcích a vzdor byl opravdovým. Když se dívám na korouhvičky, po větru se otáčející za božstvem mamonu, nemajíc národní hrdost. Vzpomenu si.
Kdo zapomněl a paměť zamlžil blahobyt s lhostejností, bez sounáležitosti s bídou světa, ať se zamyslí a zavzpomíná zítra na touhu po svobodě.
Chargé de parfum que ta demeure soit embaumé de celui-ci
Comme guidé par un vent d’amour , les anges viennent te protéger
Je te souhaite un merveilleux dimanche
Ici le temps est chargé de pluie mais il en fallait un peu
Bonjour prends le temps
D’aimer,de rire,de pleurer
De lire , d’écouter l’intelligence
De penser ,de jouer cela rappelle notre enfance
De rêver , surtout de vivre car le temps passe vite
Et surtout le bonheur d avoir des amis ou amies
Je te souhaite une belle journée , une belle semaine
Belle semaine aussi à tes amis et amies , à ta famille et tous ceux qui de l importance pour toi
Kryl má vskutku nadčasové texty.
A byl hodně zklamanej z polistopadového vývoje v této zemi. Ještě víc byl zklamanej, když nabídl své služby, svou pomoc, a byl odmrštěn coby zbytečný a zavazející. Myslím, že tahle slavná demokracie zvládla to, co nezvládl ani exil ani zákaz vydávání jeho desek – připravila ho o naději.
Máš pravdu, podepsalo se na něm, že mamon byl a je preferován před morálkou, i mně se nelíbí že život a hodnoty jsou spatřovány hlavně v tom za kolik, nebo, co za to.
Jsme generace, která tuto dobu zažila. Já z pohledu dcery důstojníka, který měl 21.8. brzo ráno poplach a běžel do kasáren a ještě dnes mám před očima svou vylekanou maminku, která nám říkala, že nás obsadili. Pamatuji si, že jsem se zeptala a kdo nás obsadil a když řekla Rusové, mávla jsem rukou a přestala se bát. Vždyť nás ve škole učili, že nás osvobodili a jsou to naši bratři, tak nám teď snad nepřijeli škodit. To, jak to všechno opravdu bylo jsem se dozvídala až postupně. Nechápu, jakou mají někteří naši politici krátkou paměť…
Jarko a Libuško, politici nejsou s pamětí na štíru, ani krátkozrací, to jen my si vybíráme takové, co již tehdy, měli zřejmě máslo na hlavě a zvací dopis?
Předaný na pánském hajzlíku!!! Svědčí o morálním kreditu oněch (již nežijících). Mnozí ale, při takzvaném poučení s krizového vývoje, byli
„ papežštější-papeže “ ! A mnozí s toho těží dosud.
To kam došel v nevědomosti o té době národ, je věcí další, chce se mně napsat frázi, často použitou o dějinách, jež se opakují při nedostatečném poučení z nich.
Když většině je lhostejný osud druhých s poukazem na to, že cosi se děje,
A L E J E T O, „ ták daleko “ , tak se děsím následků oné lhostejnosti. Zjevné nastolení diktatury a spojenectví, například Turecka s Ruskem, jsou jasné znaky a to, že Evropa se bojí spolu s NATEM, včetně OSN si dupnout a rozhodovat, kdo bude poslouchat a kdo poroučet?
Poslechnout je dobré, když poroučí rozum.
Znám to velice dobře, děje se to i na té nejnižší úrovni, u nás v obci, se komouši převlékají za anděly každé volby. Vždycky chce někdo diktovat a myslí si, že „ti dole“ , M U S Í poslouchat.
Nenechávat si nadělat na hlavu od kohokoliv, je lidskou povinností, nezájem a lhostejnost, je nakonec zhoubná, pro ty i ony.
Na to „Poučení z krizového vývoje“ si pamatuji. Bylo nám rozdáno na střední škole ke studiu a k tomu poučení. Bylo to dlouhé, nepřečetla jsem to a měla jsem v té době jiné „starosti“. To, jak si režim poradil s nepohodlnými jsme většinou nevěděli a život šel dál a zdánlivě v pohodě. Jen sporadicky jsme se dozvídali, že ten, nebo ta přišli o zaměstnání a že jejich děti nemohly studovat, ale o tom se jen šeptalo. Tenkrát jsem byla mladá a důvěřivá a uvěřila jsem tomu, že to s námi vláda myslí dobře. K prozření u mě došlo až po roce 89.
Máš pravdu, i my jsme se vezli na duchu doby ale do strany, té jediné, nás nikdo nedostal ani po dobrém ani po zlém, nejdříve jsem měla dobrý argument, že jsem na to ještě mladá a posléze, že jsem již stará a po osmdesátém devátém, jsem byla na to pyšná, že moje rodina odolala. Vychovávána jsem byla na poslechu SVOBODNÉ EVROPY A RADIU VATIKÁN.
Ze srpna 68, mám vzpomínku takovou, že jsme jednadvacátého byli zrovna v Maďarsku, nepouštěli přes hranice domů, již i o tom píši na stránce https://annapos.wordpress.com/muj-zivot/. Maďaři, po svých neblahých zkušenostech byli solidární a milí, živili nás a ubytovali, nežli jsme mohli odjet domů. Přemýšlelo tam tenkrát mnoho lidí o emigraci a pomoci i v tom, byli Maďaři ochotní, i když předtím, nás Čechy, moc nemuseli.
Aničko, taky jsme vzpomínali, mám ten den také v živé paměti. Dceři byl rok, když jeli naši „spojenci“ kolem našeho baráku v tancích. Ještě teď mne jímá hrůza a vztek.
Kryl je moje srdcovka, ale nejraději mám asi Karavanu mraků a Nevidomou dívku 🙂 Jestli se nepletu, tak studoval stejné gymnázium jako já – v Novém Jičíně (nebo jen jeho tatínek?) 🙂
K.K. absolvoval Keramickou školu v Bechyni v letech 1958–1962 ale rodina před druhou světovou válkou vlastnila tiskárnu, založenou roku 1909 v Novém Jičíně, kterou jim za komoušů, v roce 1950 sebrali a zničili.
Jsem ráda že ho znáš a máš rád, pro naši generaci to byl symbol odporu.
Tak tedy jeho tatínek. Máte pravdu – pokud se nepletu tak na té keramické škole nebyl dobrovolně, ale už si nejsem jistý. Četl jsem Půlkacíře 🙂 Jen pro tu vaši? 🙂
Anna : prostor 
Bonjour ou bonsoir ANNA
Ce jour au soir deux étoiles
Vont tomber du ciel
Une sera remplit de sagesse
L’autre sera chargé de tendresse
Au loin dans le ciel une brille , celle de notre pacte d’amitié
Je te souhaite une merveilleuse journée ou soirée
Tiens au passage je te chante une mélodie , celle de mon cœur
Bisous , Bernard
Bonjour j’aime pas la guerre
Quelle belle histoire entre nous
Je t’envoie un bouquet de fleurs
Chargé de parfum que ta demeure soit embaumé de celui-ci
Comme guidé par un vent d’amour , les anges viennent te protéger
Je te souhaite un merveilleux dimanche
Ici le temps est chargé de pluie mais il en fallait un peu
Pour toi en guise de mon Amitié
Une douce pluie de tendresse et de bisous
Bernard
Bonjour prends le temps
D’aimer,de rire,de pleurer
De lire , d’écouter l’intelligence
De penser ,de jouer cela rappelle notre enfance
De rêver , surtout de vivre car le temps passe vite
Et surtout le bonheur d avoir des amis ou amies
Je te souhaite une belle journée , une belle semaine
Belle semaine aussi à tes amis et amies , à ta famille et tous ceux qui de l importance pour toi
Gros bisous.
Bernard
Kryl má vskutku nadčasové texty.
A byl hodně zklamanej z polistopadového vývoje v této zemi. Ještě víc byl zklamanej, když nabídl své služby, svou pomoc, a byl odmrštěn coby zbytečný a zavazející. Myslím, že tahle slavná demokracie zvládla to, co nezvládl ani exil ani zákaz vydávání jeho desek – připravila ho o naději.
Máš pravdu, podepsalo se na něm, že mamon byl a je preferován před morálkou, i mně se nelíbí že život a hodnoty jsou spatřovány hlavně v tom za kolik, nebo, co za to.
Tak v tomhle se shodnem na sto procent.
Jsme generace, která tuto dobu zažila. Já z pohledu dcery důstojníka, který měl 21.8. brzo ráno poplach a běžel do kasáren a ještě dnes mám před očima svou vylekanou maminku, která nám říkala, že nás obsadili. Pamatuji si, že jsem se zeptala a kdo nás obsadil a když řekla Rusové, mávla jsem rukou a přestala se bát. Vždyť nás ve škole učili, že nás osvobodili a jsou to naši bratři, tak nám teď snad nepřijeli škodit. To, jak to všechno opravdu bylo jsem se dozvídala až postupně. Nechápu, jakou mají někteří naši politici krátkou paměť…
Jarko a Libuško, politici nejsou s pamětí na štíru, ani krátkozrací, to jen my si vybíráme takové, co již tehdy, měli zřejmě máslo na hlavě a zvací dopis?
Předaný na pánském hajzlíku!!! Svědčí o morálním kreditu oněch (již nežijících). Mnozí ale, při takzvaném poučení s krizového vývoje, byli
„ papežštější-papeže “ ! A mnozí s toho těží dosud.
To kam došel v nevědomosti o té době národ, je věcí další, chce se mně napsat frázi, často použitou o dějinách, jež se opakují při nedostatečném poučení z nich.
Když většině je lhostejný osud druhých s poukazem na to, že cosi se děje,
A L E J E T O, „ ták daleko “ , tak se děsím následků oné lhostejnosti. Zjevné nastolení diktatury a spojenectví, například Turecka s Ruskem, jsou jasné znaky a to, že Evropa se bojí spolu s NATEM, včetně OSN si dupnout a rozhodovat, kdo bude poslouchat a kdo poroučet?
Poslechnout je dobré, když poroučí rozum.
Znám to velice dobře, děje se to i na té nejnižší úrovni, u nás v obci, se komouši převlékají za anděly každé volby. Vždycky chce někdo diktovat a myslí si, že „ti dole“ , M U S Í poslouchat.
Nenechávat si nadělat na hlavu od kohokoliv, je lidskou povinností, nezájem a lhostejnost, je nakonec zhoubná, pro ty i ony.
Na to „Poučení z krizového vývoje“ si pamatuji. Bylo nám rozdáno na střední škole ke studiu a k tomu poučení. Bylo to dlouhé, nepřečetla jsem to a měla jsem v té době jiné „starosti“. To, jak si režim poradil s nepohodlnými jsme většinou nevěděli a život šel dál a zdánlivě v pohodě. Jen sporadicky jsme se dozvídali, že ten, nebo ta přišli o zaměstnání a že jejich děti nemohly studovat, ale o tom se jen šeptalo. Tenkrát jsem byla mladá a důvěřivá a uvěřila jsem tomu, že to s námi vláda myslí dobře. K prozření u mě došlo až po roce 89.
Máš pravdu, i my jsme se vezli na duchu doby ale do strany, té jediné, nás nikdo nedostal ani po dobrém ani po zlém, nejdříve jsem měla dobrý argument, že jsem na to ještě mladá a posléze, že jsem již stará a po osmdesátém devátém, jsem byla na to pyšná, že moje rodina odolala. Vychovávána jsem byla na poslechu SVOBODNÉ EVROPY A RADIU VATIKÁN.
Ze srpna 68, mám vzpomínku takovou, že jsme jednadvacátého byli zrovna v Maďarsku, nepouštěli přes hranice domů, již i o tom píši na stránce https://annapos.wordpress.com/muj-zivot/. Maďaři, po svých neblahých zkušenostech byli solidární a milí, živili nás a ubytovali, nežli jsme mohli odjet domů. Přemýšlelo tam tenkrát mnoho lidí o emigraci a pomoci i v tom, byli Maďaři ochotní, i když předtím, nás Čechy, moc nemuseli.
Aničko, taky jsme vzpomínali, mám ten den také v živé paměti. Dceři byl rok, když jeli naši „spojenci“ kolem našeho baráku v tancích. Ještě teď mne jímá hrůza a vztek.
Kryl je moje srdcovka, ale nejraději mám asi Karavanu mraků a Nevidomou dívku 🙂 Jestli se nepletu, tak studoval stejné gymnázium jako já – v Novém Jičíně (nebo jen jeho tatínek?) 🙂
K.K. absolvoval Keramickou školu v Bechyni v letech 1958–1962 ale rodina před druhou světovou válkou vlastnila tiskárnu, založenou roku 1909 v Novém Jičíně, kterou jim za komoušů, v roce 1950 sebrali a zničili.
Jsem ráda že ho znáš a máš rád, pro naši generaci to byl symbol odporu.
Tak tedy jeho tatínek. Máte pravdu – pokud se nepletu tak na té keramické škole nebyl dobrovolně, ale už si nejsem jistý. Četl jsem Půlkacíře 🙂 Jen pro tu vaši? 🙂
Díky Matouši, i za tvou novou aktivitu na blogu. Vidíš…… nakonec se shodneme a jsme oba „ZELENÍ„ ………
A ono vlastně ani o nic víc nejde. Jen o to zanechat, resp. nezanechat v případě špatného. 🙂
“ Hasta la Victoria Siempre “ …!!!
Per atria mortis – pacta sunt servanda!
Un abbraccio cara Anna, ❤
Ti amo, mia cara Laura
Anch’io cara Anna, tanti bacioni, ❤