Dnes jsem četla

KTERÉ DĚTI JSOU KTERÉ?
kdo a jak je chce třídit? podle jakých kriterií a hodnot?

Dříve do školky, učit se a dřít, pro ctižádost koho prosím? To je jedna část dětí a ta druhá ? Kde bída, Dalibora učí (nutí) housti? To snad v tak bohaté zemi není nutné! A SVĚT ?

Nerozumím postojům, ctižádosti a touze po uplatnění u mladých žen? Mužům, je to předurčeno proto, aby byli hlavou a živitelem rodin.
Nerozumím ani pachtění se za dokonalostí a předčasného cílení, do dospělých manýrů u dětí. Chci podotknout, že děvčátko, všeobecně, vlastně každé dítě, které je nuceno k předčasnému dospění, již někdy kolem desátého roku, je okrádáno o dětství, tam někde? Ale tady? nerozumím ani jejich přetěžování, ve prospěch ctižádosti, vlastní rodičům. Často touha matek, po dokonalém a vyspělém dítěti, burcování schopností, za každou cenu? Preferování vzdělanosti, před zručností a schopností pracovat, s láskou a poctivě? K čemu vede podobná ctižádost a prestižní předhánění se navzájem?

S KÝM, S AFRIKOU, PUSTOŠENOU SÝRIÍ

Mluvím, píši o tom, jak žiji náš jednoduchý život. Za štěstí, považuji každý, krásný a klidný den, ne stres a honbu za mamonem a dokonalostí, co nepřichází. Zklamání a frustrace z přetěžování sebe, rodiny a okolí, bývá následek. Padesát let žiji se svým manželem, věrně, klidně, spokojeně a v práci, která nám dává radost a uspokojení,
Co je příčinou dnešní, velice filosoficky a sofistikovaně pojaté doby? Je to lež o tom, že žít a mladí, budete nekonečně a dětem berete klid i bezstarostné dětství ?

PRAŽÁKŮM, TĚM JE TU HEJ ? No nevím, žít tam bych nemohla.
Praha a lidé kolem nás, ta nepřítomnost, smutek a všechno to, co určitě není prýštící radost z bytí a vzájemnosti.

Lidé kolem nás
Vždycky když chodím po MĚSTECH a dívám se lidem do tváří cítím, že není něco v pořádku ale říkala jsem si že to je asi v každém velkém městě po celém světě,
ta nepřítomnost, smutek a všechno to co určitě není prýštící radost z bytí a vzájemnosti (zažila jsem to všude na jihu, tam se fakt lidé usmívali, zdravili se aniž se znali, měla jsem pocit že jsem v ráji, že jsem doma, desítky různých kultur a většina lidí byla prostě tam přítomná, připravená se zastavit, povídat, pomoci, usmát se, pokývat hlavou na pozdrav. Mohla jsem se usmívat na lidi a oni mi to vraceli. Nebyl to pocit, jako že usměvavý blázen přišel na pohřební hostinu mezi pozůstalé, tak jak to cítím když přijedu ???

Nedávno jsem si psala s jedním mužem z Egypta, psal že Prahu miluje ale po týdnu měl z lidí kolem silné deprese, říkal – tolik smutných a nepřítomných lidí jsem ještě pohromadě neviděl…

 

Ptala jsem se jak to mají u nich? no prý je tam bída ale lidé když se potkají, než si začnou povídat, zeptají se neznáš nějaký nový vtip, jestli zná ten poslední, říkají si vtipy a smějí se.  Se smíchem to zvládnou líp. Tak tyhle myšlenky mi běhaly hlavou když jsem teď procházela fotky, udělej album s usměvavými lidmi, kteří jdou třeba sami a usmívají se, mají uvolněný šťastný výraz, vyrovnaný a láskyplný. Zajímá mě, zda to půjde ? pokud to nepůjde proč, když u nás není bída, když máme co jíst, když máme kde spát, když nehoří domy, když nepadají bomby, když nezuří hladomor?

Karel Kryl
a) ředitel ČT – bývalý komunista (Dvořák)
b) rektor K.U. – bývalý komunista (Zika)
c) hejtman Středočeského kraje – bývalý komunista (Petera)
d) předseda senátu – bývalý komunista (Štech)
e) nejpopulárnější „pravicový“ senátor -bývalý komunista (Kubera)
f) místopředseda vlády – bývalý komunista (Babiš)
g) president republiky – bývalý komunista (M.Z.)

Ať jdou již do p….. DŮCHODU

Poslední dvě slova, myslím, statečná ale zbytečná
český národ je faule Sau.
Velice neblaze, se mě tento německy psaný komentář pod obrázkem dotkl ale desítky těch ČESKÝCH, se neprojevily o moc vlastenečtěji, z některých mně bylo smutno a z některých se mně “ chtělo zvracet „ ………
Tahle rubrika se jmenuje: DNES JSEM ČETLA a mnoho myšlenek není zrovna mých, jen jsem je přestylizovala, souzním s tím a mám tak trochu zlost, že chci, aby je četlo víc lidí? Proč ? Pro tohle ? : It’s been 6 days since No a co ? was published. Here’s how the post has performed so far…

small_70438928196208453978_jpg
JE MNĚ TO FUK ? PŘIJDOU, ČTOU A NEBO NE!
MOŽNÁ ALE?
SI KLIKNETE A PŘEČTETE?

Česko nekráčí nikam. Vycouváváme ze Západu

Reklamy

20 thoughts on “Dnes jsem četla

  1. No, Česko je plné nasraných lidí, to jsem si všimla. Nevím, nakoli je to kulturní dědictví, a nakolik národní povaha, nebo prostě geneticky přenášené mizerné zkušenosti z předchozích let a století.
    Možná že žijeme ve špatné geopatogenní zóně, která je ale obrovská, tak obrovská, že obsáhne celé Česko.
    Tomu dobrému egyptskému muži se ale nedivím, v Praze jsem se cítila nesvá už po dvou hodinách, kdy jsem se až bála na něco zeptat – česky. 🙂

    1. Do úzkého kontaktu s davem již téměř nepřicházím, dokonce se ráda vyhnu, nemohu tedy posoudit proč? Internet a média mají tak příšernou kulturu chování, že jediný redaktor na kterého se ráda podívám je Daniel Stach v programu Hydepark, jinak neustojím překřikování, spory ani vulgární a nenávistné napadání se, v komentářích a to, již kdekoliv.
      I když si myslím, že jsem ostrá ale slušná, občas i já, snesu ta spacifika posledních doby málokdy bez toho, abych to dala příkře najevo. Nevím čím to je a roste to zlo, geometrickou řadou.
      Přeji ti milá VAN, aby tě to úspěšně míjelo a hodně radosti z pěkných dnů.

      1. Snažím se, snažím. A co se týká nenávistných komentářů, snažím se rozlišovat komentáře nesouhlasné, komentáře nasrané (ale bez napadání druhýchú a komentáře opravdu nenávistné, i když věřím, že devadesát procent těch lidí, kteří by chtěli někoho zabít, zastřelit, umlátit nebo zplynovat, by ve skutečnosti nedokázali ani stisknout spoušť, ani zmáčknout knoflík, který by tuhle věc uskutečnil. Spíš si myslím, že z nich mluví hněv a frustrace z věcí, které nemůžou ovlivnit. Ale třeba se mýlím, i když bych se raději nemýlila…. 🙂
        P.S. davy taky nemusím, stačí mi bohatě Brno, které je tak akorát, co se množství lidí týká – tedy dost lidí na to, aby byl cvrkot, ale ne tolik, aby mi lezli na nervy. 🙂

        1. Myslím, že mezi náma dvěma, není až tak velký rozdíl v pohledu na život. Ten shon, za čímsi povrchním, již neznám, nemám tu příležitost proto, že nechci. U tebe nerozliším to, jestli by jsi chtěla a okolnosti to nedovolí, nebo nechceš?

          1. Nepochopila jsem, co bych jako chtěla a okolnosti to nedovolí, nebo co bych nechtěla? Můžeš být prosím trochu konkrétní? 🙂
            Jestli se to týká shonu, tak jsem asi spíš línější člověk s kapkou prokrastinace, nesbírám velké zážitky v podobě návštěv koncertů, Tádž Mahalů, egyptských pyramid, bombastických výstav nebo návštěv divatel. To už mě vážně neláká. Na druhou stranu, spoustu zážitků si nahradím surfováním po netu, procházením obrovských galerií, fotek a obrazů a občasných zápisků do blogu. Je fakt, že nebýt internetu, asi by mi něco chybělo.
            Možná je to i tím, že mě nebaví zažít něco, o co se nemůžu podělit s někým blízkým. Vždycky už tady bude to prázdné místo, které nezaplním a ani je zaplnit nechci.
            Na druhou stranu, to neznamená, že všechny zájmy definitivně zabalím. Jen jsou věci, které už prostě nemusím a věci, které ještě pořád můžu.

            1. Vlastně jsi si odpověděla, ve tvém věku jsem byla dravá a šla jsem si spolu s dědou za cílem, co jsme si určili, nemáš tu chuť a jistě je každého věcí, jaký má cíl a vůli si ho splnit.
              Dnes nemám cíle, asi jak to píšeš, máme chuť prokrastinovat, lenošit, neb pravdu díš, není s kým to sdílet a s dědou, jsme spokojeni i na suchých bramborách a brzdíme patama, jak jedeme s kopce stáří.

    1. Heute, indifferent Blick auf das Elend der Welt, es tut weh. Jeder sollte, zumindest zu tun ein wenig.
      Ein Mann allein kann glücklich sein, nein nur dann, wenn sie glücklich sind die Menschen um ihn herum, und dies nicht nur diejenigen, die am nächsten.

      Umarmungen vom Herzen Anna

  2. To bylo vždycky to první, co mě praštilo do očí, když jsem se vrátila odkudkoliv ze zahraničí po delší době. Čím to je, nevím. České specifikum. Snad ani na tom Slovensku to není tak silné, nevím…

    1. Znáš Bhagavana? Já se moc nedostanu do českého davu, on denně fotí Prahu, texty mně moc nesedí, jsou dost negativní, ten pohled na lidi (fotky) je ale zajímavý.

      Nechci Sedmikrásko, aby se tě cokoliv, co ti píši dotýkalo osobně. Není vás mnoho, vás mladých, co vás čtu a mít nějaký všeobecný názor, v mém věku je tak nějak jednostranné a nehájit pohled z mojí strany spektra? Byli bychom, my staří v opozici, sám proti sobě, což je nesmysl, ne?
      Člověk, dospívá k nějakému postoji, právě zkušeností, cestováním i jak rostou děti? ne? (ne s čedokem) pohledem z rychlíku a letadla ! Lidi poznáš jen delším kontaktem.
      Frustrace? Helenky Růžičkové ve filmech ECCE homo Homolka a její pláč, “ kde já jsem mohla bejt „ vystihuje, ( nevím jestli ten filmový humor můžeš znát )? (1969), náš porevoluční problém, a já tomu říkám, “ padání pečených holubů do huby, se nekonalo „ ? Čím úporněji chceme dohnat ty, co je pro ně to vše samozřejmé, tím víc jsme uštvaní a zklamaní.

      1. Homo Homolka je klasika 🙂 já jsem moc ráda za tvoje komentáře a názory, i když ne vždy souhlasím. A jen tak něco mě neurazí, snažím se vždycky alespoň zamyslet 🙂

        1. Ono je to složitější, ty by jsi to měla odnést odemě nejméně, jenže pocit, že s tebou to čtou jiní, ke mě nechodící, je dost zásadní, i když na druhou stranu T Ě Ž K O ? O důležitosti své osobní angažovanosti, v jakémkoliv žvanění, mám stále větší pochybnosti. Filosofické traktáty mnohých, rádoby “ vědkyň „ mě často vyprovokují k nepředloženým kecům. Jinak Sedmikrásko, fandím ti, na moje kecy nedej, děti, to je to hlavní, co teď nestihneš, již nedoženeš, na to co kdo, kde žvaní kašli, řiď se citem.

  3. Aničko, moc dobře napsaný článek. Mluvíš mi z duše. Jsem smutná z dnešní doby. Jsme všichni sami proti sobě. Člověk s čistou duší neproleze. Nemá podmínky k žití. To, co se u nás děje, je jen přežívání. Bez budoucnosti. Je to krátkodobé přemýšlení. Člověk si myslí, bude líp. Nemyslím tím materiální stránku, tam líp je. Až moc. Myslím ale tu duševní. Co je skrytá. Neviditelná…

    1. Moc dobře jsi to napsala a to si říkám, že nevím, nečtu a nevidím všechno, nechci to ani vědět.
      Před chvilkou jsem si přečetla tři diskuse, mohla bych je sem oprásknout, co to ale řeší, je na tom sice dobré, že lidé se již těm co mluví o seznamech nežádoucích pro budoucnost a jejich případné likvidaci, jsou schopni postavit. Já, i když si myslím, že čím víc se do ho.na šťourá, tím víc smrdí,
      držím se Masaryka a jeho hesla: “ Nebát se a nekrást „, to moje je, nenalhávat nic, ani sobě.
      Děkuji za komentář a dobrý večer Intuice.

      1. Největším zrcadlem sebe sobě i druhým je sám člověk. Každý jedinec. A nezáleží na tom, co povídá, záleží na tom, jak jedná, jak se chová, je je druhým pomocnou rukou. Bez ohledu na to, zda o něm někde někdo něco napíše nebo řekne, ale sám pro sebe, pro svůj dobrý pocit, že je tady na správném místě ve správné době.

        1. To je dobře, že jsi to napsala, já na drby nejsem, nepoužívám ani osobní kontakt s někým, kdo je toho schopen.
          Myslím si, že jsem dobrý psycholog a slušné lidi poznám pohledem do očí, ať si je to třeba jen na fotce, je to pohled do duše, tak si vybírám své osobní přátele. Proto, těch fiktivních, moc nemám, nestojím o to proto, že ptáka poznáš po peří a peří na internetu ? těžko ?
          Správné místo, je na světě to, co si člověk sám vytvoří, svýma rukama a svým srdcem.
          Mám intuice jednu velkou přednost a na rozdíl od mnohých, to za přednost považuji, že snad od dětství (pěti let), byla jsem tak vychována, nejdu s davem a je mě fuk, co si kdo myslí a vyloženě špatné lidi, kteří tolerují a schvalují nenávist, zlo a závist, umím ignorovat, odříznout se od jejich vlivu a někdy se i postavit na odpor.
          Jsem šťastná, že žiji právě teď, tady a moje víra, že to tak i zůstane je silná, mám naději, že se to i zlepší, tou nadějí jsou ti nejmladší proto, že nejsou pokrytci..

  4. Aničko, bohužel je to tak. Také se často ptám, za čím se všichni stále ženou? Proč jim záleží víc na majetku než na vztazích? Proč si vědomě ubližují a jsou na sebe zlí? Proč se neusmívají, přesně jak to píšeš ty? Dnes chce každý mít co nejvíce bohatství a vztahy se bortí. Je mi to také líto. Snažím se celý život neubližovat a spíš pomáhat a trápí mne vše špatné, co vidím kolem. Měli by se asi zamyslet hlavně ti, kterých se to týká. Ale nevidím to kladně, ti takové články určitě nečtou a je jim všechno fuk.

    1. Milá Libuško, my staré ženy víme, jak nesmyslný systém je tvořen. Miliardové investice do toho, utvrdit maminky v tom, že nejsou schopné dát svým dětem to, co kolektivní “ demagogická „ výchova, to jsme si přece zažily.
      Máma od dětí, přece nejlépe ví, co je pro její děti dobré a sama má tu nejlepší snahu, dát dětem, to nejlepší ze sebe. Jen kdyby si státní systém nevymýšlel blbosti, dal peníze přímo do rukou matek a nechal je v klidu žít a vychovávat děti. Vzájemné burcování k výkonům, nad rámec průměru je špatné, srovnávací řebříčky, jsou nemorální a hloupé, každý člověk, ještě jako malý človíček, je jedinečnou osobností a nejlépe to ví máma. To, k prvnímu příspěvku.

      Za druhé je téma neméně důležité, oponence k čemukoliv a komukoliv. Proč, na médiích, nebo i různých blozích, se nikdo nepřidává k těm s rozumnými argumenty. Francouzské : Slušní lidé mlčí a lůza táhne na slunce gilotinu.

      Zneužívání symbolů svobody, jakým je, třeba pro mě Karel Kryl na náckovských stránkách, je vlastně matení lidí, oni potom špatně rozlišují, co s čím souvisí a často se přidají k těm, co jim mažou med kolem huby a přestávají slyšet pravdu.
      Manipulaci, známe my staří velice dobře, někteří jsou manipulovaní až dodnes. Proto fandím mladým rebelům.
      Manipulace přes víru, sociální záležitosti, vytrhování extrémních věcí z kontextu a hraní na city, jsou jejich zbraně a jsou účinné, B O H U Ž E L !!!

      1. Ano, máš pravdu, Aničko, my jsme to viděli všechno trošku jinak, ale to neznamená, že dnešní mladí lidé to vidí špatně. Mají víc odvahy, ale někdy přímo drzosti a násilí, to ale já opravdu nemusím. Bohužel, opravdu to ale někdy asi jinak nejde, když se chtějí zviditelnit nebo poukázat na něco hodně shnilého.

        1. Asi jsem se špatně vyjádřila Libuško, já nefandím těm, jejichž účel světí prostředky, fandím té slušné formě protestu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s