Šeptala mi v noci říčka, že prý se mnou tu noc přečká jsem však strašně daleko, šeptá: „pojď sem, Aničko.“ jen si mezi vlny lehnu, břeh se zdá být v nedohlednu a teď kolébá mě říčka, tma přikrývá moje víčka noc je krásná, temná hříčka, ale já se utopila tím potůčkem, jakjsem plula, v chladné rose utonula
čistá, v svěží ráno vstanu, v májovém ránu.
Život si krásně, v poklidu běží
vstávat zas s radostí, nedělní sen
v kolébce jak slunce, za zvuku z věží
růžová naděje pro nový den
sluníčko navečer koupat se běží
o to tu kráčí a také běží, každičký den
že ráno vstane, čisté a svěží
Když zvony nedělní, mé srdce rozezní
medem a mlékem, ať země voní
sváteční štěstí nad dobrou zvěstí
naděje, láska i víra v trojici, pro duši toužící
pro tuto zemi, svět, ať je to štěstí
po kapce pokoje, a troše klidu v míru a pokoji, zvony si zvoní
medem a mlékem, ať země voní.
Ano, paní Kejt, smutné, to opravdu je. Magda Vášariová vystihla přesně to, co se dnes děje v mladých hlavách. V přemíře informací, si neumějí vybrat a soustředit se na cíl, vlastně mnohdy žádný nemají. Přebírají nevhodné, hodnotové postoje a pravda, přestává existovat.
Bez víry a výchovy k zodpovědnosti, bloudí světem přemíry stimulů., nebo ustrnou v jednoduché a povrchní pravdě, která je pohodlnější.
Dost se tím zabývám, mám ten problém i doma.
Potěšilo mě Kejt, že jste se zastavila, děkuji a dobrý večer. Anna
Ó jé, to byly krásné verše. Dnes jsi to vzala Aničko, na lyrickou notu, což se k jaru a měsíci máji, náramně hodí. Naděje, láska a víra, také štěstí, mír a pokoj a ještě medem a mlékem vonící zem, to je plná náruč těch nejkrásnějších přání. 🙂 Teď je u nás, pár dní za sebou, krásné jarní počasí (slunce svítí, ale není žádné vedro), tak doufám, že jaro zavítalo i k vám do hor.
Aničko, krásně jsi si zabásnila, přidala moc hezké fotky vycházejícího (zapadajícího?) sluníčka. Je vidět, že už je Ti na dušičce lépe, když je jaro a i u vás ovlaženo sluníčkem. Mne to taky láká ven, když je krásně. Ale já vlastně chodím ven denně, třeba i několikrát, pro kondici. Vím, že mi to svědčí, na těle a hlavně na dušičce. Krásné jarní dny plné sluníčka Ti přeji. 🙂
Doufám milá Intuice, že tím nechceš říci, že mně bylo špatně na duši? S čeho tak usuzuješ? špatně pojatého řebříčku hodnot?
Proto, jak mám hodnoty nastaveny a také, že již nemám co ztratit, tedy i můj věk mně dovoluje, říkat co si myslím, na nic si nehrát a vidět realitu tak jak je, ne tak jak se zdá, že vypadá ?
Putinovi náckové táhnou Evropou: Já tedy jsem klidná pro, výše uvedené. Na pozoru, buďte vy mladí.
Milá Aničko, samozřejmě, že ne. 🙂
Spíše jsem myslela na to, že u vás byl stále ještě sníh a zima a dole bylo tepleji. Teď už to máte snad skoro nastejno, jak my dole. Měj se hezky. 🙂
Samozřejmě že ne, CO ?
Máš smlouvu? já ti pokaždé kliknu desetkrát, stačí říct.
Zrovna před chvílí jsem měla dlouhou debatu s jedním?
“ takovým „ pánem, na téma nacionalismu, když nevěděl kudy kam, napsal: “ DÁMO, NERUŠTE NÁS OD PRÁCE „ ! Málem jsem smíchy spadla ze židle. Že nevíš o čem mluvím? Oni tomu říkají práce !!! Pohledem z jiné strany ale, čím víc se do h.v.a šťourá, tím víc smrdí.
SAMOZŘEJMĚ, ŽE NE platilo na to, že si nemyslím, že by ses měla na duši špatně. Jenom písmenka na internetu dovedou odpověď zkreslit, ani nevíme jak. Chybí k tomu tón hlasu a výraz tváře.
Samozřejmě, že ano, jsem na pozoru před různými nácky. Člověk nikdy neví.
Pěkný den, už se Ti bojím psát na duši, tak napíšu – pěkný den tam u vás. 🙂
MILÁ INTUICE.
Nejsem tvá maminka, ani učitelka tance a je mně docela nepříjemné to, jak se mnou mluvíš a jednáš.
Opravdu… NĚKDY MÁM POCIT, že si ze mě tropíš šprýmy.
To, jak s tebou nemohu dojít ke kompromisu a náš rozhovor většinou vypadá jako hluchého s němým, mě opravdu začíná zlobit, nechtěla jsem porušit zásadu, že každému vrátím, v zájmu slušnosti komentář ale mám pocit, že tě to, co publikuji vůbec nezajímá, většinou to nečteš a proto, nelze dojít k jakémusi konsensu. howgh-domluvila jsem náčelníku.
Il est vif le matin, dimanche
J’étais à l’église
le soleil brillait, brillant
et moi il n’y froid avait pas
Joy réchauffé me belle
Mère Mary, rire
Je lui joyeusement.
Aničko, ty mě mystifikuješ! Jaktože jsem u tebe byla naposled 1.dubna, když jsem k tobě zavítala před pár dny… 🙂
Dnešní májové básnění se mi líbilo, krásné fotky, Taky fotím, dokud můžu, posledních pár dní vidím na jednom poli při cestě řadu pokácených stromů, tedy už jen ořezané kmeny, přemýšlím, kolik stromů takhle padlo a komu se to hodilo. Prý takhle oklučili cyklostezku u Blučiny, kde byla příjemná projížďka, sem tam strom, vlevo potok, krásný rozhled. A ano, zdá se mi opravdu nějaká ohlodaná, ta nebohá cyklostezka, chci vyhrabat starší fotky, co jsem fotila loni, a porovnat, i když jen virtuálně, protože nové fotky jsem nedělala už dobré dva roky,všechno jen v počítači.
Navíc se mi zdá, že ty kmeny byly zdravé, tedy žádné ztrouchnivělé kusy, nevím, komu se ty stromy tak strašně nelíbily.
Jinak jsem dost z té práce vyčerpaná, kulminuje to ke konci týdne, a pak jedno odpoledne spím jak zabitá. Navíc absolutně nezvládám ani předzahrádku, odpleveluji ji kus po kuse, počítám, že až skončím, můžu začít znova z druhé strany. Vzadu na dvorku se mi divoce rozrostlo malenčí, nic proti, ale zabránili mi přístupu ke dvoum čtverečním metrům zeminy, kde jsem si chtěla píchnout čtyři rajčata. Tož takové to mám, poslední dobou… 🙂
Pěknou májovou neděli vinšuju! Posezení u kafíčka a lebedění si na sluníčku.
Když nám rozum z práce zůstává stát, je dobré mu nedovolit aby si lehl, neb již nevstane ale na druhou stranu, je-li toho na mě moc, tak jak říkáš, se natáhnu a s té dřiny se vyspím.
To že mamon neodpočívá nikdy, je fakt, chamtivě ničí vše, ono mu je jedno, že strom rostl sto let a nový za rok nevyroste.
Když v Americe káceli SEKVOJE, staré tři tisíce let, tak se dmuli pýchou.
Jsou dodnes pyšní na to, že nikdo před nimi nedokázal víc, kontinent zpustošit za pouhých pět set let, dnes ani vůle Satana, někdo říká, “ čím kdo zachází, tím i schází „
Jo, i já ti přeji lebedění, neb i Bůh, sedmý den lehl a odpočíval. A žádné modré pondělí.
Anna : prostor 
Liebe Anna einen herrlichen schönen sonnigen Tag wünsche ich dir in Freundschaft Klaus
Liebe Anna noch einen sonnigen Dienstag und ein schönes Wochenende wünsche ich dir Klaus in Freundschaft
Danke lieber Klaus, gute Nacht.
Aničko, krásné fotky a krásný domov…i ve smutném pohraničí …
Ano, paní Kejt, smutné, to opravdu je. Magda Vášariová vystihla přesně to, co se dnes děje v mladých hlavách. V přemíře informací, si neumějí vybrat a soustředit se na cíl, vlastně mnohdy žádný nemají. Přebírají nevhodné, hodnotové postoje a pravda, přestává existovat.
Bez víry a výchovy k zodpovědnosti, bloudí světem přemíry stimulů., nebo ustrnou v jednoduché a povrchní pravdě, která je pohodlnější.
Dost se tím zabývám, mám ten problém i doma.
Potěšilo mě Kejt, že jste se zastavila, děkuji a dobrý večer. Anna
Danke liebe Anna schöne Fotos ich wünsche dir eine gute und schöne Woche lieber Gruß und Umarmung Gislinde
Guten Abend liebe Gislinde. Vielen Dank, und ich bin froh, dass Sie meine Bilder gefallen, das ist meine Heimat. Umarmungen Anna
Ó jé, to byly krásné verše. Dnes jsi to vzala Aničko, na lyrickou notu, což se k jaru a měsíci máji, náramně hodí. Naděje, láska a víra, také štěstí, mír a pokoj a ještě medem a mlékem vonící zem, to je plná náruč těch nejkrásnějších přání. 🙂 Teď je u nás, pár dní za sebou, krásné jarní počasí (slunce svítí, ale není žádné vedro), tak doufám, že jaro zavítalo i k vám do hor.
Ano Jarko, pupence se nalejvají i u nás, bylo načase, dole je skoro léto.
Oslavit MÁJ, se má.
Aničko, krásně jsi si zabásnila, přidala moc hezké fotky vycházejícího (zapadajícího?) sluníčka. Je vidět, že už je Ti na dušičce lépe, když je jaro a i u vás ovlaženo sluníčkem. Mne to taky láká ven, když je krásně. Ale já vlastně chodím ven denně, třeba i několikrát, pro kondici. Vím, že mi to svědčí, na těle a hlavně na dušičce. Krásné jarní dny plné sluníčka Ti přeji. 🙂
Doufám milá Intuice, že tím nechceš říci, že mně bylo špatně na duši? S čeho tak usuzuješ? špatně pojatého řebříčku hodnot?
Proto, jak mám hodnoty nastaveny a také, že již nemám co ztratit, tedy i můj věk mně dovoluje, říkat co si myslím, na nic si nehrát a vidět realitu tak jak je, ne tak jak se zdá, že vypadá ?
Putinovi náckové táhnou Evropou: Já tedy jsem klidná pro, výše uvedené. Na pozoru, buďte vy mladí.
http://brno.idnes.cz/hasek-a-nocni-vlci-0md-/brno-zpravy.aspx?c=A160504_010419_brno-zpravy_lva
Milá Aničko, samozřejmě, že ne. 🙂
Spíše jsem myslela na to, že u vás byl stále ještě sníh a zima a dole bylo tepleji. Teď už to máte snad skoro nastejno, jak my dole. Měj se hezky. 🙂
Samozřejmě že ne, CO ?
Máš smlouvu? já ti pokaždé kliknu desetkrát, stačí říct.
Zrovna před chvílí jsem měla dlouhou debatu s jedním?
“ takovým „ pánem, na téma nacionalismu, když nevěděl kudy kam, napsal: “ DÁMO, NERUŠTE NÁS OD PRÁCE „ ! Málem jsem smíchy spadla ze židle. Že nevíš o čem mluvím? Oni tomu říkají práce !!! Pohledem z jiné strany ale, čím víc se do h.v.a šťourá, tím víc smrdí.
SAMOZŘEJMĚ, ŽE NE platilo na to, že si nemyslím, že by ses měla na duši špatně. Jenom písmenka na internetu dovedou odpověď zkreslit, ani nevíme jak. Chybí k tomu tón hlasu a výraz tváře.
Samozřejmě, že ano, jsem na pozoru před různými nácky. Člověk nikdy neví.
Pěkný den, už se Ti bojím psát na duši, tak napíšu – pěkný den tam u vás. 🙂
MILÁ INTUICE.
Nejsem tvá maminka, ani učitelka tance a je mně docela nepříjemné to, jak se mnou mluvíš a jednáš.
Opravdu… NĚKDY MÁM POCIT, že si ze mě tropíš šprýmy.
To, jak s tebou nemohu dojít ke kompromisu a náš rozhovor většinou vypadá jako hluchého s němým, mě opravdu začíná zlobit, nechtěla jsem porušit zásadu, že každému vrátím, v zájmu slušnosti komentář ale mám pocit, že tě to, co publikuji vůbec nezajímá, většinou to nečteš a proto, nelze dojít k jakémusi konsensu. howgh-domluvila jsem náčelníku.
Chère Annie, merci pour ce si joli partage.
Doux repos et bon dimanche, je t’embrasse,
Liz
Je t’aime, chère Liz avec nous Eliska.
Il est vif le matin, dimanche
J’étais à l’église
le soleil brillait, brillant
et moi il n’y froid avait pas
Joy réchauffé me belle
Mère Mary, rire
Je lui joyeusement.
Aničko, ty mě mystifikuješ! Jaktože jsem u tebe byla naposled 1.dubna, když jsem k tobě zavítala před pár dny… 🙂
Dnešní májové básnění se mi líbilo, krásné fotky, Taky fotím, dokud můžu, posledních pár dní vidím na jednom poli při cestě řadu pokácených stromů, tedy už jen ořezané kmeny, přemýšlím, kolik stromů takhle padlo a komu se to hodilo. Prý takhle oklučili cyklostezku u Blučiny, kde byla příjemná projížďka, sem tam strom, vlevo potok, krásný rozhled. A ano, zdá se mi opravdu nějaká ohlodaná, ta nebohá cyklostezka, chci vyhrabat starší fotky, co jsem fotila loni, a porovnat, i když jen virtuálně, protože nové fotky jsem nedělala už dobré dva roky,všechno jen v počítači.
Navíc se mi zdá, že ty kmeny byly zdravé, tedy žádné ztrouchnivělé kusy, nevím, komu se ty stromy tak strašně nelíbily.
Jinak jsem dost z té práce vyčerpaná, kulminuje to ke konci týdne, a pak jedno odpoledne spím jak zabitá. Navíc absolutně nezvládám ani předzahrádku, odpleveluji ji kus po kuse, počítám, že až skončím, můžu začít znova z druhé strany. Vzadu na dvorku se mi divoce rozrostlo malenčí, nic proti, ale zabránili mi přístupu ke dvoum čtverečním metrům zeminy, kde jsem si chtěla píchnout čtyři rajčata. Tož takové to mám, poslední dobou… 🙂
Pěknou májovou neděli vinšuju! Posezení u kafíčka a lebedění si na sluníčku.
Když nám rozum z práce zůstává stát, je dobré mu nedovolit aby si lehl, neb již nevstane ale na druhou stranu, je-li toho na mě moc, tak jak říkáš, se natáhnu a s té dřiny se vyspím.
To že mamon neodpočívá nikdy, je fakt, chamtivě ničí vše, ono mu je jedno, že strom rostl sto let a nový za rok nevyroste.
Když v Americe káceli SEKVOJE, staré tři tisíce let, tak se dmuli pýchou.
Jsou dodnes pyšní na to, že nikdo před nimi nedokázal víc, kontinent zpustošit za pouhých pět set let, dnes ani vůle Satana, někdo říká, “ čím kdo zachází, tím i schází „
Jo, i já ti přeji lebedění, neb i Bůh, sedmý den lehl a odpočíval. A žádné modré pondělí.