Jsou svátky které neslavím

A svátky které slavím, jsou svátky kořenů.

Když jedu domů, tam kde jsem si hrála,
kde jsem to v dětství milovala,
kde jsem si svého muže vzala a své drahé pochovala.
Políčka co můj tatík oral, pohledem hladím, koníka do vozíku zapřahám,
jen přes pár slz vidím, jak šedivěl a s námi stárl dál,
hlavu pak svěsil, postával a hřívou smutně zamával.
šedivý Fuksa co nás míval v dětství rád, veselý býval kamarád, na hřbetě vozil mě a klidně pohoupal.
Mnohé je pryč, jen vír v stráních vane dál, jak vše je dávné, láska k zemi té,
s oblaky vše je dávnem zaváté.
Vítr to neodvál a kdopak by snad, kraj štěstí neměl rád,
co v dětství sladkých třešní, si tam v stráních hrál,
kamének každý v rukou tvaroval, kdo nemiloval by a šel jen dál?
Kytičku na ty hroby položím, za drahé v nebi, se tam pomodlím.
Vzpomenu na jahody, třešně sladké, co již tak krásně nevoní,
i potok pohladím a fialek trs s ním, jak maminka mně zavoní.
Kvetou ty stromy staré, co je tatík sázel, již větve staré, mají zlámané,
sedím pod nimi, jak v době dávné a z jara také vcházím, v zimy zaváté.
Ne, není mně to líto, to není žal, to jenom čas, ten spravedlivý král,
na počest domova, si zatleskal.

 

 

 

Reklamy

30 thoughts on “Jsou svátky které neslavím

  1. V krásném kraji máš Aničko, své kořeny, ty fotky jsou nádherné. Vzpomínky trochu hořko bolné, ale v posledním verši píšeš, že to není žal, jen vzpomínání jak šel čas a pocta domovu. Napsala jsi to krásně.
    A venku je také krásně. Snad už u vás nemrzlo. Ve zprávách říkali, jak si ty mrazy odskákaly hlavně ovocné stromy a s našimi meruňkami, nemůžeme letos počítat vůbec.

    1. No jo Jaruško, žádné vzpomínání na mládí není jen sladké, co je pryč je pryč a musíme věřit, že na hřbitov to máme ještě kousek cesty.
      Mám stejně radši kompot ze špendlíků a těch jsou kolem polí celé aleje, no a třešně, si holt koupíme španělské, stejně to tak je, i když nepomrznou. Za ty dva dny jsme i trochu obhlíželi okolí, napíši o tom ještě. Je hrozné, to naše pohraničí, ono vymírá a pustne, děti utíkají do měst.

    1. Jestli tobě uplynuly
      nám, však se nic nemění
      za hory a také doly
      zas vyrostlo osení.

      Hodně štěstí Jiří, jak ty přežiješ bez kočičáků, to nevím.

  2. Krásné vyznání, pěkné vzpomínky. Asi bych to tak napsat neuměla. Asi takové vzpomínky nemám. Pěkný víkend s rašením všeho možného, snad už bude jen tepleji. 🙂

    1. Děkuji Intuice, umění je něco jiného, těch pár rýmovaček svede každý.
      Jsi o něco mladší a tvůj pohled na život, se od toho našeho, věkem, i tím vztahem k paneláku liší? my jsme tam jen přespávali, když to bylo zapotřebí, děti nám ve městě chodili do školy a já i manžel, jsme tam měli trvalou práci. Domů, jsme jezdili rodičům pomáhat, každou volnou chvilku, to jsou naše vzpomínky, i realita, ta pole na fotkách jsou naše, ne cizí a máme k nim vztah stále.
      Bude máj a teplo, to je přirozený běh věcí. “ Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem, máj, poženeme kozy v háj „ … Já ty své, nechám v podprsence. Cha chá.

      1. Možná je to věkem, možná ne. Mí rodiče byli zvláštní, viděli jsme se s nimi tak 3x do roka, pomáhat nechtěli, ba víc, na nic se nesmělo sáhnout. Ale takové lány neměli, jen malý domeček s předzahrádkou. Ale to až v době, kdy jsem se vdala a odstěhovala. Prostě tam takové vzpomínky nejsou. Neříkám, že to nebylo dobré, to ne, ale bylo to jiné.

          1. Každý člověk je zvláštní. Každý je zvláštní něčím jiným. Prostě to tak je. To nás taky učí toleranci k ostatním. Pokud neškodí druhým, proč ne.

            1. To víš že je to tak a i kdyby nebylo? nemíním to lámat přes koleno, na to je jaksi pozdě, to jsem měla dělat, když ty stromky rostly. “ vychovávej mamko, dokud jsem já Janko, až já budu Jano, neohneš mě mamo?

              1. Lámání přes koleno nemám ráda. A kdo by měl, že? Já raději pomalinku, polehounku a ono to jde. No, je fakt, že někdy se něco řešit musí. Pěkné dny přeji! 🙂

                1. hrách na stěnu házím
                  pomalinku, polehounku
                  pak se s dědou vsázím
                  účinné, že bývá více
                  nakopnout je do zadnice.

                  Dobrou noc a hezké vstávání do procesu pracovního.

    1. Vielen Dank liebe Gislinde. Es ist meine Heimat, meine Kindheitserinnerungen. Ich wünsche Ihnen einen schönen, ersten Tag des Monats Mai. Umarmungen Anna. Umarmungen Anna

  3. Aničko, moc krásné vyznání a ve verších, to umíš jen Ty. Také často a ráda vzpomínám na domov, kde jsem se narodila a žila, tam jsem stále doma a tady, ač jsem zde již dlouhých 54 let, tady doma opravdu nejsem. Ale domov to je naše země, i když nadáváme, není zdaleka všechno dle našich představ, ale je to nás domov a já bych nikde v cizině žít opravdu nemohla. Moc bych tam byla smutná. Krásně jsi to napsala. díky.

    1. Sčítám škody a vím, že všechno špatné je pro něco dobré. Když jsem se v telce dívala jak zemědělcům pomrzly jahody, již velké jako nehet u palce, jsem ráda, že jsme je sázeli až zjara a zase říkám, kde Bůh hospodaří, tam se dobře daří a co řídí, dobře řídí. I brambory jsou již venku a brzy je děda bude muset přiorat.
      Ano, je to věcí citu, já tedy, mám ráda celou PLANETU ZEMI.
      Děkuji Libuško, kdo by svůj rodný kraj neměl rád? A mít někde kořeny, je nanejvýš důležité, AŽ TAK ALE NA TOM NETRVÁM. Neb rodina se rozeběhla světem.

      Bez oslav čarodějnic tady na horách, ve vsi, se ráda obejdu, ty tedy budou. Kostel je tady zavřen i o vánocích a velikonocích, čarodějnice se ale slaví.
      Hezký začátek MÁJE, je to můj nejmilovanější měsíc v roce.

      1. Aničko, čarodějnice si já nepamatuji, že by se za mého mládí slavily, ty ano? U nás tedy ne a nevím, proč s tím všichni nadělají takových cirátů. Jinak máj mám taky moc ráda, nejen proto, jaký a proč je, ale všechny tři, my, holky ze tří generací, jsme se v tomto měsíci narodily. Maminka, dcera i já. Tak si to užívej, snad už bude jen lepší počasí.

        1. Jsme teď doma, na horách, i tady je teplo, jen trochu deště-ještě, by to chtělo. Tak teď je mně jasné, proč jste šťastná rodina, májová koťátka?
          U nás, bývalo v tenhle den tradiční, stavění MÁJE, a to jednoho velkého, na návsi, který se musel celý měsíc hlídat, bylo by ostudné kdyby byl, těmi přespolními hochy podříznut a malé májky stavěli kluci svým, nejmilejším děvčatům u domu a JISTĚ, to měla být panna, proto asi dnes, se to již nedělá, kde by se ty panny našly?
          Ty čarodějnice, je nějaký ekvivalent, vynášení MORANY? Vystrojila se babizna a hodila do potoka, na znamení, že je zima pryč.
          Mívala jsem také ráda OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK, třeba tady se to dělalo i za komoušů, holčiny si oblékly bílé dlouhé šaty, tátové vyčistili studánky a děvčata do nich vhodily věnce, zazpívaly pár písniček, každé studánce.

  4. Liebe Anna einen schönen Freitag wünsche ich dir die Sonne scheint es ist ein herrlicher Frühlingstag und sei ganz lieb gegrüßt Klaus in Freundschaft

    1. Ba i mě těší, že tebe těší.

      Co to však řeší?
      Pochvala pouhá
      není má touha
      brambory v řádku
      jsou na pořádku.

      Pod keřem sedím
      na pole hledím
      vyzní to děsně
      zmrzli nám třešně
      meruňky též, byla to řež.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s