Uličník-ničitel

Kytičky, v záhlaví mého blogu a časté téma.
Vyprávěla jsem svým věrným, dnes tedy budu vyprávět Jarce. Že můj muž spal s jednou kočkou si asi pamatuješ, všechno je jinak, dnes spí s kocourem.


Jak jsme k tomu klukovi přišli je záhadou, vím to jen z Andělčina vyprávění, přinesla ho naše kočka z lesa, těžko bylo její proto, že o nějakém odkojení nemohla být řeč ale mateřský pud k němu, má ta adoptivní matka doteď. Bylo prý tak velké že pilo z misky hladově, hltavě snědlo všechno co mu bylo naservírováno. Rok mu bude až v červnu a je to kus kocoura.
Že je to zase dědovo miláček, o tom se asi nemusím šířit, ta zlá baba tady jsem já, to zaprvé a hraje si s ním, nechá se kousat a drápat samozřejmě děda.
Souvislost s kytkama? Přerazila bych ho vejpůj a vymetla koštětem, uličník je to.
Sedím si v klídečku ve skleníku, bylo pěkně a že již netopíme a vytápěn je skleník sluníčkem, tak se mně tam lebedilo, podřimovala jsem při čtení,  při pootevřeném okně a jak bylo teploučko, kytky voněly a čmeláky lákala rozkvetlá bugenvília tak, že jich vlétlo dovnitř několik. Uličník po nich jen pokukoval a nic, pak najednou se to stalo a já, nežli jsem sundala své dřevěné nohy dolů, byl dva metry vysoko, na závěsném květníku, houpal se a lovil čmeláka.
Prásk, kytka byla dole, i s kocourem, rozbita na padrť i s kytkou, rozflákán i nový, drahý, velký květník, do nichž jsme na podzim s dědou přesadili všechny velké kytky, no nepřerazila by jsi ho Jaruško?

Aby jste s toho článku měli nějaký plezír všichni, dám sem nějakou, sdílenou legraci, ke sdílení všem.
Bavte se a užijte si hezký víkend.

14 - 1 (1)

3o7abl2z5VkGNhuCoo

 

carinho

 

 

 

 

Advertisements

27 thoughts on “Uličník-ničitel

  1. Aničko, přerazila bych ho, aspoň slovně. Samet mi nedávno shodil už podruhé africké fialky, naštěstí zasazené v plastovém květináčku. Jestli se holky proberou, ještě uvidím, jestli ne, svět se kvůli tomu nezhroutí. Jen jsem je přestěhovala definitivně na druhé okno. Na tom prvním se totiž rozvaluje Samet a že je ho pěkný kus, tak postupně tu fialku vytláčel a vytláčel…
    Víc mě ale naštvou, když mi překotí jednu lampičku se stínítkem, takovou pěknou, tříbarevnou. Jakou jsem od doby, co jsem ji koupila, neviděla. No, lampička taky není celý svět, ale tahle by mě mrzela. Takže to skončilo tak, že stínítko jsem sundala a postavila vedle, možnost rozbití se rapidně snížila. Ale vypadá to jak u blbejch. Věci na skříňkách posunuty na okraj, aby se ty moje kočičí rajdy mohly prohánět po vyšších sférách, a pokud je poskládám a narovnám do elegantní úrovně, tak je to jen na chvíli.
    Moc mě pobavily kočičí gify. Nadchl mě zejména ten druhý, s kočičkou, co si máčela pacinku ve vodě a pak se nestačila divit. 😀

    1. Děti a zvířátka, je to stejné? Nemám to tedy v živé paměti, hodně jsem zapomněla, tedy co se týká dětí. Ubrusy, ubrousky, to je průšvih u dětí a dnes i u koček. Nevím co naše kočky baví na stahování ubrusů asi to, že si ho pod sebe našmoulí a na něm spí. když to udělá i s horkým kafem, vzpomenu na děti a vnuky.
      No jo obrázky, to lidičky baví a já jsem ráda, jsem nějak bez inspirace.
      Povyprávěj, co jsi našla za hezkou, voňavou práci?

      1. Děti a zvířátka jsou opravdu v něčem stejné, možná proto tak oblíbené v různých fotkách a videích. 😀
        Voňavá práce? Je voňavá. Prodávám v Karlově pekárně, kousek od nás. Menší obchůdek, žádný trhač kšeftovních rekordů, ale práce je tam i tak dost, musela jsem a musím se ještě naučit dost věcí, protože to není jen prodávat, ono se to musí naskladnit, oštítkovat, okontrolovat, hlídat datum spotřeby, všechno zapisovat, evidovat, taky zametat, umývat, uklízet… docela hafo práce. Ale jsem zatím spokojená a doufám, že to chvíli vydrží… 🙂 Sortiment solidní, chleba, rohlíky, nějaké celozrnky, koláče, řezy, ale i zákusky, chlebíčky, saláty a pár kousků přídavných, jako těstoviny, rýže, a tak… voňavá práce.

  2. Danke liebe Anna wünsche dir einen schönen Sonntag und hoffe es geht dir gut schöne Bilder süss mit Katze und Hund endlich wird es Frühling und warm da freut man sich so darauf.Grüße und Umarmung Gislinde

    1. Genießen Sie Frühling süß Gisele. Die Sonne ist mit uns, und am Morgen war kalt. Ein wenig Neid Ihre nette, Frühlingsbilder , ich habe nichts zu schreiben! Umarmungen Anna

  3. Aničko, s kočičkami je radost. Vím to, jednu mám měsíc doma. Taky už udělala nějakou škodu, ale s tím se musí počítat. Kočičky jsou na to, aby doma nebyla pořád nuda, ne?! Myslím, že nám svoje zlobení mnohokrát vrátí svou láskou. 🙂

    1. Jéje, to je milé že jsi mě zastoupila, já ti nějak nestíhám, co jsem dříve dělala hodinu trvá dnes celý den, děkuji ti.
      No jo jistě, kočičky a pejsci nám mnohdy ve stáří, musí nahradit lásku dětí, neb ti musí vydělávat korunky na své vysoké nároky na život, my jsme již skromnější a mnohdy nám stačí málo, pohladit si kočku a podívat se do upřímně milujících psích očí.
      Kotě dědu tak miluje, že když děda někam jde, nebo jede, žalostně tady pláče a ode mně nechce ani pamlsky, spí samozřejmě, jako všechna zvířátka, co jsme je kdy měli, jenom s ním.
      Pošeptám ti do ouška proč, zvířátka nesnášejí lidi, co kouří.

      1. Milá Aničko, děkuji za odpověď a veselé videjko. Nebylo mým cílem Tě zastoupit, ale měla jsem k tématu co říci. Jo, kočičky si vybírají. I když jsou dva nekuřáci, vyberou si jednoho oblíbenějšího a tomu věnují více lásky. Tak buď na všechny vaše zvířátka hodná, mají Tě rády a mají jen vás. Pěknou neděli přeji. 🙂

  4. Máme rádi všechny naše kočky, mají u nás dvířka ale jak to tak u koček chodí, vždycky je jeden králem v domě, když se u dvířek objeví další naši nájemníci, strčí do dvířek hlavu Pupík, syčí jako had a domů nikoho nepouští. Tohle to nové kotě když není náhodou doma, děda říká, “ kdepak máme dítě „ ? Kocourek s ním zápolí a děda ho často rozdovádí tak, že je pokousán do krve, perou se jako dva kocouři a děda ječí jako když se venku mrouskají kočky, to když do něho Pupík zasekne drápky všech čtyřech. Všechny kočky, i ty obecní, mají u nás v dílně, kde jsou také dvířka a teplo, vždycky něco k snědku a mléko.

    Víte děvčata, že tohle není téma u mě privilegované a tak mně promiňte, že nebudu na každý, jednotlivý komentář psát, i článek je pro mě tak trochu ztráta času, nalákat vás nějak ale musím.
    Květináč již děda slepil, není to ani poznat, ze tří polámaných kytek, jsem udělala sazenice, trochu mě mrzí, že ten můj hodně starý, růžový, ztratí fazonku, bude těžké a zdlouhavé ho zase vytvarovat, nahradila jsem ho červeným, což je pro mě trauma, jsem perfekcionista a porušená symetrie, mě bude deptat do doby, nežli zase doroste růžový.
    Jako vy se těším na teplo, až skladiště v zimní zahradě zmizí, a kytičky, co tam nemají co dělat, půjdou ven, ráno ale byl zase mráz-7°a tak, to asi hned tak nebude.
    Děkuji za komentáře a přeji moc hezkou neděli. Pro radost, jsem našla ještě něco moc hezkého, co nás s dědou rozveselilo.

      1. Tak v tom jsem dobrá, těšit se dopředu. Teď se těším na králíka na česneku s bůčkem, dělám ho na zítra, aby mě zůstalo méně práce s obědem (špenát a knedl-bram) a kousek tajně zblajznu i přes pozdní hodinu. Mám na zítra velké plány, rozsadit všechny sazeničky do truhlíků a už se na to těším.

  5. Aničko, pobavil mě příběh s vaším kocourem a stejně tak i videa.
    Moje poslední kočka se dožila úctyhodných 17 let. Nikdy neulovila jedinou myš, byla neuvěřitelně mlsná a milovala kromě konzerv žrádla, výhradně z Německa, čerstvé pečivo. Jakmile opustila pelech a začala brousit kolem trouby, věděla jsem, že je pečeno. 😀 Zničila nespočet věcí, když jí bylo špatně, zvracela zásadně na koberec. Můj muž to zdůvodňoval tím, že kdyby zvracela na lino či dlaždice, mohla by si nahodit vousky. Občas chodila konat potřebu mimo kočičí záchod. Mívala jsem pocit, že se nám za něco mstí. I když jsem jí občas důvěrně říkala bestie, bylo to milované, leč naprosto neužitečné zvíře. 😀
    Rodiče mívali kocoura, který v noci, když usnuli, chodíval do ložnice a spával mezi nimi. Tatínek ho miloval a říkal mu „ty můj synku mourovatej“. Kompenzoval si tím možná absenci dalšího mužského elementu v rodině. 😀

    1. Alenko, naši měli kocourka 17 letého a ten, kterého teď mám doma na hlídání měsíc od maminky, má 16 let. Něco o něm někdy zase napíšu. 🙂

  6. Aničko, dnes máš dvojitou pochvalu za ten krásný úsměvný článek. Řehotala jsem se až mi tekly slzy, protože má představivost byla i v barvách. Tys to tak krásně popsala, že to nebylo vůbec těžké. A co na to manžel? Koho víc litoval, mohu si tipnout? Asi nemusím, viď? Já, když jezdím k mamince, tak už jsem psala, že jsou v domě 3 kočky a rády za ní chodí. Já se s nimi také mazlím, ale když tam pečlivě uklidím, tak mne může trefit, když tam skočí třeba oknem a venku prší (rovnou na koberec), nebo když vidím, jak z nich lítají chlupy a já zrovna vytřela. V tom momentě je nemám ani trochu ráda. Hezký víkend, Aničko! A ať Tě neruší žádný kocourek při odpočinku.

  7. Právě sedím na veterině s naší 14 letou kočkou… Má kapačku a čekám na výsledky krevního testu… Jsou to potvory, ale stejně je máme rádi…

  8. Aničko, na ta videa se díváme s manželem a moc se nám líbí. S kočičkou nemáme žádné zkušenosti, ale ona s námi cvičí i naše fenka. Umí tak srdceryvně kňučet, když loudí něco na zoubek a těm jejím psím očím lze jen těžko odolat. Ona dokonce i „mluví“. Manžel jí vždycky říká – Peginko chceš ňam? A představ si, že umí tak zvláštně napůl štěknout a napůl mňouknout, že úplně přesně to „mňam“, zaimituje. Ale to ji stejně naučila ještě babička, která s ní po smrti manželova tatínka, žila pár let sama a byla to její milovaná kamarádka, se kterou si často povídala. Dokonce říkala, že když chce Pegina slané říká „ham“ a když chce sladké, je to „mňam“. 😛 My, tedy spíše já, se snažím držet Pegouše přece jen trochu zkrátka, protože měla nadváhu, ale manžela stejně neuhlídám. 🙂

  9. Kočičky a kytičky, to je Aničko něco pro mě 🙂 Krásný kocourek, kočka si ho adoptovala, šikovná micinka 🙂 Zrovna včera mi Cvalíček shodil z okna květináč 😦 Právě jsem douklízela, přijdu na chodbu a tam spoušť 🙂 Nikdy bych nevěřila, že takový malý květináč udělá takový binec 🙂 Kdyby jenom spadnul, ale on se odrazil od kraje schodů a musel skákat dál … Cvalíček dostal lepanec a musel z poličky dolů, pak uraženě spal v kuchyni na krabici se šitím 🙂 Potom si mě přišel sednout na klín, to byla jeho omluva, ale já už se nezlobila 🙂 No,co, tak jsou schody vyluxované 2x 🙂 Aničko, přeju krásný víkend 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s