Jaro naprd ?

A očista !


Nekonala se? Ale ano, jen ta vnější je nějak zanedbána. Šero nechám šerem projíti, mlžno vně mě netrápí a splín z něho nemám, mám alespoň ještě čas si pohrát, s duší lidskou a pohledat něco, co ji potěší, očistí a uhladí emoce do sametova.


Sčítání škod, je ještě daleko a vždycky nějaké jsou a budou. Tam, kde se jaro předběhlo jsou již vidět, já je ještě nesčítám, to co se probouzí, dělá mně radost i v mlžných, šedých dnech a je-li něco, co ne, obarvím si to nějakou radostí světskou a je-li i to málo, ta duchovní, povelikonoční, to lehce nahradí.
Udělejte si veselo se mnou.

Domovy a domečky své duše, máme v sobě všichni a to, jak ty maličké jsou a mohou být zdrojem radosti a štěstí.
Je zjevné, že ty honosné, za vysokou zdí, to nebývají. 

 

 

 

 

24 komentářů: „Jaro naprd ?

  1. Krásné pohádkové domečky! Moc se mi líbí. Někdy ani nemusí být na stromě a jsou taky pohádkové. My jsme si dělávali v dětství „bunkry“ v bezových keřích a nosili jsme tam kde co a „bydleli“. Jo dříve bylo bezpečněji. 🙂

    1. Zaklepala jsem na sklenici, co mě tady stojí na stole, nejsem pověrčivá, je to jen takový neškodný rituál proto, že tady u nás, bezpečno je. Celoživotně na zahradě nic neuklízím, ba ani ubrus se stolu.
      Na obrázcích jsou krásná, pohádková místa, dvě z nich jsou moje fotky, to jsem viděla na vlastní oči a vyfotila ve Francii, druhou, ve čtvrtek doma, tenkrát to byl sen, dnes jsou takové krásy běžné i u nás a to je pokrok, kdo ho nevidí, je slepý, měla jsem kytičky na domě vždycky a dnes nejsem jediná.
      Někam jedu tak jednou, dvakrát za rok, proto změny vnímám jinak nežli ti, co je mají denně na očích. Ten vnější pohled je hezký milá Intuice, ten dovnitř lidského myšlení, hledám a nacházím na internetu a chci věřit, že není zkreslený a manipulativní proto, že je nelichotivý.
      VZPOMÍNKY, a to ve třech generacích, my holky, jsme tomu říkaly, „uděláme si kuchyňku, nebo krám„ . Kluci budovali bunkr a každý z nás, tam nanosil z domu to, co rodiče dovolili. Mě se mnoho dětských, časem i dospělých snů splnilo, dnes již jich moc nemám ale přeji všem dalším, ve druhé a třetí generaci hezké snění, ať tak, jako já, mají na co vzpomínat.

      1. Aničko, že je u vás bezpečno, věřím. Kdo by se k vám do hor škrábal?!
        Pohled dovnitř myšlení – dá se nad ním bádat, ale vždy se najde člověk nebo situace, kdy člověk v dané situaci se zachová naprosto nepředvídatelně. Zvláště, pokud se jedná o docela životně důležité situace.

        1. Nepředvídatelné chování, bezpečno, nebo nebezpečno, jsou věci související jedna s druhou. Nezájem lidí o dění a to i v otázkách, úzce se jich dotýkajících, například jde-li o životní prostředí a soužití v něm. Je to lidem lhostejné?
          Povrchnost vztahů v rodinách, obcích, o městech vůbec nemluvě, lidé se mnohdy neznají v jednom domě, natož aby si pomohli ve chvílích nouze nebo nebezpečí, zalezou do svých ulit a dokonce se TĚŠÍ, z toho svého, egoistického postoje, „já jsem spokojený„ a nic jiného mě nezajímá?
          JE NOVOU MÓDOU řešit definici, co je vlastně rodina: DNES? Máma, táta, děti?
          Širší rodina vyšla z módy? A co ještě ta široká, když si naše děti, vnuci přivedli kamarády, měla jsem vždycky pocit, že když jsou tady, jsou moje, dala jsem jim najíst a starala se, aby se jim nic nestalo nežli dojdou domů. Kam se podělo to sounáležité žití?

          1. Aničko, dáváš otázky na tělo a není jednoduché k nim něco napsat. Samozřejmě na vazby v rodině nelze se dívat jen z jedné strany, nemůže stále jeden dávat a druhý přijmout nebo mu to být lhostejné. Stokrát nic umoří i osla.

            1. Máš pravdu intuice, sice bych ráda mluvila již o něčem jiném, tedy na téma článku z 01. 04. jen nějak nemám s kým ale návštěvu ti oplatím., nechci tě umořit.
              Pohodovou středu.

              1. Aničko, nezlob se, ale k tématu článku z 1.4. nemám co napsat, politika není má silná stránka. Díky za pochopení a taktéž přeji pěkný den. 🙂

                1. To není politika, to je o tom co dýcháš, budeš dýchat, jíst a spotřebovávat a ty přes ten spotřební život jsi víc nežli já, nemýlím-li se?

  2. Ta sbírka těch pohádkových domečků je opravdu skvělá! Já si z mládí pamatuji pouze to, že když měl tatínek pole, tak si tam postavil dřevěnou boudu na nářadí. Moje děti si to tam tak zamilovaly, že to tam uklidily, daly tam postele a párkrát tam přenocovali. Klid tam byl, tenkrát nebylo tak nebezpečno a byli vlastně uprostřed přírody. Kolem byla samá pole a vinice. Vidíš, co u mne vyvolala ta tvoje nádhera!

    1. Tak jako ty sbíráš ježečky, i já Libuško sbírám mnoho roků, kde co, vím, že reálná sbírka je něco jiného a také pár malých mám, tvé se nevyrovnají. Vytrvalost a věrnost k tématu, mně, na rozdíl od tebe chybí. Občas ale nacházím obdivuhodné lidi a svět, je dnes tak bohatý na krásno, že dříve by jsme to neviděli a nepoznali za tři životy..
      Vzpomínky, to je naše čokoláda, co nám občas osladí všední dny. My staří lidé Libuško, by jsme měli být, tak trochu učitely a vidět hezké věci, je jako zrcadlo duše, vyvolá to hezké myšlenky a vzpomínky na to dobré.
      Lásku ke kytičkám jsem zdědila od tatínka, pěstoval je celý život a dům, porostlý klematisy, byl i u nás, na plotech, ba i po stromech rostl, je to jedna z mých lásek, vysázela jsem jich tady za život desítky, boj s přírodou je setrvalý, tři vysadím, dva zahynou, tady se jim nelíbí, já jsem ale vytrvalý bojovník.

      1. Aničko, to vidím, že s kytičkami na tebe tak hned nikdo nemá. Ale vzpomínky, to máš pravdu, ty nám nikdo nevezme a já z nich prakticky žiji. Vzpomínek mám také dost, převážně těch krásných a ty nejmilejší z dětství mého a pak z dětství dětí a vnoučat. To mi běží stále jako film před očima. Jsem za to moc ráda.

  3. Já bych si vybrala,ten malilinký srub a žila bych jako v pohádce 🙂 Okolo bych měla plno kytek … už se tam vidím 🙂 Ztráty na zahrádce moc neřeším, ty nijak neovlivním, kéž by byly jenom takové ztráty 🙂 Měj krásné jarní dny, Aničko 🙂

    1. Ty ale máš takový, pohádkový domeček, ne? Tvé kočičky za záclonkou jsou v něm táááák spokojené.

      Že nenapíši apríl ?
      Dnes již moderní, ten starý kdysi, dal asi víc práce, jednou tatínek našel náš žebřiňák na střeše chléva a seděl tam rozkročmo, kola přes štít, tatínek to komentoval jen tím, „divím se, že tam nevytáhli i koně?„ Rozebrat a na střeše složit, byla asi velká legrace, Ne?

    1. Svět je veliký Jituško, je v něm spoustu zajímavých míst, některá ráda sbírám. I u tebe jsem párkrát viděla úžasné zajímavosti.
      Pěkný, legrací naplněný APRÍL ….

  4. I love those houses, dear Anna… It seems they are perfectly blended with the environment, in a quite natural an d organic way…
    I hope your Spring is Beautiful … sending love and best wishes. Aquileana 🙂

  5. No to jsou nádherné domečky, nemůžu se dost vynadívat! Připomnělo mi to, že jsme si jeden čas často pouštěli televizní kanál Viasat History (aspoň tuším, že to byl zrovna on) a tam dávali seriál dokumentů o stavbě domků na stromech. Ale viděli jsme to vždycky jako novostavbu, na tvých fotkách už jsou domy zabydlené a některé krásně okytičkované. V takovém domku bych si připadala, jak v pohádce. 🙂

    1. Pohádka to je Jaruško a jako pohádku jsem to pojala. Kdysi můj muž dětem a pak i dobudoval pro vnoučky dům na stromě, měli to tam moc rádi a v létě nechodili domů, mnohdy ani spát, dnes ho vzal čas a vandalové a já bych byla ráda i za to, kdyby si na něj vzpomněli.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s