Často nepřekonám

 A mám to často, někdy se mně o tom i zdá a je to tím, že u nás, tady na horách, je zima i v létě a ta opravdová, osm měsíců v roce.   


 Že to víte o čem si sním a o čem se mně i zdává, určitě ti, co mě znají začínají tušit. Zdá se mě zase o sluníčku, o jižních zemích a sním si o tom, jak někomu lezu do zahrad. Kdo ke mě chodí dlouho pamatuje si, jak vyprávím o Španělských dvorcích, jimž se tam říká atria a jak tam ne jen nahlížím škvírou v plotech, brankou, která není zarostlá pnoucí růží tak, že tam vidět není, ale dokonce se často nepřekonám a vlezu drze, poprosím a jsem na některý ten zázrak pozvána, nevnutím se? Jistě, ta pohostinnost a to, že host do domu Bůh do domu, se tam dodržuje striktně i když jste cizí. Španělsko jsem navštívila jen jednou, i když jsme s manželem tenkrát projeli velký kus té země, tak dobře jako tu, co vám chci ukázat tentokrát, ji neznám.
Já vám dnes chci přivolat svůj sen a to, co se mně často zdává, jinou kulturu a sen o zahradách, jaké toužím mít, o nich chci snít, ta zima tady ale, nechce dovolit.

 Sním si něco dobrého a budu snít. Čtrnáct dnů, i na nás tady jaro zaťuká, moje bubenvílea má poupátka a začíná kvést. Zatím ale, si se mnou sněte o sladkých Italských zahradách, i tam vás nevyhodí ze dveří.  

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

 A že je mají krásné, o tom si můžete snít se mnou, i beze mě, u nás se sluníčko dnes sice probudilo do hezkého rána, zima je tady ale jako v psinci a sněhu stále po kolena. 

 

 

 

33 komentářů: „Často nepřekonám

  1. Krásné, slunné, rozkvetlé fotky. Na zimě by mi ani nevadila ta zima a plískanice, jako spíš fakt, že je dlouho tma a málo světlo. Teď už se to lepší a lepší, ale za dva nebo tři měsíce bude slunovrat a zase se to začne otáčet. A připadá mi, že tma je skoro čtyři měsíce, což je čtvrtina z ročního období. O zimě ani nemluvě.

    1. Udělej si sluníčko doma, já mám již mnoho let lampu, co mně svítí přímo na ksicht a pomáhá to, rozsvěcím ji již v pět hodin, když si sedám k tomuhle krámu a potom jsem tak rozvrkočená, že tady oxiduji ještě o půlnoci.

  2. Sny ti nikdo nevezme, Aničko.
    Vůbec se nedivím, že sníš o sluníčku, když žiješ většinu roku v zimě.
    Zahrady na fotkách jsou fantastické. Ty jsi je viděla ve skutečnosti, takže jsou tvoje sny podložené realitou.
    Přeji ti krásné snění! ♥

    1. Zrovna jsem říkala dědovi, že se do té tramtárie k tetě odstěhujeme a bude klid, ty ale nevíš kam, že jo? Musím konstatovat že víra, nás nutí držet ty svátky církevní, alespoň ! A kdo by uklízel ty hroby předků tady, to by mě zajímalo?

  3. Aničko, ještě sníš o sluníčku? To dobře děláš, já věřím, že se tam ještě podíváš, na rozdíl ode mne. Já byla ve Španělsku jen jednou, jeli jsme tenkrát autobusem, ale na tu cestu vzpomínám ještě dnes. To byla dálka, naštěstí jsme to měli s osmihodinovou zastávkou v Německu. Trochu jsme protáhli nohy, ale to už je hezkých pár let, to jsme ještě mohli déle chodit. A ty zahrady jsou nádherné! Já si myslím, kdybyste tam u vás měli delší to teplíčko, tak že to u tebe na zahradě nebude velký rozdíl, ne? Něco podobného tady neznám. A fakt tam máte ještě sníh? Tak to u nás „za kopcem“ už se tlačí opravdu jaro.

    1. To já stále Libuško, letos, pokud nepojedu nohama napřed, opravdu nepojedeme nikam i manžel již na to cestování dnes nadává, je to stále větší nápor na nervy, i když já ho prý naviguje dobře, jen je prý chyba, že jedeme kam chci, ne tam, kam je třeba a někdy nás zavedu až na horské cesty, zcela nesjízdné.
      Důvodem je také to, že nás v lednu opustila Andělka, dostala zase nějaké penízky, jela si dolů užít a již, tedy doteď se nevrátila, není kdo by pečoval o kočky a kytičky.
      Já myslela že je na hory od vás vidět, je tady stále od deseti do třiceti centimetrů, tam kam svítí sluníčko, taje kvapem.

  4. Ty zahrady jsou nádherné, samý květ a samá vůně a mít možnost se po takových procházet, tak si připadám jak v ráji. Ovšem kdyby tak byly někde v mírnějším pásmu. Na loňské žhavé léto vzpomínám s hrůzou a při představě, že bude letos podobné, se mi rosí čelo a záda už teď. Mnohem raději bych brala svěží horský vzdoušek a svěže zelenou přírodu v létě a sněhu do pasu v zimě.

    1. Jsou Jarko, kvůli mandarinkám jsem dokonce donutila dědu zastavit, on to nedělá rád, to asi znáš, odveze mě někam kde může stát, chceš fotit, tak si tam doběhni. Já si tedy neutrhla, všimni si ale, že dole je strom úplně očesaný.
      Určitě by se ti tam líbilo, je tam stále svěží chladný vánek od hor, na horizontu jsou vysoké hory, až najdu nějako starou fotku se sněhem na vrcholcích, dám ti ji sem.
      Léto v paneláku mě není cizí a byt jsme měli pod střechou, večer když jsme přišli z práce, bylo to jako sauna.

  5. Krásné! Loni jsem byla po 41 letech u teplého moře a pro mne taky neskutečný zážitek. Mně by se moc líbilo, jak jsi popisovala privát babičky, jak jste tam společně žili a hospodařili. Tak to má být. Bylo to jistě vzájemné obohacení protknuté láskou.

    1. Láska, to nevím, přátelství asi ano. Stará paní nás zvala i na letošní léto, pro nás je to cestování již moc zatěžující a s cestovkou, na chvíli nás to neláká, takovou rekreaci mám každý den doma.
      Moře a teplé, kde jste byli Intuice? Když jsem byla mladá, opalování u moře, to bylo moje, dnes od moře přijedu tak bílá, jak tam dojedu, s dědou si sedíme na terase nebo pod slunečníkem, na slunce nevystrčíme ani nos.

      1. Nemyslela jsem lásku jako lásku, ale jako lidskost. Byli jsme v Bulharsku. Jo tak nějak to tam bylo, akorát že jsme od terasy neviděli na moře. Já se taky schovávám všude do stínu, ale to tak bylo vždycky a je to tak i u nás. Ale dokážu se spálit i při chránění kloboukem či kšiltovkou při obyčejných výletech. 🙂

        1. Ty jsi blondýnka od přírody?
          Já kdysi černovláska, se sice opaluji dobře, bez krému a sarapatiček ale moje srdíčko to nesnáší.

          Bulharsko znám dobře, za komoušů jsme tam také jezdili, byli jsme na slunečním pobřeží, v Albeně, v delfináriu ve Varně, na zlatých pískách a také v Nesebaru jednou, tam se nám líbilo nejvíc. Kde, v tom velkém Bulharsku jsi byla?

          1. Jsem špinavá blond, světlá pleť. Byla jsem v tom, co je na obrázku. A byla jsem v něm i v mých 8 letech. Nic není náhoda, protože loni jsem tam byla ve skupině 10 lidí. Plánovala jsem reportáž, ale nějak se k tomu nemohu dostat. 🙂

            1. V tom, co je na obrázku, jsem byla před dvaceti pěti lety a je to Nesebar, tenkrát jsem fotila ještě na diapozitivy, dá to vekou práci digitalizovat, pomaličku, vždycky když mám chvilku, to dělám již čtyři roky. Těžko tam najdeš terasu odkud nedohlédneš na moře, je to maličký ostrůvek. Spojený nasypanou hrází s pevninou, uprostřed toho násepu, je starý větrný mlýn. Vzpomínáš si, co je na druhé straně?
              Má to nepřekonatelnou atmosféru, staré, ještě Thrácké památky jsou úchvatné. Všude je tam spoustu racků chechtavých, ti kradou jídlo z talířů, jak jsou drzí. Stejně jako tenkrát cikánské kapely, hrající do ouška na každém kroku s nastavenou dlaní, neodoláš, dáš-li jim džbánek vína, budou ti hrát celou noc, bylo tam krásně, mám to i na filmu, bohužel také analog a na to již nemám nervy.

              1. Přesně, jak jsi to popsala. My bydleli v hotelu na Slunečním pobřeží. Naproti mlýnu je velká socha ženy v bárce, na kterou usedají rackové. Na začátku města jsou starobylé hradby s bránou a cestou směrem nahoru. A pak ty starobylé uličky s jedním krámkem vedle druhého. Jak vidím, měla bych reportáž z cesty podat. 🙂

  6. Danke liebe Anna wunderschöne Bilder schöne Gegend da würde ich auch gerne mal sein.Ich hoffe es geht dir gut mir geht es auch wieder besser eine große Umarmung von mir Gislinde

    1. Übersetzen? Manchmal verstehe ich nicht? Nicht alles richtig übersetzt wird, es ist eine Maschine, viele, ist es notwendig, sich vorzustellen. Ich liebe das die deine Bilder und Geschichten aus der Natur sind wunderschön . Ich danke Ihnen auch. Nizza Sonntag, umarmt Anna

    1. Hallo, guten abend und schönen Sonntag. Vielen Dank für das Bild Schöner Reiher, es ist ein großes Werk. nehmen Sie ein Bild?

      1. nakonec jsem ty fotky nasla, uplne jsi mi to pripomnela… akorat tohle je Como, pokud bude odkaz fungovat. nemuzu se odsud prihlasit, tak anonym, jinak Sedmi

          1. Je to jako přes kopírák viť? Kdyby tam nebylo tak strašně draho a my nebyli již staří zapouštět kořeny, neváháme přesídlit.
            Původně jsme jeli na běžnou dovolenou, v prvním hotelu jsme spadli málem pod stůl, když jsme platili účet za dva dny a proto, že pokoj co jsme měli byl objednaný, já se raději hodlala klidit než stěhovat.
            Našli jsme bydlení za hubičku u staré paní na privátě, bylo to tam domácké, stařičká paní i dům, byli jsme jako doma.
            Její dcera chodila denně uklízet a nakoupit, když jsme jí řekli po pár dnech, že nemusí, že si uklidíme a když někam pojedeme, že i nakoupíme, tak jsme se rychle sžili a domů se nám dlouho nechtělo.
            Jednou jsem uvařila já něco českého, příště zase bábinka italské jídlo a bylo to bájo.
            Je to ta fotka s železným schodištěm, sice to posezení s lehátky a černé slunečníky, k tomu nepatří, ale i na druhé straně byl balkonek, stejné schodiště dolů a krásný výhled na jezero.
            Na slideshow.
            Na jezerech se nám líbí víc, nežli u moře. Lago Maggiore je ještě krásnější ale také tam je dráž.

            1. My jsme žili u Coma rok a půl a bylo to, co se týká prostředí, absolutně nejhezčí místo, kde jsem kdy žila. ty výhledy na Mt. Rosa na jednu stranu, na druhou jezero a Dolomity a za nimi ještě Alpy, to všechno přímo z terasy… Bylo to těžké, muž pracoval v Milánu, denně dojížděl (do Milána jsem s dětmi nechtěla kvůli smogu a drahotě) odjížděl v sedm ráno a v sedm večer se vracel, já na půlroční a čtyřletou sama bez hlídání… Ale stálo to za to 🙂 jednou bych se tam ráda ještě na pár měsíců vrátila. Dovolená je málo…

              1. Loni jsme zasněžené vrcholy na výhledu nezažili, ale už jsme to mnohokrát viděli jinde.
                Když dole je všechno rozkvetlé, zelené a na horizontech hor je sníh, je to pohled pro Bohy. Pobyt není taková finanční zátěž, nakupuji vždy tam, kde Italové, v tržnici, to nám stačí důchod jako doma, nejdražší je cesta, benzín a platby. Dálnicím se snažíme vyhnout, máme dost času a jedeme vždy tam a tudy, kde se nám líbí a není to zpoplatněno.
                Cesta a malé děti, na to si vzpomínám, je to nápor na nervy, jezdívali jsme když děti byli malé a potom také s vnuky. Vzadu jsem jim vyplnila plochu polštářky a spali, dnes se to již nesmí, děti musí být připoutané a v sedačkách, to je nervuje a děti zlobí i na krátkou vzdálenost, natož takovou dálku.
                Loni za námi přiletěli až na konci pobytu a jeli jsme na lagunu a párkrát na lido. Hotely tam všude jsou poloprázdné, lidí pět a půl a s cenou dolů nepůjdou, tam je móc draho (zmrzka do ruky za stovku, pohár za dvě) a nakonec se nám tam ani nelíbilo, pobyli jsme týden a přes Francii, kde jsme se pár dnů porozhlédli po Alsasku (také krásné), jeli přes Německo domů a bylo září.

                1. Krásný výlet 😃 cestování s dětmi máme natrénované, to už mi po švédsku těch 900 ani nepřijde moc 😀

                  1. O severských zemích jsem snila dlouho, jenže nemám ráda zimu, tedy v příštím životě? Naší známí byli v Norsku, dělala jsem jim fotky, nádherné. Říkali, že s cest, co podnikli za život, bylo tohle nejkrásnějším zážitkem.

                    1. No, nám se tam taky líbilo, ale Švédsko je placka, alespoň na jihu.

  7. Aničko, krásně jsem se pokochala, nádhera. Všechno chce svůj čas, jaro už je za rohem 🙂 Takové to brzké jaro, kdy bývalo teplo už v únoru jsme dlouho nezažili. Třeba to ještě někdy zažijeme 🙂 Hezké dny Ti přeju a se sluníčkem 😉

    1. Já doufám že zase dlouho nezažijeme, že tohle je tedy ojedinělý případ a že se to nebude opakovat často, na zahradě dole, nám na slunném místě vykvetly meruňky, tedy letos nebudou. Osobně to tady nahoře příliš necítím, jsme výše nežli mnozí a kytičky na zahradě, mít nebudu ještě dlouho.
      Italský přítel, mě posílá na G+ku fotky z oblasti Veneto, i v Alpách, je nouze o sníh. Také ti přeji Libuško, pěkný, slunečný víkend.

      Nevím jakým nedopatřením osudu jsem Do slideshow Gardského jezera napatlala fotky ze, Sanrema, předělávat to již nebudu, i já si zavzpomínám na něco tak starého a dávno vyvanulého.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s