Vy chytrej

Můj sedmdesát čtyři let starý-starý, najede bez problému tisíce kilometrů, křížem kráž po Evropě. Co je to bodový systém neví, neb léta mu žádné “ bodnutí „ nehrozilo, je to pane motorkář ještě stará škola, dodržuje předpisy a má charakter, na přechodu nechá v klídku přejít chodce, děti a maminku s kočárkem, registruje v předstihu, nesmrdí, nestává před supermarketem frontu a kdyby jezdil autobusem, jistě by i ve svém věku, nechal sednout ženu, nejsem si vy vtipálku jista, jestli vy mladí, nám starým saháte po kotníky ?
MÁM JIŽ VŠEOBECNĚ, PO KRK ÚTOKŮ NA STARÉ LIDI.  A  jestli si myslíte,  že vy všichni, NÁS STARÉ HODNOTÍCÍ, jste vtipní a že jste to napravil pochvalou míst, kde a jak, tedy většinou slušně žijeme, tak ne, rádoby gentlemane ! ODKAZ

 

 

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

Šedesát let řídí a mimo jiné i já, jsem čtyřicet pět let řidič. Za tu dobu jsme měli společnou nehodu jednou a jedenkrát můj muž, jako spolu-jezdec, zbořil naše první, týden nové auto jen proto, že nechal řídit někoho jiného, mimo pomačkané plechy, nikdo neutrpěl nic závažného, jen řidič, elegantní důlek na bradě, na který holky braly.
Ta naše společná, náhodná nehoda je i počátkem, našeho společného, padesátiletého soužití. Když totiž, tenkrát, kdysi dávno na kočičácích, trochu namoklých, položil jawu 350 na bok, vozíc mě po zábavách, do lesíčka a z lesíčka.
Ona TENKRÁT, před padesáti lety, svítila jako ohňostroj na staromáku.
Utržené kalhotky a následné dloubání zadřených kamínků a písečku, z mého zadečku, tedy do rána, byl ten prapůvod všeho.
Také si jako vy pane, plnil své sny, postavil motokrosovou motorku, jezdil po závodech a vyhrával tak dlouho, až mu ČíZa Strakonice nabídla tu jejich a zastoupení. A že je dodnes úctyhodný řidič, je fakt a dehonestace starých lidí, je tedy mimo mísu. Je to jasné?
A já tedy jsem zvědava, jestli po šedesáti letech řízení, projdete beze ztráty květinky vy, vy CHYTREJ.

 

20 komentářů: „Vy chytrej

  1. Aničko, off theme, poslala jsem ti email s dvěma náhledy na tvou stránku, jak jsem to viděla. Náhledy oskenované dnes. A máš to tu opravdu jiné, než kdy jindy…
    Píšu ti proto, že vím, že poštu hážeš do spamu nebo do koše. Tak tuhle ještě nevyhazuj, než ji prohlédneš… 🙂

    1. Děkuji Vendy, takže ty nemáš prohlížeč G. Ch. že ale Mozilla je také v pořádku? Vidíš stránku tak, jak má být.
      Na prohlížeči Internet e. je jiná a nezobrazují se tam některé mé věci a já nevím, jestli jenom mě, nebo všem a zatím nevím proč.
      Já si to s vyhozené pošty mohu vyndat a když mám avízo, jako od tebe, tak si to vyndám, jinak se to maže automaticky, po několika dnech. někdy se tam i dívám, někdy to nechám smazat. Jsou-li tam přílohy a reklamy, padá to tam automaticky, mám to tak nastaveno. Ještě jednou díky

  2. Aničko, já jsem nikdy neřídila proto, že jsem neměla řidičák ani auto. Pravda je, že některým mladším lidem připadáme směšní, ale já si opakuji, že i oni zestárnou a poznají vše jako my. Ten mladík na té motorce ještě tak zlý nebyl, nakonec mu tu čepici přivezl, ne? Ale na každého jednou doje, určitě!

    1. To jistě Libuško, “ boží mlýny melou „ a někdy dost rychle, často spravedlivě a chlapec motorkářský, bude mít alespoň radost z návštěvnosti článku, ne? I já již do auta sednu, jen v případě nutnosti ale jsem hodná a dědovi auto umyji ráda.

  3. Přečetla jsem obé, tedy i příspěvek pana Koksteina a cítím to hodně podobně jako Jarka (možná proto, že jsme stejně „mladé“).
    Máme rodinného přítele, kterému bylo letos 1. ledna 89 let. Je úžasný, vitální, zcestovalý a na svůj věk nevypadá. Nedávno jsme u něj byli na návštěvě a on se přiznal, že poprvé loni necestoval s karavanem, ale že si s manželkou pronajali chatu. „Víš, já vím, že by nám ty mladší v kempu pomohli, ale já nechci nikoho obtěžovat. Přeci jen je ten karavan na nás už těžkej.“ Když jsme u nich, připadáme si, že jsme se svými vrstevníky. Oba dva totiž dokazují přísloví, že duše nestárne. Vím, že takhle oba působí na víc lidí, oba jsou úžasně duševně mladí. Co je v tomhle případě stáří? Jen to číslo v datu narození. 😀

    1. Tak jste mě děvčata dostaly na kolena, ježibaba stará jsem já a ten chlapec je příjemný mladý muž a starého člověka, tím co říká, nedehonestuje.
      Donutily jste mě, si článek znovu přečíst a také ten svůj proto, že jsem sklerotická a je to delší dobu co jsem to četla a psala. Jen hájím to naše stáří a vy, snad také, no ne?
      Mimochodem, zítra musí můj muž na technickou, zase zaplatí víc a bordel v autě, jak ho popisuje mladík, uklízet nemusel, auto má v pořádku vždy. V čem souhlasíte s Jarkou a v čem Jarka s ním?

  4. No já nevím, mě ten článek nikterak nepobuřuje. O pisateli nic nevím, neznám jeho názory a nevím, jak píše jindy. V tomto příběhu se mi zdá, že šlo jen o úsměvné nedorozumění s čepicí.

    1. Jaruško, já žvaním na blogu, on žvaní na blogu a nějak jsem ty fotky musela uvést.
      To moje úsměvné není? Já mu jen oplácím podobný sarkasmus, jako je ten jeho.
      Neberte se všechny tak vážně v prkotinách, důležité co napíši, jede kolem vašich hlav bez povšimnutí. No ne, jak říká vždycky Libuška, tedy promiň, ty tedy se zajímáš. A nenaštvi se, mám tě ráda.

      1. Netřeba se omlouvat, naštvat se nechystám. 😉 Jak je vidno, tak jsem tvůj sarkazmus nepochopila. To je právě to úskalí psaného slova, kdy jsme ochuzeni o tón hlasu a nevidíme si do tváře. No ne?!

        1. No jo, je to tak Jaruško. Sarkasmus používám jako pálivou papriku, někoho pálí, i na tom druhém konci a někdo mi rozumí. Díky Jaruško, vždy a ve všem, je možné se domluvit, když lidé spolu bez nedůtklivosti a nabubřelosti, prostě a tak, jak jim zobák narostl, M L U V Í .

          1. Ty i paní Alena máte stále ještě prohlížeč I. Explorer, že jo, fotky z Itálie nevidíte? Na I. exploreru toho z mých fotek co sem dávám, moc neuvidíš, on ty WordPressácké vychytávky neumí, nezobrazuje. Všimla jsem si víckrát, že na ně nereaguješ a divila jsem se, i když jsi psala že tu loňskou dovolenou, bych měla ukázat, tak i to, mně bylo divné, já něco již publikovala a tady také. Ta prázdná místa na I. exploreru, jsou vždycky fotky a ta patlanice tam, co to udělá s mojí stránkou, to je příšerné, už se nedivím, proč ke mě nikdo od vás nechodí, já bych se na to také vykašlala, psát a dívat se na tak blbě udělané něcoooo, ono to totiž na jiném prohlížeči vypadá a má vypadat jinak.

  5. Možná je to tím, že jsem už také v tom věku, ale mnohokrát cítím, že ti mladí zapomínají na to, že zestárnou a další generace se na ně bude dívat stejně jako pohlížejí oni na nás a možná ještě hůř. Opatrnost při jízdě, dodržování předpisů není nic špatného a nesvědčí o věku, ale spíš o zkušenosti a povaze jezdce ať v autě, tak na motorce.

    1. My, dříve narození, vidíc, to ne jen u cizích, často i u svých dětí a vnuků, jak postupně, se jejich myšlení mění a ne k lepšímu, často přemýšlíme proč tomu tak je.
      V převzatém článku u vás Ružo, ty body jsou jasně řečené, i když vy nejste věřící, jak vím. Myslím si a mám zkušenost, že tam, kde ještě víra je, je víc pokory, lásky i slušnosti, přesto že věřící generace vymírá a se stoupajícím věkem populace i někteří staří, nemají morální zásady na zrovna vysoké úrovni.
      Je to ale tím, že tady, jsme byli všichni tak vychováváni a tak, i vychovávali. Bez tradic, třeba i církevních, je svět plochý a utáhne se ke komerci, mamonu a nakonec pro něj, není čas na lásku, přátelství ani na rodinu.

      1. s těmi tradicemi je to těžké… dřív jsem taky nechápala, k čemu je to dobré, držet se tradic z časů, které už jsou dávno pryč. Dneska chápu o něco málo víc, ale stejně… asi jako všechno a všude, žádný extrém není dobrý, ani se držet všech tradic stůj co stůj, ani nemít žádné…

        1. Nejsem přívržencem jakéhokoliv vytržení a blouznícího sektářství, jakéhokoliv tipu, jen prostě a jednoduše věřím v Boha a že je i krásné, jít zasněženou krajinou na půlnoční, poděkovat za to, že je (zatím) mír a že nám doteď Bůh dopřál to štěstí co máme ? Věříš? Dělám to samé každou modlitbou před spaním, je to nejen tradice ale dobrý zvyk. I velikonoce pro mě nejsou nudné obžerství ale svátek.
          I vy nevěřící máte třeba ten pocit zjara, že by člověk měl očistit tělo půstem a já začnu tím, že je Popeleční středa a ta mně připomene, že prach jsem a v prach se obrátím a že každá tradice je pro mě svátkem, sama o sobě do velikonoc a potom celý rok, stereotypně a po celý život.
          To je ten řád ve všem, desaterem počínaje i konče. Jiné zákony? Nepotřebuji.
          Mnohý by řek, máš to těžké, já si ale nestěžuji a jsem zvyklá.
          Za tip děkuji Sedmikrásko, fantasy a sci fi miluji, odpočinu si od reality.

  6. „Nažeňte do jednoho stáda koně, vlky, ovce a kočky, lišky a srnce, medvědy a kozy, zamkněte je do jedné ohrady a přinuťte je žít v tom nesmyslném houfu, jejž nazvete Společenský řád, a dodržovat společná pravidla, bude to nešťastné, nespokojené, fatálně rozklížené stádo, ve kterém se ani jeden boží tvor nebude cítit jako doma…“ Karel Čapek
    Proto, jsme každý jiný a kus od kusu, se musíme prát se svým egem?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s