Můj sedmdesát čtyři let starý-starý, najede bez problému tisíce kilometrů, křížem kráž po Evropě. Co je to bodový systém neví, neb léta mu žádné “ bodnutí „ nehrozilo, je to pane motorkář ještě stará škola, dodržuje předpisy a má charakter, na přechodu nechá v klídku přejít chodce, děti a maminku s kočárkem, registruje v předstihu, nesmrdí, nestává před supermarketem frontu a kdyby jezdil autobusem, jistě by i ve svém věku, nechal sednout ženu, nejsem si vy vtipálku jista, jestli vy mladí, nám starým saháte po kotníky ?
MÁM JIŽ VŠEOBECNĚ, PO KRK ÚTOKŮ NA STARÉ LIDI. A jestli si myslíte, že vy všichni, NÁS STARÉ HODNOTÍCÍ, jste vtipní a že jste to napravil pochvalou míst, kde a jak, tedy většinou slušně žijeme, tak ne, rádoby gentlemane ! ODKAZ
Šedesát let řídí a mimo jiné i já, jsem čtyřicet pět let řidič. Za tu dobu jsme měli společnou nehodu jednou a jedenkrát můj muž, jako spolu-jezdec, zbořil naše první, týden nové auto jen proto, že nechal řídit někoho jiného, mimo pomačkané plechy, nikdo neutrpěl nic závažného, jen řidič, elegantní důlek na bradě, na který holky braly.
Ta naše společná, náhodná nehoda je i počátkem, našeho společného, padesátiletého soužití. Když totiž, tenkrát, kdysi dávno na kočičácích, trochu namoklých, položil jawu 350 na bok, vozíc mě po zábavách, do lesíčka a z lesíčka.
Ona TENKRÁT, před padesáti lety, svítila jako ohňostroj na staromáku.
Utržené kalhotky a následné dloubání zadřených kamínků a písečku, z mého zadečku, tedy do rána, byl ten prapůvod všeho.
Také si jako vy pane, plnil své sny, postavil motokrosovou motorku, jezdil po závodech a vyhrával tak dlouho, až mu ČíZa Strakonice nabídla tu jejich a zastoupení. A že je dodnes úctyhodný řidič, je fakt a dehonestace starých lidí, je tedy mimo mísu. Je to jasné?
A já tedy jsem zvědava, jestli po šedesáti letech řízení, projdete beze ztráty květinky vy, vy CHYTREJ.
Anna : prostor 