Nová doba

Nové rodinné tradice, povánoční?
Jsou práce o které se prostě doma nestarám, neuměla bych je, nerozumím jim a proto jsou doménou mého muže, po dobu padesáti let manželství nevím, jak se starat o auto, orat pole, na cokoliv v domě pozvat opraváře, nebo zařídit věci finanční. Máme jakousi danou a zaběhnutou dělbu práce, dělí se na práce mužské, ženské a někdy, jak se říká nouze naučí i Dalibora housti, do toho traktoru sednout umím, ne že by můj muž někdy pletl svetry, o děti (dnes téměř padesátnice), když bylo potřeba se postaral. Starosti, vždy ruku v ruce ve všem, asi již až do konce dnů.
Je ale zajímavostí a u nás v rodině to nikdy zvykem nebývalo, že se můj manžel naučil a občas dělá i to, co bývalo zásadně mojí doménou. Třeba, je to již loni, před vánoci se nabídl, že bude namáčet cukroví v čokoládě a já jsem jen obrátila oči v sloup a žasla, (asi se hodně nudil) jak pečlivě a hezky to dělal a proto, že vařím denně, občas uvaří v neděli, moje maminka se obrátila v hrobě, jako moje oči v sloup proto, že podobné práce u muže, by nikdy nepřipustila, dělba, byla jasně a striktně dána a dodržována, že tatínek zamorduje husu, nebo stáhne králíka, bylo nabíledni a to další je práce maminky a jistě vždy, i moje.
To víte, že husa se žehlí nejdříve žehličkou, dnes mám napařovací, to proto, že husí peří do polštářů, se v zimě sedralo, dávalo se děvčatům v peřinách do výbavy a polštáře mám dodnes, obšité krajkou a s monogramem na damašku?

U dcer, to generačně, již běžné není, ne, ony přece nejsou služky, ba ani hadr na úklid??? Můj muž jen řekl, dnes to muži přece běžně umí a proč bych ti nepomohl? A v tom je jaksi rozdíl, když muž chce „ rád „, nebo když ho okolnosti donutí.
Chápu dnešní mladé emancipované ženy, někdy živící rodinu, někdy i z větší části, že se nechtějí ve volném čase nechat „ jak říkají zotročovat „. Ony celý den u počítače, “  prý pracují „ tři, čtyři hodinky řeší poštu a blogy, hodí do mikrovlnky nějaký polotovar, nalakují si nehty, obejdou supermarkety, kamarádky a den je pryč, psychicky vyčerpány, těžce hledají sílu a duševní rovnováhu… Připravit ještě navíc domácké, milé a přívětivé prostředí pro rodinu, scházející se až večer, je již nad jejich síly a tak muž, přiběhne z práce domů, naplní pračku, opět hodí do mikrovlnky jakýsi polotovar, nakrmí děti, vykoupe je a oba usedají k telce, nebo každý opět, ke svému PC.
Rozvod nebude potřebný neb dnešní, nekonvenční soužití ho nevyžadují. Opotřebení citů jsou rychlá, svazky většinou formální, z důvodů ryze praktických, muži se ženit nechtějí, svazky bez formy se rozpadají a zase skládají v jiné a děti, no zkrátka si zvyknou, že mají několik tatínků, mnoho tet a maminek.
Je divná doba říkají, láska a věrnost spojená se zodpovědnosti, se stává vzácným zbožím, žije se pudově, „ buďto to pude nebo nepude „. Víte co považuji za zvláštní úkaz, že se tento  „ způsob života poněkud podivný “ vžil tak historicky rychle a stal se normou, namísto potřeby některých žen, udělat domov krásným, teplým a milým místem návratů, pro celou rodinu.

Čas vánoční míjí, 
a hry se klubou nové
tak do práce milí 
   čas her a doby snové.

cooltext157725280741659

 

 

 

 

26 komentářů: „Nová doba

  1. Wünsche dir liebe Anna einen schönen Sonntag schöner Weihnachtsbaum und viel Schnee wir waren an der Ahr war aber sehr Kalt Schnee liegt bei uns noch nicht liebe Grüße von mir und Umarmung Gislinde

    1. I, im Gegenteil, ich liebe den Schnee. Sauber, weiß, eisig glitzernde in diesem Jahr selten. Sie ein schöner Sonntag, wie die meisten . Hows Sie lieber Gisel. Anna

  2. Nová doba přináší i nové rozdělení domácích prací. Jsme s mužem už čtyřicet let a nikdy jsme nerozlišovali práci na mužskou a ženskou. Samozřejmě, že každý máme své tzv. sféry činností, kam ten druhý nechodí, protože to neumí. Když je však potřeba, manžel ponoří ruce do dřezu a bez problémů umyje nádobí, zatímco já jdu vybírat žumpu, protože jemu se při tom dělá špatně od žaludku.
    Manžel dcery vaří naprosto běžně každý všední den. Jednak k tomu byl vychován svou maminkou, která všechny své tři syny naučila vařit a druhak dcera pracuje každý den do šesté večerní a domů se vrací kolem sedmé.
    Chválím proto manžela, který namáčel cukroví a šlo mu to. Ten můj se zatím tak daleko nedostal. 😀

    1. Jednak k tomu byl vychován svou maminkou. To jste řekla moc hezky, to je moje poselství mladším a mladým, vštěpovat dětem smysl pro povinnost a vzájemnou, laskavou toleranci. Neodsuzuji šmahem ale soudím jednostranné pojímání dnešního trendu, hlavně si žít a užít, i za tu cenu, že je to na úkor druhého, ať je to již bráno ze strany ženy, muže, nebo dokonce dětí. I to se stává a vidím toho kolem sebe dost.
      To co muž, nebo žena v domácnosti dělá a udělá, jistě nakonec vyplyne z toho, v jaké etapě života se to děje? My jsme již v té, kdy máme naprostou svobodu, nic a nikdo nám nediktuje podmínky, vlastně oba děláme jen to, co nás těší a konvence jsou nám celkem fuk.

  3. My máme s manžel taky některé práce rozdělené. Já se spíš starám o domácnost, manžel zase zařizuje to mimo ni, ale je spousta věcí, které děláme společně. Například jdeme společně do Spořitelny změnit platební příkaz, nebo společně zajedeme na nákup a taky rádi společně chodíme s Peginkou na dlouhé odpolední procházky.
    Musím se Aničko, zmínit o vložených fotkách do článku. Jsou úžasné. Máš to doma moc krásné, načančané a útulné. Myslím, že i to dělá soužití rodiny příjemnější. Do takové domácnosti je potěšení se odkudkoliv vracet.

    1. Mnoho let tady v domě není s ničím pohnuto Jarko. Když jsme šli s dědou do důchodu, rodiče odešli na věčnost a my zrušili byt v paneláku a nastálo šli bydlet sem na hory, rozhodli jsme se že si nenecháme zařízení z bytu ale to po rodičích, s duší domova a s máločím od té doby, bylo pohnuto, všechno je u nás tradičně, stále stejné a stabilní, včetně dělby práce a tak tu žijeme a dožijeme.
      Za pochvalu děkuji Jarko, ano máme to tady rádi, i když si často popláči, jako zrovna v posledních dnech, kdy zase byl zpustošen kus krásné přírody v našem okolí těžkou technikou, ten pohled z okna na fotce, již není pravdou, tady během týdne vznikla rozoraná, třicetimetrová dálnice a všechny vzrostlé stromy jsou pryč.
      Zdravím tě Jarko a přeji hezké dny.

      1. S tím lesem mě to mrzí. Není to zas tak dávno, kdy jsi psala, že máte nedaleko domu místo lesa mýtinu a jak je vidět, kácí se dál. 😦
        Říkala jsem si, že ten nádherný nábytek bude hodně starý a je to tak, je po rodičích. Ty jsi pak vše dotáhla k dokonalosti. Líbí se mi ubrus na stole i to, co na něm je. Já na svátky vytáhla tisíc serepetiček a tobě stačí pár vkusných dekorací na stůl a je to. Máš oko pro krásno. Jestlipak ještě maluješ?

        1. Maluji stále Jarko, na jedné fotce, když ji rozklikneš, je vidět jedna starší africká scenerie z jedné z našich misí v Súdánu, Abu Zabad.
          Nebráním se přirozenému běhu věcí, kácení lesa je jednou z nich ale té naprosté devastaci s tím spojené.
          Kdysi jsem takové věci, jako je ubrus na stůl šila ráda, je to ale již dávno, dnes těžko navlékám nit do jehly, jak se mě třesou ruce a málokdy se k těmto pracím donutím Jaruško, všechno je již staré a neměnné.

  4. Aničko, moc hezky jsi to sepsala. Vím, co máš na mysli. Důležité taky je, aby jeden druhému byl oporou, když to potřebuje, v nemoci, v únavě, při nesnázích. Aby podržel. Tomu říkám pravá láska. Když vím, že když mi nebude nejlíp, budu se mít o koho opřít. Když budu moci dát najevo své slabiny a podpoří mne, nevysměje se mi. Když pomůže hledat odpovídající řešení. V tom je základ vztahu.

    1. Milá Intuice
      Ne že bych, to co píšeš, neměla za příkladné, to ale až časem proto, že láska je mocná čarodějka a tak nějak se tyhle věci v mládí dějí samozřejmě, „ miluji tě a nosím tě na rukou “ je dokud jsi mlád dané, jde o to, aby to samozřejmé zůstalo i po padesáti společných letech, tam to zařizuje úcta ale všeobecně, by si tvůj komentář zasloužil vložení do mého článku, krásně by ho doplnil. Děkuji Intuice.

  5. Připusťme si, že na muže dnes příliš těch mužských prací nezbývá. Pokud pominu muže na vesnicích, kde jsou ještě zahrady nebo pole a hospodářství se zvířectvem, kterému je třeba čas od času zakroutit krkem, tak nějak řečeno. Ale jaké mužské práce může muž zastávat někde v paneláku? A proč by se měl automaticky vyvalovat, kdežto manželka obstará celý zbytek domácnosti, vaření, uklízení a praní? Tam na nějaké dělbě práce nevidím nic zlého a pokud dvakrát uvaří muž a třikrát třeba žena, tak to není k zahození, zvlášť pokud to necítí ani jeden jako újmu na zdraví a na cti. A proč by taky měl.
    Vzdávání se ženských rolí, to už je ale jiná doména, myslím že to není jen v rozdělení prací.

    1. Ještě bych chtěla podotknout, jako horší se mi jeví varianta genderizace, jaká se chystá, absolutní zrovnoprávnění žen a mužů i ve výkonech povolání. Vím že jsou ženské šikovné, co umí i s traktorem, i s motorovou pilou, i s páječkou třeba, ale jsou spíš výjimkou. Jenže snahy jsou dostat tohle do normálu. A tak vidím, jak ženská bude tahat třiceti nebo padesátikilové náklady, protože je hergot rovna muži.

      1. Je těžké ti odporovat VanVendy ale budu, nějaký čas jsem v tom paneláku prožila a místo k přespávání to tedy nebylo, byli jsme mladí, kreativní a těch požadavků, co jsem je měla, “ tady chci tapety, tohle vybourej a jinde přistav „ můj muž tedy na kanapíčku neležel, navíc jsme stavěli, statek rodičů nás zaměstnával celoživotně a zaměstnává dodnes a že by ještě za mlada pral a vyvařoval plenky? Což ostatně dnes již ženy nemusí a oceňuji to, mě by hanba fackovala, kdyby to musel dělat chlap ale máš pravdu v tom, že tu emancipaci si ženy zaviní samé tím, že to připustí a chtějí, chceš být rovna muži, tak tahej a oni ti to i uzákoní a budeš-li i potom ženou, je otázka!
        Můj muž se s t a r a l……. Před i po revoluci, měl práce tři, že bych si přála aby i vypral???
        Vzpomínám si ale na maminku, jak když vařila a pekla, ráno ve čtyři musela na buchtu vzít takový vehikl z krouceného drátu a třít hodinu žloutky a šlehat ručně bílky, já mám na to celý život stroječky, Otcem zabité kuře musela nejdříve opařit, očistit, vykuchat, pak teprve dát péci, zatopit v kamnech a když jsem vstávala do školy, bylo to hotové a když jsem se vzbudila dřív, říkala, ještě spinkej, je tady chladno, dnes málokdo topí ani já nemusím, topí děda, na vaření mám prima hrnec, kde je maso a omáčka za dvanáct minut měkké, ona vařila dvě hodiny na kamnech a pekla v roztopené troubě, tatínek nežli šel obstarat zvířata ji připravil dřevo a uhlí, šel vykydat hnůj ke koním, kravám, napojil a nakrmil, ona potom „ jen “ podojila, já šla do školy, ona na pole, nikdy jsem doma neslyšela zvednutý hlas. Dnes mají lidé ráj na zemi a přesto si toho neváží…
        Dělám to jen výjimečně, včera jsem se koukla na výměnu manželek, chtělo se mně zvracet z té ženské, co tam ječela na dítě, bila ho a to tam je na deset dnů, jak to musí vypadat když se nikdo nedívá?
        Hezky to řekla Intuice, úcta, sebeúcta v rovnováze a vzájemně, smysl pro povinnost a lidská důstojnost ve stáří…..Láska, je jen vánek mládí, krátký a pomíjivý

  6. Nemáme to striktně rozdělené, střídavě děláme oba co je třeba, včetně vydělávání peněz. Ale je pár věcí, které dělám sama a které dělá muž sám… Jestli to vydrží tak dlouho jako vám, nevím, ale snažíme se.

    1. Časy se m ě é é n í … Pěje jedna stará písnička Sedmikrásko, máte dnes jednodušší a snazší život, ne, nemyslím si že je to špatně, jen je na to mnohdy hřešíno a za špatné na tom usnadnění cítím to, že lehce nabyl-lehce pozbyl a to má vaše, ale hlavně generace vašich matek, tedy mých dcer, tak nějak jako že, urvi rychle co můžeš… Já se jim nedivím, ony si pamatují to, co vy již neznáte a zaplať Bůh, již ani nevnímáte.
      A tebe konkrétně, bych mohla stěží kritizovat, tři děti jsou záhul, ale i radost a za to si tě dost vážím, zvlášť v dnešní době.

  7. Myslíte, že to jakou, kdo vykonává „domácí práci“ má vliv na „délku a kvalitu vztahu?

    My jsme se narodili jako dva bratři a vždy bylo samozřejmostí vykonávat „mužské“ i „ženské“ práce. Je fakt, že po mých zdravotních problémech spíše zastávám většinově ženské práce „uvařím, upeču, vyberu, vyžehlím“, ale samozřejmě zvládám i ty mužské práce, s tím rozdílem, že mě podstatně rychleji unaví.

    Má přítelkyně moc nevaří, zato já to miluji, na druhou po mě uklidí sebevětší bordel, co v té kuchyni nechám 😀

    1. Myslím že ten koho se to týká, se pozná a nemám předsudky, jen si myslím že žena, má být hlavně ženou, její ženskost, je v tom, co muže dělá spokojeným a rodinu kompaktní a šťastnou. Chce-li žena mít doma ficku, namísto lovce a dobyvatele, je její problém, dostane-li potom k vánocům namísto briliantu a květin vysavač. Muži tak intuitivně a podvědomě reagují na své potřeby.
      Co jsi dal své milované k vánocům?

      A pokud tě to vaření bude bavit i po dvaceti letech a třech dětech, budeš kabrňák, mě nebavilo již po pěti a vydržela jsem to ještě, pět a čtyřicet.

      1. I když kdy se taky zamýšlím, muži jsou stále „zženštilejší“. To, co dnes nosí patnáctiletí kluci, bych se styděl na sebe vzít. Jeden příklad za vše: když jsem chodil na základu, největší „frajer“ byl ten, kdo měl nejvíce ohlý/zlomený kšilt, ti největší „kabrňáci“ na něm nosili plíšky ze zapalovačů (to jsem neměl..). Dnes letí rovný kšilt, tedy jestli je to ještě aktuální. 😀 Jsem mimo tyto módní vlny.

        Co je „ficka“?

        Možná mimo téma, nikam tím nemířím. Myslíte, že by žena měla chodit do práce nebo se čistě starat o domácnost/děti?

        Letos jsme si s přítelkyní i rodiči čistě vyráběli dárky. Resp. i loni s přítelkyní.
        Dělal jsem ji „nástěnku“ – sehnal starý obraz, vykuchal ho, zbrousil a znovu natřel. Na původní obraz jsem nalepil folii umožňující opětovné psaní a mazání.
        A pak dřevěný prstýnek. (Musím se přiznat, že mi s tím dost pomáhal brácha – je hodně zručný a nebojí se o prsty.) Takže dřevěný prstýnek, do kterého jsme vsadili barevný kamínek (žádný drahokam).
        A lístky do divadla na LISTOVÁNÍ, na které chodíme často.

        Co jste dala svému muži vy?

        Možná je to ten rozdíl, já vařím pro „zábavu“. I když dnes už prakticky 2-3x týdně obědy.

        1. Hezky jsi ten komentář rozvedl, to se mně líbí (diskuse), ne prázdné fráze. Tvé dárky jsou to, čeho bych si v mládí cenila, něco od srdce a udělaného z lásky, můj děda, mně dává jen takové dárky, letos jsme si nadělili dárky vzájemné, máme kvůli horkému, loňskému létu nové žaluzie v domě a jeli jsme spolu na předvánoční dovolenou, již nejsme děti. Dětem a vnukům dáváme peníze, nikdy nejsou s dárky spokojeni, již nemáme ten vkus mladých, nevíme co je módní a chtěné, tedy ti nemohu ani říci, co se nosí, jaký kšilt by mě imponoval u chlapce, asi ten duševní, jak se chová doma k mamince, ke své dívce, ke starým a ubohým lidem, to je mojí prioritou u mladých lidí, ne to, co mají na sobě. A také udělat radost někomu opravdu ubohému, třeba v Africe, letos jsme opět darovali kozu a také máme doma již rok Andělku, (kdysi bezdomovce) ta dostala spoustu drobných dárků, i babku ze sousedství zveme na vánoce, na něco dobrého, peču deset vánoček pro charitu, pro chudé a na charitu pravidelně přispíváme, to jsou také dárky pro nás s dědou, udělat radost druhým.
          A to jestli vaříš ty, nebo tvé děvče, asi není důležité, pokud to je oboustranně snesitelný režim a nehádáte se, čí je to vlastně povinnost a koho to těší, nebo netěší.

          1. Já si tě chtěla jen vyzkoušet, to s těmi brilianty, bohatý je ten, kdo je nosí v duši, ne na rukou, moje ruce jsou bez nich, scvrklé již stářím a na ně se nic takového nehodí. a nikdy jsem necítila potřebu to mít a když jsem i měla, darovala jsem to dál.

          2. Jé, kozu my kupovali loni prarodičům, ale byli z toho dost „nervózní“. Jsou to pro ně vyhozené peníze. Co se dá dělat?
            Já to možná blbě řekl. Nebo. Spolu s Lucií vaříme jednou za čas a spíše malé věci. Já jsem vařil obědy v zimním semestru čtvrtky pátky, protože jsem měl volno pro tátu a bráchu a teď to bude asi ještě častější, protože škola mi už vychází jen na jeden den týdně.
            Když už jsme u toho vaření. Přemýšlel jsem, čím dnes netradičním pohostit hosty a budu dělat fazolový guláš, fazole už jsou namočené od včera, ale pomalu, abych se pustil do přípravy.
            Mějte se. Matouš

            1. Chilli con carne z mletého masa – mexický guláš (II. varianta)
              (Šárka Hamanová, spolupracovnice časopisu „Apetit“, deník Dnes 2006)
              Suroviny pro 4 osoby:
              1 lžíce rostlinného oleje
              1 velká cibule
              1 čerstvá červená paprika
              2 stroužky česneku
              1 vrchovatá lžíce nebo 1 lžička pálivého chilli
              1 lžíce sladké papriky
              1 lžíce drceného kmínu
              500 g mletého libového hovězího masa
              1 kostka bujónu
              400 g konzervovaných rajčat
              400 g sterilovaných červených fazolí z konzervy (nebo předem namočené a uvařené)
              1/2 lžíce sušené majoránky (oregána)
              1 lžící cukru nebo 1 – 2 čtverečky hořké či mléčné čokolády
              2 lžičky rajčatového protlaku
              sůl a pepř podle chuti
              Příloha: chléb nebo rýže s čepičkou zakysané smetany, případně podáváme navršený na tortille a posypaný strouhaným čedarem aj.

              Postup přípravy:
              Příprava omáčky:
              Kostku bujónu rozpustíme ve 300 ml horké vody a přilijeme do hrnce, přidáme konzervovanémi rajčata.
              Přisypeme v dlaních rozmnutou majoránku (oregáno), cukr (čokoládu) na vyrovnání kyselosti rajčat, sůl a pepř.
              Na závěr přidáme rajčatový protlak a všechno ještě jednou důkladně promícháme.
              Příprava masové směsi:
              Postavíme na střední oheň jinou pánev, nalijeme do ní olej a necháme minutku nebo dvě pěkně rozpálit.
              Do velmi horkého oleje vhodíme cibuli a za pravidelného míchání ji asi během 5 minut osmahneme, až zesklovatí.
              Přisypeme česnek, kostičky papriky, chilli, sladkou papriku a kmín.
              Za stálého míchání osmahneme asi ještě během 5 minut, aby se vůně surovin prolnuly.
              Ztlumíme plamen a do pánve přidáme mleté maso a vařečkou se ho snažíme rozdělit na menší kousky.
              Asi 5 minut rychle mícháme, aby maso v malých hrudkách bylo stejnoměrně opečené dokřupava, nikoli však podušené!
              Ale zase nesmíme příliš zahřívat, pracujeme jen na středním plameni, protože by mohl česnek zhořknout.
              Dokončení pokrmu:
              Opečené maso přesuneme z pánve do hrnce s omáčkou a spolu pod pokličkou podusíme.
              Plamen stáhneme opravdu na minimum (!) a necháme kapalinu asi 20 minut jen jemně probublávat.
              Občas obsahem zamícháme a zkontrolujeme, jestli se omáčka neopřichytává a nebo se příliš příliš neodpařila – pokud ano, přidáme 2 lžíce vody.
              Správně podušené chilli con carne by mělo být husté a šťavnaté.
              Nakonec přidáme scezené strilované nebo uvařené fazole.
              Přivedeme znovu k varu a ještě 10 minu povaříme.
              Je-li omáčka hustá, přidáme ještě pár lžic vody a na závěr podle libosti dochutíme.
              Odstavíme z plamene, hrnec odklopíme a bez pokličky ho ještě aspoň 10 minut necháme pokrm odstát. Podáváváme, až se chutě rozloží a maso nasákne všechny libé vůně.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s