Nějak dlouho jste se mnou nikde nebyli

I mě, to tak začíná připadat, i když léta vyhrožuji, sobě i všem kolem, že již ne. 

 
Ne, nikam nejedu, ani nebudu vyprávět o cestování, ale o kytičkách. Jsou mojí láskou, zábavou i nekonečnou prací, o které občas vyslovím, tu nehoráznou lež, mám toho dost končím s tím, stejně jako to říkám o našich cestách. 
Někdo si do nového roku dává předsevzetí, co všechno musí a hodlá udělat, já si dávám limity s čím konečně a rázně zatočím a udělám tomu konec, je toho hodně s čím bych ráda zatočila. Mnohé je již nad moje a naše síly a mnohé s dědou řešíme jako věc, definitivně neúnosnou a ona tedy je, často k neunesení stále víc ale kostky jsou vrženy. animated-dice-image-0004
Například, když jsem podarovávala naši neúnosnou Bugenvílii, ustřihla jsem z ní čtyři větvičky, zapíchla je do země a co myslíte že se stalo za ten rok, co že jsem to udělala? Květníky se zeminou a ty dvě kytky váží metrák, no nezabili by jste mě? 

No jo, když já všechno, co kde vidím, musím mít a tady je i ta souvislost s naším cestováním, v Řecku jásám, já chci tuhle kytku mít doma, jenže ona, potvůrka jedna tady nechce tak kvést jako tam a tak ji opečovávám, vyháním molici, v zimě ji nenechám umrznout, v létě ji taháme na zahradu a pak zase do domu a tak to stále odkládáme s tou likvidací a já mám dojem, že jich není méně ale stále víc. vezměte si mustr, tam, kde ho hledám já a mezi tím i pár mých nejhezčích zahrad a kytek.


Dnes jsem četla u jedné blogerky o ústech, která jedním dechem semelou zábavu, štepování ponožek a dramata. Nemyslím si, že jsem taková blogerka, je ve mě hodně soucitu a porozumění, dokonce i lidi, co si humor pletou se satirou chápu, rozumím i rozhořčeným a plným strachu. Dokonce si myslím své o satirickém obrázku bosé ženy, vlekoucí dvě děti v mrazu, sněhu a obutých muslimech, jež nemají tu naši kulturu. Na téma nekulturnosti některých národů, by se i o té naší výchově, k ohleduplnosti a galantnosti, dalo polemizovat na několik stránek. Takže drazí, všem těm ženám, Českým, Syrským, Africkým, i všem na této Zemi, přeji lepší muže, lepší život a posílám ty moje, i ty cizí květiny pro radost.

 

 

Zajímavý úkaz

Boží oko, snad osvítilo k.m….ky smýšlející hlavy?

Velice se bavím tím, když se atheista-člen (kominterny), dnes ukrytý za jakousi záclonkou z převlečníku, použitého po sametovce a jako korouhvička na kostelní věži, se opět stáčející směrem, odkud vane větřík. Chce-li se, tento, který v životě neviděl kostel zvnitřku,  ohánět křesťanskou kulturou, když tedy se mu to hodí do krámu. A že těm, se vždycky hodilo do krámu to, co by mohlo být, bez ohledu na okolní smýšlení civilizované a z valné části OPRAVDU, křesťanské EVROPY, prospěšné hlavně jim.
Stádnost se projevuje různě a nejlépe na ni funguje, dělá-li někdo bu, bu, bu. Je to dobře prověřená metoda na ty, co v podstatě nemají o co přijít, na ty co snad, mají o co přijít (kdo z vás ví o co ?) , strach nezabírá, ti si prý koupí pištolky a půjdou do boje, za „ svá relativní práva „. Maličko nám ale hnědnou, dejte si pozor na tu změnu barvy. Kdo nečetl Arnošta Lustiga, teď, je ta pravá chvíle si přečíst o lidskosti, rozumu a jak to končívá. FILM …………. Collete

Historická fakta

Přece se našli hrdinové, kteří unikli z pekla smrti…

  • vyhlazovací tábor Birkenau byl dostavěn v dubnu 1942 prvním konvojem tisíce slovenských Židů, kteří většinou nepřežili
  • ze 41 176 deportovaných Židů z Terezína se domů vrátilo pouze 2 538
  • z 26 182 Slováků se domů vrátil mizivý zlomek
  • 7. 4. 1944 se podařilo slovenským vězňům Alfrédu Wetzlerovi a Waltru Rosenbergovi uprchnout z tábora; světu tak poprvé odhalili pravdu o masovém vyvražďování Židů
  • celkový počet obětí v táboře Osvětim/Birkenau se odhaduje na 1 100 000
  • ve skladišti Kanada se v lednu 1945 našlo: 384 820 mužských obleků, 836 255 dámských šatů, 5525 párů dámských bot, 38 000 párů mužských bot a spousty brýlí, protéz a dětského oblečeníZdroj: Historical facts about Auschwitz-Birkenaufotogalerie

    Slušný a dobrý člověk se pozná, jeho srdce je na svém místě, závidím Slovensku jejich prezidenta.

    Andrej Kiska: Slovensko má srdce a charakter, dokážeme pomoci lidem v nouzi

     

 

Řeč se mluví a voda teče

No jo no, je to tak.
O důležitosti řečí a příspěvků na síti, mám stále větší pochybnosti.
Chudák Google, ten aby se z toho množství informací, nedůležitých a nezajímavých, zcvokl a také, mě dost často připadá, že již se stalo.

Tedy, také ty inovace u nás, na Wordpresu, ne že by se něco vylepšilo, spíše se to komplikuje, nepřehlednost v komentářích, nutící si kliknou i když nechci, je tedy vychytralá, dříve mně vadilo že nikdo přímo na stránku nechodí a moje grafická práce je k prdu a dávno jsem toho chtěla nechat již proto, že se tím nikdo neobtěžuje zabývat, nikoho to nezajímá ani nepobaví. Ono ale nebaví a nezajímá, dnes již nic a nikoho. Kdybych se přetrhla a dala sem hodinky s vodotryskem, zájem klesl na nulu, tak na to kašlu a jdu spát. 

Nebo ještě ne, něco mám, tak to sem ještě naservíruji a uvidíme, snad se někdo chytí a klikne si, a kdyby náhodou, vás i napadlo něco k tomu dodat, třeba i vtipného……. sem s tím.

 

Témata určitého ražení, řadící se často k humoru nesnáším, obzvláště, šíří-li je žena, musím říci, že lidé považující podobné za humor, se mně přinejmenším eklují. Někdy se zasmějeme i vtipu trochu přisprostlému, některý je trefný i když na hraně, zasměji se i takovému, má-li inteligenci ale je tvrdý. Rozlišuji ale čemu a komu poskytnu své ucho, oko a když mě nad surovou hloupostí zabolí srdce, polituji ty jisté.   

Tento výřez jsem nazvala odporná ženská, za tím si stojím.


A pod tímto je člověk odvážný, soudný, se srdcem a rozumem na svém místě, Markéta Všelichová: MĚSTO DUCHŮ

a

Pokud se vám líbilo, tak si klikněte, nebo blikněte a zapomeňte.