Nemocnice nesnáším.

Tahle byla jako hotel ale také se mně v ní nelíbilo, ten pocit nesvobody, deptající mojí nezřízenou nechuť k disciplině, vypěstovaný mnohaletou svobodou jíst co chci, tedy, co si sama připravím, spát kdy, jak dlouho chci a mohu, i jít kamkoliv, kdykoliv chci, vám vezmou v každé. Tedy vždy utíkám hned a bezprostředně, jak nejdříve to jde. A tak doslova a do písmene jsem zase utekla hned, jak mě trochu postavili na nohy, ten zázrak se jim povedl během jednoho měsíce a tak jsem si řekla, ještě nežli budu povolána a skončím na „VOLŠANECH“ , musím si, již po několikáté řečeno: NAPOSLEDY, trochu užít života a když to potvrdil i pan primář kliniky, že mohu všechno co chci, okamžitě jsem uposlechla jeho rady a začala si užívat a bylo mně naprosto fuk jak to myslel, jestli tím mínil, že mě nepomůže ani svěcená voda, neboli smrtelně vážně, nebo jinak.
Tam jsem letěla a tak žádná návštěva po celou dobu, když přijel můj muž, počůrala jsem se a to doslova radostí, sbaleno jsem měla již od minulého večera a to tak, že jsem všechno naházela do kufru bez ladu a skladu, nevešlo se a tašky co měl muž v autě v záloze, jsem nacpala vším balastem a bleskurychle mizela, žádné papírování, zajímal je jenom a check for payment.
Náš první oběd byl až po dlouhé cestě, na kouzelném místě a když jsem loni říkala, jako pan Holzmann: „ Že bych tam zase jednou chtěla být “ dál předpokládám, že to každý zná? To loni teta špatně pochopila a zaletěly jsme si někam úplně jinam, letos jsem tam zase seděla a dívala se po mnoha letech, jak vyrostly stromy, zkrásněly domy, květiny sice voněly jako zamlada ale usměvaví, vlídní lidé, vymizely a byla jsem s pláčem nakrajíčku, v srdci splín, že se to neděje jen u nás ale asi všude.

Že neobejdu Lago di Garga po svých jako zamlada, jsem si nepřipouštěla, ale vzpomínky na naše mládí, kondičku a lásku přišly. Jako voňavý větříček z jezera o nás zavadily, milé, co přinášejí klid, i vůně oleandrů je probudila,  teprve začínaly kvést.
ITALSKÁ, proslulá zmrzlina, je již stejná jako ta u nás, je to ten dobrý pocit, že jsme dávno v Evropě, je jistý jako facka a věříme, že se nic nezmění k horšímu.

 

 

 

 

Reklamy

21 thoughts on “Nemocnice nesnáším.

  1. Přiznám se, že mi pobyt v nemocnici nevadil, dokud jsem chodila do práce. To jsem si v nemocnici (po několika opravdu nezbytných zákrocích) odpočinula a pustila všechny starosti z hlavy. Od té doby, co jsem v důchodu, by mi bylo líto času stráveného v nemocnici. Naštěstí jsem na tom tak, že doktory potřebuji jen minimálně. Pokud mám nějaké zdravotní problémy daří se mi je „rozchodit“ … tedy zatím. 😉 Někdy ovšem není vyhnutí, jako asi v tvém případě, Aničko. Ať je nemocnice sebeluxusnější, pořád je tam člověk jako ve vězení.
    Zlatá svatba je krásné výročí, a ty sis ho užila na známých místech s pěknými vzpomínkami.
    Blahopřeji tobě i manželovi, Aničko, a přeji zdraví a pohodu. ♥ 🙂

    1. Děkuji Hanko za přání. Jsi člověk co ví, že to nemám jednoduché, když se dostaví komplikace, tak jde všechno stranou, lehnu si i do nemocnice, spoléhám na opravdové machry a ti mě dají do pozoru v limitu pro mě přijatelném a já zase skáču přes kaluže. Dneska příkladně, jsme s dědou dělali instalatéry, odešel nám ohřívač vody, zlobil dlouho, tak jsme ho dnes pohřbili, koupily a zapojili nový. A tak dny plynou, jako ta stolitrová voda, co z něho nevytekla všechna proto, že jsem měla sen, že teče a vstala se podívat. To je intuice, co?

      1. Někdy to funguje, Aničko, intuice, telepatie, … Dobře to dopadlo! 🙂
        Víš co, buď ráda, že si s manželem dokážete sami něco takového udělat.
        Člověk se necítí úplně nemožný a jaksi degradovaný, i když to není zrovna výstižný výraz.
        Určitě budeš vědět, co tím myslím. 🙂

  2. Máš hezké vzpomínky a jak jsem četla, procestovali jste toho dost. Zrovna jak popisuješ že tam jsou skalní masivy, tak to by bylo něco pro mne. Já nikdy nikde s manželem nebyla, on patří mezi ty pecivály, co jim stačí rozvalit se před televizi a nemusí se nikam trmácet. Když byly holky malé, jezdili jsme všichni alespoň na chatu, ale pak už holky nechtěly a on tam jezdil pomalu za trest jen párkrát do roka.
    Těšila jsem se, až budou dcery dospělé, že budeme jezdit po památkách a výletech, ale byli jsme jen párkrát, jeho to nebaví, nic mu to neříká. Tak jsem začala jezdit sama, s mamkou nebo kamarády. A mám svatej klid, nemusím se dívat na nataženou hubu a poslouchat, že nemá za potřebí lézt nikam do krpálu, plácat se po lese, atd.
    A k nemocnicím….na operaci tříselné kýly jsem se dokopala až v okamžiku, kdy jsem bolestí nemohla pomalu ani udělat krok, zakašlat, atd. Z doktorů mám strach a dělá mi problém se tam jen objednat. A jít tam třeba jen za někým na návštěvu, tak i to je pro mne doslova peklo. Tak ti přeji hodně zdraví Aničko

    1. Děkuji Jitko, je fakt, že je nás „mnógo“, co doktory nemusí a opět říkám, že od nich dál, člověk nemusí a nemá sám sebe moc pozorovat, chátrání je přirozená věc a dokud to není k nesnesení, nebo na smrt, nikam nejdu, můj muž se sice zlobí, nic se mnou ale nesvede.
      Děláš dobře, když i sama, třeba s Oskárkem si užiješ, co tě těší, také se nikdy nerozhoduji k čemukoliv, pod vlivem okolností, udělám co chci, mám ale štěstí, že můj muž je ještě akčnější nežli já, rychle se rozhoduje a to cestování, byl krásný dárek k naší zlaté svatbě, byl to lepší nápad nežli velká sláva pro ty, co tě nakonec ještě pomluví, na slavnosti se opijí a poperou, jak už to tak bývá, ne?

      1. Máš pravdu, je to ten nejlepší nápad, vzpomínky ti nikdo nevezme a nač doma hromadit další svartební krámy. Jinak gratuuji k tolika společným rokům.

  3. To jsem ráda, že všechno tak krásně dopadlo. Já si myslím, že ti, Aničko, ta návštěva tvého oblíbeného místečka pomohla víc, než celý pobyt v nemocnici. No, možná ne tak doslova, ale určitě sis tam lebedila, úplně to cítím z tvého článku. My byli v Itálii mockrát, ale v těchto místech, bohužel, ne. A už se tam nepodíváme. Vím, že tam byla sousedka a nemohla si to vynachválit. Příští rok jela znovu. Moc Ti přeji, abys už do té nemocnice nemusela, strašnou hrůzu z ní má i můj manžel.
    PS: A jak dopadla ta sedačka? Vlastně ani teď nevím, co to bylo za nábytek, ale slibovala jsi, že dáš vědět.

    1. Předloni, jak mě tady u nás dělali angioplastiku, drátěná spirálka vrostla a ucpala cévu, báli se s tím něco dělat a tak jsem zjara umřela ( no skoro, chy chy chy) zase zasáhla teta a tak jsem tady živá a jak říkal pan primář tamní kliniky, zdravá, no uvidíme? Doktory tedy nerespektuji, což by se mělo a největší můj problém jsou cigárka, tedy si problémy přivodím sama.
      Když jsem se dívala jak rychle jste vymalovali a uklidili, skláním se před vámi oběma a smekám klobouk Libuško.
      Tedy s ohledem na náš nový nábytek, nesrovnatelné, byl to horor, já měřila sedačky, jako takové, oni měřili dole, neprošlo to dveřmi, schodištěm, ani váha neodpovídala reklamovaným parametrům, takže, se všechno muselo rozebrat, včetně zábradlí do podkroví a teprve v sobotu bylo zase složeno a konečně jsme si sedli, servaní jako koně.

      Sobě i tvému muži přeji, aby již nikdy, jsme tyto zdravotnické služby nepotřebovali.
      Slíbila jsem ti fotku, tady je. Objímá tě Anna

      1. Aničko, moc děkuji, vidím, že tohle by u nás neprošlo snad ani rozebrané, ale zato je to krásné, doufám, že jsi taky spokojená. No, my jsme malovali na 3 x, tedy postupně, tak to šlo a objednala jsem si i vyklízení nábytku a hrubý úklid, znamenalo to, že vše buďto řádně přikryli nebo podlahu vytřeli, když bylo třeba. Na okně skoro žádné cákance, dobrý. Ono to už jinak nejde. dcera i syn jsou na tom s páteří jako já, začalo jim to hodně brzy, tak si musíme pomáhat jinak. Ale nabízeli se, to ano, ale zvládli jsme to vše, tak jsem spokojená. Tobě přeji zdravíčko a kdybys přestala s tím „hulením“, tak by možná bylo lepší, ne? Já to zvládla, ty bys to zvládla též, určitě.

        1. K našemu starému nábytku by se nějaká moderna nehodila, ta křesla jsou měkoučká a pohodlná, i natáhnout se je možné a to že jsem se neinformovala o rozměrech důkladně, byla moje vina. Stále ještě si všechno děláme sami a mnohdy je to nad naše síly. Vezmu si z tebe můstr a pro příště si také objednám službu.
          S kouřením, naráz přestat? Jak říkal pan Hrušínský, by nebylo dobré, tělo musí jít do hrobu zhuntované.
          Děkuji Libuško, dobrý večer.

  4. Tam jsem nikdy nebyla, tak děkuji za foto. V nemocnici asi nikdo není rád a je fajn, že už jsi volná. Přžeji další zdravíčko.

    1. Rovnou z hrobu na svatební cestu, eto paradoxy milá intuice. Za přání zdravíčka děkuji, to potřebují všichni, když je jim od srdce přáno. Pěkný nový týden přátelé.

    1. La pause a été longue, peu la maladie et de l’été, est la raison. Aussi je vous embrasse et je vous remercie pour votre poésie. Anna

    1. Je Sedmikrásko, málokdy se toužím někam vracet, většinou jednou a dost ale tamní krása a rozmanitost krajiny celé oblasti Gardského jezera, je neodolatelná. Severní část překrásné skalní masivy a opodál hory, což miluje i můj muž, kousek k moři, okouzlující atmosféra i klima.
      V neposlední řadě vyhrály vzpomínky na mládí.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s