Dětské, mezigenerační a zlo dnešní doby?

No, tedy vím to, vím? ŽE.
Je cokoliv, co dítě bezprostředně říká, pro nás a to v jakémkoli našem věku poučné a to proto, že malé dítě je čistá nádoba a to, co postupně do ní vkládáme, ji postupně tak trochu pošpiní.
Nedělám to dodnes, tvrdím si stále svou, přes tři generace a preferuji: dělej co umíš, říkej co cítíš, nepodléhej vnějším vlivům, i když vím, že na tuto svou filosofii života doplácím. Tam někde, ta výchova snad je a jak a kdy se projeví, není již moje věc, udělala jsem co bylo v mých silách a dnes, nemám požadavky, nemám nároky a netoužím po vděku. Nechlubím se úspěchy svých dětí a vnuků, nestěžuji si na nevděk a vděk nečekám.
Myslím si jen, že by to měla být věc přirozená, daná a žádné měl(a) by jsi a prosím tě, potřebuji….. U nás neuslyšíte a neuvidíte. Samozřejmost s jakou jsme vše dělali až do smrti rodičů, se dnes vytrácí a dědové i babičky, co se velice snaží zavděčit, docela se i vetřít do přízně a lásky, nejen dětí ale i vnuků a konec-konců jsou za to ještě peskováni či peskovány a je jim podsouváno neadekvátní vtírání se do výchovného procesu jsou, tak trochu v mých očích politováníhodní a k smíchu, neb to napovídá o převráceném řebříčku hodnot.
Dar, za který děti nejsou vděčny, se nemá opakovat a má být darován jen jednou, ať je to dar vzdělání, movitý, nebo dar porozumění, soucitu a humanity, o daru vzájemné lásky není třeba se zmiňovat, to člověk není schopen ovlivnit vůlí, láska buď je, nebo není a samozřejmě to vyplývá z úcty. Rodiče byli pro nás, mě i mého manžela tak úctyhodní, že jsme je chtěli nosit na rukou i v době, když rozum odešel dříve nežli tělo.
Tak často dnes čtu o zlých věcech, velice zlý soud doby, exodus co přichází je zkouškou, jsem generace na konci cesty a soudím že bychom měli být svým dětem a vnukům příkladem, ne není tomu tak, naše děti jsou vychovány velice materiálně, často jsou neschopné upřímných citů, o to více jsou ochotné zvnějšku přijmout jakýkoliv sobecký a nehumánní postoj, vedoucí k blahu hlavně jich samých, podobně vychovávají i své potomky, proto mám naději, že ta generace nejmladší, je a bude schopna odmítat sobecké postoje dnešní doby, nepodat tedy ruku ďáblu, neb je to cestou do pekel.