Když milenky pláčou.

 

Mnohé je jen býlí, za plevel to má
nebývá vždy milý, proč taky?
ten, komu se čas chýlí,                            15 - 1 (3) (1) A 
Rozpaky, ani ty již nemívá,
starý, doma protiva.

Trable s láskou v hlavách bílých
nosívají blázni jen, opojen,
mládím, láskou ten, kdo se stáří bojí
s tváří dvojí, ochoten,
být odzbrojen, i bloud,

Mládím plačících a….. Dojímá se,
je ten, kdo kůži mívá hroší,“ hošík „
co mu dobře dělá, je-li skvělá
po parketu, ji tak vláčí,  A….
pak, domů k jiné kráčí.

Ona opere mu trenky
trpělivě poklidí a vaří
pozná ten pach fenky.
Jen se vyplač děvče, dědkovi,
se z peřin dneska nechce.

Četla jsem dnes o velkých, krátkých láskách.  „ Děvčátek“, k elegantním, bělovlasým, bohatým pánům. Oni jsou světa znalí a řeč jim jde tak krásně od úst. Bílé ponožky do tenisek již nenosí a ženy jejich dbalé, se přepečlivě starají o vůni elegantní a zdravé, bavlněné prádélko nejlepších značek, co kdyby ho to dědka kleplo, ať je u doktora fešák.
Mají, když tedy a je-li proč, dar řeči vázané i vkus na dárky, to se léty praxe naučili, kdy cosi milého říci a kdy tajemně mlčet, oni ví? Humor již vytříbený, neplácajíc trapné, hloupé fráze, i u jídla se chovat umí, vědí již co dobré k jídlu je, co není, co kdysi ta jejich přecházela taktním mlčením, naučili se a teď, jsou vždy pány situací ach, děvčátka neplačte, oni se domů vrací skoro vždy, mají rádi to své, jisté.
Ach, vy žluté růže neuvadejte, milovat někoho beznadějně a dokonce někdy dlouho beznadějně, je bolestivá zkušenost i když by se zdálo být pravdou to, co cítíte.

 

Advertisements

31 thoughts on “Když milenky pláčou.

  1. „Ať je fešák u doktora“ – to je vtipné. Stejně tak mně připadá úsměvně, že se vždy vyšňoří mrtví do rakve. Jsou v pěkném obleku, možná i s kravatou a za pár hodin je pohltí plameny v kremační peci nebo zem a pustí se do nich červi.

    1. I mně starost dělá
      moje róba skvělá
      jen lituji funebráky
      ti as zkusí trauma taky
      jak zapnout háčky na korzetu
      nasoukat tam tlustou tetu
      a nadřou se ještě více,
      než mě šoupnou do krabice.

      Hned tady pod tím co píši, je Vendin komentář a padla mě do oka první slova, „ Báseň je hodně smutná “ Ne není, mně naopak jsou dnes, podobné starosti již k smíchu, ano, možná jsem cynik ale toho, co je mně dnes k smíchu, je převážně víc, nežli těch k pláči.

  2. Báseň je hodně smutná a lehce nahořklá, ale to nese život, zlatokopky byly, jsou a budou (zajímavé, málokterá se zamiluje do staršího muže, který je třeba montér nebo zedník, nedejbože traktorista – ti okouzlující starší muži mají přinejmenším vedoucí postavení). Připouštím, že pokud jde o muže slavného nebo úspěšného, může poplést hlavu mladé holce i bez toho, že by ona jela po penězích – charisma, jméno a určitá sláva dodá onomu muži zase jiný šarm – šarm, který určitě nebude mít traktorista, montážní dělník ani kopáč. Většinou se ale takové manželství ustojí, když ženská nehodí hned všechno na zem a neuteče s pláčem. Tobě se podobnou situaci podařilo vyřešit a teď jste spolu dalších X let. Je fakt, že mladé milenky nepoznají tu praktickou část života. Neperou miláčkovi spoďáry, ani ponožky, neposlouchají nářky, když si stěžují na žaludeční problémy, bolavé klouby nebo problémy s penězi…
    Vzpomínám si v této souvislosti na slavnou Dámu na kolejích, s Bohdalkou, kdy ona dovlekla svého muže i s kufrem k milence. Ať si ho teda má, i se všemi nectnostmi a všedními starostmi. Já vím, byl to jen film, ale mnohé v tom filmu bylo pravdivé. Tedy ne to, že se Dáma na kolejích rozhodla změnit život a začít žít ve velkém stylu, ale spíš skrytá touha ženy, od které utíká muž, po normálním pěkném životě, ve kterém je něco víc než vaření a uklízení, ve kterém je muž, který k ní cítí obdiv a lásku a kdy ona sama se cítí jako Kleopatra nebo královna ze Sáby. Hořký závěr na konci filmu byl životu přiblížený nejvíc – tramvajačka s očima plnýma slz se dívá na svého muže, jak líbá jinou ženu. A pak se vrátí do své tramvaje, nastoupí a pojede dál.
    Ani nevím, proč jsem to celé takhle rozepsala, asi mi tak myšlenky postupně přicházely.

    1. Na ten film si vzpomínám Vendy, bývaly jsme takové „ ušlápnuté tramvajačky “ všechny, si rovné. Po revoluci se něco změnilo a oči se obraceli někam, kam nohy nedojdou, ani náhodou a blahobytné Beverly hills, je stále snem mnohých a nejen děvčátek.
      Tak místo ten život žít, se na něj dívají v telce, sní plané sny, mnohdy žijí na dluh, pořídí si nadstandadního přítele(ni) a nešťastně lkajíc, touží po nedostupném luxusu, chtějí mít teď hned, dům, bazén, služku, lukrativní práci a stejně nakonec nejsou ani spokojení, ani šťastní proto, že nároky stále jsou nad tím, čeho v těchto přízemních poměrech, lze dosáhnout, Babišů je málo a nakonec, ani oni, nejsou ten vysněný ideál.
      Člověk většinou leží tak, jak si sám ustele. Můj názor je, že co oči nevidí, to srdce neželí a to, že mnohým bylo dáno nahlédnout někam jinam, neznamená, že to mohou mít a mnozí mají problém, být spokojený s tím co mám, neb mít víc a lepší(ho) stojí nějaké nadstandadní úsilí.

      Nemusela a nic jsem neřešila v takovém slova smyslu, jako se to dnes řeší, žádné rozvodové scény u nás neproběhly a můj muž dodnes ani neví, jak jsem to děvčátko tenkrát vypakovala z domu, já jsem si jí domů přivedla, jako „ kamárádku “ a vyhodila ji včas, nežli k něčemu došlo.
      Vždycky si ráda přečtu, jak ti plynou myšlenky jen tak. není to nuda.

  3. Kdo hlídá, nemá dost sebevědomí a bojí se. Taky ráda dělám právě zakázané věci, nemyslím vztahové. Zákazy jsou na to, aby se porušovaly, ne? 🙂

    1. Je to asi věc morálního kreditu, co člověk má, nebo nemá? Byla tady nedávno debata o výchově dětí v souvislosti s přecházením na červenou, můžete si žít jak chcete a myslet co chcete, již v dětství tkví, ta zodpovědnost k tomu, někoho milovat a ctít. Kdo ale nemá etický kodex v sobě pro maličkosti, udělá kdykoliv, cokoliv nemorálního a nemá s tím problém. Je to jeho věc pokud ??? Neubližuje jiným. Nakonec se lidé diví, jak je možné, že se děje to, nebo ono!!!To ale oni ne, to ti druzí……….
      Hlídat, je třeba vždy, především sám sebe, tam to začíná i končí. Kdo není schopen ukočírovat sám sebe, má to ve vztazích nahnuté proto, že úcta, zastoupí časem lásku v jejím díle, pak po přátelství a spolupráci, přijde na řadu sebeúcta proto, že pomoc jednoho druhému, se stane nezbytností a až sem, dnes málokdo dojde, milá paní Intuice proto, že jednu nevěstu jsem slyšela říci již při svatebním obřadu, „ když to nepůjde, rozvedeme se “ .

  4. Můj muž je taky stále ještě fešný chlap, i když zrovna atletickou postavu nemá, ale zatím nemá ani šediny (asi bude po svém tatínkovi, který taky nezešedivěl). Ovšem nevím, kde by to mladé děvčátko splašil, protože je to lenoch, kterého nejsem schopna vytáhnout ani do kina. Že se toto kolem nás v hojné míře děje, ale vím hlavně z toho už v komentářích zmiňovaného bulváru…. Líbí se mi titulek tvého článku. Připomněl mi písničku od Káji Gotta, kterého jsem jako holka milovala. 😉

    1. A kde si myslíš že jsem ten název vyhrabala? Jako by mě kopl kůň, při čtení mě to okamžitě napadlo.
      Nemusela bych reagovat, o čem mám ale stále psát je ten problém a tohle je ožehavé téma. Moje, tvoje, naše děti, se dnes řeší jako na běžícím pásu a my s mužem jsme si vždycky říkali, jedny a dost a i s tím, je starostí jako na kostele.
      Kdyby jsme se měli rozvádět vždy, když nějaký problém byl, tak jsme zamlada, rozvedeni třikrát do roka a to nejsme ani jeden žárlivý a vždycky jsme se spíše oba pobavili. na úkor mladičkých husiček a čas potom, kdy děti vylétli z hnízda jsme si užily tak krásně, že komplikovat ho nějakým nesmyslným dobrodružstvím, by nás ani nenapadlo.
      Mám jednu krásnou fotku a to jsem se zlobila prvně a naposledy, můj muž se bavil a já vztekala, i když vnitřně jsem se nebála, muži někdy potřebují mít pocit, že se o ně bojíme, dnes se všechno řeší v afektu a radikálně, bez rozmyslu se bourají mnohaleté vazby, dílo i city a vzpomínky, jsou nepodstatné. „ Umejem ty děti, nebo uděláme nové“ ? ? ?

      1. Aničko, to je tvůj manžel? Tvá fotka mě vrátila do našich mladých let. To byla tenkrát doba dlouhých vlasů a fiží pod krkem, i ten můj jeden čas podobně vypadal i s tou cigaretou v ruce (teď už léta nekouří). Vdávala jsem se hodně mladá, taky během let přicházely různé trable, ale v červnu už to bude 44 let, co jsme spolu a doufám, že už to tak i zůstane. 🙂

        1. Můj muž nekouří od revoluce, zato já jsem hadrák a nemám vůli s tím praštit.
          Jsme si v mnohém podobné Jarko, i já se vdala mladá a mě tak trochu mrzí, že k sobě tu cestu hledáme dlouho a marně?
          Některé dnešní starosti nám, s mužem, již připadají směšné, uměle tvořené a pro zpestření života, si lidé vymýšlí to, co není. Iluzorní svět, odkoukaný ze seriálů, potom v reálu řeší neadekvátně k situacím, ty které jsme my přehlížely a mávly rukou, řeší radikálním řezem.
          U nás dvou, to tak, jak to je, zůstane jistě, jako v té pohádce „ A JESTLI NEUMŘELI, ŽIJÍ TAM DODNES „. Přeji i tobě Jaruško….

    1. Jestli myslíš Libuško, aby po mě něco zůstalo? Tak, Quo vadis neřeším, vím dobře kam kráčím a netrápí mě to.
      Děkuji Libuško.

      1. Aničko, ne aby po tobě něco zbylo, ale aby si to přečetli další a další, vždyť je to krásné. A na té fotce v předchozím komentáři jsi ty s manželem? To je krása.

        1. Ale kdepak Libuško, to jsem si tenkrát, před X lety, vyfotila tajně jednu takovou kočičku, hezky si koukali do očíček, že? Já jsem plakala, můj muž se smál, mně bylo čtyřicet, jí dvacet, chodila i k nám domů a dívala se drze do mých očí, dostala pár přes pusu a byl klid. Nikdy jsem se muže na nic nezeptala, nikdy jsem o tom doma nemluvila a dokonce si myslím, že s ní nic neměl. A L E, kdybych dělala scény, jistě by měl, byla to kočka, co? Dnes je to jen, úsměvná vzpomínka.
          Básničky, no nevím, jestli jednou na tom Google něco někde zůstane, nebo spadnou satelity a bude po všem? Napočítala jsem osm sopek, hned vedle té, co včera bouchla, v Nepálu jsou mrtví, to zemětřesení bylo strašné, je jich na desítky tisíc, devět set lidí, se jen tak utopí na moři, když hledají slušný život a já se budu starat, o říkačky nevalné kvality? Kdo by si je chtěl přečíst, ten je najde a když ne, po nás potopa.
          http://www.teraz.sk/zahranicie/cile-vybuchla-sopka-calbuco-evakuacia/131415-clanok.html

  5. Trochu cynický pohled, Aničko, ale výstižný. Je to tak, dědci chytají druhý nebo třetí dech a naivní (vypočítavé) děvy jim na to skočí. Ovšem někdy je to i obráceně, starší dáma utáhne na vařené nudli „kolouška“.
    Dřív to bývalo taky, jenže jsme o tom nevěděli, teď všechno propírá bulvár. 😉
    Ty verše jsou nádherné.
    Přeji pěkný večer a krásný nastávající víkend se sluníčkem pro naše opotřebované kosti! 😀

    1. Děkuji za pochvalu Hanko, jak jsem ten článek četla, plynulo to samo z hlavy a ta lítost, nad tím děvčetem, jak se dá život probendit v, dokonce depresivních úvahách a žít s pocitem vlastního vnitřního pošpinění, bylo mně jí opravdu líto.

  6. Docela dost smutné, ta básnička. Naštěstí to na vlastní kůži neznám… Aničko, nepamatuješ si básničku Kvetou pampelišky, kvetou v černé hlíně… z Princezny Pampelišky?

    1. Kvetou pampelišky, kvetou v černé hlíně,
      Každá zase nese zlato na prstýnek.
      Jen jedna odkvetla, z chmýří mlha zbyla,
      do prstýnku zlato zase rozpustila.
      Zlato rozpustila i s kapičkou rosy,
      tepaly ten kroužek lístky mladých osik
      Usmívá se junák, děvče k sobě vine:
      V tvém srdci je zlata víc než na prstýnek.
      Víc než na prstýnek, co sedm let nosím,
      stále na něm svítí jak kámen kapka rosy
      Kapka chladné rosy z přesmutného rána,
      když jsem sbohem dával tobě, milovaná.

      Nevím jestli je tohle od Jaroslava Kvapila z Princezny Pampelišky. Jestli je to ono, budu ráda, prohledala jsem kde co, již včera Magdalenko, nenašla jsem nic.

      Mě to, že někdo mladý, toužící po lásce, dá své mládí všanc, nepřijde zrovna smutné, spíše bizarní a sarkastické. Ani dnes ve svém věku nechápu a když jsem byla mladá já, nic podobného by mě nikdy nenapadlo a každý muž nad třicet, který by se o mě zajímal v tom věku, by mně byl k smíchu, zdál se starý a ani by mě nenapadlo…………

      1. Aničko, moc a moc Ti děkuju za básničku. Je to ONO! Princeznu Pampelišku mi čítávala moje babička Anička, když jsem byla malinká. Pak se knížka ztratila a já si básničku nepamatovala. Jen tak nějak zkráceně. Dlouho jsem ji hledala. I na internetu, ale nikde nebyla a Ty jsi mi jí teď vrátila a já jí můžu naučit svojí holčičku. Mám takovou radost, hned si ji vytisknu 🙂

        Dvě moje kamarádky daly kdysi svoje mládí všanc, ty starší pány si vzaly a obě jsou s nimi už 30 let. Teď mají doma dědoušky a trochu je to štve… Ale manželství měly šťastná. Ale stejně jsem je nikdy nechápala.

        1. Ne Magdalenko, neřeším věkový rozdíl a dnes, bych nikoho nesoudila ze to, že opravdově miluje někoho staršího, nebo mladšího, soudím bezohledné, sobecké rozvracečky (če).
          Škoda, neuložila jsem, kdybych věděla že ti to udělá takovou radost, uložila bych to celé a poslala ti mailem, znovu to hledat nemám čas. Hezkou neděli Magdalenko.

          1. Já si to uložila 🙂 Ještě jednou díky a taky Ti přeju hezký poslední kousek neděle. U nás jsou bouřky a to se mi líbí, protože už bylo docela suucho.

            1. TA BÁSEŇ JE DLOUHÁ, já myslela celou?
              Wordpress má nějaký skluz, sedím tady a vždycky jsem to měla okamžitě na ploše, když někdo psal, v poslední době to trvá hodinu a půl, posílají to asi přes Ameriku, nebo co (mám tady i chat) ? Hezký večer Magdalenko.

  7. Vztah starých bohatých bělovlasých pánů k mladým dívkám dovedu pochopit, ale vztah mladých dívek k nim ne. Podle mne je to jen vypočítavost z jejich strany.

    1. Kdyby se mě to týkalo, plakala bych s nimi, i můj děda se líbil, líbí a bude líbit až do konce a ony by splakaly, to vím a jista jsem si byla, jsem a budu, neb ho nehlídám. Cha, cha, cha…….. Ti hlídaní, to vždycky dělají právě proto, že jsou hlídaní a zakázané ovoce, jak je známo, chutná nejlépe.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s