Nerýmuje se to?

Je to ale trochu jarní legrace.

POSLANCI KONTRA TERMITI.

Marek VÍTEK, moderátor
Pojďme k další reportáži. Prezident, minulý týden při svém projevu
ve sněmovně prohlásil, že se zmenšuje důvěra občanů v politické instituce
země, že narůstá pocit jistého odcizení občana a státu. Nejlépe je to asi
vidět právě na příkladu Poslanecké sněmovny a Senátu, které vytvořily na
pražské Malé Straně téměř uzavřenou politickou čtvrť. Na honosná sídla
obou parlamentních komor šly za posledních deset let stovky milionů
korun ze státního rozpočtu. Přitom některé investice, více než cokoliv
jiného, připomínají velkopanské rozhazování peněz z obecní pokladny.

Vladimír VRABEC, entomolog : O TERMITECH?
Jejich tělo není uzpůsobené k práci, oni pracují prakticky výhradně ústy. Tělíčko
je slabé a vůbec není sklerotizované. Jenom mohutná kusadla svědčí o
tom, jakou práci vykonávají. Vytváří si velmi pevné hnízdo, které je
navenek velké a nepřehlédnutelné, ale jejich činnost uvnitř, nepatrná.

Miloš SOLAŘ, Klub Za starou Prahu
Parlament má tendenci se uzavírat a budovat vlastně samostatný komplex.

Zdeněk ZBOŘIL, politolog
Postupně, jak se ti lidé nebo ta státní moc zabydlovala, tak vlastně získávala
větší a větší odvahu uchvacovat větší a větší část veřejného prostoru.

Ondřej ŠEVCŮ, Národní památkový ústav ČR
Tak když to trochu nadsadíme, tak takový areál vlastně mu schází skutečně
potom jen plot a ty závory.

Miloš SOLAŘ, Klub Za starou Prahu
Už to začíná nabývat charakteru, řekněme, zakázaného města.

Vladimír VRABEC, entomolog
Z takového sídla vycházejí tajné chodbičky, výpadové brány a sloje je všecky
strany a jimi ta mlčenlivá, nespočetná armáda loupežníků vychází na noční
toulky a výpravy. Najdou-li objekt svého zájmu, je na vždycky ztracen.

Petr HANOUSEK, redaktor
Omlouváme se divákům, kteří podlehli dojmu, že pan Vrabec mluví o politicích.
Nemluví, je odborníkem na bezobratlé živočichy a popisuje chování termitů.
Ti ale mají s českými politiky minimálně jednu společnou vlastnost,
zájem v podivuhodných stavbách. Termitiště i českou sněmovnu totiž tvoří
složitá znět chodeb, v nichž se vyzná jen starý termit nebo dlouholetý
poslanec. Támhle je co?

Adolf JÍLEK, senátor, předseda komise pro práci Kanceláře Senátu (KDU-ČSL)
Tam je restaurace.

Petr HANOUSEK, redaktor
I když někteří poslanci mají na takovéto srovnání zcela jiný názor. Když byste
měl přirovnat tady sídlo parlamentu, sněmovny, Senátu k něčemu ve zvířecí
říši, k čemu byste to přirovnal?

Zdeněk ŠKROMACH, ministr a poslanec (ČSSD)
Ve zvířecí říši, jo?

Petr HANOUSEK, redaktor
No.

Zdeněk ŠKROMACH, ministr a poslanec (ČSSD)
K bobří hrázi.

Miroslav KALOUSEK, poslanec (KDU-ČSL)
Promiňte, ale proč mě nutíte do tak stupidních úvah? Takhle prostě já
nepřemýšlím.

Tomáš TEPLÍK, poslanec (ODS)
Hodně velké, těžkopádné zvíře. Asi hroch.

Petr HANOUSEK, redaktor
Hroch? Takže hrošiště?

Tomáš TEPLÍK, poslanec (ODS)
Tak.

Petr HANOUSEK, redaktor
Všechno by bylo opravdu legrační, jen kdybychom vynechali peníze. Vždyť
poslední slavná stavební akce sněmovny, poslanecká ubytovna v Nerudově
ulici, stála čtvrt miliardy korun. Pro srovnání, to je bezmála roční
rozpočet radnice okresního města.

Vladimír VRABEC, entomolog
Ve všech zemích, kde se vyskytují, jsou vlastně důležitým civilizačním
problémem, protože škody, které působí, jdou do miliard.

osoba
Samozřejmě, že tady poslanci bydlí.

Petr HANOUSEK, redaktor
Jo a od kdy?

osoba
Po dovolených se sem nastěhovali.

Petr HANOUSEK, redaktor
A je plnej dům, nebo máte málo klientů?

osoba
Nezlobte se, ale takové informace nepodáváme.

>>> zbytek uvnitř článku

Petr HANOUSEK, redaktor
Co říkáte na nové sousedy?

Hana FIŠÁRKOVÁ, majitelka sousedního domu
Zatím nic, zatím tady nejsou.

Petr HANOUSEK, redaktor
My jsme se tam včera dobouchávali a tvrdili nám, že jsou.

Hana FIŠÁRKOVÁ, majitelka sousedního domu
Tak jsou neviditelný. Zatím o nich nevíme vůbec. Říkalo se, že od září tady
budou bydlet, ale nikoho jsme neviděli, nikoho jsme neslyšeli. Obleky…,
obyčejně poslanec se vyznačuje oblekem a dlouhým kabátem, čili je to
takový stát ve státě a jiný lidi než jsme my, a to tady nechodí, takže asi
tady nebydlej nebo chodí třeba těma garážema. To nevím.

Petr HANOUSEK, redaktor
Oni mají tajný tunely.

Hana FIŠÁRKOVÁ, majitelka sousedního domu
A tam šel ten beton. To nám bylo …, my pořád, kolik toho betonu sem dávají do
tý ulice na to desátý století a na ty památky, tak jsme si říkali, kam to jde,
tak to je do těch …, možná ale opravdu, že to prokopali (tunel?), aby vůbec už
poslanci a nikdo kolem nich nikdy nemuseli chodit po ulici a abychom je
už nikdy neviděli.

Petr HANOUSEK, redaktor
Proto jsou neviditelní.

Vladimír VRABEC, entomolog
O jejich činnosti se od nich prakticky nedozvíte. Dozvíte se o nich jenom v době
rojení, kdy se najednou vyrojí a je jich velké množství na malé ploše a pak
zase záhadně zmizí. A tu vlastně svoji agresivitu nebo to, čím nám škodí,
tu svoji skrytou činnost, tu navenek nepoznáme. Jak jsem řekl, oni se
schovávají do těch chodbiček pod zemí nebo takových, které si budují nad
zemí z toho dřevobetonu a v tom jsou skryti a pokračují v tom svém díle.

Petr HANOUSEK, redaktor
Předchozí slova o tunelech vypadají jako další škodolibá legrácka na účet
politické reprezentace. Mají však zcela reálný základ.

Miloš SOLAŘ, Klub Za starou Prahu
Ty objekty, kterých je skoro dvacet, se pospojovávají a nejenom mezi sebou,
ale vážně se uvažuje i o podzemních tunelech, které ty objekty propojí tak,
aby se nemuselo chodit na ulici mezi obecný lid.

Petr HANOUSEK, redaktor
Jeden takový tunel spojuje hlavní budovu sněmovny s domem, kde leží většina
poslaneckých klubů. Přitom existuje návrh, že by se měla zbudovat ještě
jedna podzemní chodba. Propočty totiž odhalily, že kdyby se všichni
poslanci rozhodli jít sborem do svých kanceláří, do jednoho tunelu se
rozhodně nevejdou.

Ondřej ŠEVCŮ, Národní památkový ústav ČR
Poslanecká sněmovna takový tunel majetní, takže možná, že se ta druhá
komora chtěla na ni dotáhnout a vybudovat si něco podobného.

Petr HANOUSEK, redaktor
Proč jste chtěli tunel?

Adolf JÍLEK, senátor, předseda komise pro práci Kanceláře Senátu (KDU-ČSL)
Ne, my … Chodíte tady někdy z jedné budovy do druhé? Já nevím, jestli jste si
to zažil, když tady jezdí auta. Někdy máte strach, že vás srazí motorkář
nebo že vás srazí auta.

Zdeněk ZBOŘIL, politolog
Možná, že pro některé by to bylo nebezpečné na té ulici, aby je něco nepřejelo,
protože ne vždycky, jak víme, jsou ve střízlivém stavu.

Petr HANOUSEK, redaktor
Střízlivý kameraman se odvážně uvolil zprostředkovat vám napínavé okamžiky
při přechodu ulice mezi Valdštejnským a Kolovratským palácem. Úspěšně.
Jak se vám přešla tahle silnice?

osoba
Bezvadně.

Petr HANOUSEK, redaktor
Krátké pozorování dokázalo, že senátoři a jejich úředníci si na přechodu počínají
obstojně. Ostatně není znám jediný případ, kdy by na této
jednosměrné ulici auto či snad motorka senátora srazila.

Ondřej ŠEVCŮ, Národní památkový ústav ČR
Při zbudování by to byl naprostý nesmysl, jakýsi vlastně absurdní tunel, který by
vůbec neměl smysl, protože by ho sotva někdo používal.

Adolf JÍLEK, senátor, předseda komise pro práci Kanceláře Senátu (KDU-ČSL)
Bohužel z hlediska hydrobiologického to nebylo možné, to bylo odsunuto, ale
stavba garáží, stavba těch podzemních ploch pro kotelnu, vzduchotechniku
a tak dále, je v pořádku.

Pavel PELANT, vedoucí Kanceláře Senátu
My jsme si vzali trošku mustr ze sněmovny, kde podzemní garáže již mají.
Pravda, mají je daleko větší, mají asi sedmipatrový, my je budeme mít jenom
třípatrový, taky jsme menší instituce.

Petr HANOUSEK, redaktor
Dvacet sedm parkovacích míst bude stát minimálně třicet pět milionů korun. Zda
je to dobrá investice, se nemohou dohodnout stavbaři, ba ani samotní
senátoři. Peníze jsou však stranou této diskuse, neboť hlavním
tématem je riziko poškození okolních budov. Díra pro garáž totiž může
statiku historických paláců. Kdo to vymyslel, že Senát potřebuje podzemní
garáže?

Pavel PELANT, vedoucí Kanceláře Senátu
Potřebu nikdo nevymýšlí, ta vyplývá ze života.

Jan RAKUŠAN, senátor, člen komise pro práci Kanceláře Senátu (ČSSD)
Kdo byl prvním hybatelem celé akce, to skutečně nevím, ale vím, že komise,
která o tom rozhoduje, je součástí Senátu.

Petr HANOUSEK, redaktor
Hledáme jeden mozek, který to vymyslel. Znáte ho vy?

Adolf JÍLEK, senátor, předseda komise pro práci Kanceláře Senátu (KDU-ČSL)
Mozek neznám, protože ty studie zpracovávaly projektantské firmy.

Ondřej ŠEVCŮ, Národní památkový ústav ČR
Domníval bych se, že by to měl být investor. A projektant chvílemi tvrdil, že to
vymyslel on, chvílemi zase, že ne, takže já to vlastně taky nevím.

Daniela FILIPOVÁ, senátorka, členka komise pro práci Kanceláře Senátu (ODS)
Přesně jsem kladla tuto otázku, od koho vznikl tenhleten požadavek. Jako tady
musí existovat nějaký papír, který zažádal projektový ústav, nějaký
konkrétní, zpracujte nám studii nebo předběžnou projektovou
dokumentaci. Tento papír jsem nikdy neviděla, ale bylo mně řečeno, že to
vyšlo ze Senátu, ale teď nevím od koho, jestli od pana kancléře Pelanta,
netuším.

Pavel PELANT, vedoucí Kanceláře Senátu
Tak navrhl to tenkrát projektant.

Daniela FILIPOVÁ, senátorka, členka komise pro práci Kanceláře Senátu (ODS)
Neslyšela jsem o takovém případu, že by tedy projektant chodil po městě a
získával zakázky tím, že si bude jaksi vymýšlet, co kde bych mohl postavit
a nabídnout projekt.

Petr HANOUSEK, redaktor
Na autorství garážové myšlenky jsme se chtěli zeptat i zmiňovaného
projektanta. Ve svém ateliéru však minulý týden nebyl a nebral ani
telefony. Čas na rozhovor o garážích si nenašel ani předseda Senátu Petr
Pithart, přičemž jeho poradce vzkázal něco v tom smyslu, že tato otázka
leží pod rozlišovací schopností pana senátora. Náznak vysvětlení tedy
můžeme hledat snad jen u termitů.

Vladimír VRABEC, entomolog
Žádný z těch jedinců vlastně nemá vlastní vůli. V tom státě jeden z nich nic
neznamená. Oni někam jdou a padne-li jenom jeden z nich, tak je
okamžitě nahrazen druhým, který se někde odněkud objeví a pokračuje v
jeho započatém díle.

LEGALIZACE TRÁVY: jistě, marjánka je i pro nemocné a za hubičku.

„Tak si představte paní Strakatá, že už je to tady zase. Lidi už zase mluví o tom, že by měla být tráva legální!“„I ty krávo jedna, to by bylo báječné! Ale víte přece sama, paní Modrá, jak to vždycky dopadá. Lidi mluví, diskutují, mlátí prázdnou slámu, ale skutek utek. Jak už se schyluje k tomu, že se o tom mají začít bavit předáci s honákama, najednou všechno utichne a my jsme zase tam, kde jsme byly, v hnoji“„No, jo, svatá pravda. Honákům se do takových rozhodnutí vůbec nechce. Ale to víte, nakonec jim stejně nic nezbude a budou muset. To je jasné.“„Jak to? Jak vás to napadlo?“„No, jen si vzpomeňte jak nedávno Božka z kravína povídala té druhé, že se jí starý vrátil domů zlitý jako zvíře a ještě prý ho vedla nějaká opice. A nebo, jak veterinář na pastvě povídal, že ten dobytek stará už v tom parlamentě zase spal. A nebo jak se dojičky nedávno rvaly o nějakého bejka. A nakonec, paní Strakatá, slýcháte to přece sama….. nejvíce volů je bezkonkurenčně mezi lidmi!““Marná sláva, je nás čím dál více. A jednou, paní Modrá, jednou třeba z malého stáda bude velká menšina a budou se muset o nás postarat. Uvidíte! Čekají nás krásné a bezstarostné zítřky. A třebas přijde řada i na trávu.““Paní Strakatá, moc krásně se to poslouchá. Už aby to bylo. Už mě vážně nebaví žrát to bejlí úkradkem. Co na horách, tam jsou obrovské pastviny, živáčka kolem žádného. Tam se to žere. Na jaře, v létě na čerstvém vzduchu. A na podzim a v zimně v maštali, z pěkně usušeného a ubaleného. Tam se nemusíte bát, že vás někdo zahlédne a udá, ale tady dole v nížině, to jde kolikrát o krk. Jen co se sehnete a otevřete hubu, už už nějaký turista a nebo cyklista profrčí kolem. Vy stojíte, hubu dokořán, jazyk ven a předstíráte že pozorujete páření  hmyzu v hlíně.  Diskriminace! Kdo tohle má vydržet ?““A víte co, pojďme se natáhnout, však ono to nějak s tou trávou dopadne“.

ŽIVOTOPIS a jistě bude přijat:

Když jsem se narodil, nikdo nebyl doma. Táta byl na flámu a máma drhla schody. Nás bylo jedenáct. Všichni jsme se jmenovali Josef, akorát poslední se jmenoval Karel.
Měli jsme velkou bídu, a proto jsme všichni spali pod jednou peřinou. Když se chtěl jeden otočit, museli všichni ostatní na dvůr. Ve škole se mi tak líbilo, že jsem do každé třídy chodil dvakrát. Nejlépe ze všeho mi šel zpěv. Jednou mi dal pan učitel korunu, abych přestal zpívat. Přesto jsem šel k divadlu a byl dlouho spokojený s platem, až jednou. Přede mnou plný sál, po mně prázdno a tak jsem přišel o dobrý flek proto, že jsem pěl tak sladce, až lidi dostávali cukrovku.
Svou první lásku jsem poznal v hospodě. Já pil pivo a ona jedla dršťkovou polívku. Řekl jsem jí: „Slečno, visí vám držka“, a tak jsme se seznámili. Při první schůzce jsme šli do přírody. Byli jsme jako kamna. Ona žhavá a já trouba. Zeptala se: „Cítíte tu vůni?“ A já odpověděl: „Kdyby jste to řekla dřív, nemuseli jsme si do toho sednout.“
Než jsem šel na vojnu, musel jsem jít k lékaři. Když mě prohlédl, řekl: „Chlapče, vy jste jako řípa. Ne tak zdravej, jako špinavej.“ A tak jsem narukoval. Na vojně se mě ptali kde je sever. Řekl jsem: „Já nevím, jsem tu poprvé.“ Potom se mě ptali z kolika dílů se skládá puška. Moje odpověď byla vyhýbavě moudrá: „To záleží na tom, jak se s ní praští.“
Na vánoce všichni dostali balíčky, jenom já ne. Vzal jsem papír, tužku a píšu: Milá máti! Píšu ti pomalu, protože vím, že rychle číst neumíš. Upeč mi buchty. Tvůj syn.
Za týden přišla odpověď: Milý synu! Buchty upéct nemohu, protože troubu mám na vojně. Tvá máma… a že by je zase chlapce povolávali k odvodu?

 

30 komentářů: „Nerýmuje se to?

  1. Klobouk dolů, Aničko, tohle se ti tedy povedlo. Nepřemýšlím, kolik ti dalo práce všechno vyhledat a vymyslet, protože si to vůbec nedovedu představit. Dala jsi dohromady opravdu trefné postřehy, jsou vtipné a smutné zároveň.
    Životopis nemá chybu, ten je fakt skvělý.
    Nejlepší z celého článku je ale video s koňmi a Enigma, obojí miluju a moc mě to dojalo.
    Díky za ten skvělý zážitek. Zajímavé je, že i z příjemného prožitku může rozbolet hlava, což se mi právě stalo. 😉

    1. Milá Hanko, zrovna jsem odešla od telky a jsme na tom stejně, také mě rozbolela hlava, paní Jílková dnes řešila něco, co já již nechápu a je pro mě tak šokující, že to nemá obdobu, opravdu si myslím, že jsem stále víc mimo realitu a pokud se chci a hrabu do politiky, i když to seriozně řečeno, nezvládám často pochopit, tak mě to připadá všechno absurdní a tak nereálné, že si často myslím, že blbá jsem snad já a to, co se děje, jde stále víc mimo mě.
      Jsem ráda, že tě video potěšilo, vybírám to, co mám ráda já, mám kvalitní zvukovku, dám si sluchátka a také si krásně užívám, je vidět, že se dobře sdílíme. Někde jsem dokonce dávala odkaz na celý ten film, je nádherný.

  2. Liebe Anna schon wieder ist der Monat April zu Ende da frage ich mich wo sind die Monate geblieben je älter man wird je schneller läuft die Zeit davon einen sonnigen glücklichen Mittwoch wünsche ich dir und sei ganz lieb gegrüßt Klaus in Freundschaft

  3. Tedy Aničko, to sis dala práce se sestavování, ale stojí to zato! Korunu tomu všemu dal ten životopis. Smála jsem se nahlas a ta moudra předtím, ta sedí!

    1. Že jistě není všechno z mojí hlavy jsi si asi u Vendy přečetla a že dávám dohromady často, věci zdánlivě nesouvisející a ony potom do sebe zapadají jako p…l na hrnec a někdy se projeví jejich realita až následně, to o mě víš, ne Libuško? Například, jak jsem psala o pánech, co by si rádi dali v Moskvě vodečku a je to dlouho, co jsem to napsala? A dnes to z nich leze zase jako z chlupaté deky, ta jejich minulost, vychvalování a ideové přitakávání, jak bylo za komoušů dobře? Nefandím ani amícké degradaci České kultury, ani návratu starých pořádků, můj ideál je, aby ČECH ZŮSTAL ČECHEM, až do morku kosti.

      Píši především pro wordpess Libuško a tak ať si to především wordpressáci obnoví v hlavách, mám těch demagogií na wordpessu plné zuby a kdybych uměla složit i hudbu, tak bych jim tu mojí
      “ Ruskou „ častušku zase zazpívala do oušek!

      Je to takhle prosté, chuť jim zase roste,
      převléci si kabáty, zase vystrkují rohy.
      Dejte pozor páni milí, aby jste se nemýlili,
      na Sibiři místa dost, každý je tam vzácný host.
      vodka proudem tam prý teče, vykoupat se můžeš v řece,
      kaviár a a sovětskoje, to je moje, to je moje!
      Zase chválí matku Rus, ujel jim však autobus,
      v šedesátých, písně pěli, vódku pili, tetelí se nadějí.
      Vládík, to je chlapec bodrý, pozor ale na medvěda,
      do kaše si foukat nedá, všichni křičí, dál od Odry.
      Na Kolimě místa dosti, pojďte dále milí hosti.
      Miliony to již vědí, jak tam hoří plamínky, jak se jedí kořínky,
      na obláčku si dnes sedí, oni vědí, oni vědí!
      Vemte páni mapy sobě, jde to lehce v dnešní době,
      projeďte tu širou zemi, zalkněte se nadějemi,
      že se vrátí staré časy, myslíte si asi, dám vám radu jedinou.
      Emigraci, pro legraci, dopručila bych vám, a pak páni,
      co jste kabát otočili, Bůh vám pomoz na Kolimě,
      ponesete svoje břímě!

      Jděte tam, kde záda ztrácí slušné pojmenování!

  4. Aničko, to bylo dokonalé. To je přímo vymazlená kompilace různých názorů a definicí. To je tak skvěle seskládané, že to opravdu ladí a dává smysl.
    Plus jako bonus onen životopis. Není z dílny Šimka a Grossmanna?
    Některé hlášky tuším i zpopulárněly (ona žhavá a já trouba :-))

    1. No jo Vendy, vymyslet něco nového je „BOŽÍ VNUKNUTÍ„ všechno je a bylo řečeno, napsáno a my všichni v čemkoliv, jsme jen plagiátoři, vzpomeň na Šípa a Uhlíře, jak asi deset anglických hitů, dokonale převedli na českou lidovku a opačně?
      V jednom z minulých komentářů jsi se zmínila něco v tom smyslu, jak by jsi se odstěhovala na Bali, já ti tam nechala odkaz a těšila se, jak se budeš rozplývat, a teď to sama nenajdu, dám to sem znovu a pro všechny, já jsem si tu Čínu, dala i na plochu, je to RÁJ NA ZEMI. :http://stuckincustoms.smugmug.com/

      1. Ono se všechno tak nějak kopíruje. Vymyslet něco úplně nového a originálního jde už těžko!
        Koukla jsem se na ten odkaz a byla to fantastická podívaná!
        Ten borec muse sjet snad celý svět. Včetně polárního kruhu, zdá se.
        Má úžasné fotky, které když jsem viděla, měla jsem chuť můj foťák vyhodit z okna. Pak jsem se ale probrala a řekla si, no a co, dělá zázračné fotky také díky fotografickému vybavení. Kdyby měl fotit kompaktem, nedělal by o nic lepší fotky než já… 🙂
        Ale musím uznat, že má osobitý pohled, svérázné záběry, a musel si mnohdy pohrát s nastavením, aby zachytil třeba provoz aut v jedné šílené barevné čáře, zatímco ostatní budovy byly statické. Má fantastické barvy, některé střízlivé, některé jak pod psychedelickým vlivem, líbí se mi i zajímavé obrazové fotografie se zajímavou strukturou.
        Byla to vážně podívaná a borec toho má šíleně moc. Skvělá galerka! Díky za odkaz!

        1. P.S. navíc, musel toho spoustu prochodit, vylézt na kopce, do výšek, na vrcholky budov (některé záběry snad musely být i letecké), hodně dobrodružné focení.

          1. Já tyhle lidičky ulovím na Google+, kam jsem tě lákala a tobě se nechtělo, o komentování to tam tedy moc není ale vidíš různé úžasné věci a místa, kde všude na světě a sdílí kde kdo, kde co.

            1. Vzhledem k tomu, že jsem prošla už desítky různých galerií, jsem trochu přehlcená. I když uvítám nové fotky nebo nové obrazy, potřebuji mezi tím pauzu, prostě nedovedu pobrat v jednom kuse další a další přívaly obrazových vjemů. Ono když je toho moc, tak to vyčerpává a jsem toho názoru, že pohled na fotky nebo obrazy by měl člověka příjemně vylaďovat. Google… myslíš google kruhy? Ale tam jsem už registrovaná, dlouho. Jen nechápu ten systém a tak mě to docela odrazuje. Jinak, k úlovkům mi slouží i facebook, tam se také dají najít malířii i fotografové, nebo celé fotografické skupiny. Stejně tak různá videa (která jsou sice normálně na youtube, ale na face je větší šance narazit na ta vybraná). Epilogue.net, Elfwood.com (i když teď je pro mě nepochopitelně složitý, možná to chce registraci), Deviantart, Weheartit, Allposters, CrispyCliks, Coolwallpapers, Fairies-tlc.com, Fantasygallery.net, Fineartamerica.com, Flickr.com, Pixdaus.com (obrovská galerie fotografií), Bautifullife.info, Paitinghere.org. Na face mám v oblíbených Popular fotography, Los Angeles Tiem Photography, Old Photograps (krásné staré fotky, černobílé nebo sépiové), Windlife and art, Musetouch Visual Art Magazine, Kouzlo fotografie Magic photo, Photographize, Beautifull Amazing Photo Collectiona a do toho několik desítek jednotlivých fotografů nebo malířů. Na Google+ je dobré i to, že tam fotky dávají i obyčejní lidé, nebo amatérští fotografové, kteří jsou zapálení pro focení a fotí vážně dobře, to samé se dá právě najít i na facebooku, navíc jsou i internetová úložiště, kde vystavují odborníci i laici (i když většinou ti laici). Takže, nejsem proti novým objevům, ale potřebuji mezi nimi čas na oddech. 🙂 Hezký den, Aničko!

              1. Ten závěr chápu, zrovna to říkám paní intuici, vás dvě sice, přísně rozliším ve stylu, obě jste ale obdivuhodné komentátorky, je pravda že vaše komentáře, nejsou snad jen na Marsu a tvůj přehled je obdivuhodný a šokující, tedy pro mě. Facebook nesnáším, mám ho jen pro osobní sdělení, osobním přátelům a ani to většinou nebývá veřejné, je tam neveřejný prostor… Když někdo má potřebu se někde exhibovat a mít sedm set přátel, je to jeho soukromá věc, nakonec konkrétních, co opravdu napíší je stejně většinou, tak pět?
                Kvalitu pohledu na cokoliv, si opravdu vybírám a to je to, že na Google+, je z čeho, jak píšeš i na FB, si najdeš, jen ty prohlížeče, tu kvalitu nemají a veřejná úložiště, nezaheslovaná a nepodmíněná dáním si do přátel, až tak moc jich neznám a tak nabídka na G+, a to, jak je pestrá, mě dnes vyhovuje maximálně a také mě tam baví, že abych se pobavila a něco pěkného viděla, nebo si přečetla, nemusím být závislá a nikomu za nic vděčná, to je velké +, na G+.
                Děkuji za pozdrav Vendy, i já ti přeji hezký podvečer a ten oddech……..

                1. Na ten google se podívám, stejně bych to měla omrknout. Na fejsu mám přátel kolem šedesáti, možná jich bude časem trochu víc, ale sedm set nebo dva tisíce, rozhodně ne. Ty stránky s fotografiemi, kresbami, ale třeba i různými bytovými návrhy, vařením, životním stylem, nebo knihami, mám vlastně v oblíbených a těch je opravdu dost, v současné době kolem 270. Ne všechny stačím projet, to bych na fejsu byla celé dny, ale dopřát si občas obrazovou vycházku internetem, to mě baví. A některé novinky mi naskakují hned na hlavní zeď, nebo jak se tomu říká… takže co se mi líbí, dám sdílet. A stejně nemůžu nasdílet všechno, co se mi líbí, protože bych si tu zeď zahltila. 🙂
                  Vidíš, Facebook nesnášíš a já ho mám celkem v oblíbených, asi to tkví v tom, co do portálu čekáme. Našla jsem tam stránky o pletení a háčkování a stránku Inspirace našich domovů, kde přispívají vlastně ženské -hospodyňky, někdy se dozvím i něco nového, docela zajímavé tipy. Mám tam oblíbenou stránku zábavnou (Čili čili blog), stránku kreativní, něco o duchovnu, něco o rukodělných pracích… A vlastně díky tomu, že jsem je stáhla do oblíbených, je mám pěkně pohromadě.
                  Vidíš, z těch galerií jsem ti vypsala asi třetinu těch, tkeré jsem už před roky vyhledala, jednotlivé malíře nebo fotografy jsem ani neuváděla. 🙂 Díky někdejšímu vyhledávání obrázků a fotek jsem narazila i na spoustu zajímavých blogů, některé byly však zrušeny, protože byly na portálu Sblog, který byl kompletně zrušen. Některé z nich jsem objevila znovu, ale to už v malém množství.
                  Na těch uměleckých fotografiích mě fascinují i různá aranžmá, některé fotky jsou hodně vypiplané a je vidět, že jde o velké úpravy a také určitá hravost (člověk s bedýnkou na hlavě místo hlavy), jiné jsou zas dokumentární a třeba jen zajímavě zabarvené. No, však to znáš.
                  Příště se už podívám i na tvůj nejnovější článek. Máš krásnou fotku v záhlaví, ty třešňové nebo jabloňové kvítky se mi moc líbí.

                  1. To je všechno moc hezké a zajímavé, máš pravdu že pestrost čehokoliv je nepřeberná, já si ale musím vybrat, mám mimo zábavy i práci, povinnosti a věnovat tomu víc nežli dvě hodiny, považuji za nehoráznou nezodpovědnost ke svým povinnostem a že je to droga, o tom ani potom? Dneska tady sedím tři a půl hodiny a mám výčitky, i když v neděli, u nás, úřaduje v kuchyni děda.

  5. Ale ano, ono se to docela rýmuje. Překvapilo mě, jak se termití způsob života podobá počínání našich zákonodárců.
    A chlapce (i dívky) prý k odvodu opravdu povolávat budou, jen nevím, k čemu to bude, když to celé skončí jen u lékařské prohlídky…

    1. Obávám se toho Jarko, že žádný první krok nezůstává jediným a přijdou další kroky, pole se, ze žlutých zazelenají marjánkou, bude to džob století.
      Včera jsem si vyslechla řeč nastávajícího obr zvířete, náčelníka generálního štábu AČR a velice se mně to, co říkal nelíbilo, pochopila jsem, jak hluboce se může člověk v člověku zmýlit, poznala jsem to na vlastní kůži když mně běhal mráz po zádech, myslela jsem si o něm, že je to slušný člověk a záruka míru, jsem naivní blb, když jsem si mohla něco podobného myslet o vojákovi ?
      Stejně jsem naletěla s Babišem a Bělobrádkem a končím se svým “ věštěním „ a žvaněním o tom, že člověk je za sebe zodpovědný a má moc ovlivnit to, co ovlivnit chce. Kam z lidí mizí morální brzda aaach kam, přestávám rozumět lidem všeobecně.

      1. No ono by to aspoň minimální výcvik chtělo, ale stálo by to spoustu peněz a ani není kde se cvičit. Tábor bylo město vojáků a kasáren a kdybys ty budovy viděla dnes, tak by ses lekla. Léta jsou prázdné a nikdo je nechce. 😦 Tím náčelníkem myslíš Petra Pavla, který se má stát nejvyšším vojenským představitelem NATO? Tu jeho řeč jsem neslyšela, ale taky ho mám za slušného a rozumného člověka, stejně jako Bělobrádka. U Babiše jsem byla od začátku na vážkách…

        1. Víš Jaruško, jsem spíše pacifista, voják má sice tuhle zemi chránit, i když si myslím, že je to vzdělaný a moudrý pán, ten zelený mozek se projevil, mě by víc seděla u mladých příprava na život a na mír, ne na válku? Ostatní dva pánové, mně imponovali dlouho, trochu si to pokazili několika výroky, a pár excesy, o kterých možná nevíš ale všechno ještě mohou napravit, je pravda, že jsme se za téhle vlády dočkali my všichni, jakési spravedlivé odplaty mnohým lumpům a narovnání některých nesprávných rozhodnutí, mají jistě ještě mnoho času se ukázat, tak uvidíme?

          1. Přišla jsem se podívat na ten nový, jak jsi to psala, gravatar? A opravdu vidím, že se mi změnil a já si toho vůbec nevšimla.
            Příprava na válku by se mi taky nelíbila, ale on se často musí i ten mír bránit. A proti vojákům nic nemám, jsem na ně zvyklá. Teď už v rodině žádného nemáme, ale můj taťka byl voják z povolání a oba bráškové, než tuto profesi pověsili na hřebík, byli vojáci též. 😉

            1. Asi jsi si u mě přečetla, že ten můj tatínek, bojoval za tuhle zemi ve druhé světové a i já mám k tomuto jistý, výhradně historický vztah a to, aby války vymizely ze světa, není jistě v lidských rukou a že by to mělo být cílem mnohých, změnit to v hlavách a ty hlavy, že nám vládnou, čas, snad lépe a čas hůře, je fakt a nechtěla bych se dožít toho, aby někdo šel do války a křičel HURÁ, nikdy nebylo potom líp a nikde, na světě není. To, že se zrušila po osmdesátém devátém vojenská služba, uvítali všichni, abr ty konce pro “ muže „ a že bych byla nadšencem pro metrosexuály se říci nedá Jaruško. Vojna udělala z kluka chlapa.

      2. Nevím teď, o čem je řeč, protože zprávy sleduji jen zřídkakdy, jestli mluvíte o tom, že uvažují o povinné branné povinnosti? Tak jsem četla zajímavý názor někde na fejsu, že ono by to nemuselo být tak špatné, kdyby takový výcvik trval jen půl roku a bylo to spíš jakási připravenost, fyzická zdatnost a schopnost rychle reagovat. Navíc, dnešním klukům by to neuškodilo, jsou hrozný lemry. I když, někteří adrenalinoví jsou naopak velmi šikovní, skoroo akrobati. Ale těch je menšina.
        Ohledně vyhlídek na válku – koukám si vychutnávat přítomnost, pokud to jde. Protože za půl roku tohle nemusí být pravda…
        Anebo se nestane nic a vůbec bych se proto nezlobila. Není totiž o co stát, válku jsem sice na vlastní kůži nezažila, ale když vidím ty rozbombardované domy a zabité lidi a celý svět vzhůru nohama… nechtěla bych se toho dočkat.

        1. Na naše “ tele-tele „ se nedívám dávno ale i z internetu může člověk zblbnout a že jich je, co podlehnou a za bernou minci mají každý blábol, i tady si musím hodně vybírat a co je seriozní mnohdy nepozná ani odborník, nebo specialista, natož všeobecný žvanil jako já, něco mě poučí, jiné pobaví a často mně vstávají vlasy na hlavě z toho, jak naivita vládne i mnohým vzdělaným lidem a pak, co si má myslet stará nevzdělaná babka? Chodím na jednu Americkou stránku a jen si tak říkám když ji čtu, Bože Bože, kam ten svět kráčí takovou závratnou rychlostí, jsou tam novinky vědy a techniky a ne zrovna ty (KOŠER).
          Válka, armáda a politika, je zase na pořadu dne, na wordpressu každodenní chléb některých, že by to někoho z blogu cz zajímalo si nemyslím, nevzpomínám, že by na ten odkaz na server, někdy někdo u mě klikl.

    1. Také se za břicho nepopadám, můj smích je potutelný, sarkastický a málokým bývá správně pochopen? Děkuji že si rozumíme v tom, že některé věci dnes, jsou spíše k pláči, nežli k smíchu…….
      Morální kodex, je dnes něčím tak pofidérním, že lidé s ním, bývají často odsouváni na okraj a mnohdy dokonce “ odsouzeni „ jako nepatřičné výjimky.
      Dobrý večer, vítám vás na svém blogu, jmenuji se Anna a nabízím vám tykání.

      1. Díky za hezké uvítání. Tykání je fajn, ahoj :-), já jsem Magdalena.
        Morální kodex je dnes dost v kopru, ale znám i mladé lidi (nejsou v politice :-D), kteří si hledají práci podle toho, jestli má nějaký smysl a bude přínosem i pro ostatní. A to mi dává naději.

        1. MADĚJE, to je ta hezká idea, co také mívám, jen již méně často nežli v mládí, to je ale přirozené. Dobrý večer Magdalenko, připomněla jsi mi krásnou vzpomínku, když se narodila moje první dcera, chtěla jsem jí dát tohle jméno, na matriku, se tehdy muselo jít do tří dnů a mému muži utkvělo to, jak jí budeme říkat a dal dcerce jméno Lenka, místo Magdalenka.
          Těší mě, že mám novou komentátorku a doufám, že si budeme rozumět, někdy to vyjde, jindy se něco pokazí, jsem tak trochu kverulant. Anna

          1. Díky za kytičku! Jméno Lenka se mi taky moc líbí. Napsala jsem si do šuplíku jednu knížku a jmenuje se tak hlavní postava 🙂 Moc se mi u tebe líbí a mám pocit, že bychom si rozumět mohly 🙂

            1. Uvidíme.
              Knižka je výzva, také píši do šuplíku, ne že bych se cítila že na to mám, jen si tak žvaním pro sebe a občas i tady.
              Jo Lenky, ty jsou téma? Znám jich pár a na román jsou všechny, jestli je to jménem? Nevím?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s