Výlet-úlet-let.

POZITIVNÍ MYŠLENÍ AMÍKŮ ?
My jako národ jsme se zhlédly v té kultuře mamon-ismu.
Socialismus, komunismus, nacionalismus, maoismus a všechna ta zhlédnutí se, si pamatuji v jakýchsi „krátkých„ úsecích života, vyprávěních a něčím se vždy, každá ta doba odrazí na směru našeho lidského chování. Žádný z těch ismů, nám k poučení nestačil, tak jsme si zvolili nový,  sloužíme tomu padlému andělu, chtivě a věrně.


Přečetla jsem si nedávno článek jednoho potrefeného slepotou a tím, že jednotýdenní pobyt ve státech v něm zanechal pocit nekonečného blaha a vyšiloval z Thy       thymolinových úsměvů, ovlivněných antidepresivy a psychotiky, prý že nikdy a nikde neviděl tak šťastné a spokojené lidi? Nevím kudy vedly cesty  jeho, po dobu pobytu tam, jak a do jaké míry poznal ty usmívající se, šťastné, rozradostněné amíky a také to tedy znám, spíše z vyprávění ale….    Dobře,  je to nová doba, nová móda, o změně myšlení čtu na každém kroku a čím víc toho přečtu, tím větší jsem kverulant a nimrání se, ve  statistikách, bylo a  je mým koníčkem.

Tedy nevím jestli vím ale domnívám se a z postřehů lidí mě blízkých, mám neosobní zkušenost že. Na ulicích lidí moc nepotkáte a když, tak si dejte velký pozor. Všichni z devadesáti procent, vyjedou z domu s alarmem, na kód zavřené garáže a vjedou do, na kód otevřené garáže ve firmě, vyvezou se výtahem zamčeným kartou  a dveře kanceláře zase, za sebou  kartou zamknou! Ne že by to k nám nedorazilo. Lidi na ulici uvidíte zřídka, i na jejich vlastních sestřihaných trávnících zahrad, velice málo koho, neslouží jim, oni slouží, je to trend doby a každý to má.
TO…. Ve velkých městech na středo-západě je jev všeobecný. Země je to obrovská a každý stát má svá specifika, to jistě, tam, kde je hezky, klidno a bezpečno, tam je i  velice draho a není to pro každého plebejce. thy1
Nebude-li se paní číšnice v mekkáči nepřetržitě usmívat, dostane padáka a již, ne jen tam, ten m.izmus máme tady doma a můžeme se často s  toho počů..t. Ti chudí závidí těm bohatým tak, že je i nenávidí, se záští se mluví o mladých, starých, politice, nezaměstnaných i  zaměstnaných, o těch, co mají jinou kůži, závist pro pár šupů a zloba po vrch, sahá až za hranice lidství. Radost až do rána je symbolem  úspěšnosti v životě.
Neceníme si lidí s láskou k práci, vědců, lékařů a inovátorů vědy, většinou světové pověsti, privilegujeme a hlavně někteří z mladší generace, slávu povětrnou a peníze lehce vydělané.
Jsou Američané šťastnější než jiné národy? Americký podíl na světovém trhu s antidepresivy tvoří jeho dvě třetiny, a antidepresiva jsou nejčastěji předepisovanými léky v USA. Je to optimismus a zase nový ismus, všimněte si, což není totéž, co naděje. Naděje je emoce, optimismus je kognitivní postoj.
Proto tak velice špatně a nekompromisně snáším ty řeči u nás v ČESKU, o pozitivním myšlení, obzvlášť, když ten úsměv, ZAČÍNÁ i u nás, být vyvoláván stále častěji, psychotiky, antidepresivy, falešným přátelstvím a vynuceným kladným postojem k čemukoliv.

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.


Být uštván dobou, jak mnozí říkají, dohnán únavovým syndromem k užívání prášků, je fakt, nebo se to tak říká proto, že mluvit o tom je v módě? Nevidím přednost doby v tom, že cvičí někdo za peníze ve fitku, aby si upevnil svaly a charakter? Nezdravě se žije, jí a sportuje, ne jen tam.

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.


To nám ale nepřekáží v tom, napodobit a přijmout za své mnohé „úžasné„ filosofie, třeba z východu, ne že bych měla něco například proti cvičení jógy a stejně jako není věřícím člověkem ten, kdo navštěvuje kostel, není jogínem a nestane se genetickým Indem, kdo cvičí jógu. Různé ismy, se tiše vkrádaly, vkrádají a budou stále více, vkrádat a vlezle, vymývat mozky Čechů a my, milí Češi, trvejme tvrdě hlavně na humanismu, našich tradicích a lpěme na nich pevně od kolébky po hrob.

24 komentářů: „Výlet-úlet-let.

  1. Nic proti pozitivnímu myšlení, ale být pozitivní křečovitě za každou cenu mi vlastně vůbec pozitivní nepřipadá. Takové ty rádobyhurá akce na školeních, kde se vyvolávají pozitivní hesla, každý je nejlepší, všichni ti hlavní se plácají po zádech a usmívají se, že mám pocit, že jim úsměv roztrhne tvář, tak taková pozitivita mi připadá odpudivá. Když jsem byla na jednom jednání od firmy LR (to je kosmetika a nějaké ty produkty pro zdraví), tak tam lidi plácali a jásali a vstávali v ovacích. No, já věřím, že ten hlavní chlápek, zakladatel téhle firmy, si svou pozici vyšlapal odspoda až nahoru, že si své skupiny lidí budoval poctivě a možná je jeden z mála, který se touto cestou dostal opravdu do lukrativního místa. Ale probůh, jsou tisíc a miliony ostatních, kterým se to nepodaří. A já nevím proč, ve chvíli, kdy mu lidi aplaudovali ve stoje, mně se dělalo špatně.
    To samé ono americké objímání s výkřiky – mám tě ráda! já tebe taky! To se mi kdysi líbilo, když jsem to viděla poprvé, ale pak mi přišlo, že jde jen o prázdná gesta. Podobně thymolinové úsměvy a rádobypřátelské vstřícné chování, hlavně v zaměstnání. Ano, s úsměvem tě přivítají do kolektivu a pak tě hodí do vody a plav si, jak umíš. A stejně tak s úsměvem ti pak oznámí, že už tam nemáš co dělat.
    Viděla jsem loni jeden film, myslím se jmenoval Lítám v tom. Bylo to o chlápkovi, který létal po celém světě po firmách, a dával lidem padáka. V tom filmu to vylepšila holka, která se nechala takto zaměstnat a to zlepšení spočívalo v tom, že se ani neobtěžovala někam letět a padáka lidem dávala přes nějaký modem, přes nějaké obrazové spojení. Vysvětlila jim s úsměvem, že jejich služeb už není třeba a že se mohou realizovat jinde a jinak. Že ti lidi chodí do práce hlavně proto, že za ni dostávají plat, to už nebrala v potaz.
    A při tomhle se mi dělalo opravdu špatně.
    Protože to je přesně trend téhle a budoucí doby – odcizení. Začipované kanceláře, všechno pod kamerama, osobní ochranky.
    Pak se má člověk divit, že někdo sežene zbraň a vystřílí půlku restaurace.
    Nebo školy, nebo řidiče na dálnici.

    1. Nevím Vendy, jestli to co píšeš se dá poznat jen s filmu, asi dá proto, že jsi to vystihla přesně a být realista není trend dnešní doby, ty realista jsi, asi to máš těžké a také asi proto, si spolu dobře rozumíme. Mohla bych teď napsat a tečka, nebo to rozvádět ad absurdum, on se stejně nikdo k té diskusi nepřidá a vyvolávat něco, co se děje například na NOVINKÁCH, také není k ničemu.
      Já se takhle objednávala ke svému řediteli a dostala na to, přechodnou kartu, již před osmnácti lety a ten výtah k němu, byl jen jeho? Ví to dneska někdo, jak dlouho to již bobtná, kam může běžný člověk vystoupat (například traktorista bez vzdělání?) , který připravil stát o miliardy? nebo klesnout? Lidé nevědí nic proto, že nechtějí nic vědět! Velice si vážím , JEN několika lidí v téhle zemi, nebudu je jmenovat……. A je to v jejich rukou, aby se tahle země vzpamatovala z toho morálního balastu, aby lidé přestali poslouchat ty žvásty, kde všude a začali myslet vlastní hlavou.

      1. Něco vím z vlastní zkušenosti a něco z toho filmu. Ale že existují lidi, kteří jsou placeni za to, že sledují zaměstnance a pak vyhazují ty, kteří jim připadají nejméně lukrativní, to je pravda. Potíž je v tom, že kdyby se vyhodil jeden opravdu zbytečný člověk, tak to chápu, ale dnes se vyhazují i lidi, kteří by měli svou platnost a jejich práce zůstává na těch zbývajících, kteří se můžou s prominutím posrat, aby to všechno stihli tak jak mají. Samozřejmě, za jeden původní plat, ne že by jim bylo přidáno.
        Co se týká toho odcizení… stačí zkušenost se zákaznickou linkou. Dnes už se automaticky musíš přepojit, když ti automatický robotický hlas říká, že máš zmáčknout jedničku, dvojku, trojku nebo čtyřku. Podle toho, co potřebuješ.
        Mám smlouvu s O2, telefonní pevnou linku, internet a televizi. Ještě před časem byl na jejich výpisu uveden telefon pro zákaznickou linku. V posledním roce to číslo zmizelo. Tedy, ve skutečnosti funguje pořád, ale na těch výpisech už uvedené není.
        Takže, jediný způsob, jak se s nimi zkontaktovat, by byl přes internet.
        Ovšem v případě, že mi nejede internet, bych byla namydlená. (Což se mi už stalo, chtěla jsem se zeptat právě na problémy s internetem a nemohla najít to číslo. Naštěstí mám staré výpisy, takže číslo jsem zpětně pohledala…
        Takže, o obtížnosti spojení už něco vím.)
        Já už v téhle zemi nevěřím ničemu, jen tak tiše doufám, že se buď zpomalí pád, nebo se to přece jen otočí k lepšímu. Nemusí to být hurášťastné zítřky, ale aspoň solidní svět, ve kterém se dá žít. Naděje totiž umírá poslední…

  2. Nemám ráda prázdné řeči s citovým zabarvením bez skutečného obsahu – nepoužívám je. Někdy je to všechno lepší beze slov – dá se z toho vycítit mnoho. Staří lidé jsou jako malé děti, v tom se shodneme. A obě skupiny zasluhují více pozornosti, o tom není pochyb. Pěkné pohodové dny Ti přeji. 🙂

    1. Málo co, z toho co jsem tady za čtyři roky nažvanila jsem neprožila, když tak, tedy někdo blízký a ten, komu bezmezně věřím. Tedy nic z toho nejsou prázdné řeči a beze slov, mám říci co a jak, povídejte, dejte do toho skutečný obsah, použijte a já vám moc ráda odpovím…
      Oba s mužem pracujeme pro dvě významné humanitární organisace, (bezplatně) a s láskou k té práci, byli jsme na dvou misích v Africe. Ameriku můj muž projel za dvacet pět let, křížem-kráž a jistě ji neposuzuji podle seriálu Dallas. Naplnit to, jaké zabarvení je ve vašem projevu, můžete u mě na pravé liště, na mnohých odkazech a potom to prázdné řeči nebudou, budete mít pocit, že jste něco málo udělala pro to, aby se svět změnil k lepšímu. Opravdu ale opravdu, já mám jen pohodové dny proto, že to, jak žiji a to, co dělám, mě opravdově baví. Nemám již malé děti, necítím se na odpis a nechodím zapálit svíčku na místa tragedií proto, že se mně to jeví nemístné a neetické, eventuálně se za ně, jako to udělali v Dublinu, pomodlím a když tak bych jim vzdala poctu tím, že bych šla na pohřeb, jestli se ta vaše řeč, týká mého komentáře na minulé stránce?

      1. Nereagovala jsem na celkový článek ani na Tebe. Internet někdy nedovede vystihnout, co člověk city míní. Reagovala jsem na obsah jednoho komentáře s tím, že se s ním stotožňuji. Nebo na část článku, že se prodavačky musí usmívat, jinak by dostaly padáka. Takže tím pádem nikdo o nikom nic neví, protože neví, jak se ve skutečnosti cítí, jestli vyjadřuj své city, jak jsou, či jak se od něj očekává či dokonce jak musí. I já se v práci musím tvářit pohodově, i když se tak necítím. Takže většinou až v blízkém kontaktu člověka poznáme a vše kolem je spíše jako šum.

        1. Tak vidíte milá Intuice, teď to bylo upřímné vyznání, přiznání a to, co vpodstatě vím, co někoho vlastně nezajímá, nečte, jde si většinou odfajfkovat návštěvu a komentář? A já již nemám sebemenší důvod se tvářit jinak, nežli se momentálně cítím a také to tak vždycky dělám, komu to nesedí dneska, přijde jindy, nebo se pro moji pravdu urazí a nepřijde již nikdy? Já třeba zítra napíši o ptáčcích, kytičkách, lesních „skřítcích„ a jindy třeba budu nadávat na babky, nebo mladé a najít si u mě to, co vám bude sedět, je vždycky na každém z vás? Co si vyberete, zahodíte-li ten popsaný list, nebo si něco vezmete k srdci? Je to osobní subjektivní pocit z toho, co jsem napsala a čte-li.

          Na liště vpravo je pár posledních komentářů, jsou klikací, jako všechno na wordpressu, (růžový gravatar), má „nějaký drMilan„ nikdy tady nebyl a přišel si nevím o čem, promluvit s Libuškou, já se tam koukla, na rok a půl starou věc a zírala jsem jako špatně vyoraná myš, je to anonym (nejde si na něj kliknout), nevím proč si potřeboval nesmyslně ulevit? Někdy je umění porozumět lidem, chce to čas? Že…… Snažím se o to celý život a nemyslím si, že jsou to prázdná slova, je to zkušenost dlouhých let, dokonce mně stačí psané slovo, i v tom šumu něco poznám, když se nakonec rozpovídá………

          1. Tak vidíš, do lidí vždy nevidíš, nevíš, co myslí a proč něco dělají. Všechno je jako jeden sen, který sníme všichni dohromady. A my tomu snu věříme. Sem tam něco je skutečné. Tak proč se pro všechno rozčilovat, když vím, kde je moje parketa a že se vzdálenějšími věcmi prostě nejsem schopna pohnout?

            1. No jo no, a jakmile dojde na filosofování, jdu od toho hodně rychle proto, že jsem vpodstatě vesnický realista a nejlépe ti povím, jak se přiorávají brambory ♥ ……. ♥

              1. Však já ty brambory taky okopávala na naší zahrádce. .-) A nemyslela jsem žádné filozofování, ale prostě mne to tak napadlo – člověk nemůže dělat všechno, i kdyby uměl.

  3. Ameriku a její lidi, znám jen z filmů, tak nevím, jak to tam opravdu vypadá. Ale z těch filmů mám dojem, že jim na sobě záleží, když má někdo problém, nabídnou mu jestli si chce promluvit, jinak se mu nevtírají a děti dokážou říct rodičům, že je mají rádi, tak jako rodiče jim. To mě vždycky osloví nejvíc, protože přestože mám svou žijící maminku moc ráda, nikdy jsem jí to nahlas neřekla a tatínkovi už to neřeknu, protože už není. Jen někdy neodolám a svou maminku obejmu. Je nějaká menší než já a snad aspoň z toho objetí pozná, jak moc ji mám ráda.

    1. To je velice hezký postoj k životu, vzít si a dát, to dobré ze všeho.
      Já například jsem ten americký zlozvyk říkat, mám tě rád(a), bez toho, aby to byla pravda, u nás doma rázně vymýtila proto, že lásku, tu opravdovou nemusím omílat ale měla bych ji dokazovat činy.
      Máš pravdu v tom, že staří lidé a malé děti, touží po citovém projevu bytostně a je třeba jim ho dávat plnou náručí, v dětství proto, aby se z nich cynici nestali a ve stáří proto, aby cynismus světa, v sobě dokázali překonat.
      Moc hezký pocit jsi vyslovila v tom, že i já, si připadám stále menší a pamatuji si z dětství, jak veliký muž byl můj tatínek a jak maličký se mě zdál než zemřel?

      Děkuji vám všem děvčata za krásné komentáře a přeji milé a hezké dny oddechu těm, co pracují po práci a těm, jako já, co mají svátek každý den, nějakou milou návštěvu.

      Třeba takovouhle.

      Me Llamas od interpreta

  4. Dám vám sem obrázek toho, jak rychlé jsou ty AMÍCKÉ reakce na trh a situaci, stačí napsat jakýsi blábol v mém podání a jsou tady jako na koni, všimněte si první komentátorky na obrázku vpravo nahoře, CO KE MĚ PŘIŠLA DĚLAT? To si domyslete, business je business a prachy nejsou fikce, prý hýbou světem?

    KLIK NA OBRÁZEK:

    1. Ancient culture is a school for many people, the ancient philosophers taught us to this day, nobody listens to them hystorie and the emergence of new culture, repeat ad infinitum. Will humanity ever so wise, to learn?

      Thank you and I wish you well. ANNA

  5. Tvůj článek jsem si přečetla s velkým zájmem, Aničko, a s tvými postřehy většinou souhlasím. Nechápu, proč se nedržíme svých tradic, proč k nám taháme tradice a zvyklosti nebo zlozvyky jiných národů. Někdy se chováme jako urvaní ze řetězu. To, co bylo po desetiletí tabu, je najednou dovoleno a my vlítneme po hlavě do druhého extrému a užíváme si nabyté „volnosti“ plnými doušky a za každou cenu.
    Nemám žádné osobní zkušenosti s pobytem mimo ČR, ale vidím, jak se u nás spousta věcí změnila a mnohokrát k horšímu. Možná bych se na to dívala jinak, kdybych byla o polovinu mladší, ale spíš ne.
    Pro novou generaci bude tohle všechno normální, protože nic jiného nepoznají. Hodnoty, které mladí uznávají, jsou povrchní a podléhají módě.
    Chci ještě dodat, že neházím všechny do jednoho pytle, hodně lidí se drží při zemi a módním trendům nepodléhají. 🙂
    Nějak jsi mě nakazila, Anni, probudil se ve mně pesimismus (vidíš, zase jeden -ismus), i když přílišným optimismem ani tak netrpím. 😉
    Měj se hezky a dej na blog pro změnu nějaké legrační postřehy! 😉 😀

    1. Abstraktní svět, tvořený jen v hlavě a v reálu, docela jiný způsob života, to je AMERICKÁ IDEA a oni sami, tomu říkají, americký sen. Idealizovat si něco a někoho, je zatím u nás jen v počátcích, učíme se zdatně, jak to bude dál ví ti, co to zažijí na vlastní kůži. Použiji to znovu, asi po desáté na mém blogu, a to že jeden z našich příbuzných tam prožil celý život a jiný, ani ve třetí generaci nezapomněl mluvit Česky, jich obou se týkal stesk po domově a jejich popis AMERICKÉHO ZPŮSOBU ŽIVOTA JE : Amerika je země, kde jsou květiny bez vůně, ovoce bez chuti a lidé bez citu. Jestli to chceme, budeme to mít.

      Moje vlastní humorná stránka chcípá na úbytě Hanko, když chci někde něco šlohnout, dá mě to dneska tolik práce a je to takovou ztrátou času, že to přestane být sranda v ten moment, když to konečně najdu.

      Jo, co je to: BOŽÍ DAR

      1. Pravděpodobně bych nedokázala žít ani v jiném městě ČR, natož v cizí zemi, ale každý to tak nemá.
        Na americkém způsobu života u nás pilně pracujeme.

        1. Mám to v genech a rodinná disposice je taková, že všichni jsme tak trochu světoběžníci, nedělalo a nedělá to nikomu z mé rodiny potíže a přesto, jsem se stěhovala jen dvakrát v životě Hanko, kořeny mám hluboko v téhle zemi a každému, i přesto, cestování vřele doporučuji proto, že vidět život jinak, nežli přes „Beverly hills 90210„ , je prospěšné a zdravé, si sundat klapky s očí a to, pro vývoj.

  6. Zila jsem ve Statech s prestavkami temer dva roky, na ruznych mistech od Kalifornie po zapadakov na Severu. Souhlasim s tim, co pises. Vlastne kupodivu to je dost podobne i ve Svedsku. Pratelstvi jsou povrchni, penize jsou vsechno, ve Statech je ale vsechno na dluh, vcetne silenosti se zdravotnim pojistenim, kde vas, v pripade problemu, zdravotni pojistovna vyhodi a jina uz nepojisti atd. Na druhou stranu neskutecna prudernost, nesmite prebalit dite na verejnosti kvuli pohorseni, o haraseni uz se povida i u nas – diky za nasi svejkovskou povahu, se kterou tyhle novinky prebirame trochu jinak, nez byly puvodne zamysleny…. i kdyz u lidi o cca dvacet let mladsich zacinam mit obavu, ze uz to taky berou smrtelne vazne…

    1. Jakým tempem se vkrádá subkultura do naší malé země, je pro někoho zábavnou, jiného obdivuhodnou a pro ty, co vědí, hrůzostrašnou realitou, nebojím se vlastně již ničeho Sedmikrásko, ani si nemyslím že je možný nějaký zázračný zvrat, hlavně proto, že ten Švejkův humor, hledám stejně těžce v sobě, jako v lidech. Ano, Hanka mě zná čtyři roky a tak ví, že i já ztrácím s humorem i smysl pro kladnou etiku, dokonce se občas spolu s netrpělivostí, uchýlím i k vulgárnostem mně, kdysi cizím.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s