ZÁNIK A ZROZENÍ NOVÉHO?

RVE SE TO VE MNĚ PROTO,
ŽE MÁM PAMĚŤ? N  E  B  O  PROČ?
PÍŠI DNES, DOPIS SVÝM DĚTEM?
Nebo proto, že jsem zkostnatělý archetyp babizny na vymření, jak mnohde čtu. Zarputile je mě jedno, jestli si kdekoliv přečtu, jak slídíme, kde je co levnější, otravujeme vzduch v dopravím prostředku tím, že se dožadujeme úcty k našemu věku a zarputile vyžadujeme jakousi etiketu, vám neznámou a cizí? Nebo-li komukoliv tam zapácháme tím, že naše deodoranty, jsou odporně levné, nepotřebuji vůbec, ráno použiji mýdlo a sprchu, jedu v úsporném režimu.
Do supermarketů nechodím a dopravní prostředek mám svůj a bez toho, abych si na něj musela půjčit. Můj důchod, je výsledný podíl z celoživotní, poctivé a s láskou vykonávané práce, měl by mně zajistit spokojené stáří, MĚL BY a i když mám pochybnost, že to někdo z mládeže na volné noze zná, píchačky,“ tedy jsou píchačky a píchačky„ to, co jsme my, tedy neznaly, byla volná noha, práce byla každodenní a osm a půl hodinová a basta?
Já ale stále ještě musím dělat a vydělat na benzín, poplatky, energie a výmysly státu, kterými mě stále víc a systematicky zatěžuje, v lékárně, mnohé staré v dopravě například, (poplatek za kontrolu komínů), kterou si celý život můj muž uměl a dělal sám,, včetně vymetení, tedy těch komínů, byl vždycky zdatný i bez ARGIN…u, kouknout se zrcátkem do komína za šest stovek, tomu říkám džob, trvající pár minut, dvacet komínků za den a mám vystaráno na měsíc, tak i tak? Co je to být submisivní v sexu, bondáž, domina a nadřazenost, v tom jsme my staří opravdu pozadu.
Různé zdánlivé výhody dnešní doby, nás sice úspěšně míjí , telefon na paušál nepotřebuji, zaplatím jen to, co provolám a volám jen v případě nutnosti, dvanáct tisíc opravdu ale opravdu za chytré najití cesty domů na GPS-ce nevydám, v obchodě zaplatím hotově a vždy na to mám, tedy nepotřebuji žádnou kartu, ani strkat bance poplatky za vedení účtů, které se vybíraj, třetí den po výplatě a dodna, tedy ne mnou, můj muž jeden účet tedy má a nadávat, při každé kontrole výpisu, vždy je tam maličká nesrovnalost a smlouvy, jakékoliv, s kýmkoliv dnes, jsou pro ně sci fi, kterému nepřikládají význam, kdykoliv uzavřou novou, čest a slušnost neznajíc, jen tak, jak to vyhovuje jim a je to vždy, v můj neprospěch, mě již nebaví, asi zruším i ten jediný, zlato, platinu a diamanty zakopu na zahradě a bude po dědění, až ta eutanazie nastane.
To, drahouškové, že zednické, elektrikářské, truhlářské, kuchařské práce umíme, není naše vada ale přednost, uvaříme si jídlo za pár kaček, neb hamburger nás nezasytí, je na naše kapsy drahé, se tam třikrát denně stravovat, to by jsme vaši budoucnost prožrali za třetinu důchodového života.
Sice jsme si vědomi, že diletantsky žvaníme do všeho, včetně astro-fyziky, astro-archeologie, geologie, astronautiky a náš patent na rozum, vás opravdu vytáčí do bezvědomí proto, že jste nepřetržitě bez energie, peněz, práce i emocí. a tak drahouškové zlatí, navrhněte  a schvalte konečně tu eutanazii, pošlete nás do ráje, neb se toho nebojíme a také si ho zasloužíme, pro toleranci a trpělivost, co stále ještě s vámi máme, když vám, bohatým na vše, z důchodů ještě i přispíváme….. Je možné že to vyzní tak, že ta baba žere děti, ne drahouškové, některé i miluji, čtu o jejich géniu, dokonce na rozdíl od mnohých, mě k slzám přivede i těch našich Česko-cikánských, pět krásných capartů a nesnáším tu zlobu a špínu, co mnohde čtu: TŘEBA TADY , tohle je staré, TADY KLIKNĚTE na něco novějšího, jistě není to vzorek zrovna nejslušnějších médií, no a o fb, tak to by bylo přímo na tu válku generací, tam nás chtějí někteří i vystřílet. VTIPY ty beru s humorem, snad se, když kliknete na odkaz, také zasmějete. 

PÁR ZIMNÍCH OBRÁZKŮ, JARUŠCE PRO RADOST. 

22 komentářů: „ZÁNIK A ZROZENÍ NOVÉHO?

  1. Pracovala jsem celý život a i za totality mohli důchodci přesluhovat a pracovali na procenta. Chceš pracovat a cítíš se na to, tak pracuj, ale neber důchod. Přímo odsuzuju a to jsem zažila u svých kolegů, že jakmile nastal důchodový věk, požádali o důchod a na stejné pozici pracovali dál se stejným platem. Nebo v jedné dílně pracují ženy jen důchodkyně. Betou důchod a přivydělávají si. To není vina onoho důchodce, ale nesprávná politika státu, která rozeštvává mladé proti starým a navíc odnaučuje mladé návykům k práci. Vadilo mi to a vadí stále, i když jsem už důchodce a nepracuji, že důchodci nemají za své celoživotní pracovní nasazení, kdy nikdy nebyli nezaměstnaní, odpovídající důchod, ze kterého by byli schopni zaplatit svůj život. Kdo štve mladé proti starým? Vláda tohoto státu. Kdo štve bílé proti cikánům? Vláda tohoto státu. A kdo může, tak zneužívá nebo lépe využívá špatně postavenou sociální a důchodovou politiku. Když si vezmu valorizace důchodu. V médiích se vykřikuje, jak se bude zase přidávat důchodům. Dostanou až dvě stovky. A ani jeden mladej neví, že já jsem nedostala dvě stovky, ale jen 26 korun, proto je nasranej i na mne. A já si koupím chleba za stejnou cenu jako ten, který dostal více než dva stovky, když dvě stovky jsou průměr. Tohle je politika vlády, rozeštvat národ a možná ani ne tak naší vlády. Rozeštvaný národ je zranitelnější a na to možná někdo čeká.
    Zmínila jsi paterčata. Jejich pomocnice se snažila maminku naučit hospodařit a ne jen natahovat ruku, aby byla schopná se dál postarat až bude muset sama. Maminka odmítá biopotraviny darované, maminka vyhazuje jídlo, protože oni nejsou zvyklí jíst druhý den stejné jídlo. Tohle musí nadzvednout ze židle kdekoho. Můj syn chodil pro své postižení do zvláštní školy a tak jsem se s cikány setkávala denně. Nebála jsem se jich. nemusela jsem. Oni se v minulém režimu drželi zkrátka a nějakou práci mít museli, i když také zneužívali dávek. Ale dneska potkat skupinku mladíků tmavší pleti, tak raději přejít na druhý chodník. Dříve pracovali, ale dneska žijou z práce poctivých lidí. Ale kdo to dopustil? Vláda. No ale na druhou stranu, tady v této zemi a v zemích EU už žádná vláda nevládne. Vládnou prachy. Prachy bosů. Každý musí poslouchat a hudba peněz mává s vlajkami států EU, ne vítr. Je mi do pláče, když čtu nenávist mladých proti starým, bílých proti cikánům a naopak…..ale ani jedni za to nemohou. Učíme je tomu.

    1. Přesné a věcně podané, to je i můj pocit a že mladí lidé netouží vědět víc, nežli nezbytně musí, je to také naše chyba, my všichni jsme to dopustili.
      Mnoho lidí, spíše většina říká, nejde z toho nijak vybruslit, pár příkladných obcí se najde a tam je dobré vzít si mustr. V každé vesnici i městě se najde pár slušných lidí ale proč to tam nakonec vyhrají ti s ostrými lokty, proč, bojí se lidé zase? A čeho? Řeknu vám příklad, tady od nás, nadávají všichni, nechtějí je, nakonec je zvolí proto, že dostanou před volbami pár kubíků dřeva zdarma? Nebo proto, že dělat takovou funkci nikdo nechce? Všichni, všude vědí jak to chodí a mlčí, jsme národ ignorantů a hospodských žvanilů? Není nic lehčího, nežli začít dělat pořádek doma, na dvorečku, kde se všichni znají a ono to postupně dojde až tam nahoru. Jestli tomu co píši věřím, tak tedy ne, paní Marie proto, že mám špatnou osobní zkušenost, jsme tak bezbranní, proti aroganci moci, když dojde na lámání chleba? Ono je nejednodušší, hledat kdo to zavinil a oběť, se nějaká vždycky najde, a když mnohý neví kudy kam, dopadá to, jako včera! A lidé mlčí, dívají se a srocují, aby se popásli na cizím neštěstí. Lidí, co nevědí kudy kam, bez domova, bydlících v chatkách na zahradě proto, že nemají na nájem, těch, co si vezmou vysoký úvěr a město nakonec ztrojnásobí cenu, i tak, pro obyčejného člověka téměř nedostupnou, proto, že to zákon dovolí, co je to za zákon? Je pro lidi? A nakonec, když i si někdo dá práci s peticí, věnuje tomu stovky hodin, nikdo NEPODEPÍŠE a nepřijde? PROČ A KOMU TO PROSPÍVÁ?
      Proč lidé nechodí na schůze zastupitelstev a nebrání svá práva? Proč za sebe nechávají rozhodovat pár vyvolených a pracujících hlavně, ve svůj prospěch?

  2. K tvému článku se raději nebudu vyjadřovat, Aničko, protože jsem nikdy nepoznala život, jakým jsi žila a žiješ ty. K čemu se můžu vyjádřit, to jsou fotky, které jsi k článku přidala. Jsou úchvatné. I když je život na horách hodně těžký, žít v přírodě má veliké kouzlo.
    Na druhé straně ovšem chápu, že čím je člověk starší, tím je všechno obtížnější. Mně se to lehce mluví, když mám kousek do obchodu i k doktorovi a veškeré služby na dosah. Jenže za všechno se musí platit, ale o tom už jsem psala několikrát, takže se nebudu opakovat.
    Měj se hezky a nelámej si hlavu s věcmi, které neovlivníš, i kdyby ses nevím jak snažila. 😉

    1. Ty jsi si Hanko určitě přečetla jak rozmlouvám na fotkách s „kozama„ a po dnešním dnu hrůz, i těch minulý týden mám pocit, že si s nimi začínám lépe rozumět, nežli s lidmi.
      Člověk jako takový bez víry v dobro, podléhá zlu, jak dokázal i dnešní den. Ovlivnit, i v nejnepatrnější míře cokoliv, je povinností, ne-li posláním každého a mnohdy stačí pár slov a některé věci se nestanou. Není pravda, že žijeme jak musíme ale jak chceme, každý má okolnosti kolem sebe ve svých rukou a je na něm, jak se vyvinou.
      Máš pravdu, že stále méně lidí naslouchá, a duch doby tě táhne do samoty lesů a polí, aniž si uvědomuješ i do ticha chrámů a nakonec i sama sobě lžeš, když si myslíš že nikoho nechceš ovlivnit a pokud jen pár lidí ovlivníš. Bůh ti zaplať.

      1. Přestože žiji ve městě, lidi nevyhledávám, taky si líp „pokecám“ třeba s naší kočičkou. Bývala jsem vždycky samotářka, ovšem na druhé straně mi nedělá problémy dát řeč s někým úplně cizím, což se mi na našich cestách občas stává.
        Člověk ovlivňuje svoje okolí a okolí zase člověka, to je naprosto normální a přirozené. Myslela jsem spíš vědomé ovlivňování za každou cenu.
        Opravdu volně se cítím někde v lese, na louce, u řeky nebo u rybníka, kde nevidím ani neslyším přítomnost civilizace. Tam se ráda nechám ovlivňovat klidem a krásou přírody. Takových míst už však moc není.
        Měj se krásně, Aničko! ♥

        1. Všichni co ke mě chodíte a máte to právo, mít již svatý klid a pokoj, zůstaňte v pohodě, prosím, my jsme si své pravděpodobně všichni již udělali a koho se to týká, jsou naše děti a vnuci, tak ať to laskavě konečně vezmou do svých rukou.

    1. V podstatě máte pravdu paní. Jsem žvanil co píše články, jeden člověk mě inspiruje k tomu, jiný k onomu a vy si to můžete přečíst a pak, jako s novinami, tím zatopit, zamyslet se, nebo si to vzít osobně a uražena odejít do nevytopených komnat.
      Děkuji, já přeji již jen hezkou neděli, víkendy nesvětím, pro mě je již svátkem každý den, jsem důchodce.

      1. Děkuji za písničku. 🙂 I pro mne je svátek každý den, ať pracuji nebo ne. Jsem ráda za každý den, který se přede mnou otvírá.

        1. Jako bych četla slova té staré Haliny Pavlovské, co jsem ji a její knížky kdysi, tak milovala.
          Již tenhle fakt, že tomu tak dnes není, je faktem, že mnohé se změnilo a bezbřehý optimismus, nic nenapraví ale zhorší náhled na svět stejně, jako bezbřehý pesimismus?

          Upozornit lidi, kam má směřovat jejich pohled, stále více považuji za svou povinnost a není to osobní ani k vám paní intuice. Tak například dnes se vůbec necítím na nějaký optimismus, je mě na zvracení, devět mrtvých lidí a v naší zemi, v maličkém, krásném ČESKU, to je i na mě moc.

          1. Kdybych chtěla spasit celý svět, asi bych se z toho musela zbláznit. Dělám to, co umím a snad dobře. Každý má jiný životní úkol.

  3. Ó děkuji za tu sněhovou nádheru. 😉 Všimla jsem si ji hned při vstupu k tobě na záhlavíčku, kde se střídá v kontrastu s měsíční krajinou po těžbě uhlí…
    My Aničko, platební kartu k našemu účtu máme a v činžáku máme výhodu, že nemusíme volat odborníka na vymetání komínů, za to jsme si při poslední domovní schůzi odsouhlasili výměnu měřáků na topení za ty modernější, které se odečítají z ulice, bez návštěvy jednotlivých bytů. Ty žiješ v domečku pod horami a tam je život jiný, než ve městě. Nedivím se, že manžel ovládá devatero řemesel, na domě je pořád co dělat.
    Pro samou radost z těch krásných záběrů zimy, jsem si neklikla na odkazy, tak to jdu honem napravit. 🙂

    1. Je dobře jarko, když se počítáš mezi mé oponenty, je to důkaz že jsi ještě stále mladá a jistě až si klikneš, budeš hned vědět kam mířím. Jsem hluboce přesvědčena, že mezi námi k podobné konfrontaci, jako na oněch různých, zdá se mě, že pro ten účel tvořených článcích, aby k těm generačním sporům došlo, u nás dvou nedojde proto, že jádro pudla je totožné, rozdíl je jen v tom, že vymoženosti doby, ne jen že nepotřebuji ale jsou mě tady nanic, článek je jistá forma sebeobrany.
      Příkladně, loňské uhlí byl takový šunt, že jsme mohli u kotle stát a přikládat a i když jsme objednali o mnoho víc nežli předloni, je pryč. Máme stejného dodavatele léta ale, po špatné loňské dodávce jsme se rozhodli pro změnu. Můj muž zavolal, vysvětlil jim jaké podmínky tady jsou, dva dny upravoval cestu, celou délku pěti set metrů upravil posypal a byl ubezpečen „MY VYJEDEME VŠUDE„ ? Nevyjel, mladý, rychlý zběsilý a hodně sprostý chlapec, ještě chtěl zaplatit dopravné a náklady , ještě že jeho šéf, byl rozumnější a řekl mému muži do telefonu, naše chyba, vy jste nás upozornil a zavolejte kdykoliv až se ty podmínky zlepší. Nevím jestli kdokoliv z nás tady má osobní zkušenost se střetem s mladými? Aroganci a sebevědomí, mají tedy obrovské.
      https://lh6.googleusercontent.com/-2oL8KjG_oDg/VOdpDXfNyRI/AAAAAAAALNA/VOg_KbbCVKg/w426-h312/20.02.15%2B-%2B1
      Obrázky jsou srovnávací, loni a letos, na prohlížeči jsou i okomentované a mohla bych si s vámi zahrát hru, jako se hrává u Jarmilky (poznej rozdíl).

      1. Aničko, s tím mým mládím to nebude tak žhavé (i když v hlavě se cítím mladá pořád, jen když se podívám do zrcadla tak vidím, že už mi 18 není ani náhodou ;-)), ale že bych se střetávala stáří versus mládí, tak to vážně ne. Ovšem to neznamená, že se toto neděje a jako tvůj oponent bych se nestavěla. To, že sama nezažívám od mladých ústrky neznamená, že se to neděje a že někteří mladí nad stářím opravdu neohrnují nos. Jak kdyby neměli babičku a dědečka, které (snad) mají rádi a jakoby si neuvědomovali, že za pár let budou oni, na našem místě.

        1. Ono je to povětšinou sporné v tom, že bych na ta a podobná, různě sporná témata, ráda udělala jakous, takous satiru, umím starou belu a naučit se, vrazit tam ty smajlíky se pořád bráním. Vždycky si říkám když čtu, jak mě litujete že se „trápím„ , ach přírodo, říkám si, vraž do mě cosi, abych pochopila proč mě porůznu vidíte jinak, nežli se já cítím, jako by se každý bál otevřít upřímně pusu a něco to připomíná? A dokonce se mně jeví „komplot-ózní„ , ta všeobecná odtažitost, od těch sporných věcí?
          Ty odkazované články a všeobecně, i komentáře, jistě zplodí jen primitiv a mě to nepobuřuje víc, nežli kohokoliv jiného, jen konstatuji, že tvořit atmosféru ve společnosti, tito, zdárně umí. a to je na tom to ošemetné. A podobně, aby jsi z toho nevybruslila tak lehce, u vás na blogu, ta neupřímná a servilní atmosféra mnohdy, sedí na mé motto, jako p…l na hrnec, tam je vžito to, jinde ono, já chci být střed, najít rovnováhu, a pak, nakonec ze všeho nejvíc říkám proč?
          A zase jsem u té rádoby falešné pozitivity, která jí, v podstatě vůbec není, jen si na to hraje? (Ťo jšou kjášné ponožtičinky) Tomu snad věříš? Máš pravdu v tom, na to jsme dospělé obě asi moc? A upřímně ti řeknu, nesnáším to a normální, lidský rozhovor, je mně proto nadevše. Moje maminka to nikdy neříkala, tedy to obligátní, generační „to já ve tvém věku„ , vždycky jsem si myslela že také nebudu, někdy mě ale tak upřímně se..u a nejvíc, ti ve věku mých dětí, čtyřicet-padesát !!!

          UVÍTAT JE HOSTY TŘEBA.
          Podat sůl a kousek chleba.

          Kde se toho nedostává,
          není žití žádná sláva.
          Kde mě uvítají sladce,
          na pozoru bývám, KRÁTCE.

          1. No jo, ale jak poznáš falešnou pozitivitu od té normální, upřímné. Jsem totiž pozitivní člověk a kdybych se na hlavu stavěla, tak s tím nic nenadělám. Taky na mě doléhají trable a starosti, ale když pominou jsem zase připravená radovat se z každé blbosti. 😉 😀

            1. No a tady jasně vidíš že poznám, poznáš, poznáme. A je to jednoduché, prostě stačí si přečíst to, co píšeš jinde a vědět, že jsi si klikla, víš o čem je řeč a zdaleka to na tom odkazu není takové, jako na facebooku? A tak si leccos, leckde přečtu Jaruško. Kdyby to byly noviny, přečteš a pak s nimi zatopíš.
              Blog je jiný v tom, že se známe někteří dlouho, a jiní přijdou, odejdou, a jsou jako ty noviny na podpal. Ale i tak mohu jejich články číst, něco mně dají, něco vezmou a s některými zatopím a jsou pryč. Nejdřív se ale snažím, je poznat a někdy, zase já je nechápu?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s