Pravdou je, že černě ještě nevidím, klapky na očích a růžové brýle ale také nejsou zrovna moje přednost, i když je to velkou módou doby, že ten, kdo žvatlá sladké fráze je miláčkem davu. Nemám a nikdy jsem neměla tu potřebu a vždy říkám, co cítím v tu danou chvíli, na to dané téma. A tak vám tady povyprávím o jednom kraji a části mého života.
Jsem SEVEROČEŠKA, již proto, že místo mého narození je Most, a s klidným svědomím říkám, že to bylo hnusné a špinavé město, ale ten kraj kolem jsem milovala, DOKUD KRÁSNÝ BYL A TO BYL, TO SI VELICE DOBŘE PAMATUJI, že až po České středohoří, kde jsem prožila dětství a krásné mládí, jsem ho znala a znám dobře, i mnoho míst, která dnes již nejsou a sága, kterou bych vyprávěla o tom kraji, by byla dlouhá a možná by vydala na několik knih, na to jsou ale vyvolení a povolanější nežli já a tak se zase jen letmo otřu o moje téma, které jsem založila vlastně nedávno, téma OPOMÍJENÁ a tím jsem ani tenkrát nemyslela sebe ale tuhle zemi, tenhle kraj a hlavně krajinu Kroušno-horskou. volně občas přecházím do mých milých kopečků středo-horských a žádnou hranici necítím proto, že tady všude jsem jaksi doma i když jsem se za život stěhovala jen dvakrát, jednou od maminky a tatínka, když jsem se vdala a to jsem následovala svého muže a podruhé s ním, na odpočinek v důchodu, sem, na ty hory KRUŠNÉ, kde jsme rukou společnou postavili malý domek.
Když jsem si vzala mého muže, byl mu po čase nabídnut byt v paneláku s tím, že u firmy zůstane deset let, to jsem ještě nic nevěděla, mladá hloupá husička. Naložil mě na motorku a jeli jsme na výlet, potom řekl, mám pro tebe překvapení, já myslela že mě veze do, jak se dnes říká jiné dimenze, dojeli jsme ale do nějakého DIVNÉHO HORORU, jako by válkou rozbombardovaného místa a bylo mě úzko, dokonce jsem se bála. Projížděli jsme přes ves, tenkrát právě bouranou, která vypadala jako po bombardování, bylo to v roce 1966.
KLIKNĚTE SI NA JEDNOTLIVÉ OBRÁZKY, AŤ LÉPE VIDÍTE DETAILY.
KRALUPY V ROCE 1929 – DNES
Na obrázku je její vzhled kdysi a na tom druhém dnešní stav. Kdo o mě říká že vidím černě, tak ať si sundá růžové brýle proto, že budu v tom vyprávění pokračovat příště a to o Mostecku.
Lom Vršany leží západně od města Most v jihovýchodní části mostecko-chomutovské pánve, dobývá hnědouhelné ložisko vyvinuté ve slatinicko-bylanské oblasti Severočeské uhelné pánve. Uhelné souvrství klesající pod zemský povrch od kopce Ressl do hloubky 90 metrů je zde rozděleno do čtyř uhelných slojí. Lom Vršany navazuje na těžbu uhlí, která v minulosti probíhala na jihovýchod od Mostu v lomu Hrabák a Šmeral.
MOSTECKO
Za mého života, zmizelo s povrchu zemského tolik lidských domovů, vesnic, částí krásných měst a dokonce jedno naprosto a až na pár malých míst, tedy celé město MOST. A to ve jménu čeho, lepší budoucnosti?
CHOMUTOV KDYSI-DNES
BOURALO SE, tak, že mizela závratnou rychlostí místa k životu, vilové čtvrtě, parky, kostely i památky nedozírné ceny, „ZÁMKY I POZÁMČÍ„ a jen bolest ze ztracených domovů, zahrad a vzpomínek zahrabaných v hrobě šachet a dolů, těch, co pozvolna odcházejí také tam, do té země, je mementem.
Anna : prostor 