A PO VAŠEM JE JAKÁ?
TELEVIZI MOC NEHOLDUJI, myslím že to, co chci vidět a vědět si najdu, kdy chci a jak potřebuji. Někdo má telku rád a já mu to nehodlám brát. Můj muž si k ní rád sedne a dívá se jen na to, co baví jeho, i já si tady u počítače najdu to, co baví mě a není to vždy mimo televizní mocnost, ta mě omezuje a v závislosti na tom, si sednout v určitou dobu a podívat se na určitý program? Jsem nekompromisně proti, až na výjimky. A ty tedy jsou v tu chvíli, kdy se na něco chceme dívat spolu, pocit, že tohle a právě to, musím vidět a to prostě ten dědek musí sedět vedle mě, sounáležitě vzdychat se mnou a spolu se mnou jásat nadšením. Kdy myslíte, že se to u nás děje?
Když se na něco podíváme mimo dobu, kdy já chci a mohu? Tak že se každý díváme na to, co koho baví, zajímá? Na to, v některých rodinách jsou telky dvě, tři a vííííceeee. My tedy máme jednu a i ta je celkem zbytečná, až na chvíle sportu, samozřejmě u mého muže, kdy spolu chceme něco opravdu a beze zbytku sdílet, ne že by jsme se sešli v názoru v mnohých programech, zprávy zásadně každý zvlášť, krev by asi netekla ale máme rádi klid a pohodu a tak máme každý svůj pokoj a přes jeden, ve kterém jsou otevřené dvoje dveře, máme každý to své, ve chvílích kdy na to máme čas a chceme se na něco dívat, co chvilku volá děda na mě, “ TO MUSÍŠ VIDĚT„ a pak zase já, “ POJĎ SE NA NĚCO PODÍVAT„……… A tak to u nás chodí. A co u vás? jak si rozumíte a jak se prosadíte?
Anna : prostor 