Divná zábava ?

Často si kladu tuhle otázku.
Nemám času nazbyt a přesto jakási nutkavá síla mě nutí, občas si sednout k tomuto nesmyslnému médiu a oživit ho tím, že sesmolím nějaký elaborát bez valné odezvy a přemýšlím, co by na tu zbytečnou práci řekla moje maminka, nebo babička? Je to tím, že není většinou do „čeho píchnout“ a zábava je to, co zaměstnává naše hlavy?
Moje maminka vstávala v pět hodin ráno, zatopila, v zimě ve velkých kachlových kamnech a v létě ve sporáčku v letní kuchyni, kde se vařilo, postavila na něj hrnec na teplou vodu, pro vodu musela dojít ke studni, někdy, když měl čas, topivo a vodu, připravil tatínek a když jsem byla větší, tak já. Potom šla maminka připravit krmení pro zvířata.
Na dvorku stál pařák, byla to nádoba k všestrannému použití asi tak na sto litrů, pod kterou se topilo a v ní se vařilo, co bylo potřeba, někdy brambory pro prasata, burgán pro krávy a někdy, po zabíječkách maso v konzervách, bylo to účelné, všestranně použitelné zařízení.
Rozsekalo se na ranní krmení asi tak dvacet kilo vařených brambor, zamíchal se do nich šrot a nasekané kopřivy, ty byly celé dětství, i mládí moje práce, o kopřivy se postarat a nasušit je i na zimu, se srpem a kosou, umím velice dobře zacházet dodnes. Vykydal se hnůj a nakrmila zvířata, koně dostávali něco jiného, krávy také. O drobnou havěť, sbírání vajec, jsem se občas starala již jako dítě.
Potom se maminka umyla vzala si čisté šaty zástěrku a začala dělat snídani a to vydatnou, vejce na špeku, hustou polévku od večeře, proto, že na pole se chodilo na celý den a s sebou se bral jen chleba, něco k němu a voda, v lepším případě s vínem naředěná.
Maminka se vracívala s pole dříve, v dobu kdy i já ze školy, vždycky jsem doma měla na stole teplé jídlo a když se narodil o třináct let mladší bráška, maminka byla doma a starala se jen o nás všechny, zvířata, zahradu a TAKÉ o překrásné květiny, které tatínek, v sobotu donesl pánu Bohu do kostela . Když píši jen, je to na uvozovky proto, že dnes si to těžko někdo představí, ta zahrada je hektarová, co všechno jsme pěstovali si ani nevzpomínám, bylo toho mnoho a část se vozila i na trh, ovoce, zelenina, se zpracovávala na kompoty, džemy, zelenina na čalamády, saláty do sklenic.
Očesat ovoce, angrešt, sklidit ořechy, udělat rybízovou marmeládu a višňový džem, moštovat jablka, mám za povinnost dodnes, je to dědictví otců. a bylo to nejkrásnější období mého života. 

PROŠLA JSEM UCHEM JEHLY:  KLIK

Advertisements

47 thoughts on “Divná zábava ?

  1. Měla jsem skoro všechny příbuzné na venkově, takže vím, co obnášelo hospodářství. Rodiče a obojí prarodiče žili ve městě, ale malé hospodářství jsme taky měli. Byla jsem odmala zvyklá pracovat, i když určitě ne v takové míře jako ty, Aničko.
    Dělala jsem zase jiné věci, mamka byla dámská krejčová a praklticky živila rodinu, já jsem se starala o domácnost, moje sestra o nákupy a obě jsme mamce pomáhaly, co jsme vzládly i se šitím. Vzpomínám si, jak jsme třeba na plesové šaty našívaly korálky.

    1. Jistě Hanko, já, ty i mnozí jsme tuhle dobu přijali a žijeme v ní vcelku blahobytně. My, co máme právo na odpočinek a jistě mnohé věci umíme, děláme je k přilepšení rodině, chceme nějak předat, ty vědomosti a dost nás vytáčí, když o to nikdo nestojí, spokojí se s tím co je a jak to je proto, že ono to nakonec tak špatné není? Není Hanko, je to to nejlepší za celý můj život, jde o to, „CO BUDE ZÍTRA A POZÍTŘÍ„ ???:

  2. Málo toho zůstalo… Osobně jsem z vesnice. Sice jsme měli za domem pole, kde jsme pěstovali brambory, a stále máme zahrádku plnou zeleniny a zahradu plnou ovocných stromů… Ale té práce je minimum. Vlastně už je to jen takové torzo, které nevystačí ani nám… natož abychom ještě něco vozili třeba na trh.

    1. Kdyby bylo nejhůř, neztratíš se proto, že základ, dát něco do země aby s toho byl užitek máš a jistě umíš i zatopit v kamnech, kdyby TEDY bylo nejhůř, chovat pár slepic. Děti počítačového světa by již měli problém. I když na druhou stranu soudím, že máte schopnosti a to jistě není k zahození, které my jsme neměli, třeba sjet po skále na snowboardu ze dvou tisíc metrů do údolí.

        1. Ale také mnoho času před sebou, možnost získat další, užitečné pro sebe a možná i budoucí svět. Moc se mě líbí tvůj postoj k ekologii, to je zdravý přístup a navíc prospěšný, Já ti za něj, jako stará babka děkuji, to je naše naděje, že budete rozumní a zodpovědní k ZEMI.
          Přestanete ji drancovat ve jménu zisku a slávy, budete myslet a pracovat především pro její dobro, budete ctít každý život, i ten sebenepatrnější a zdánlivě bezvýznamný.

  3. Nic z toho, co píšeš ve svém článku jsem nezažila a to nejsem žádná mladice, ale narodila jsem se do města a tam i v činžácích a panelácích vyrůstala. Vlastně pár let jsme bydleli sice ve městě, ale byla to vila, která byla majiteli zabrána. Byli jsme tam tři rodiny, ta naše byla největší (byly jsme čtyři děti) a obývali jsme celé horní patro. K vile patřila i malá zahrada s angreštem, rybízem a ovocnými stromy, na které si ovšem dělala nárok jedna dolní partaj. V té vile byly dost kruté zimy. Bílé mramorové schodiště a velká studená mramorová hala, na záchodě pod mísou petrolejka, aby nezamrzla voda a topilo se etážovým topením. Mamka každý den ráno zatápěla, ale pamatuji si, jak před tím vybírala z popela nespálený koks, který oklepávala od popela, aby s ním znovu zatopila (peněz nebylo nazbyt). A stejně byla všude zima… Ale léto tam bylo nádherné a dodnes vzpomínám na kamarády ze sousedství a na dětství si nestěžuji, bylo prima.

    1. Móda paneláků a městského života se mě Jarko nevyhnula. Moje nejmilejší kamarádka se vdala a její manžel dostal byt na novém sídlišti na bydlišti v Meziboří, Libuška jistě zná celou tamní historii, Staliňák, Litvínov a celé produktivní okolí, byl to“Sovětský model„ životního stylu a já se také zhlédla v tom „úžasném“ panelákovém životě, když jsem ji navštěvovala. Utéct s té dřiny doma, jo, to byl sen a také se mě na 37 let splnil, po velice krátké době ale, to pro mě bylo jen místo k přespání a domů, k té hlíně a práci na ní, jsem se vracela po té své, každou volnou chvíli, výchově a kořenům neutečeš a neutekla jsem dodnes. Věř, že moje děti, ani vnuci tu touhu po kořenech nesdílí, moje maminka se vlastně udřela a já neříkám že to byl ráj na zemi, byl to jiný život a my všichni, z toho paneláku (vesničtí křupani), co šli za lepším? Ve kterém jsem tak dlouho a svorně žila s mnoha lidmi, co jsme přišli s těch vesnických poměrů, a uměli se postavit ke každé práci i zábavě, což se dnes již vytrácí a to, v negativním smyslu. Já jsem pracovala v laboratoři, od nástupu mojí první dcery do školy, až do mého odchodu do důchodu a to stále jen v té jedné firmě, a zároveň dřela na té rodné hroudě. Dnes žiji od doby odchodu do penze a proto, že moji drazí zemřeli, na chaloupce, kterou jsme vlastníma rukama, kámen ke kameni postavili, takže nic mě není cizí a neznámé. S malými rozdíly jsme žili podobné životy, Děti většiny z nás dostali šanci žít poctivý a slušný život, promarnili ji a to mě štve, svět žije tak, aby za co nejméně práce, co nejvíce získal a bez morálních zásad, touží vzít někoho na hůl, je to „snad prestižní věc“ ? Na to se tady ptám často?

    2. Když jsem byla malá Jarko, tatínek kupoval od lidí, kteří pracovali na šachtě uhlenku, to byl deputát na který měl zaměstnanec šachty nárok, dnes si to nechali vzít a vyhazují je z práce, proč mlčí? Každý pátý člověk v mém kraji pracoval na šachtě, to uhlí bylo kvalitní, neničilo životní prostředí a stálo 17Kčs za metrák, dnes platím za metrák 280 Kč, je to šmejd co ani nehoří, koks to tedy není. Páni ředitelé mají miliardové profity a lidé mlčí, když někdo otevře pusu, ještě se pobuřují, já nechválím minulou dobu. Chci jen říci, že lidská benevolence a lhostejná hloupost, je nekonečná. Neříkám že se mají lidé servat, ale měli by přestat držet ústa a krok, to se nesmí opakovat, to tady již bylo a je zase ? ! ? A pokud mlčí, nezajímají se, nechodí k volbám, dobře jim tak !
      Ševče, víš co by jsi zasloužil, nepracuješ, nezpíváš si, pět a dvacet na prdel! Z lidí se stali buď, moc velcí páni a nebo ignoranti.

  4. napsala nedávno jedna paní v článku, a to smrtelně vážně, že „oni se ti lidi na venkově taky nepředřeli a čas měli – vždyť i do muziky chodili“.. vzpomněla jsem si, jak psáno, kolik drobností bylo třeba – drůbeži dát, dříví chystat, vodu ohřívat, zahradu obdělat .. od rána do večera.

    1. Nepochopila jsem sice, jestli říkáte ano, nebo ne a v jaké souvislosti? Jestli s tím blogem mám seknout a jít něco pořádného dělat, tedy se vrátit ke kořenům, nebo sedět na blogu a žvanit o něčem, co dnes nikoho nezajímá? Orat zahradu musíme stále, chystat dříví také, drůbež sice již nemáme, ale podílíme se na jejím chovu spolu se švagrovou, takže občas mám domácí kachničku, kuřata, husu, a dokonce jsem předloni i drala peří do polštářů, proto, že ty nahňácané, umělé nesnáším a vnučce dělám výbavu. Já vím, jsem nemoderní babka. A ty, kdo stále České kořeny ctí a udržují při životě, mám moc ráda.
      PS…Občas dělám pravopisné chyby a to, když ten nesmysl na Google nefunguje.

      1. rozhodně si nemyslím, že byste měla blogem seknout. Přečetla jsem si článek – a vzpomněla si, jak dneska „mladým“ radí lidi, co sami nezažili. (jinak by paní, co jsem citovala nikdy z pusy nevypustila „neměli co dělat“). Svoje děti jsem do peřiny zavinovala, a to i přes odpor personálu porodnice, místo umělého dostávaly poctivé, kravské. Nerozumím dnes mnoha „moderním“ poučkám, ani nechci. Nedělali jsme snad všechno ideálně, ale rodové věci by se měli mladým předávat – ne děti „předhodit“ počítači, škole …

        1. Nemyslím si, že jsem snědla šALAMOUNOVO h…o, něco bych bývala ráda předala a čtyři roky bylo až dost, není kdo, by stál o to, se nechat ovlivnit ve svých ustálených, vžitých zvycích, starší jistě velice dobře vědí, co mají dělat, jaký je jejich způsob života, co je baví a zajímá, mladí se poučit nedají, musí si to odžít stejně jako my staří. I když si nemyslím že jste v mém věku, občas k vám zajdu a vím že máte ještě školou povinného chlapce a svých starostí haba kuk. Na začátku jsem si myslela že najdu mnoho lidí, s kterými si kápnu do noty a budu mít, si s nimi o čem porozprávět, dnes, střídavě šest korespondentů, někdy více, jindy méně nezajímá rozhovor, o stále stereotypně stejných mých řečech a ani já na tom nejsem lépe? Co jsem měla, to jsem dala, víc nemám. Po pauze možná, nové světově radikální téma, rozváže můj i jazyk ostatních.
          Dobrou noc paní Jolano, pamatuji si vás z blogu za kanálem.

      2. Proč bys měla sekat s blogem, v komentáři o tom nebylo ani zbla, spíš že psala o nějaké paní, která se dala slyšet, že na venkově to nebylo tak hrozný, když mohli lidi chodit i na zábavu k muzice. Paní si asi představuje, že život na venkově je permanentní dřina od svítání do soumraku a to každý den, včetně neděle. Jenže, nejen chlebem živ je člověk a ta muzika taky musela být, život přece není jenom práce, žejo.

        1. Paní Jolana asi ví, že na wordpressu měla tak nějak podobné téma o kvalitě komentářů v minulosti, dnes a tamo (tedy i tady), jistě moji návaznost, i na její článek dobře pochopila. To já píši a ptám se, zda s tím seknout a jít něco pořádného dělat, ne, komentáře nic takového neříkají?

          1. Mně připadne, že tak reaguješ na její komentář, přitom komentář byl naprosto normální a vůbec nesměřoval k nějakému nabádání o seknutí s blogem. Ale asi jde o špatné pochopení, což je největší příčina případných sporů.

            1. Nepíši a nekomentuji s úmyslem vyvolávat spory, má-li někdo ten pocit, vždy je to jeho pocit proto, že já mám za to, že diskuse je rozhovor a když mám dojem, že se někdo opravdu má chuť a tendenci hádat, nebo vnutit mně postoj, který je proti mému přesvědčení, ráda se jeho přítomnosti na blogu vzdám a pozadí, nemusí znát každý a vždy proto, že číst a pamatovat si, všude a všechny souvislosti, N E L Z E ? MÁM PRAVDU? Proto ani nestojím o některé diskutéry tipu, jo hezká fotka, fajn blog…. Mnohdy se ti může zdát, že to nemá hlavu ani patu, ten dotyčný ví, o čem je řeč. V konečném důsledku se může stát, že diskusi neunese, tím nemyslím paní Jolanu, to je moudrá paní. Proto, že zkrátka někdy, někdo, občas zapomene kde, co řekl a já si lež zapamatuji. A tak, za ty čtyři roky, mnozí odcházejí, jiní přicházejí, já se rozloučím s jedněmi a poznávám a seznamuji se s jinými. Ty jsi moje trvalka VAN Vendy a i tak, nevidíš do všeho proto, že ústředním středobodem tvého zájmu je jen blog.cz. a i když tě lákám na jiné zájmy a spektra, odoláváš a já nikdy nikoho, k ničemu nenutím. Tedy fb, NE, o ten nestojím já.
              Na wordpressu, je pár blogů, kde bych se moc ráda občas pohádala do krve a přitom tam můj komentář nenajdeš, nemám na ně, utlučou mě čepicema.

  5. Aničko, bydlela jsem také na dědině, tak leccos znám ze sousedství, něco z domova, vše to bylo takové jiné, řekla bych, že těžší. Ale popisovala jsi aktivity rodičů v době, když byli ještě určitě podstatně mladší, než jsme my dnes. Musíme tedy uznat, že kdoví, jaké by měli rodiče zájmy, kdyby byli v našem věku. Moje maminka ještě žije a proto je jasná. Ta by se určitě přizpůsobila době a pamatuji si, když jsem začínala na PC a ona ještě viděla, tak seděla třeba vedle mne a vyptávala se na to i ono, s mobilem si uměla poradit dlouho, tedy dokud jí zrak sloužil. Tak si myslím, když si chceš a nebo potřebuješ odpočinout a zapojit do toho i aktivně mozek, tak sedáš k PC. My se dozvíme zajímavé věci a ty si krásně zavzpomínáš, no ne? Hezký den přeji, Aničko!

    1. Svět dává různé návody jak nejlépe žít, ne každý je pro mě, ne všechno si beru k srdci a do hlavy, mnohé projde mýma ušima, o mozek to nezavadí proto, že to k životu nepotřebuji. Ty věci, které jsou pro mě podstatné si vštípím a podle nich žiji. Ne vždy a u každého, rozum vládne srdci a naopak. To, jestli si někdo přečte jak se dříve žilo, není podstatné pro dnešní dobu, to máš asi pravdu, kdo ale zapomene na minulost, bude chyby v budoucnosti opakovat, byla bych ale nejsem zvědava, jestli, až někdo sestřelí satelity, si někdo bude umět rozdělat oheň a sehnat, nebo vypěstovat jídlo, mobil, je asi nenakrmí, no ne?
      Děkuji ti Libuško za krásné komentáře, spoluúčast na mojí tvorbě a moc tě zdravím.
      V minulém článku píši v komentáři, že se odmlčím. Hezké dny přeji tobě i všem, co sem chodíte za zábavou.

      PRAVDA? http://tribun.name/2015/02/04/reklamy-se-nenajime/

  6. Při čtení článku jsem se vrátila o dobrých padesát pět roků nazpátek. Vidím svou babičku, která mi vysvětluje, že nejdřív se musí dát zvířatům a havěti a pak, že budeme jíst my.
    Obrovský pozemek, oplocený dvůr na jedné straně s chlévy a na druhé s psí boudou, vzadu studna zastíněná ořechem a za plotem zahrada, která kdysi pro mě, coby malou holku, představovala ráj na zemi. Na konci zahrady altán a za ním branka, to aby dědeček nemusel obcházet domy, když chodíval k Labi na ryby. Téměř zapomenutá krajina mého dětství.

    1. Je to ještě déle, vdaná budu brzy padesát let, moje maminka i tatínek nežijí dávno a ani můj bráška. Byla to doba úcty k rodičům a já na vás myslím a velice vám přeji soulad. On ten boj o přežití a vtěsnání se do mantinelů doby, také nemají dnešní mladí lehký, jsou urvaní, nervozní a velice ctižádostiví, že jsem tchyně, to vám podepíši a nemusí být příčinou jen nevěsta, i zeť může vztahy pěkně po…t.
      Býval to Boží klid a řád a když na své dětství vzpomínám, i svoboda, hlavně ve smyslu nároků na sebe a druhé, lidé si byli blíž. Byl čas práce ale i radostí a zábavy, dobrého, zdravého jídla a soudržnosti lidí, což mě dnes chybí nejvíce.

  7. Danke liebe Anna wünsche dir einen schönen Dienstag ein guter Beitrag aber was soll man sagen.Ich wünsche dir noch eine gute Woche bleib Gesund lieber Gruß Gislinde

    1. Ich wünsche dir noch eine gute Woche bleib Gesund lieber Gruß . Dies ist eine schöne und nützliche Wünsche, ich danke Ihnen. Wir haben einen halben Meter Schnee, der Winter ist schön, aber kalt? Hows Anna

  8. Každá doba méá své. Ano, dnes je život daleko pohodlnější než dříve. A myslím, že ta soudržnost mezi lidmi hodně chybí.

    1. Moc se mě stýská po lidech, po té době ne, lidé ale bývali lepší s větší vírou v Boha, budoucnost, nadějí a láskou, po tomhle všem toužili, teď to mají AAAAAAA

      1. Je fakt, že se dnes spíše člověk podiví, když se někde děje nezištný dobrý skutek, než aby to bral jako přirozenou věc. Už taky přicházím do let a všímám si více věcí, kterých bych si dříve třeba nevšimla. A proto se hodně raduji z každé maličkosti. Jinak by někdy duše plakala nad tím, co vidí kolem sebe.

    1. …(letela jsem kojit) je to cele nejake naruby. pripada mi, ze miminka a male deti jsou nastavena na doprovazeni rodicu pri jejich pracech, ale dneska co je to za prace… jedine, s cim tak muze batole pomahat, je vyndat pradlo z pracky. ven se jit v zime ve meste moc neda, tak travite cas tim, ze se snazite zabavit vetsi deti, chovate mensi a jednou rukou delate co delat jednou jde. zbytek pak vecer. nevim kde delam chybu, ale treba syn 4.5 mesice, se mi stale budi v noci co dve hodiny. starsi dve dcery taky tak. kdyz to jde hur, tak i po pul hodine. jak jste to mely s miminky vy? kojily jste v noci takhle?

        1. Je pravděpodobné že jsem mnohé zapomněla a velice ráda bych ti poradila Sedmikrásko. Píšeš že kojíš co půl hodiny a to asi v pořádku není, nechápu to, můj pocit je, že tvé mléko nestojí za mnoho, záleží na tvé stravě a na tom, jak chlapeček přibírá na váze. Ve čtyřech a půl měsících jsem již nekojila, to vím určitě, jakmile dítě začne řvát hlady, je načase ho nakrmit a vykašlat se na to, co kdo kde píše!!! Moje děti dostaly mléko od naší krávy, čerstvě nadojené, převařené a na noc kaši z něho, řiďounkou a také již polévku do lahve umixovanou ze zeleninky ze zahrady, ne ty kupované, chemicky upravené, kde jsou všechny výživné věci mrtvé, aby se jim to nezkazilo? Chemické vitamínozní šmejdy, co děti ničí. Ty holky spávaly již celou noc a nikdy nebyly nemocné a nejsou dodnes. Mluvím o dcerách 47 a 49 let. Je jistě jiná doba, ne však lepší na stravu a život. Ano, kdysi dávno, matky kojily dlouho proto, že nebylo co do úst a kojením se ušetřil jeden krk s pěti. Ano já znám tu modu, že kojit je nejzdravější pro dítě, já ale u tebe čtu, že jste neustále někdo nemocný a děti mají zkažené zoubky, je to trend doby ale můj pocit a zkušenost mě napovídá, že na vině je nedostatek vápníku a živin v tvém mléce a nemysli si nefandiím těm svinstvům z reklamy, za drahé peníze, Také mě pan dětský doktor nabídl kdysi SUNAR ale tchyně, tak jsem ji nikdy neříkala, měla jsem ji ráda, řekla, „chraň tě Bůh, dávat děcku nějaké sušené svinstvo“ a měla pravdu. kde ale vezmeš zdravou krávu, ti neporadím? A nesměj se……..

          1. rekla bych, ze miminko pribira dobre a ja taky nejim snad nejak spatne. Zajimalo by me, jestli jste miminka zavinovali pevne do zavinovacek, a do kolika mesic asi tak a jestli s vami spala v posteli nebo kde? moc diky za rady a porady…

            1. On to tak docela středověk nebyl Sedmikrásko, kojení se tolik nepreferovalo, to je pravda. Já ale soudím podle fotky, že jsi velice bleďounká a unavená, asi by stačilo kdyby Vincent spal lépe v noci a ty tímpádem také, velice tě obdivuji, v dnešní době jsi obdivuhodné děvče.
              Zavinovačka byla tak do jednoho měsíce vžitá, potom se miminko do ní již nevešlo, ale peřinka dole i nahoře kvůli teplu, to ano. A myslím že děti již měli i komfort na dnešní úrovni a „povinnou lékařskou péči“, o tom jsem psala, že ne vždy to bylo příjemné, kdyby jsi nešla s dítětem na očkování (vakcinaci), dovedla by tě tam policie, nikdo si to ani nedovolil, něco namítat.
              Mám jedinou fotku, asi tak 8smi-měsíční dcerky, to jsem již psala, že ostatní nedopatřením shořely, u kamarádky v sousedním bytě, když ve městě vybouchl plyn, po nastalém přetlaku, v celé čtvrti . Úplně miminkovskou nemám žádnou.
              Jsem ráda, když si přijdeš s babkou požvanit, mám vždycky radost.

              1. Ja si nemyslim, ze to bylo driv vsechno spatne, prave naopak, dochazim k tomu, ze nektere veci se delaly lip a zajima me to… Treba to zavinovani, dneska jsou takove ty deky na suchy zip, rychlozavinovacky. Skoda, ze nemam nejakou tu starou, poradnou zavinovacku, asi by se hodila, treba by pak Vincent lip spal. Venku, zabaleny ve fusaku tak, ze se skoro nehne, usina okamzite… Bleda jsem porad, jsem chudokrevna… takova snehurka 😀 odmalicka. S tou policii kvuli ockovani to je mazec…

                1. Ono také asi hraje svou roli peří, to vy již ani neznáte, ta peřinka dítě obejmula jako máma. Zkus dát polštář přesrůh, máš-li nějaký velký, udělat v něm ďolík, do něj ho polož a rohy svaž gumičkou k sobě, i já jsem zvědavá, jestli se mu to bude líbit, ne moc pevně, možná se i vyspíš?
                  Pustila jsi si video s Krausem?

                    1. aha, uz mam 🙂 ted nestiham poslouchat, snad vecer… blogy maji tu vyhodu, ze se k tomu clovek muze vracet jak ma zrovna chvilku cas 😛

                    2. Také budu mít nějaké povinnosti, na nějaký čas se odmlčím. Moc tě zdravím Sedmikrásko, přeji hodně zdraví, lásky a pohody.
                      Rodinné zátěže, alergie, znám….. Slyším to a čtu, kde všude, osobně ne. Zkus jednu babskou radu nakonec, možná to zabere na imunitu, tvou, tvého mléka, i dětí. Kup v lékárně rybí tuk.

    2. Škoda Sedmikrásko, že jsi nedopsala, já to doplním a věř že, upřímně a od srdce, upletly jste si na SEBE BIČ, po revoluci přistoupili všichni na hru, že úspěch a peníze jsou smyslem života a my staří, jsme vás podpořil, v duchu té blbosti, že se budete mít lépe. Bez zkušenosti, snad s tím, jak tvrdá je ta hra? Učí tvrdým loktům a sobectví.
      Například já a děda jsme leccos věděli proto, že velká část naší rodiny byla a je v zámoří. Moji rodiče nikdy „kapitalizmus neopustili“ , varovali nás k opatrnosti a slušnému živobytí, hospodařili na „svém“ dřeli jako koně, tím víc, když to jejich bylo i v reálu, to chtěli a ten entusiasmus a radost, kterou již zdaleka nesdílím, se obrátili proti lidské přirozenosti a zvrhli se u mnohých v nezřízenou chamtivost, touhu po moci a bez víry i v nemorálnost.
      Ve stejném smyslu jako vy dnes, to dělali naši v dobré víře pro nás a my pro své. Mýlili jsme se, mýlíte se a budou se mýlit i budoucí v tom, že vděk dětí jim, nám, i vám, to vynahradí? Děti potřebují jediné, lásku a péči, jim a jejich věku přiměřenou, bez nepřiměřených nároků a ve smyslu svobody ducha.
      Kdyby jsi nežila nikde jinde nežli tady, tak bych se s tebou o tom ani nebavila, poznala jsi životní styl v Americe a v severské zemi, alespoň to říkáš, máš srovnání a přehled, proto ti říkám upřímně, kašlete na peníze a vychovávejte děti ke skromnosti, uctě k životu, přírodě a k Bohu.

      1. myslim, ze u nas to o penezich a zisku nebo kariere neni. ja jsem treba odesla z dobre nastartovane kariery ve velke bance se spoustou penez na misto v neziskovce za tretinovy plat… a nelituju. nejsem na ten kapitalismus stavena… a radsi nez drahy byt nebo dum na hypoteku a abychom pak byli oba v praci od nevidim do nevidim bydlime v obycejnem panelaku. pravda je, ze ta chalupa obcas pak chybi…

        1. Vše má svůj čas a prostor, to říkám já a dnešní mladí někdy spěchají, až se to bojím říci, „jako by měl být konec světa„ VŠECHNO BUDE, BUDE-LI KLID A MÍR a děti, jsou smysl a budoucnost světa, kdy si to konečně uvědomí i naši papaláši, jestli si teď zase přidají a na děti nedají nic JDU DO BOJE.

          1. jo, to je velka pravda… a to s detmi take, ale to mi doslo taky az pozdeji… kolem dvaceti jsem prohlasovala, ze nejspis zadne mit nebudu 😀
            zpravy radsi nesleduju, na tu snusku negativnich informaci uz nemam energii…

  9. Dnešní doba je úplně jiná. My jsme mívali jenom králiky a slepice, takže žádné velké poklízení. Nechápu třeba dnešní maminky na mateřské, když říkají, že to není dovolená, ale honěná. My jsme museli prát a vyvařovat plínky každý den, ale čas jsem si našla vždycky. Jim tohle všechno odpadá a ještě se chudery honí a co dělají celý den? Zavařovat a dělat marmelády, proč vždyť to dostane koupit, to je názor mladých. Dříve lidé pracovali od rána do večera a ještě si na sebe našli čas na popovídání. Dnes si pošlou SMS a je to vyřízeno. Smutná doba …

    1. Já myslím Libuško, že to dnes, je kouzelná doba a nikdy se lidé neměli tak dobře, dobré bydlo pálí, jak říká jedno naše přísloví, jen se bojím že pomíjivá. Souvisí to s tím videem, na které se podívat doporučuji, je zábavné a moudré. Nechci již mít nějaký ten, jak říká Jan Kraus „mesiášský syndrom„ a kázat, jak bylo dobře, byla to velká dřina ale tam, kde v rodině byla soudržnost a láska bylo dobře, to mě chybí dnes. Ta práce asi nikomu, ani mě ne a v každé době, kdo chtěl a chce pracovat, vydělat peníze, tu možnost měl a má . Já bych, mít tu moc, zkrátila pracovní dobu na šest hodin a zavedla zase povinnost pracovat, mnohé by se vyřešilo.

      A pánům milionářům napařila šedesátiprocentní daně, jako je to v severských zemích.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s