Ráno vstanu, přelezu mámu…

A vyprávění o tom, jak šel život u nás, s dětmi v době píchaček !
Celý svůj aktivně pracovní život jsem pracovala jako laborantka, v jedné dnes, té, z největších firem, a na směny, jak se tenkrát říkalo. Dvě ranní od 06-14, dvě odpolední od 14-22, a dvě noční od 22-06 hodin, v sobotu a neděli, od 06-18 ranní a od 18-06 noční. Do práce jsem nastoupila, když šla moje první dcera, do první třídy a píši to proto, že pocit, že moje děti, nedostali tu péči, co ty dnešní, je bytostný, i když? S manželem jsme se střídali v péči o děti tak, že on pracoval jinde na protisměně a když jsem šla na ranní, vstávala jsem v půl páté, udělala svačiny, a snídani a v půl šesté jsem musela být na pracovišti, aby se ti, co jsem je střídala mohli vykoupat a včas odjet domů. Můj muž vypravil dítka, jednu do školy a druhou odvedl do školky, ne většinou si nešel lehnout po noční, jel k rodičům a pracoval na poli, nebo zahradě. Zeleninu, ovoce, drůbež a většinou ani maso, jsme nekupovali proto, že to se u rodičů, nás obou vypěstovalo a vychovalo na dvoře a zahradě a my, se museli na práci podílet, nikdo se nás neptal, jestli se nám chce, nebo ne ale podíl na tom, co jsme za to dostávali, byl neporovnatelný s dneškem. „Já„ (až na výjimky), můj muž, naše děti a dokonce i vnuci jsme celkem zdraví, v našem věku máme, já i manžel své zuby, netrpíme některými civilizačními neduhy této doby a díky zdravé stravě a základu, ani naše děti a vnuci
Z ranní směny jsem byla doma tak kolem třetí hodiny proto, že jsem tu menší dcerku vyzvedla ze školky a došla nakoupit, jen základní potraviny i mléko a máslo, smetanu a tvaroh, jsme mívali své. Můj muž přivezl polotovary, třeba načesaný rybíz z malé plantáže, se část prodávala a část zpracovávala na šťávy za studena a marmelády, tedy v tom paneláku, kde jsme bydleli, nežli jsme začali stavět náš rekreační domek a také od píky a hřebíku vlastníma rukama z tvárnic, vlastnoručně vyrobených, cihlách nabouraných na bouračkách a očištěných, kousek po kousku, mnoho let, proto, že žádné půjčky, nebo hypotéky nebyly, můj plat byl v té době 1 300 Kčs, plat mého muže o něco víc a náš ředitel, v té době měl cca tři tisíce, slušní lidé si byli rovni ale ty rovnější, ani dnes, mezi lidi nevkládám proto, že lidé lidem peklo na zemi nedělají. A tu dobu tím nechválím, jen konstatuji fakta, a budu pokračovat, bude-li kdo o to stát., a výchova dětí k práci tenkrát, se již začala podobat té dnešní, co nejméně je zapojovat, bylo chybou nás všech, jen aby se měli lépe nežli my?

Ve škole, první třída, ta s culíky je naše dcerka, dnes čtyřicet sedmiletá.

IMG_0011_NEW_0001

školka Mladší ve školce, také s culíky. Děti nebývali tak vyspělé jako dnes?
IMG_0030_NEW

Reklamy

31 thoughts on “Ráno vstanu, přelezu mámu…

  1. Aničko, krásně se to četlo, také ráda vzpomínám, i když jsme to měli trošku jiné, neříkám ani horší, ani lepší, ale jiné. My hospodářství neměli, jen kousek pole, kde byla zelenina a hlavně ovoce. Na poli však pracoval, bohužel, převážně tatínek. naši dělali na protisměny také, ale až později, to už jsem byla z domu. Odešla jsem brzy daleko od domova a musela jsem si taky na všechno vystačit sama, bez rodičů a později, bohužel, i bez manžela, ale to všechno už o mně víš. Budu se moc těšit na pokračování včetně krásných fotek, které mi mnohé připomínají.

    1. Intuice naznačuje, že vždycky starší lidé říkají, že bylo líp, já ne a bylo to špatně pochopeno, nebylo líp, byla to dřina od nevidím do nevidím a i tak, bylo víc lásky a porozumění, v rodinách, na vesnici a nakonec i v tom paneláku, nežiji v něm již mnoho let a stále mám s mnohými kontakt, máme se rádi a nezapomínáme na sebe ani po letech. Budu pokračovat Libuško, ne pro nás, my to známe, ti mladí by měli číst a vážit si toho, jak pohodlný je jejich život a eticky i esteticky, nesrovnatelný s tím naším tenkrát. Fotek s té doby moc nemám, třeba ty miminkovské vůbec, shořely a nefotilo se, jen vzácně, ty jsi výjimka, asi proto, že ve tvé rodině focení byl koníček.

  2. Na papírové píchačky a na jednom blogu jsem viděla i skutečné výplatní pásky, si taky pamatuji. Jen jsem měla štěstí, že jsem pracovala od šesti do půl třetí a ne v nepřetržitém provoze. Jsem panelákové dítě, ale mé obě babičky bydlely v domcích se zahrádkou, králíky a slepicemi, tak jsem díky nim, zažila i trochu toho venkovského života. To naši kluci už to měli horší, protože jejich babičky už byly taky panelákové. Tvoje vyprávění i fotky se mi líbí, takže jsem zvědavá na pokračování. 🙂

    1. My všechny a v různých podobách to známe, žily jsme v té době, je to obrázek doby pro mladé. Je pravda, moc jich ke mě nechodí a my to známe dobře, jak to v našem mládí chodilo. To, jak a co dnes mladí řeší, se mě, v mém jedoucím rychlíku jeví, jako pohled na sladký život, se kterým si mnohdy nevědí rady, často čtu o depresích, bezradnosti ale i sebelítosti a mě se zdají opečovávaní, teď myslím na ty hodně mladičké, bezradné skoro děti?
      Námětů, jak se co dělalo bez automatických praček, ledniček, sušiček, šlehačů, robotů a supermarketů by bylo tisíce?
      Moje maminka třeba, ještě vařila mýdlo a to bylo, prát s ním a na valše, to byl záhul a jeden celý den v týdnu, prádlo měla zářivě bílé, vyškrobené a vymandlované, jako karty do mariáše. pár kousků na památku mám a někdy udělám fotku, jak moje maminka štepovala prádlo, dnes by to byl unikátní obrázek, i to jsem kdysi dělala, dnes již ne, kašlu na to, doba je dnes úžasně jednoduchá, všeho je dostatek a obrovský výběr a většinou, máme na to, si koupit nové a starší vyhodit?

  3. Vždycky v každé době starší lidé říkají, že dříve bylo líp. Nemyslím materiálně, ale myšlenkově. Není dobrá dnešní doba pro děti tím, že všechno mohou a nic nemusí. Dnešní děti nemají k ničemu motivaci. Všude byli, všechno mají, všechno viděli. Na nic se netěší. A pokud těší, je to hned uspokojeno a už je to nebaví. K čemu takový život bez motivace?

    1. Otazník na konci říká, že bych vám měla dát zapravdu, nedám a to proto, že ty děti za tu morální bídu opravdu nemohou, mohou za ni jejich rodiče, tedy vy, a prarodiče, tedy my!

        1. Nemyslím si milá Intuice, že to neříkám jasně, vy střední generace a my ta stará, jsme to dopustily a my si to také vyžereme až do hořkosladkého konce.

          1. Myslím si, že jsem své děti připravila do světa dobře. Spíše skromněji. Radují se z maličkostí, jako já. Radují se z každého dne.

            1. „ Není dobrá dnešní doba pro děti tím, že všechno mohou a nic nemusí. Dnešní děti nemají k ničemu motivaci. Všude byli, všechno mají, všechno viděli. Na nic se netěší. A pokud těší, je to hned uspokojeno a už je to nebaví. K čemu takový život bez motivace?“

              Tohle jsou vaše slova a vy se ptáte, já vám odpověděla a jestli máte pocit, že vás se to netýká a špatné jsou jen ty cizí děti, to svědčí o tom, že „SVĚT SE VYVÍJÍ NEDOBŘE„ , vy ale, jste s tím svolná a spokojená? Vaše děti se neučí jen vaši filosofii, ale pochytí i to venku.

              1. Nemyslím, že špatné jsou jen ty cizí děti, myslím, že je mi jich líto, že se neumí radovat z maličkostí. Odcházím od lidí trvale negativně naladěných. A naopak, snažím se rozdávat radost, ale ne za každou cenu. Samozřejmě, že nežijeme ve vakuu, ale snažíme se přežít, jak nejlépe dovedeme.

                1. To zní jako že odcházíte s této diskuse proto, že vám oponuji? Já ale nejsem negativně naladěna, jsem jen realista, který nemění svůj postoj a to k čemukoliv. Je hezké a také je to dobře, když je někdo pyšný na své děti a jejich výchovu a věřte paní intuice, že bych byla ráda za to, kdyby takhle myslela většina lidí, byli pyšní na všechny děti světa a věřte, že jsem si vědoma, že to přání je nereálné proto, že jakmile si sáhnu hlouběji, málokdo to snáší s tolerancí a nadhledem. Já vás nekritizuji, jen jsem konstatovala rozpor v pohledu na věc?

                  1. Neodcházím z Tvé diskuze a ani si nemyslím, že jsi trvale negativně naladěna. Naopak. Špatně jsme si rozuměli. Ono někdy písmenky nejde vyjádřit to, co živými slovy. Tady na blogu se texty zestručňují a někdy je to na úkor obsahu toho, co člověk chtěl říci.
                    Psala jsem, že odcházím od lidí trvale negativně naladěných. Tím nemyslím Tebe. Tím jsem myslela živé konkrétní lidi z mého života. Nějde pomáhat tam, kde se nechce pomoc přijímat. Když někdo nechce pomoci, jdu dál, myslím, že někde potřebná budu. A nejsem dotčená. Naopak, cítím, že jsem udělala, co jsem mohla, tím můj úkol skončil a nezlobím se.

  4. V zaměstnání s píchačkami jsem také pracoval, a sice celých 10 let a nevzpomínám na to vůbec rád, protože pracovní doba začínala v 6:30 a vstával jsem před pátou. Jedinou výhodou bylo, že jsem mohl po práci jít pro děti do školky.
    Dnes se však hodně školek zrušilo a je to mnohem těžší. Být s ním doma znamená riskovat, že žena přijde o práci, což manželské idylce určitě nepřidá. Asi i proto se tak málo děti rodí, protože málokdo si je může dovolit.

    1. Děti, rodící se proto a tehdy, když si je mohu dovolit? No nevím? To by jsme asi vedli velice dlouhou, asi i nepříjemnou debatu s vééélkou řadou lidí.
      Ten odkaz, co jsem zanechala v komentáři pro Vendy, vás asi zajímat nebude, to co ale říká paní doktorka Máslová, by si mnozí „mladí“, měli přečíst, stárneme a vymíráme, naše rádoby elitní bílá populace.

      1. To je možná ta sestupná tendence, o které jsem nejednou mluvila. Bez ohledu na technické vymoženosti a vzdělání jsme možná rasa, odsouzená k vyhynutí. Jestli za sto let, nebo za pět set, nevím, zřejmě už za padesát let to zde bude demograficky úplně jiné – a potom potěš pánbu. Víš, Aničko, ony jsou v tom, i tlaky společnosti. Bílá rodina, když to řeknu úplně rasisticky, nemá šanci dosáhnout takových sociálních dávek jako diskriminovaná menšina. Proto si diskriminovaná menšina může dovolit třeba sedm nebo devět dětí. Totéž se týká i nového multikultiproblému, protože i pro ně jsou určeny slušné dávky.
        Samozřejmě jsou vyjímky a i bílé rodiny mají tři a více dětí, protože je chtějí. Také možná mají to štěstí, že tatínek nebo maminka mají solidní, dobře placenou práci. Ale solidní, dobře placená práce je poměrně vzácný jev. Nebo že by se doba změnila a lidi byli placeni skutečně podle průměrné mzdy? Té oficiální? Tomu už bych říkala slušný plat, za který se dá žít…
        Jinak, k problematice pozdního rození dětí – a s tím související adaptace na rodičovství a také mladší prarodiče: dvacetiletá maminka bude opravdu pružnější a fyzicky odolnější než třicetiletá. Ale idea, že si mladí prarodiče užijí vnoučat a vnoučata svých dědečků a babiček, je v dnešním světě naivní jak pohádka o dobru, které vítězí nad zlem, protože věk důchodový se odsouvá a pokud dědeček a babička nejsou v invalidním, nebo momentálně na pracáku, moc si těch vnoučat neužijou, protože musí makat. A kde jsou ty doby, kdy se začínalo v šest a odpíchlo se ve 14.30.
        A Aničko, dnes, na rozdíl od dřívějška, jsou schopni tě vyhodit z bytu nebo z domu na ulici, i s děckama, pokud se ocitneš ve finanční pasti, možná i tohle je jeden z problémů, proč se lidi zdráhají mít děti. Nebo dokonce proč páchají sebevraždy.

        1. Neznám, opravdu to neznám, žádnou past jsem nikdy nezažila, můj muž se vždycky postaral a byla doba, kdy jsme šli s práce do práce celý den, stejně jako dnešní někteří ctižádostiví mladí, ne nebyli jsme lepší, manuálně zručnější jistě a také manuálně pracovití. Udělat mnoho věcí vlastníma ručičkama, jsme museli proto, že dostupnost čehokoliv nebyla. Všechno je relativní, Libuška-ježurka se o maminku stará, její děti se starají o ni a pro mnohé by to měl být generační vzor života. Postarala jsem se také, až do smrti, pochybuji ale o tom, že se někdo postará o mě a tak si za péči zaplatím proto, že jsem myslela na svá stará kolena a zadní kolečka včas!
          Jak to funguje po takzvané revoluci, je věc jiná a já to kladu za vinu benevolenci k vývoji, která dnes nabývá nebývalých rozměrů a lidé i ty, říkají nic s tím nedělám proto, že se tím nic dělat nejde, tak to není, nic s tím dělat nechci, jsou ta pravá slova.
          Kdybych byla mladá, klidně těch pár sociálů uživím, živili jsme je i za komoušů, i když ne v tak velkém rozsahu. Každá mluvíme o jiné době, rozmezí dvou generací udělalo jakýsi skok do prázdna, i s tím ale někde dokáží věci, že člověku zůstává nad tím překotným rozvojem stát rozum a často to někde i obdivuji.
          Psychická nevyrovnanost, je nedostatek lásky a víry.

  5. S tím jídlem máš určitě pravdu, taky jsme měli ještě zdravý základ, přesto už dnes mám problémy (a věřím tomu, že kdybych od mala měla dnešní stravu, ty problémy bych měla už coby dítě), myslím že i tehdejší jídlo bylo rozhodně zdravější než dnes, myslím to, co se prodávalo v obchodech, pamatuji si jogurty, které byly pěkně husté a taky zakysané (a mně vůbec nechutnaly, chtěla jsem nějaké krémové, a dnes bych ty zakysané brala všemi deseti), mléko 3,5% plnotučné, které mělo vždycky vrstvu šlehačky u hrdla lahve, filé, které bylo opravdu filé a žádná mletá drť. Myslím že i konzervy byly daleko hodnotnější než dnes, a salám junior se dal bez problémů jíst. Špekáčky se nad ohněm krásně kroutily, dnes je to samá mouka a když nařízeš špekáček a dáš opéct, tak v téměř stejné podobě ho pak sundáš. Myslím, že mouku nebo strouhanku dávají i do tvrdýho sejra, aspoň eidamu, protože v posledních letech má divnou chuť a na pánvi se tak nerozpouští jako dřív.
    Ale dost jídla, k fotkám – jsou kouzelné, nostalgické a trochu mi připomínají fotky mého dětství. Ten kluk v kšandičkách byl nemlich jako můj starší brácha, tedy v době, kdy byl malý kluk.
    A tendence usnadňovat dětem život a totálně je chránit před jakoukoliv prací? To si myslím že je ke škodě, tedy ke škodě těch dětí. Opačný extrém od dob, kdy byly děcka zapojeny do činnosti už od mala (a od nějakých deseti let i třeba do dospělácké práce, než se to oficiálně zrušilo)

    1. Před chvilkou jsem si přečetla dobrý článek na odkaze u Sedmikrásky, Jde přímo k meritu toho, co často říkám. Mladí dneska, se budou muset pozastavit a vrátit k podstatě. Nebudu to, nebo ono rozebírat Vendy, myslím že jsi podtrhla to podstatné, jídlo střední vrstvy lidí, je-li nějaká, není k žrádlu, je to hnus fialový a já dodnes, si dám práci s tím, aby to co jíme bylo jídlo, ne balast do břicha. Je s tím tedy hodně práce, mít svou zakvašenou zeleninu, zelí, kompoty, a džemy, své brambory a zeleninu v písku ve sklepě, ovoce na lískách a maso od hospodáře, který ta zvířata chová s láskou a netýrá je. Je to drahé, my ale máme již tak malou spotřebu, že nás to nestojí víc, nežli ty, co polotovarově žijí, na balastech ze supermarketů. Také je pravda, že se stále hůře domácí potraviny seženou, obzvlášť tady v pohraničí, když jsem nucena koupit to, co se běžně prodává, nemohu to s chutí pozřít. Muž koupil několik kachen ve slevě, když ji upeču, je třetinová, tedy si raději koupím živé, opařím, vykuchám a namrazím je ale ta kachna se nespeče na holuba a mám krásná velká játra, v kachním sádlíčku, Droby na dobrou knedlíčkovou polévku, nebo paštičky a máme z toho čtyři i víc jídel, Prsa po pekingsku, stehýnka se zelím a bramborovým knedlíkem a ještě udělám nadívaný krk. Moje děti a vnuci tomu říkají dobréééé, ale ztráta času

      http://magazin.aktualne.cz/maslova-budoucnost-je-mit-vsechny-deti-s-jednou-zenou/r~19ff368e846c11e4a10c0025900fea04?utm_source=zena.centrum.cz&utm_medium=article-hint

      1. K tomu odkazu jsem odpověděla už v předchozím komentáři, takže tady už se nebudu rozepisovat… k jídlu – naprostý souhlas, třeba co se masa týká, snažím se v posledních letech kupovat chlazené a ne mražené ( i když některé společnosti už napichují vodou i to chlazené maso, jak jsem viděla v jednom Peklu na talíři). Co se týká třeba ryb, tam jsem zažila to, co ty s kačenou – rybí filet po upečení byl asi čtvrtinový, což mě na dlouhou dobu odradilo od kupování rybích filátek. A moc dobře si ještě pamatuji, když jsme kupovali filé, takové to klasické čtvercové, že jak se dalo na pánev, tak se sundalo (možná pár milimetrů spečeného masa, to ještě beru). Prostě v poslední době, co můžou zmršit, to zmrší, trend zmenšovat jsem taky zaznamenala, tatranky nebo perníky, které se prodávají, jsou minimálně o třetinu menší než tatranky a perníky, které se prodávaly kdysi. Nějaký šikula takhle vymyslel i ztenčování igelitových sáčků, dokonce do takové míry, že jsem dala do pytlíku pomeranč a on mi hned vypadl ven, protože pytlík to nevydržel…
        Tvoje děti a vnuci jednou tu ztrátu času taky oželí, až si budou připravovat takové jídlo sami, aby se mohli pořádně najíst.

        1. Technologie celosvětově, dělají jen to, co jim zákazník dovolí a my tady jsme si to pos…dělali tedy asi nadlouho? Na nás s mužem, by supermarkety krachovali jeden po druhém a přes vánoce utržili o pár miliard více než loni, dobře vám všem, co je podporujete trhem a nakupováním balastu, tak !!!

          A neber si to osobně, je to všeobecné přání a v zadním mozku mám myšlenku, Bůh chraň naše děti i vnuky…….

    1. Děkuji Jitko, i já ti přeji vše nejlepší. Již vím jak ten váš nový admin system ošidit a snad se k vám na blogspot, budu dostávat bez komplikací.

  6. Aničko, tyhle vzpomínky mám ráda a staré fotografie, to je nostalgie … Neměla jsi lehký život. Někdo naříká, ale nic pro to nedělá, aby se měl líp. To se o tobě říct nedá 🙂 Pokračuj ve vzpomínání, ráda zase přijdu 🙂

    1. Tak to není a nikdy jsem neměla pocit, že to bylo špatné, nebo dokonce utrpení, jak by mnozí dnes řekli, byl to život naplněný prací po okraj, nás ale bavil, i odměněni jsme byli vždy bohatě, rodiči, osudem a Bohem. A že, nejen prací živ je člověk, když děti vyrostli, rodiče a příbuzní zemřeli, hodně jsme cestovali a poznávali svět a život v mnoha zemích Evropy a některých i mimo ni. Nejsem snad ještě na konci abych rekapitulovala ale tehdejší poměry chci popsat, aby nezanikly v zapomnění.

  7. Mnohem horší je mnoho věcí na wordpressu, ne jen překlady. Nevím jestli i vám se rozsype text, mně občas ano, potom si nakliknu nové okno, načtu stránku znovu a ono se to dá dopořádku,
    Mění nám administraci, tedy ve prospěch tabletů a mobilů, lidé v komentářích nadávají ve všech možných jazycích, změny nechtějí ale ty stejně proběhnou. Vždyť to máte jistě všichni za sebou mnohokrát a nic s tím nenaděláme, pokrok je pokrok! a někdy si připadám jako osel, co se něco naučil a podruhé se mu již nechce?

  8. Velmi pěkné staré fotografie z vašeho mládí? 🙂
    Bohužel nevím, moc textu, protože překladatelé nejsou dobré na netu.
    S pozdravem a hezký večer vám přeji. ❤

    1. Také mám problém, zvláště v poslední době, je to asi záměr Google překladačů, kvalita překladů je mnohem horší.
      Děkuji Ann, za komentář a přeji dobrou noc. Anna

  9. jé, děkuju 🙂 Určitě prosím pokračování 🙂 ta zmínka o stravě je zajímavá… asi to má větší vliv, než se obecně soudí. tvrdí to i můj otec, který je asi 40 let vegetarián a makrobiotik. Já jsem taky dostala dobrý základ, díky němu. Ale jsem panelákové dítko a navíc ne moc manuálně zručná, i kdybych chtěla, tak nevím už jak a co kolem baráku a na poli… přesto to pořád zvažuju, právě kvůli kvalitě jídla a dalších věcí…

    1. Dnes a v situaci kdy, řez do křesťanských dogmat, samým SVATÝM OTCEM, po atentátu v Paříži, nedobrém vývoji na východě a vzhledem k mnohému dalšímu, se obávám Sedmikrásko, že tento pohled do minulosti nebyl šťastný nápad a nepřála bych vám mladým, aby ten návrat k přírodě, byl vynucen okolnostmi, ale byl vaší vůlí, k dobré změně životního stylu.
      Pokusím se ještě popsat tu dobu, když děti byli úplně malé.

      ———————————————————

      „Zastavte útoky na otce Františka.“ Odvolání katolické základny.

      http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21141

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s