Rozostřený svět

Dnes jsem slyšela a hned jsem se chtěla i přesvědčit, jestli to, co cítím již déle je pravda?

Neumím žít ve zkratce a nestresuje mě to, docela nerada opouštím to, co mě neuspokojí proto, že radost z práce kterou udělám, musí být naplňující na dlouho. Přelétavé a zkratkovité věci mě nezajímají, nikdy jsme domů nekupovali noviny proto, aby bylo čím zatopit, o svět se s mužem zajímáme protože, náš pohled není rozostřený. 

Velice dobře ti milý člověče rozumím, vyhoření je všeobecný jev a trpí tím stále víc mladých lidí, mluvím k jednomu jedinému člověku o kterém si myslím, že ještě chce číst co napíši?
Stále nedokážu pochopit jednu věc. Nikdy v historii lidstva neměla žádná část obyvatel planety tak rozsáhlé vědomosti a tak propracovaný vzdělávací systém s přístupem ke všem vědeckým poznatkům o vzniku, rozvoji a pádu civilizací jako má dnešní Euroatlantický svět. A je nám to naprosto k ničemu. Bojím se, že dosažení stupně vývoje a „ pohodlný život “ , bere lidem přirozený stimul k rozvoji jejich osobních schopností a snahy o hájení společných zájmů celku. Všechny generace, které žili v nedostatku, táhla dopředu jejich touha, ať se mají jejich potomci a rodina, lépe než oni.“ Nám„ už je upřímně jedno, jestli vůbec budeme mít nějaké potomky, nebo rodinu a kultury, kde toto ještě není, nás převálcují proto že, vše se koncentruje na pár lidí v nejbližším kruhu všeobecného zájmu o jakýsi fiktivní světonázor, užít si těch několik let „SVÉHO ŽIVOTA„ !!!. Vypadá to, že jsme na konci cyklu a velice rychle lidem uniká smysl a PODSTATA toho všeho ? Nehledají Boha, lásku, přátelství, stačí jim uspokojení vlastních potřeb a to je opravdu málo?
Život ve fiktivním světě s nereálným podkladem odkoukaný v televizi a západních kýčových filmech, je často důvodem frustrace dnešního člověka proto, že moc často je mu nabízen svět na který dosáhne jen ve snu a schopnost, alespoň v základech realizovat cosi, svou vlastní prací a zásluhou si kompenzuje tak, že si na dluh své sny realizuje okamžitě, bez námahy a tedy i výsledek je nakonec neradostný a krátkodobý pocit uspokojení, s potřebou rychle to opět změnit a vést ještě nákladnější způsob života, odkoukaný od několika málo privilegovaných, prezentovaných v televizním přenosu, považovaných za následováníhodný příklad.
V mém věku mě udivuje i to, že tohle chování není jen doménou mladých, ještě nesoudných lidiček, i střední generace dnes vede nákladný život nad své poměry, často nekriticky se srovnávající s třídou několika málo „vyvolených„ , chtíc za každou cenu dosáhnout jejich úrovně sebedrásajícím způsobem, plným neklidu a závisti .
Obrovské spektrum krátkodobých možností s povrchním výsledkem, je uspokojující jen chvilkově a strmé pády po malých úspěších, jsou častější a častějším důvodem, proč již nic nezačínat a končit v sebelítosti? Ironií je i, chtějí-li naši čelní představitelé od padesátníků, aby se přizpůsobili a byli variabilně připraveni na teprve přicházející dobu jejich nejvyšší produktivity, tedy dámy v tomto věku, nechte se přešít na mladší a krásnější, nadopujte své mozky a šatníky, nemyslete ještě dlouho na odpočinek, teprve teď nastane ta pravá doba se uplatnit. Páni, rozveďte se , založte mladou a produktivní rodinu, nakupte stimulující, chemické prostředky a obě pohlaví odložte svůj věk na později proto, že lidský věk se prodlužuje a mladí si musí užít lukrativní vývoj spektra světa, (jdouc v mládí do důchodu). V Itálii prý nepracuje již padesát procent mladých do dvaceti pěti let, jak je to u nás nebudu komentovat i my, mnoho našich přátel a známých, máme doma věčné, nám drahé studenty, studují proto, že nikdo z nich nechce a nebude pracovat rukama a já nemám rozostřený pohled na to, kde se vůbec bere ten národní produkt, když všichni chtějí být jen právníky a bankéři, bez „výplaty dividend„? 

Tisíce let vzestupů a pádů a zajímavý pohled v pěti dílech?

 

TADY SOUZNÍM.

Advertisements

43 thoughts on “Rozostřený svět

  1. Aničko nikomu jsem nic nevytmavila. Jasně, že život není jednoduchý. Mohu se na něj dívat zamračeně, protože je složitý. Nebo se na život mohu dívat s úsměvem přesto, že je krutý a já ho celý nemohu změnit. Ale mohu změnit atmosféru kolem sebe a to je pro mě a mé okolí asi důležitý. Život je cesta a je jen na nás jakým směrem se vydáme. Ze všeho toho naříkání a stěžování kolem bych usoudila, že optimistickou cestou se vydá jen málo lidí. Přitom tato cesta nám dává sílu zvládnout zákruty a výmoly, na které cestou narazíme. Výhoda je, že pozitivní pohled na svět je nakažlivý, takže cestou nejdeme sami, ale přidá se k vám pár stejně smýšlejících lidí. Pokaždé cesta nevede tak, jak bychom si představovali a může se ukázat, že pesimisté měli pravdu. Ale optimisté si tu cestu životem určitě víc užijí.
    I pesimismus je nakažlivý a nemusí se na tom moc pracovat. Optimismus chce naše úsilí, nepřijde s penězi, s teplem, z přežrání …….. ale možná s vědomím, že jsem pro své okolí udělala vše, co bylo v mých silách a možnostech. Loučí se Jana

    1. Máš pravdu ale……… Není to ve tvém negativním vnímání tématu? Kdo říká, že cesta k nápravě je vzdor, Já? Nechci nikoho stimulovat k tomu aby vzal klacek do ruky a zjednal nápravu násilím ale vlastním jednáním byl příkladem a neměl jediný smysl života, užít si? Chce-li mě někdo přesvědčit, že jsem zdrojem nesnášenlivosti, tak se bráním tím, že prolhaně pozitivní, fráze které mně nejdou od srdce nevedu, mimo lidí které miluji, bych je nepoužila ani ze soucitu. Jistě, mohu volit jen témata miloučká, prostinká a čekat pochvalné ódy na můj styl života? Když budeš hledat, i takové věci u mě najdeš, chceš-li se cítit pozitivně, klikni na poesii, nevol politická témata, nebo kritiku i když zrovna tento článek je záměrně netématický! NE-Budu vděčna za komentář (hezké fotky, nebo pěkný blog?) NE-Zatetelím se blahem, jak se to běžně dělá? Možná ano, jsem jen člověk. Ale nemyslím si že jsi člověk, který není schopen diskuse o čemkoliv, ať je to pozitivní nebo „negace“ ale je to vždycky, na tvém výběru, o čem se mnou chceš mluvit? Témata jsou to modré na liště vpravo??????? A zábavu si najdeš, jde-li ti o ni?
      Lidé se musí nejdříve poznat, něco o svých postojích vědět a nedělat předčasné závěry z jednoho dopisu a dvou komentářů, vydržíš-li, možná si začneme rozumět, poznáme se? Nejsem přítel falešných „facebookových“ přátelství, těch opravdových, dlouhodobých, budovaných na pravdě, si ale vážím.
      Zdravím Jano, dobrý večer…. Anna

      Nejsem příznivcem novodobých teorií v textu, jen je to krásné a pozitivní.

  2. Powerful thoughts and wise insights regarding our society nowadays…
    I agree with many of your points above. Very accurate approach, indeed.
    Thank you very mcuh and happy weekend to you, Anna.
    Aquileana 😀

  3. Jsem ráda, že Andula není zabitá 🙂 Ale ten smutný pohled na svět nejen u tebe mne mrzí.
    Viz komentář: Takhle výborně a jasně shrnuto jsem to dlouho nečetla a je to velmi smutné čtení… Taky proto, že máš naprostou pravdu… Přemýšlím, jak to budu jednou vysvětlovat dětem…
    Děti většinou kopírují zvyky rodiny v které vyrůstaly. Takže není co vysvětlovat, ale jít příkladem. Pokud někdo žije na dávkách a na dluhy, to samé asi budou dělat děti. Pokud někdo žije lépe, asi to budou dělat i jejich děti. To, že chtějí všichni studovat je asi dobře, čím vyšší vzdělání, tím lepší uplatnění v životě. Já ten svět vidím asi z jiného úhlu. Moje děti už mají vystudováno, což neznamená, že se dál nevzdělávají. To, že někdo se udržuje mladý je jen dobře i když pod nůž bych z toho důvodu nelezla. Udržovat se mladý se dá i jiným způsobem a levněji. Vždyť když se člověk cítí lépe, tak mu je i lépe na duši. Jít „mladý“ do důchodu je fajn. Dají se dohonit činnosti, na které nebyl čas právě pro výchovu dětí a pracovní proces. Brblající důchodce není asi to, co lidé kolem chtějí.
    Přejí barevné podzimní dny. Uška

    1. Tedy jsi mně to vytmavila, a jistě jsi se sebou spokojena, i já jsem dost sebevědomý člověk a také jsem se sebou spokojena, až na naše rozdílné spektrum pohledu, já se nedívám jen na deset procent spokojených lidí, mezi které se počítám proto, že jsem v teple, nemám hlad a mám relativní dostatek prostředků pro slušný život, na rozdíl od většiny lidstva? Že vidím i těch devadesát procent, hladovějících, umírajících v nesmyslných válkách, vyrábějících mnohdy v nesnesitelných podmínkách, nadbytek pro ty přežrané a jen se bavící, aby si mohli cokoliv koupit a potom vyhodit? Ty jsi si z toho článku vzala jen to, co se hodí do tvého pojetí světa tak, jako těch deset procent šťastných, sytých a spokojených samy se sebou? Myslím že já, asi i sedmikráska, hledáme širší souvislosti. A TAK TO MA BYT, TERAZ KY SOM MAJOROM ! Také, se ale do hlavy nestřelím proto, že se mám ráda stejně jako ty Jano, a to jestli mě nechtějí lidé milovat proto, že jsem brblající důchodce, je mně srdečně jedno, nechci se líbit ani vdát?

  4. Přemíra informaců může způsobit, že se člověk začne před tou přemírou informací uzavírat. Už z preventivních důvodů, prevence vyhoření. Vem si jen základní fakt, jak s nechutí chodí děti do školy (protože musí) a s jakou chutí by do školy chodily děti, které nemohou. (Protože nemohou). Už tenhle základní hnací motor dělá hodně… a také samozřejmě kvalita učitelů a schopnost učit. A zátěž informací, které si takový mladý člověk musí našrotit do hlavy. Na jednu stranu, dětská mysl je mladá, neopotřebená a schopná nasávat informace, jako houba po dešti. Čím je člověk starší, tím hůř se učí a hůř si pamatuje, nebo jen krátkodobě, pokud naučené informace opakovaně nepoužívá.
    Stejně tak s přemírou možností – nepřestávám žasnout, jak za jak samozřejmé pokládají mnozí dnešní vymoženosti. A taky mě překvapuje, za jak samozřejmé pokládají mnozi chování některých zaměstnavatelů (zvláště když jde o nadnárodní společnosti), včera jsem se o tom bavila se svou klientkou, která poukazoval na to, že to tak prostě funguje, že je to tak běžné a že by mě to nemělo překvapovat. Že je v tom řád a zákon padajícího hovna (s prominutím za ten výraz, ale on fakt funguje). Ano, zajisté má pravdu, je to tak a funguje to tak, ale je to špatně. Mám vůbec dojem, že svět je špatně. Člověka, který u toho podniku pracoval 38 let, vyhodili bez jediného slova vysvětlení. Prostě osekávali a propouštěli. A myslím, že právě tohle je špatně, zacházet s lidmi jako s kusy… je to snad problém přelidnění světa? Kvantita nad kvalitou? Mně to občas připadá, že se s lidmi jedná jak s dobytkem – je jich mnoho, tak se osobnost vytrácí, nebo je zadupána do země.
    Jak z tohoto kruhu ven, aniž by tomu předcházel pád?
    Obávám se, že to nejde přeskočit. Koneckonců, viděla jsem, že ani my jsme nedokázali přeskočit chyby, kterých se předtím dopustily západní země. Jako bychom si tím vývojem museli projít za každou cenu…
    Takže ano, jsem skeptická a myslím, že naše společnost (celkově) jde dolů. Jestli bude pád trvat deset let, padesát let nebo sto let, nevím, ale jdeme dolů. Jako společnost i jako lidi. O tom svědčí i klesající porodnost – lidi ztrácí pud sebezáchovy a touhu po sobě někoho zanechat. Nebo spíš možná v sobě mají přijatou obavu z budoucnosti, do které nechtějí vystavit své děti. Samozřejmě tu hraje roli i klesající plodnost, která vzniká – vlastně čím? Nevhodnou stravou? Způsobem oblékání? Dlouholetým používáním antikoncepce, které nepomůže ani vysazení? Mě fascinuje, jak se pořád řeční o vysokém věku důchodců (a tím se zvedající hranici odchodu do důchodu). Myslím,že zatímco se dnešní lidi dožívají ještě devadesátky (i více), další generace budou mít naopak věk dožití snížený. Vždyť dnešní třicátníci začínají mít problémy, které mívali lidi po padesátce! (vysoký tlak, bolesti v zádech, klouby, srdce…)
    Dnešní doba je totálně schizofrenní. Poskytuje tolik možností zábav a získání vědomostí (nebo i zájmových informací) – a přitom je to zabiják.

    1. Věděla jsem předem, že ti nahraji na smeč, když někdo napíše tak vynikající komentář, je mě líto že tak málo lidí ho bude číst a tady je ten zakopaný pes, proč lidé jako ty ztrácí čas a sílu v mnohdy balastních záležitostech, v době, kdy je škoda každé dobré myšlenky která padne vedle? A znovu ti dávám za pravdu, že nesmyslnost některého konání, se může mnoha lidem zdát cílem, že se mohou na všechno vykašlat, jít si jen za svým a prostě si užít? Beznaděj, strach bych neměla, spíše bych nějakou pozitivní změnu chtěla a očekávám ji, i když asi bude bolestivá, ne pro sebe ale pro budoucí svět a lidi. Jen se bojím jednoho, pro mnoho lidí, až prozřou a poznají že jdou nesprávnou cestou, bude pozdě a tím myslím vztahy, hlavně vztahy, k životu, rodině, planetě Zemi a Bohu. Nerada ale musím se zase odvolat na bibli, proč nerada?Pro tahle slova, Bůh, bible, víra, se lidé odvrátí, jako uštknutí, obzvlášť u nás v Česku.: CO ŘÍKÁ BIBLE: „Když řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, pak má na ně vzápětí přijít náhlé zničení právě jako tísnivá bolest na těhotnou ženu; a rozhodně neuniknou.“ 1. TESALONIČANŮM 5:3

      Bible přirovnává zničení světa k porodu — bolesti se při něm objeví náhle a jsou nevyhnutelné. Stejně tak doba, která konci světa předchází, se podobá těhotenství — nastávající matka totiž vnímá stále četnější příznaky, že se porod blíží. Její lékař může odhadnout termín porodu, ale i kdyby se porod zpozdil, žena si je jista, že dítě brzy přijde na svět. Podobně i nesprávná očekávání konce nic nemění na tom, že žijeme „v posledních dnech“. (2. Timoteovi 3:1)

      Možná ale namítneš: „Jestliže jsou znaky konce tak zřejmé, proč je tolik lidí vůbec nevidí?“ Bible ukazuje, že když bude konec blízko, mnozí budou důkazy zlehčovat. Místo aby vzali na vědomí zásadní změny, k nimž dochází v posledních „dnech“ , budou se vysmívat a říkat: „Ode dne, kdy naši praotcové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně jako od počátku stvoření.“ (2. Petra 3:3, 4) Jinými slovy znaky posledních dnů jsou jasně dané, ale mnozí je budou přehlížet. (Matouš 24:38, 39)

      Zdravím tě milá Vendy, přeji hezkou neděli. Anna

      A že máme někdy anděla strážného nad hlavou, je tady zjevné: http://virality.cz/27-neskutecnych-stastlivcu/

      1. Lidé ty znaky nevidí, přestože jsou zřejmé, protože jsou všude kolem a už se stávají normální součástí. Už několikrát bylo poukázáno na konec světa, který se nekonal (rok 2000, ten byl vůbec přelomovej, pak rok 2012, s tím mayským kalendářem), mimoto několikerá téměř srážka s nějakým meteoritem (opravdu hrozba). Když člověk žije na kraji sopky, zvykne si, protože ona zatím doutná, ale nesoptí. Až vybuchne, zařvou všichni lidi, co tam žijí – za pár desítek let se příroda obnoví, sopka se zklidní a na to místo se přistěhují další lidé.
        Lidi si kolikrát nevidí ani na špičku nosu, natož aby viděli nějaké příznaky…
        A já si kolikrát připadám jako Kassandra. Na druhou stranu, pokud se mé černé předpoklady nevyplní, budu jen ráda. Není totiž o co stát…

        1. Rozuměla jsem, většinou ti rozumím dobře a jsem moc ráda že i ty mě. Nejsem radikál ale u vzdělaných a dobře situovaných lidí bych ráda viděla a upřednostnila empatii proto, že lidský život je krátký a leccos napoví třeba Oasisova rodina pohřbená poblíž Ithaky ! Nesmrtelné bohatství, hroby a to že rubáš nemá kapsy, by si měl uvědomit ten, kdo všechno dělá pro sebe? Vážím si majetku a těch, co ho umí smysluplně užít ve prospěch světa, i těch co žádný nemají a pro lidi udělají spoustu dobrých věcí, někteří i, jen tak ze srdce a rukama. Promarněný život těch, co žijí jen ve své ulitě pro sebe a jsou na to pyšní, je prach a oni se v prach obrátí? Jak je u nás zvykem v poslední době, je pohřbí bez obřadu a mnozí alibisticky řeknou, já na ně vzpomínám dokud žili ne jak zemřeli? Mám sice ráda hlášky nás dvou o nesmrtelnosti chrousta ale dostat do lidského povědomí to, že jisté věci již v normálu nejsou, si pokládám za povinnost a dost mě mrzí, jak málo lidí je ochotných, vzít na vědomí, že jsou hranice, za které se již nechodí a to souvisí s tradicemi v kulturních zemích, kde je nutno se učit a nepřebírat dvacet pět let, jen americkou kulturu.

          1. S tím souhlasím. Jenže, dnešní mladí nemají s čím porovnávat, koho spíš nechápu, jsou jejich rodiče, kteří je měli vychovat. A paradoxně, abych řekla pravdu, dnes bych nevěděla, jak vychovat dítě – zda slušně, aby bylo morální, ale strádalo, nebo jako hajzlíka, který má hledět sám na sebe, ale má se dobře? Špatná volba, ideální je, vychovat dítě slušně, ale aby po sobě nenechalo šlapat. Kde však najít tu správnou míru…

        2. Ještě jsem tě chtěla poprosit (než na to zapomenu) – napsala jsem ti dva poslední komentáře, ve kterých jsem zmínila rozhovor s jednou paní. Chtěla bych tě poprosit, jestli bys ty komentáře nesmazala. Když nad tím zpětně přemýšlím, je mi to trochu proti srsti a neměla jsem ji uvádět. Je to neetické, bavily jsme se spolu a já to tu vyrapotila naplno, i když jsem ji nejmenovala. Můžeš to smazat? Děkuji a přeji pěkný zbytek neděle. A nenech se zbytečně otrávit politikou ani vizemi budoucnosti víc, než je potřeba. Nikomu tím nepomůžeš a sobě ulbížíš… užívej dne a dopřej si i kousek radosti.

          1. Jak chceš, jestli myslíš že to bude číst? Nebo hledáš svou míru morálnosti? Vlastně ti odpovím i na jiný tvůj komentář o výchově. Rovnováha a míra všeho je dána v prazákladu všeho a to je desatero ale stejně, nikdy, nikdo neví co vše, a jaké vnější vlivy mohou výchovu ovlivnit, blahobyt a touha mít (COKOLIV), je velké lákadlo pro „děti světa“, vezmi si jen primitivní lidi v Amazonii? Jeden Japonec si vzal indiánku z jednoho kmene domů a během jednoho roku, by jsi ji od každé jiné holky v jejím věku nerozeznala? Lidstvo se učí rychle i dobré i špatné.
            A o mě se neboj, když bude každý v takové rovnováze, jako jsme my s dědou? Bůh dej……….

            1. V naší čtečce je počátečních pár vět a moje motto končí slovy „neumím žít“ , chápu, já bych tak blbý článek také nečetla, proto mám často chuť s wordpressem seknout, Češi mě nečtou proto, že mi nerozumí, (HOLD NEJSEM FRANC JOSEF), jsem ti vděčná milá Vendy, že ty rozumíš ČESKY DOBŘE, mám víc cizích čtenářů na Wordpresu nežli Českých komentátorů? Jana v komentáři před tebou vlastně řekla na plnou pusu cosi o poplatnosti, k dětem, rodině, sousedům, a ještě snad i politikům mám být vděčna, spokojena a chválit zlořády, abych byla milována bloggery? Proč, pro hvězdičku? MUSÍM? Já ti do hlavy nevidím, ani ty, té co o ní píšeš, jedno je respekt k někomu a druhé úcta? Miluji Jindřicha Plachtu a jeho koně Karla, ta láska i úcta k němu je fikce proto, že ve skutečnosti o něm nic nevím a můj úsudek je povrchní? Tebe znám již asi tři roky a maličko tě již znám a přesto že se snažím velice, jít ti na nervy, vždycky si nakonec porozumíme. Díky Vendy

              1. Ale ne, dívala jsem se na Janin komentář a neviděla jsem tam nic závadného ani strhávajícího. I když si myslím, že ani příklad svým dětem nemusí znamenat, že se ty děti budou jednou chovat podobně. My jsme tři, mamka nás vychovala všechny stejně, a přesto jsme každý jinačí, i s přístupem k životu, i s životní filozofií. Takže, nějaké vzory v rodičích se nemusí až tak zaplnit…
                (To uvádím k příkladu, který psala – že tam, kde se nedělá, ani potomek nebude dělat, tam, kde se hodně pracuje, i dítě bude pracovité).
                A nikdo po tobě nechce, abys obdivovala politiky, zejména ty naše. Mnozí mluví a píšou jen to, že chtějí jen dobře vycházet se svým životem, se svou rodinou a se svými přáteli. Což si myslím, že je normální a přestože je dobré myslet i na druhé, není třeba se zbytek života protrápit pomyšlením na nespravedlnosti světa. Ono totiž ani to trápení se nad nespravedlností světa tomu světu nepomůže.
                Ale to jsem odbočila (ach ty myšlenkové pochody), chtěla jsem říct, že rozhodně nemusíš chválit zlořády, aby tě blogeři milovali. Spíš bych řekla, že by byli zaraženi, kdyvbys ty zlořády obdivovala a chválila. 🙂
                Hezký den, máme krásné počasí a kéž by to vydrželo do konce listopadu. Nebo aspoň do konce týdne… 🙂

            2. Míru morálnosti neřeším, já se cítím mizerně i za prkotinu, takže sebe moralizovat ani nemusím.Spíš bych potřebovala pořádnou dávku odvahy a drzosti. Nebo aspoň té odvahy. Ten kec o výchově dětí byl spíš otázka bez odpovědi, každý svý děcko vychovává prostě tak jak umí a nikde není návod na to, jak vychovat dítě dobře. Jen mám dojem, že zdravě i nezdravě sebevědomí lidi se v tomto světě dovedou ohánět, kdežto lidi s nízkým sebevědomím to mají hodně blbé.
              A k těm smazaným komentářům, děkuji.
              Neměla jsem to zmiňovat a to je můj problém. Zřejmě to ta paní číst nebude, takže by mi to žíly ani nemuselo trhat, ale osobně jsem z toho neměla dobrý pocit, což je vlastně to, co píšu na začátku – že se cítím mizerně i za prkotinu. Takže bych si příště měla vážně dávat pozor na to, co napíšu, dřívn, než to odklepnu. Nejhorší ale je, že přesně tohle si slibuju pokaždý – a pokaždý udělám nějakou podobnou botu. Z čehož plyne, že jsem absolutně nepoučitelná…

              1. Mnoho věcí se mně již na blogu nechce řešit, jsme si dost podobné Vendy, také si nedělám hlavu, jak ze mě myšlenky plynou, tak je napíši, někdy si také zalituji, že jsem měla držet jazyk za zuby, to bych potom ale nebyla já a hrát si na cosi, je mě zatěžko proto, že ti, co si hrají, si potom musí pamatovat ty lži, které někde vytrousí, to je únavné a paměť je ošemetná věc. Pár konfliktů jsem tady způsobila a neměla jsem z toho dobrý pocit, mám palici jako pevný disk a kde si co přečtu, to na něm zůstane, jedině mě křápnout po hlavě?

                NEŘEŠ A ŽIJ. ŘÍKÁ ROZUM, VYŘEŠ TO, ŘÍKÁ SRDCE?

                1. Ale ne, na křápnutí po hlavě to zdaleka není. A heslo „to neřeš“ razila jedna kolegyně na kurzech. Kupodivu, to heslo někdy zabírá.
                  Takén ti děkuji za komentáře u mě na blogu, včera mi bylo opravdu hodně mizerně, dnes už je to lepší a jdu zase dál…
                  Pěkný víkend, Aničko.

  5. Takhle výborně a jasně shrnuto jsem to dlouho nečetla a je to velmi smutné čtení… Taky proto, že máš naprostou pravdu… Přemýšlím, jak to budu jednou vysvětlovat dětem…

    1. Musíš jim říci pravdu, že po čase úpadků přijde renesance, touha po něčem naplňujícím, a to ne jen břicho, bylo to tady jistě mnohokrát za dějiny lidství a vždycky bude záležet na tom, jak ty své děti vychováte aby budoucnost byla dobrá, ne jen pro ně ale pro všechny, je to těžký úkol pro každou generaci a ta naše se moc nevyznamenala?

  6. Všechno je nyní u nás obráceně. Nechápu žebříčky dnešních uznávaných hodnot. Cítím se jak pozorovatel z jiné planety. Vůbec si často připadám, že nikomu nerozumím.

    1. Díky za souznění. Lidé se uzavírají stále více do své ulity, nerozpráví spolu a to již ani v hospodě? Je pak těžké si porozumět, z pár frází se lidé nepoznají a smajlíci to nevytrhnou?

  7. Aničko, máš, bohužel, pravdu. Já tomu už taky nerozumím. Proč se nejdou mladí lidé něčím vyučit, no, někdy taky proto, že není učiliště, kde by je to bavilo. Třeba. Nebo jsou jen líní? To nevím, ale pravda je, že by chtěli mít všechno i ti, kteří nepracují a nejlépe zadarmo. Dnes mne taky štve, že všude na lidi vykukují reklamy, aby si půjčili peníze, banky nabízí i vrácení peněz, ale čert ví, jak to opravdu je. Já jsem si vždy našetřila a pak koupila, jen někdy jsem si vypůjčila, ale také včas platila a taky nikdy ne na Vánoce, dovolenou a tak. To neuznávám. My žili vždy skromně a ani teď by mne nenapadlo závidět nějakému milionáři, který ty miliony třeba vyhraje ve sportce. Každému to přeji. Pro mne je důležité zdraví a rodina. To jsou priority, které by měli ctít i mladí lidé. A úplně jsem mimo, když někdo říká, že není vhodný čas na děti. Na ty je vhodný čas vždycky, ne? Taky jsme neměli na růžích ustláno a vychovali jsme z našich dětí slušné lidi, kteří pracují. Jé, to jsem se do toho dala!

    1. Vím proč jsi se rozjela, ono nejde jen o jednotlivosti ale o celkový pocit že, „je něco shnilého ve státě dánském„ !
      Nechci nasazovat psí hlavu všem mladým lidem, to jistě ne a mnohým bych křivdila, hlavně těm, co v té hlavě opravdu něco mají, viním především systém našeho politického blbákova a teď ještě ta aféra s „braností„ dokonce snad i holek, i když mám pocit že nějaký ten výcvik k disciplině, úctě k autoritám a pořádku, by chlapečkům neuškodil.
      Vím že jsi pyšná babička a mnoho lidí takhle jako ty žije a myslí, chce mít svatý klid a pokoj proto, že oni do té vyloučené skupiny nepatří a mají pocit že když je to v jejich nejbližším okolí v pořádku, nemusí se starat? Já ale nebudu moci v klidu ani umřít? Proto, že kde mám vzít jistotu, že to tak dobré, bude i zítra, když je lidem v téhle zemi všechno putna?

      1. Aničko, já vím, je to těžké, ale trošku věřit musíme, jinak bychom se zbláznili. A žít s představou, že jednou umřu, to přece taky nejde. Já myslím, že když bude nejhůř, tak to dojde i těm ostatním. Tedy doufám.

        1. Myslím že hroutit se není proč a připustit si konečnost je povinností člověka, k čemu bych potom rodila děti, kdybych nemyslela na jejich budoucnost i s tím, že chci jejich dobro i když já tady dávno nebudu, to snad je smysl každého života a měřit kvalitu života jen tím, jestli mám dost do huby se stalo normou a ta norma se mě osobně jeví dost plytká?

  8. Danke liebe Anna ein guter Beitrag wünsche dir einen glücklichen Donnerstag gehe jetzt ab Montag eine Woche ins Krankenhaus muss leider sein Grüße dich lieb und hoffe du bleibst Gesund lieber Gruß Gislinde

    1. Wir Alter und Gesundheit, ist es, was brauchen Gisel Lieber, du und ich.
      Sehr wünschen Ihnen, Sie im Krankenhaus sind eine kurze Zeit, und alles ist gut. ich umarme Anna

    1. Je to zajímavý a neobvyklý pohled, i mě zaujalo toto pojetí, jak je zde pohlíženo na dávnověké možnosti lidstva a jak jednostranně na ně historicky bylo pohlíženo až do nedávna. Teorie o dávnověkých civilizacích a jejich záhadné stavby fascinují mnoho lidí a já moc nefandím blábolům různých sci-fi teorií, omílaných do nekonečna, pro honbu za senzacemi, těchto pět dílů je uspokojivých i pro můj pohled „fantasty„ teoretika a velice mě bavilo je shlédnout. Díky za komentář.
      Možné je, že to zdánlivě nesouvisí s článkem, já tam právě našla mnoho souvislostí a proto jsem to publikovala společně, pokud by to někdo shlédl a četl, chtěl případně polemizovat, bylo by mně ctí.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s