Jsem babička, i Ludmila jí byla, naše tradice nám velí oslavit jejího vnuka SVATÉHO VÁCLAVA, děláme to vždy, když nám teče do bot. V předešlém článku píši o stařičkém panu faráři, který nás neučil jen náboženství, byl i zdrojem moudrosti a úcty k tradicím a některé jeho pobožnosti končili Svatováclavským chorálem.
Nejsem, alespoň si to o sobě myslím bigotní babka bez morálky ale „kudy z nudy„ , není pro mě symbolem života a jeho smyslem, NEPOBUŘUJE MĚ, když si o mně někdo myslí, že si mohu bezostyšně hřešit a pak jít, kleknou si ve zpovědnici a za bránou své hříchy klidně zopakovat, mýlíte se milí přátelé, k tomu, aby mně bylo odpuštěno je nutná jistá namáhavá procedura, totiž účinná lítost a nutnost nápravy a to, ne jen dočasné? Ježíš řekl Máří Magdaleně, “ JDI A NEHŘEŠ VÍCE„ a to, že nevědomost hříchu nečiní, není pravda! Jsem člověk a jako takový, si jsem velice dobře vědoma, že primitivismus ve mě, je velice silná a zakořeněná věc, žádné ze svých dětí ani vnuků jsem k víře nedovedla a že nejsem Svatá Ludmila, si jsem velice dobře vědoma, jsem jen babička, jako byla ona a věřit, že výchova, nemusí vést jen k chození do kostela ale k víře, že slušný člověk může být i ten, kdo není členem církví. Často, sobecky zarputilé postoje jsou mou slabou stránkou a nejsem na ně pyšná. Nechci soudit život nikoho, jen říci něco, o některých zkušenostech svého šedesát sedm let dlouhého života. Zní to průběžně mým blogem ale i to, že netradiční způsob pojímání morálních hodnot v naší zemi, nemá dobré výsledky, o tom nemám pochybnosti!
Pane Miloši i ostatní oponenti. Přít se z nikým nehodlám a vypadá-li to na při, vzdám se ráda podobné diskuse, o které vím předem, že nikam nevede a ještě horší na mé povaze je to, že se nechci a nebudu omlouvat, nebo vymlouvat tam a tomu, kdo má jiné přesvědčení proto, že pokora, je také můj boj, samé se sebou.
Měsíc: Září 2014
VÍTE JAKÉ TÉMA JE U VÁS NEJVYHLEDÁVANĚJŠÍ
DNES JSEM SE VRÁTILA KE SVÉMU,
JEDNOMU STARÉMU ČLÁNKU A NAPSALA DO NĚJ OSOBNÍ VZKAZ PRO ??? Jednoho i****a a že ho zdraví……
Nebudu psát komu a co vzkazuji, jistě by vás to pobavilo, je to u mě nejvyhledávanější věc, tedy hledejte a najděte? Také by vás pobavila moje statistika akismetu s 8 500 zachycenými spamy, s převážně sexuálním tématem, víte co je hned vedle, léky a jejich falešné verze, které se za léky vydávají? To kvantum je podezřelé i mně a již nějakou dobu, si tím krátím dlouhou chvíli, co, kdo, odkud, proč a dnes jsou některé ty komentáře tak vyčuraně stylizovány, že vypadají jako pravé a já dokonce některé i překládám, čtu a dobře se bavím tím, jak někomu stojí za to je vyrábět, musí to být dost pracné a asi nejsem sama, komu vrtá hlavou ten hlavolam? ODKAZ Nevím, do jaké míry je tento článek důvěryhodný a seriozní ale zaujal mě a vzala jsem ho na milost proto, že i mně, je to kvantum podezřelé, kdyby to byli pravé komentáře, tak jsem na světové elitě, dobře placená proto, že bych přestala dávat na blog blbosti, dělala author’s blog a dostávala za to dolárky?
Pro zvětšení klikni do obrázku….
Neklikejte na spam proto, že nevíte-li jak, je nebezpečí, že by jste něco mohli chytit, na to musíte oklikou a opatrně ! Jak se to dělá vidíte ne? A aby se ucho neutrhlo, si dnes dává pozor každý?
Vážně i nevážně, převážně ale tak, aby jsme si nepřipálili pr**l ?
Někdy je to legrace, někdy se moc nesměji a trpkne mi ksicht, jako po ledové sprše každé ráno, co ji mám předepsánu na skléróóózu.
Dnes jsem četla
Moc se mě ten článek líbil.
Ztrácející se lidská sounáležitost a bezostyšnost špatného lidského konání, mě neustále dohání k zamyšlení, co je toho příčinou a dnes, když jsem četla článek Lucie Amálie Sulovské , vzpomněla jsem si na svého o třináct let mladšího brášku a byla to i vzpomínka na dva, mě drahé lidi, co již nežijí.
Na pana faráře, který mě vlastně tajně učil náboženství, proto, že bylo již zakázáno náboženství vyučovat ve školách, ještě s pár dětmi nás učil a na vlastní riziko nehleděl? Byl to již tenkrát stařičký kněz, moc hodný a milý pán. Potom, když vyučoval náboženství mého bratra a dojížděl k nám domů dvakrát týdně, v dešti, mrazu, v horku, obětavě na kole, těch sedm kilometrů a můj bratr, byl již jediné dítě k výuce v širokém okolí.Vzpomněla jsem si, jak můj bratr trpěl ústrky, posměšky ostatních dětí a jak v pubertě trápil tatínka jeho zarputilý vzdor, když přestal chodit na mši?
Milovala jsem toho moudrého člověka, vedoucího mě i mého bratra k slušnosti, poctivému a bohabojnému životu v práci a pokoře k životu. Učil nás úctě k této zemi a naučil mě i bratra filosofickému přístupu a pohledu na svět, učil nás nejen slovo boží ale i etice, umění, historii to a jeho Tridentské mše, zůstalo v mé krvi.
Z článku Lucie Amálie Sulovské: ( ŘEČ JE O POLSKU). Ale co pokud země, kterou předchází pověst katolické země, sousedí se zemí, kterou předchází pověst nejateističtějšího státu v Evropě, ne-li na světě? O polském katolicismu se u nás sice se zálibou žvaní, ale příliš se o něm neví a bombastické články, obvykle do písmene obšlehlé z poněkud antiklerikální Gazety Wyborczy, informující o skandálech všeho druhu, také nepřinášejí právě komplexní pohled na život u našich sousedů. To jistě nepřinese ani můj následující článek, který nebude ani kontroverzní ani skandální. Dokonce vznikl spontánně.
Ano paní Sulovská, často přemýšlím o příčině a následku, výchovy u nás, výchovy bez bázně z následků, na světě tomto i onom? Neúctyhodné chování dětí k rodičům, posledním věcem člověka, odchody mimo milující náruč rodin, bez rozloučení s pietou a poslední poctou? Výchovy bez nutnosti, uznat některé autority světské, i vyšší? Výchovy bez pospolitosti církevních komunit, v přátelském a obětavém duchu. Bez výchovy k chuti, obětovat ze svého času, majetku, citu, něco na oltář třeba těm potřebným a často i chudším duchem, namísto nenávistí, osočování a dělení se na nepřizpůsobivé a na ty, co se přizpůsobily rychle a rádi této době proto, že je to pohodlné?
missa requiem
Anna : prostor 