SEN O ATLANTIDĚ

A USPOŘÁDÁNÍ IDEÁLNÍHO SVĚTA, MÁ SNAD KAŽDÝ ČLOVĚK OD PRADÁVNÝCH DOB DO DNEŠKA V SOBĚ. 

Většinou, to co hledáme najdeme, o bájné Troje si mnoho lidí snilo svůj sen a když se našla byla zpochybňována, málokdo nemá sen najít ten bájný, zakopaný, zaplavený a ztracený svět v moři Řecka, bahně Španělska, nebo v Bermudském trojúhelníku ale hledáme a toužíme najít ty ruiny, nebo ideu samu o zřízení, podoby Platónského ideálu. 9 600 př. n. l.  za dob Solona žil-byl, za Herkulovými sloupy (dnešní Gibraltarský průliv) kontinent o velikosti Asie. Podle řecké mytologie této oblasti panoval Poseidón, bůh moří; název „Atlantida“ je odvozen od jména jeho nejstaršího syna Atlanta . Poseidón měl se svou manželkou Kleitó, celkem deset synů (patery dvojčata) a Atlantida se proto administrativně dělila do deseti provincií. 
I Mínojská civilizace, mohla být oním ideálem kultury ducha i těla, a leží-li ty divy, třeba na dně, pohřbena ochromující katastrofou Santorinského vulkánu, nebuďme prosím pyšní. Ani kultury starého Říma, jejichž sláva se hvězd dotýkala, jak i naše Libuše věštila Praze, netrvala na věky A budu-li žvanit o tom, že každý tu Atlantidu hledá a nenachází-li ji v sobě, nenajde ji za celý život. Ne nebudu hnát nikomu vodu na jeho mlýn, a číst, vždyť to říkám! To ne zájmem o středobod světa, tedy o sebe, najdeš Atlantidu ale zájmem o svět, lidi na té modré kuličce, ať jsou bílí, černí, žlutí, chudí nebo bohatí. To ne slogan měj se rád, je dobrý, ale měj rád lidi, ať jsou jací chtějí, chudí, špinaví, hladoví a zlí, ty jsi schopen a povinen člověče, je měnit, vychovávat k obrazu Božímu, aby se nevrátili do lůna přírody a k Darwinovu odkazu.  

Utajená historie

KOLÉBKA BOHŮ

ODKAZ

 

 

ODKAZ

Ráda se šťourám v prapůvodu kultur a souběhem s biblickou starozákonní pravdou si dávám dohromady své vlastní teorie o člověčenství. Babylonská věž a teorie o zmatení jazyků při její pyšné stavbě, říká něco o tom, jak je běžné a stále častější to, že ač mluvíme stejnou řečí, málokdy si nejen rozumíme ale jak nejsme ani ochotni se o to snažit a když něco je jinak, nežli si představujeme, rychle a bez zájmu se odvrátíme, aniž jsme ochotni si věc domyslet do důsledků a opravdově se o ni zajímat.  Výmluvou na čas a vytíženost často zakrýváme nedostatek empatie a lhostejnost. Hledáme a sníme o ideálním světě Bájné Atlantidy a nehledáme ve svém nitru.