ZKAŽENÁ MLÁDEŽ?

OTAZNÍK 
VYKŘIČNÍK
TEČKA 

film nejde vložit, mnohdy ani spustit, kdo se na něj chce podívat jednoduše zadá název do Google: Zkažená mládež a film si shlédne! Mě ale vůbec ne jen, že nefascinovala ta známá Švédská, Norská a nakonec Estonská brutální pravda o události té doby, na jejichž podkladě, film byl natočen, ani výročí Breivikovo masakru? Ty České současné komentáře, to byl důvod toho ŠOKU? 

Jsem mentor a moralista? Dnes jsem nečetla, dnes jsem se dívala a moje stará hlava si vzpomněla na tu tragedii tenkrát, můj smutek a to, že v takových chvílích, můj starý mozek přestává rozumět době, ve které žijeme a vztahům, které se rozvíjejí v mladých hlavách, co je v rukou těch budoucích, myšlenka na to, jak svět má v čase příštím vypadat mě stále víc nutí něco proti tomu udělat. Ne, tahle cesta nikam nevede, je to slepá ulička ve které se díváme do tmy. A jestli chcete přijít, nepodívat se na film a komentáře tam, říci nějakou frázi o tom, že vy nic podobného neznáte, nevidíte a že mám myslet pozitivně, nedělejte to, jen by jste mě popudili.

Výstřižek18

FILMY A POKRAČOVÁNÍ ODKAZ

Sedm kapitol ze života studentů jedné blíže neurčené estonské střední školy. Introvertní Joosep se stal terčem nejapných her svých spolužáků, které dráždí svou uzavřenou povahou. Žerty postupně přerostou v šikanu, jež vyústí v tragédii – k překvapení všech – i diváků. Mrazivé svědectví o ponižování lidské důstojnosti.

36 komentářů: „ZKAŽENÁ MLÁDEŽ?

  1. Film první i těch sedm dalších jsem shlédla. Děkuji moc za tip, hodně mne oslovily. Proto chci časem o nich napsat článek i u mne na blogu.

    1. Je to téma napováženou, jistě, je to ale jen film a ta realita, to byly ty komentáře, které jsem smazala a ty, se mě jeví daleko závažnější, máte-li překladač a shlédnete originál, tak mě, s komentů některých mladých, vstávaly vlasy na hlavě i na české verzi, je to mnohdy, čtení pro otrlé.

      1. Film stojí za zkouknutí, proto o něm chci psát. Je to příběh naší doby. Komentáře jsem některé četla a jsou také k zamyšlení. Ale nic není jen růžové. Neznamená to, že se o tom nemá psát a číst.

        1. Také si myslím, jen dost dobře nerozumím, proč vznikají spory tam, kde se o věcech má mluvit?
          Snad proto, aby si někdo nepokazil prázdniny? Se budu vyhýbat tématům, co nejsou zrovna delikátní? Budu s vámi, když to také tématicky podpoříte. Nemám již děti, kterých by se to mohlo týkat a přesto mě to opravdu pálí, jak se dnes, (povšechně) děti vychovávají?

          1. Ne všichni jsou dostatečně zralí závažnost filmu pochopit. Ber to tak. Každý je jinde, na jiné úrovni. Není to jen jejich chyba. Ale šířit film je třeba. Má své poslání.

  2. Poslala jsem ti takové milé video o společenství a pochopení ale ty jisté souvislosti, nevidíš, nebo jsou můj vysílač a tvůj přijímač na různých frekvencích?

      1. Jsem ráda že to také považuješ za výstižné.
        Souvislosti, třeba ty, bez kterých celek ztrácí smysl.
        Není mým cílem jeden čtenář, dva ♥ jsou lepší a téma, co jsem dneska pekla a vařila, je všeobecně přijato mile a přívětivě? Hold na to, fotit buchty nějak nejsem a když i ano, tedy to zase nezajímá tebe a možná, i ostatní již ne? Nějak se v těch zájmech míjíme a když ne, tak je to vzájemně oponentní debata. Ono všechno nějak skončit musí? A tak i blogování má svou mez. Tenhle blog dělám čtvrtý rok a únava je na něm znát.
        Dneska jsem četla dobrý citát : Když od vás lidé odcházejí…Nechte je jít.
        Váš osud není nikdy svázán s někým, kdo vás opouští.
        A neznamená to, že to jsou špatní lidé.
        To jen znamená, že jejich čas ve vašem příběhu končí.

        Dobrou noc aves a pěknou neděli.

  3. Našel jsem film na webu a podíval se na začátek a konec. Je hrozný, lhostejnost k ponižování a utrpení slabých a následně brutální pomsta. V USA takových případů byl větší počet, protože je tam snadný přístup ke zbraním.
    Diskuse, které se potom k tragédii objeví, jsou opravdovou žumpou. Vzpomínám si, na ty k Breivikovi. Mnozí diskutující jeho čin schvalovali, protože se zaměřil na „přivandrovalce“, levičáky a vůbec „póvl“, kterého není žádná škoda.

    1. Svoboda slova je, „krásná věc„ já bych jen, a to dost často, zavedla k té svobodě, plné jméno, telefon a číslo popisné, naučilo by to mnohé lidi slušnosti, a někdy by byla ta obava z tátova pásku na zadku možná i prospěšná. A že bych se bála reakce, ta baba by nám chtěla bít děti? Tak mám dost často pocit, že některým by to neuškodilo? Jednou dám k dobru příhodu mé maminky, jak její táta, můj děda, vzal do ruky bič a báli se ho i vlci v lese!

  4. Jsem jenom člověk i já jsem v životě udělala mnoho chyb, vím v čem a nechci svůj názor nikomu vnucovat ale myslím si, jako jsou v zákoně práva dětí ustanovena, měli by tam být i povinnosti a u rodičů jakbysmet, ne každý má ten kodex vložen v genech a naučit ty, co jej nerespektují řádu a povinnostem, je na každém z nás, užít takovou formu vlivu na své okolí, aby byla co nejúčinnější a zároveň ne nesnesitelná.
    Nedávno se řešil problém maminek s více dětmi, netolerance k dětskému pláči a zlobení kdekoliv na veřejnosti a spíše xenofobie, já velice přísně rozliším dítě bez výchovy, od toho přirozeně si hrajícího a v takovém případě zdvižené obočí zavrhuji u těch, rádoby moralistů. Z dětí co znají kde jsou meze, kam až mohou a jsou v mámině náručí kdykoliv a kdekoliv, většinou grázlíci nevyrostou, ať je rodina rozumově „vzorová„ nebo ta s nižší úrovní IQ.
    Dostatek prostředků a volného času je problém a jeho nadužití a vytížené, ne-li přetížené děti, NÁROKY JEJICH RODIČŮ, je další extrém? Svoboda a umění rozlišit dobré od špatného, je-li dítěti vštěpována a ono ji bere samozřejmě jako dýchá, je nejlepší výchovou a je-li to dítětem zneužito, je nutno trestat hned napoprvé a na podmínkách důsledně trvat, bez rozlišování odlišností. A milá aves, ustoupím-li jednou, budu již jen ustupovat! A nakonec si budu tu chybu omlouvat a zdůvodňovat, až si sama sobě namluvím, že ten čas, co jsem měla a nevěnovala tomu, čemu bylo třeba ho věnovat, již minul…………..a je pozdě……….
    Neúcta k autoritám a neláska, je všeobecný jev, tak často slyším, nebo čtu, já své rodiče a učitele nenávidím? V mé generaci jsem to nikdy neslyšela, ani potichu a i když tam někde třeba nebyla zrovna láska a úcta, byl tam respekt ?!? Umění rodičů a rozlišení toho, kdy říci, TOHLE PROSTĚ NESMÍŠ a tvání důsledně na svém, je zásadní a není to potlačení osobnosti ale výchova a nejdříve, ten rodič sám, musí být úctyhodný!

    1. Jenže rodič sám úctyhodný není, milá Aničko. Lidi se mění, k lepšímu moc ne, ale zase že by se všichni tolik zhoršili, to se mi také nezdá. Něco udělala doba, tlak společnosti, také mantinely společnosti. Jak mají mít třeba děti úctu k učiteli (pokud to není zázračný pedagog, který to má v sobě a opravdu dobře učí a také umí s dětmi zacházet), když učitelé nemají už vůbec žádné pravomoci? Stačí jeden samolibý frajírek a dokáže rozložit morálku celé třídy. A co takový učitel má dělat. Co. To je faktická otázka, samotnou by mě zajímalo, jak si učitel může skutečně poradit s takovým frackem, tak, aby z toho vyšel se ctí.
      Dřív měly děcka strach z poznámek a z hrozby „pozvu si tvé rodiče“. Dnes se přiřítí rodiče a ještě na učitele pomalu podají žalobu, že týrá jejich dítě, když je nutí, aby drželo mantinely a ve škole se učilo.
      Přesto jsou pořád normální lidi a slušní lidi.
      Zkus si spočítat přibližný poměr těchto extrémních případů a poměr dětí, které jsou normální a pořád ti vyjde dost nadějný poměr ve prospěch těch slušnějších.

      1. Dost dobře nerozumím ani tobě ani aves, vy oponujete, se mnou souhlasíte, nebo jen tak žvaníte aby řeč nestála, já tady dávám k zamyšlení vzorek tří tisíc šesti set, snad mladých lidí a udělat si svůj názor, nebo jak píše aves, „statistiku„ jste měli vy, každý gravatar a to modré, je odkaz, a když si klikneš na libý, hned první a potom možná dál, na každé to „dítko„ poznáš z čeho voda pramení, vkládáš mě do úst, co jsem neřekla, je tam otazník a ty na něj komentuješ. Nějak často na mé otázky odpovídáte tím, že to zní negativně v můj neprospěch i když ty otázky nejsou negativní, ty se jen ptají. Mám dojem, že se málokdy, málokdo a hlouběji o cokoliv zajímá, tak je to i v životě a tudy opravdu cesta nevede.
        třeba tohle je také jeden mladý? http://www.youtube.com/watch?v=qGj3ALtcfmA

        1. Chceš diskuzi, nebo přitakávání?? 🙂 Nadhodila jsi téma a to velmi závažné téma. Situace na školách je pravděpodobně horší, než byla. Slyšela jsem to z mnoha stran. Porovnávat moc nemůžu, těch pár hodin, co jsem odučila já nebylo tak strašných. Možná mi nepřišly tak strašné, protože mé vlastní vzpomínky na školu nejsou nic moc. Nečekám od většiny dětí žádné vysoké standardy chování. Dnešní technologie pouze přitvrdily to, co už bylo latentní tenkrát. Je to teď jen zákeřnější. Dětská závislost na mobilech a hrách, to je něco, co považuju za velký problém… a odrazí se to i na mezilidských vztazích a empatii. Bude hůř.
          Ale proč o tom chceš diskutovat? Upřímně řečeno, zabité děti někde v USA, Estonsku či jinde mě mrzí. Utrpení jejich, rodičů, kamarádů, učitelů. Ale co s tím chceš dělat jiného než navazovat vztahy, které utrpení nepřinášejí, ale úsměv, případně poučení, pochopení. Ale ne konflikty. Kdybych byla americký psycholog, mohla bych jít s těmi dětmi pracovat. Kdybych byla americký policista, mohla bych jít pátrat po tom, kdo je zabil. Kdybych byla americký soudce, mohla bych soudit ty, kteří za to nesli zodpovědnost. Kdybych byla americký zákonodárce, mohla bych usilovat o to, aby se ustanovila a dodržovala nějaká pravidla, která by tomu zabránila. Ale já jsem jen český blogger někde u netu. Kdybych se měla zajímat hlouběji o celou tu problematiku, musela bych jít do statistik, do výzkumů. Jsem stále ještě doktorandka, vím až moc dobře, co všechno obnáší udělat si komplexní obraz o nějakém problému, faktický, ne založený jen na médiích, navíc ještě sociálních, kde to někdy vypadá, jak ve stoce. Ale to není odraz společnosti jako celku. Nedokážu ale něco hodnotit bez toho, aniž bych si takový obraz udělala. Což ovšem není v mých silách.
          A ještě tě chci ujistit o tom, že to není myšleno negativně v tvůj neprospěch. Upřímně řečeno, víc než utrpení lidí někde v dálavě, mám tendenci rozptýlit utrpení toho, se kterým se bavím…. ale zároveň ti nechci vnucovat pozitivní myšlení, protože vidím, že to není tvoje potřeba ani naturel. Tak se může zdát, že si odporuju. Ale odporuje si jen má snaha tě přivést na lepší myšlenky skrze nějaký nadhled s mou snahou tě respektovat :-)))) Ale jak vidět z toho posledního videa, ty ten nadhled asi máš, jen chceš prostě upozorňovat. Ok, upozorňuj 🙂 Já budu taky upozorňovat :-)))))

          1. Ty také? Na otázku odpovídáte obě otázkou?
            Co je dobré nepotřebuje publicitu a netřeba to řešit a nakonec jsi vyslovila to, co chci i já, upozornit na negativní vývoj a to je to pozitivní, co může udělat každý? Latentní přístup a čekání že nějak bylo, nějak bude a distanc od problémů je první krok k lhostejnosti. Nemáš pravdu v tom, že i když, jsem jen bloger na netu, nemám tu moc ovlivnit všeobecný styl žvatlání a cvrlikání si, nesmyslných frází namísto rozhovorů? To že mluvím jak mně zobák narostl, bez kudrlinek a šišlání neznamená, že můj obraz světa je negativní a že svět tak vidím ? Psala jsem to několikrát, to vy si vybíráte téma, o kterém se mnou chcete mluvit, kytičky básničky, příroda, záhady, cestování, tě nezajímají? Já bych si o nich popovídala ráda, asi na blogu začnu vařit a péct, nafotím a budu čekat, až někdo napíše pěkná buchta?

            Milá avespaserri, vyrostli mně děti i vnuci, nemám možnost začít od nuly, tu vy mladí máte, tak ji využijte. Ve stáří víš, kde jsi ty chyby dělala, jen to již nejde změnit.

        2. Tobě se nelíbí, když souhlasím, tobě se nelíbí, když oponuji. Tomu nerozumím pro změnu zase já, vyjadřuji svůj názor, a jestli podle tebe žvaním, tak opravdu plýtvám časem.

          1. To opravdu ztrácíš čas, jestli tady o tématu mluvíš pro moje potěšení, opravdu se nedá tvůj názor poznat, říkáš ano i ne zároveň a aves také? Tomu prostě nerozumím? A urážíš se? Opravdu jsem tě považovala za rozumného, soudného člověka, schopného diskutovat o něčem smysluplném, jestli máš pocit že to k ničemu není, tedy jsem hned v článku podotkla, že mě popudí, když o tom někdo bude mluvit jako o „zábavě„. To opravdu přijď, až sem dám vtipy.
            A stejně tak by jsme spolu mohly my dvě sedět v senátu, nebo v Evropském parlamentu a mít ten stejný pocit, že to žvanění nic neřeší a doufat, že nás nějaký potrefený poslouchá? Tam to z devadesáti procent také nic neřeší, má to na nás důsledky, oni žvaní za peníze a vůbec nemají pocit že zbytečně, tak nevím co za rozhovor by potěšil kohokoliv, kytky ne? buchty ne? politika ne? obrázky ne? tak si řekněte a já vám nějaké to téma k výrobě chvalozpěvů najdu… Možná moje fotka by zabrala a někdo by napsal, ty jsi ale hezká babička, tebe odněkud znám, No jo, já ale opravdu nejsem z pohádky „Sůl nad zlato„? Nebo napiš, „hezkej blog, písni mi„ když myslíš, že nic jiného nemá smysl řešit a ani o tom mluvit? ♥ ♥ ♥

            1. Anno, je rozdíl mezi upřímností a hrubostí. Já bych nikomu na blog nenapsala, že jen tak planě žvaní, zvláště pokud bych někoho vyzvala k diskuzi.
              A upřímně, taky nechápu, proč ty nekonečné debaty. Tady ti odpovídají slušní lidé, kteří problémy nepůsobí, se svými lidmi v rodině i okolí vycházejí v dobrém a své děti, pokud mají, vychovávají tak dobře, jak to jen jde. Mě překvapují spíše tvoje reakce, když ti někdo napíše svůj názor nebo náhled na tvůj článek, tak ho vzápětí sepsneš, vypadá to, že vyvoláváš diskuzi pouze pro diskuzi. Ale popravdě, co těmi nekonečnými diskuzemi docílíš? Koho tím oslovíš a koho tím zachráníš? Znovu opakuji, lidé, kteří ti sem přispívají svými komentáři, jsou vesměs normální slušní lidé, kteří žijí tak, aby neubližovali, případně, aby pomáhali. Ale těžko můžou zasáhnout někam do Estonska nebo do Ameriky nebo na Ukrajinu. Říkáš, že to po nikom nepožaduješ, ale současně říkáš, že když nic neděláme, tak dáváme prostor zlu.
              Mám návrh, co kdybys své úvahy adresovala tam, kde je to zapotřebí? Vládám celého světa? Lidem, kteří mají skutečnou moc?
              Za sebe můžu říct, že tvá předposlední reakce mě opravdu ranila. Nejsem uražená, jsem znechucená. A ještě jednou opakuji, upřímnost nemusí být hrubostí. Pokud jako hrubost vyznívá, pak se nediv lidským reakcím.
              Mrzí mě, že jsem tento komentář musela napsat, asi to bylo potřeba.
              Na články, které mě zaujmou, zareaguji ráda, ale na podobné výzvy tohoto typu, diskuze o tom, co má být a co nemá být, už psát názory nebudu.
              Přes tento negativní komentář ti přeji pěkný víkend.

              1. P.S. ještě dopisuji – píšeš, že říkám ano i ne. Ale svět je ano i ne dohromady, aniž by si to odporovalo. Na světě je spousta zla, ale ještě více dobra. Nemůžu šmahem říct, že svět je zlej, lidi jsou zlí a krutí a mládež je zkažená. Protože to není tak úplně pravda. Svět je zlej, lidi jsou krutí a mládež je zkažená, ale svět je i dobrej, lidi jsou hodní a děcka slušný.
                Dvě věci si odporující nemusí nutně znamenat, že nejsou pravdivé.

              2. Jeví-li se ti pravda hrubostí a je-li pravda vyřčená……… Neslušností? Tedy byl uhozen hřebíček na hlavičku. Vzpomínám si na jeden tvůj článek kdysi, o „pokrytectví„ a tenkrát se mě líbilo, že tobě se nelíbí…….. Oblíbila jsem si tě, že jsi rovná a nepoplatná povaha?

                Člověk, nepoplatný, ať již době, nebo lidem, v té které společnosti, bývá považován za vyvrhele a já jsem s tím nařčením srozuměna a nemíním se proti němu bouřit. Když myslíš, že pochlebovat kde komu, za kde co, ti přináší success, je to tvůj styl a já ho následovat nebudu.

                1. Říct slušně nesouhlas neznamená pochlebování. Nebo jo? Já myslela, že pravda se dá vyslovit různě, aniž by ztratila svůj význam. Pochlebování je říkat, ano, jsi jedinečná, ano, jsi neodolatelná, ano, jsi nejhodnější a nejkrásnější (a zvláště pokud to není pravda). Pochlebování je říkat lichotky se snahou z toho něco získat.
                  Asi máme dvě odlišné definice slova pochlebování.
                  Upřímnost oproti tomu neznamená hrubost. Nebo ano? Můžeš říct sousedce, které amputovali prsa, protože měla rakovinu, že vypadá hrozně a má ranu, navíc s prořídlými vlasy po chemoterapii. Byla bys upřímná? Byla. Byla bys přitom bezohledná? Byla.
                  Taky jí ale můžeš říct, bez upřímného komentování jejího vzhledu, že je statečná ženská, která se poprala se svým osudem. Bylo by to pochlebování? Nebo by to byla upřímnost? Odpověz si sama…
                  V tomhle rozlišuji upřímnost bezohlednou a upřímnost, která dovede potěšit – a pochlebování bez účelu, a jestli to nechápeš, nedá se nic dělat.
                  Jen mě zarazilo, jak píšeš, že bych pochlebováním něco získala… pak ti můžu s veškerou upřímností sdělit, že lidem většinou říkám příjemné věci a mám z toho absolutní prd. Možná to znamená, že jsem jen blbka, která to neumí vzít za správný konec. Asi bych se nad tím měla zamyslet a být v tom pochlebování kreativnější, abych si konečně polepšila.

                  Asi bude dobré, za svou stranu uzavřít tuto debatu, neb k ničemu podstatnému nevede, a bylo by dobré, jít dál…
                  Respektuji tvé vyjadřování, koneckonců, je to tvůj blog.
                  Prosím, neber tuto větu jako pochlebování. Vážně to jako pochlebování nemyslím.

              3. Pravda je jen jedna a není obojaká, když tě znechutí slovo žvanit, to promiň, mám mnohdy a mnohde chuť tlouci pěstí do stolu, plakat, řvát vzteky a lítostí, to tě nepobouří a to proto, že tě to nezajímá a to mě žere, že nikoho nic nezajímá, ta všeobecná pasivita, je vyzbrojující a mnohde reálně !

                1. Názor, že pravda je jen jedna a není obojaká, vytváří svět, ve kterém jsou rebelové, poplatnost a nepoplatnost, představa, že opačný názor je špatný, že je třeba ten svůj chránit, nebo o tom svém někoho přesvědčit (a představa, že totéž dělá ten druhý, pokud s námi nesouhlasí). Je to svět, ve kterém se objevuje nesvár. To je svět, ve kterém žiješ, který si chráníš a který je pro tebe velmi důležitý.
                  Pro mě je pravda také jen jedna, ale má paradoxní povahu. Ty můžeš ve svém světě tu mou pravdu odsoudit. Já v tom svém tu tvou pravdu odsoudit nemohu. Ty máš pak dojem, že jednou říkám ano, podruhé ne, že si to nechci u nikoho rozházet. Pokud se ti snažím vysvětlit, že to takhle není, že to není můj úmysl, ani otáčení kabátu, tak to nechápeš. Abys to mohla pochopit, musela bys do toho mého světa. Jenže to máš pak zas pocit, že se ten tvůj svět nepřijímám. Proto nemají naše debaty východisko (nebo spíš závěr). Protože se pohybujeme v různých světech a ten můj ti přijde nepřijatelný, nepochopitelný…

                  1. Co to prosím teď děláš aves? Chceš mě a to po několikáté, v různých věcech přesvědčit o tvé pravdě a nakonec, dle „vaší morálky„? Neslušně proto, že vcházet do rozhovoru někomu jinému, prý je…. NESLUŚNÉ ? Když tedy si obě potrpíte na tu etiketu, chcete babku vychovávat a dovnitř sebe se nepodíváte obě, kdo komu tedy, co vnucuje? Pokud někam vložím kritiku, je na dotčeném, aby si svou pravdu obhájil.
                    Máš pravdu v jednom aves, že názor neměním a to v ničem a nikdy, nikomu jej nikam nechodím vnucovat, to vy jste přišli sem, a vnucujete, svůj pohled na svět. To, že mám jiný, asi, souvisí s tím, že si potrpím na stabilitu a neměnnost svých postojů a vývoj se mnou necloumá ode zdi ke zdi již desítky let ?Jdu raději na Šípa s Ringem. O nepřijatelnosti a nepochopitelnosti si popřemýšlej v souvislosti kdo komu co? Klidně řekni že jsi znechucena jako Vendy, já se neurazím, nad to jsem povznesena.

                    1. Z kterých mých slov vyplývá, že ti vnucuju svůj názor??? Z těch, ve kterých říkám, že já tvou pravdu odsoudit nemohu?? Z toho, že říkám, že ty máš svůj svět a já ten můj?
                      Jestli máš dojem, že je neslušné reagovat na tvá slova, omlouvám se. Myslela jsem, že na blozích je běžné reagovat na to, co je řečeno. Že to je rozhovor všech čtenářů, ne jen autora a jednoho čtenáře. Asi jsem se mýlila.
                      Paradoxní základ pravdy není moderní morálka. Je to morálka společná všem mystickým učením všech náboženství světa, včetně toho křesťanského. Je to morálka tisíce let stará. Nebudu to tady vysvětlovat, protože to nemá smysl. Pokusím se to někdy shrnout na svém blogu, respektuju tvé přání sem nezatahovat něco, s čím nesouzníš. Konvenční pravda a konvenční morálka je stejně tak dobrá, já nemám důvod tvé názory vyvracet. Jen mě mrzí, že díky nim jsi teď tak rozhořčená, a tak mám občas tendenci ti ukázat, že nejsme ve sporu. Ale ty tu napřeženou ruku ke smíru nevidíš, naopak, cokoliv řeknu, tě ještě víc rozčílí. Což mě mrzí ještě víc. Takže budu radši mlčet a do debat se již nezapojovat vůbec, když máš dojem, že vnáším jen nesvár. Pochlebovat ti totiž bohužel nemůžu, protože můj svět je trochu komplexnější. Neříkám lepší, chápeš??? To ty si myslíš, že něco je horší a lepší, správné a špatné. V mém světě nikdy nemůžeš předem říct, co je špatné a co je dobré. Nevnucuju ti tenhle můj svět. Jen vysvětluju, na základě čeho ten tvůj neodmítám.
                      Mohu ti ale poděkovat za jedno důležité poznání: už chápu, proč se národy světa nikdy nemohou domluvit a žít spolu v míru. Když to nedokáží ani jednotliví lidé. Někdy prostě není možné skloubit různé pohledy na svět. Myslívala jsem si naivně, pozitivně, že to možné je. Chyba lávky.

  5. Na film se ráda podívám. Mám dvě dcery v pubertě a obě se zhroutily ze šikany na základní škole. Obě berou antidepresiva. S Eliškou jsme se dívaly před pár dny na film http://www.csfd.cz/film/317270-falesne-pratelstvi/ a bohužel taková je dnešní mládež:-( Bylo mi z toho filmu špatně, jsem šokovaná z toho, co se děje..a jak tím trpí ti, kteří se chovají slušně a pak se pod tíhou „kolektivu“ hroutí…ale co s tím….

    1. Tobě milá Amelie vřele doporučuji, aby jsi se na nic podobného vůbec nedívala, ani v těch „hrůzách„ nehledala řešení, celospolečensky tyhle situace, ty, s nemocnými dětmi, nesmíš srovnávat a hledat, nebo nacházet útěchu na blogu? Tvé aktivity jsou pozoruhodné.
      Přeji ti hodně sil, i tvé milé děti vyrostou, dospějí a ty pocítíš úlevu, klid a Boží pomoc.

  6. Tohle mi připomnělo jeden případ (a není to tak dlouho), kdy americký student zastřelil několik spolužáků a svého učitele, jestli se nepletu. Proč? to už nevím, mohlo v tom hrát faktor spousta okolností, myslím že jsem jednou viděla nějaký dokument, právě o tomto směru, a byl tam rozhovor s matkou toho kluka, ona byla úplně sesypaná a dávala si to za vinu, ale říkala, kdy jsem ho měla vychovávat, jezdila pracovat do jakési fabriky a tam je vozili autobusem, ráno z domu a večer přijela. Ony to jsou poměry celkově, pracovní nelidské nasazení, dojíždění za prací třeba i sto kilometrů, nebo dělání od nevidím do nevidím, a ještě k tomu za pár korun. Neříkám, že to musí být jen děti těchto lidí, ony i zbohatlické děti jsou pěkný parchanti, protože mají tentýž přístup – rodiče na ně nemají čas ani náladu, ale je to horší o jejich dojem, že díky bohatství si můžou dovolit všechno.
    Pokud nebudou mantinely, ale všude! ne jen někde, nebude zlepšení.
    Mantinely myslím i ve výchově, dát dětem prostě znát, že si nemůžou dovolit všechno.
    Tento film jsem neviděla, četla jen komentáře, myslím, že ho ani vidět nemusím, dovedu si to živě představit.
    (P.S. taky jsem viděla film Kyberšikana, kde to sice neskončilo jatkami, ale ta holka si málem podřezala žíly)

  7. Sama jsem zvědavá, jak to bude mít dcera. Zda narazí na všechny ty problémy, o kterých slýchávám. Šikana, dnes už ta kyber, prý bují. Zajímalo by mě, proč vlastně. I u nás v Čechách, kde se vždycky vychovávalo velmi razantně… a dodnes se tak asi vychovává, protože když člověk zahlédne diskuze o nevýchově apod., tak se hodně ozývají rodiče, kteří nejdou pro ránu daleko. Že by na to dětičky najednou neslyšely si to víc vybíjet na slabších?? Že by autorita učitelů tak klesla, protože rodiče s nimi zametaj a oni nemají žádné páky, jak děti donutit se chovat ve škole slušneji?? Co se zbraní týká… kdysi jsem se připletla na jednom americkém blogu do jakési diskuze, která se také točila kolem zbraní ve školách. Celkem slušně, ale důrazně si tu svou svobodu nosit zbraně a zbraní se bránit proti mě bránili. Já se pak ale nedivím, že v zemích, kde nošení a použití zbraně vůči „nepříteli“ je považováno za normální se najdou lidé, kteří ji v pomatení smyslů zneužijí. A teď jen, proč ten počet narost? Zda narost, nebo je to jen mediální humbuk, a o kolik? Zajímaly by mě nějaké výzkumy, něco víc než jen pocity a dojmy. Co se stalo a zda s tím někdo něco dělá. Jiného než nahnat do škol ještě víc zbraní, aby se proti těm se zbraněmi mohli bránit. Je to otázka hodnot. Spousta těmto mladým rupne v hlavě proto, protože je jako „jiné“ ostatní nepřijímali. Někdo zabije sebe. Někdo se jde mstít. A to je problém. Je to asi o toleranci, o přijímání odlišností, o výchově ke vzájemnému respektu.

    1. Každá máma, každý táta, má stejnou možnost udělat to co já, rozkliknout si své i cizí děti, podívat se o čem a jak komentují, co publikují na svých profilech s kým a jak řeší, co je žere, nebo jestli jsou v pohodě a u takto závažného filmu, bych si našla to své dítko a velice by mě jeho názor a postoj zajímal, zajímala by mě i jeho natočená videa, kontakty a fotky, o tom milá aves nepochybuj a všechno jde dohledat? A potom bych si hodně nechala projít hlavou, co oni v ní nosí a proč, v nemazané historii lehce poznáš kam se dívají tvé děti a že se to nedá uhlídat, jsem si dnes kdesi přečetla? Halt se maminky a tatínkové, budete muset těm dětem opravdu věnovat místo blogování a možná, se také brzy, něco od nich naučit, horší bude, když na jejich ajtý vědomosti nebudete mít a v pubertě….. ??? Vendy se už urazila, tak teď se uraž i ty a já to tady konečně zavřu a půjdu něco pořádného dělat.

      1. Ale Aničko, to už je jak porušovat listovní tajemství. Rodičům, myslím, nezbývá nic jiného, že dětem, ještě než na ten net vejdou, vštípí důležitost jistého způsobu chování a myšlení. Pokud už není geneticky pozdě a pokud rodiče sami se nevyžívají v urážení a násilných slovech a chování. Spousta jich nejde pro ránu daleko, vyhrožují atd. a kde pak mají děti hledat nějaké vzory pozitivního chování, pochopení, tolerance k jinakosti, nevulgárnost??? Jak říkám, internet je jen místo, kde se projeví to, co lidé celá staletí skrývali pod maskou společensky přijatelného chování. Tady jsou anonymní a je lehce vidět, co je pod povrchem.

        1. Ale aves, chceš říci, že když si já, ty, nebo kdokoliv přečte komentáře, že porušuje listovní tajemství? Vážím slova na lékárenské váze abych tě neurazila. Nikdy nedělám nic, abych se nepodívala pod ten povrch, mnohdy je jasně zřetelný na první pohled a jindy je to záležitost delší doby. Ale nakonec dobře víš, kdo je kdo, co je co a poskytla jsem dva pohledy…“anonymně jinaký„ se za svá slova ani nestydí, je na ně hrdý a nemá obavu je publikovat! : „( Udělali moc dobře že ty zkurveny šmjdy pěkně pozabíjeli ,taky bych si do nic pěkně střelil ,a ještě před tím bych mezi ně hodil ruční obranny granát f1 aby je to pěkně roztrhalo nasračky )„ !!!
          A když si nakliknu jeho profily a budu nesouhlasně komentovat ?( ty si myslíš, že jsem bigotní blázen?), udět mu radost, také, jako mnozí, sbírá souhlasné fráze! Ať se dívají jeho rodiče! Na ten jeden jediný příklad ze 3 600 !

          Káráš mě, společnost, nebo sebe? Nikdo na internetu není anonymní a ohlídat si děti, není zábava ale povinnost rodičů, žádnou již nemám a přesto se pod ten povrch občas podívám, mě kárat nemusíš a i pro tebe, by měla být dobrá rada nad zlato? Mě to může být celkem fuk, až tyhle děti dospějí, budu na „volšanech„ .
          Končím tuto diskusi !

          1. Neříkám, že ty porušuješ listovní tajemství. Říkám, že kdybych takhle špehovala vlastní dospívající dítě, tak to porušením listovního tajemství dost zavání. Myslím, že každý rodič, který se o své dítě zajímá, už dávno ví, jaké jeho dítě je, jak se chová a jak se staví k podobným událostem. A nejspíš ne tak děsně. Pokud ano, už dávno by to měli vědět a už dávno by s ním měli jít za nějakým odborníkem. Kdo se nezajímá, beztak nic hledat nebude. Je to jak ten příklad toho chlapečka ze školky. Kde rodiče neřeší v šesti, sedmi letech, nemůžeme se divit, co pak vypouští z úst v patnácti… dvaceti…

            1. Jsi velice dobrý oponent, já již k tvému poslednímu komentáři nemohu psát, wordpress na této šabloně to nedovoluje. Chceš-li diskutovat o „podané ruce„? Musím nahoru.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s