Nemohla jsem se dočkat, do auta nesedám již nějaký čas proto, že nemám řidičák.
Já chromajzl, jsem promeškala výměnu a mám takový pocit, že mám po řidičáku, doktor mě asi nedá…… TEN kus papíru, co dnes musí mít starucha jako jsem já a to považuji za diskriminaci a útlak na svou osobu, auto dokonce, je dnes tak inteligentní, že si mrška i zacouvá na své maličké místečko, co pro něj můj muž vybudoval, když nám pan starosta zařídil bránu přes cestu a nemohli jsme parkovat tam, kde jsme to dělali třicet let a já jen proto že jsem stará, prý na to musím mít papír, no možná na hlavu? Za celý život co jsem řídila, jsem neměla nehodu ale bumážka je u nás výdělečná činnost, stát a zdravotnictví, vydělat musí, tak proč ne na důchodcích? Zásoby na horší časy došly, míváme běžně v mrazáku i chleba a rohlíky, ne nebylo tam nic a tak si umíte představit tu radost, když stál děda ve dveřích, začala jsem pochybovat, že se vrátí, já být na jeho místě a mladší, tak si to rozmyslím a děda , přivezl i dárky a také vám nějaký dám k dobru, aby vám to nebylo líto.
Dostal pěkně zabrat, shodil pupík, no bylo na čase, buřty na spáncích, pytle pod očima, ještě by exl dříve nežli já, takže mu to lezení po horách prospělo velice. Teta mu koupila krásné botky na tůry a bágl, byl šťastný jako bleška, tady by to stálo majlant a nikdy by si to nekoupil, součástí je karimatka, stan a spacák na -20°, všechno dohromady, vypolstrovaná ramena a na konstrukci, váží dvě kila, neuvěřitelné, přivezl i dárek pro mě, já dostala od tety zlaté hodinky, když budete hodní tak je vyfotím, děti budou mít co dědit.
Anna : prostor 