Pozitivní myšlení

Jsem ale ( angry with, pisses me off) děsně naštvaná, dá se to přeložit dvěma způsoby, jeden je sprostý ! Kam vejdu, všude jen jedna, ta pozitivní myšlenka a dokonce její podtext a pod jeho vlivem někdo píše a říká, pozor. „Povšimněte si starých lidí, nakloněných nad vaším miminkem v kočárku, oni, ti negativističtí dědci a báby, jsou vysavači pozitivní energie vaší a vašich dětiček„. Tedy dobře, proč každá ta pozitivně myslící, mladá hvězdička přijde a žádá, babi pohlídej, moje, třeba nemocné děti? My, staří upíři energie, by jsme se rádi ubránili nátlaku a řekli dej si ty děti kam chceš, nehodlám z nich „sát energii„ , ano mám jí málo, ty místo laskavého přístupu k mému stáří a místo pomoci, chceš abych ještě tu poslední kapku, vydala za tebe? Ano jsou mezidobí našeho života, kdy dáváme ze sebe spoustu energie a lásky, přijde ale čas, kdy vše, co jsme měli, jsme již dali. Jednou mě jedna blogerka napsala, jsem jako košatý strom, moje koruna se rozprostírá a potom uschnu a odejdu a já se zlobila. Ona  zapomněla napsat za tím A, to B, které napsala jinde, které jsem také četla, „proč v tichosti neodejdou, svou nemohoucností a nemocí nám otravují život„. Ano dívat se do nitra některých lidí, bývá nebezpečné pro naši rovnováhu úsudku a stane se, že naše očekávání není-li naplněno a láska není opětována a vracena, zatrpkneme, jsme staří?

  • prestaňte sa už konečne ponižovať – hovorí sa že nikto nieje dokonalý, ja sa ale skôr držím pravidla, všetci sme dokonalí. Skúste to aj vy 😉
  • hľadajte na sebe pozitívne stránky – na začiatku nebudete možno schopný nájsť ani jednu, čím častejšie sa ale budete týmto zaoberať, tým viac pozitívnych stránok na sebe nájdete
  • prestaňte sa už s každým porovnávať – držať sa tohoto bodu je dôležitejšie, ako si môžete uvedomovať. Preto začniťe ľudí vnímať takých akí sú, každý jeden sme tu pre niečo iné. Uvedomte si to a prekonajte vaše ego, ktoré miluje porovnávanie
  • držte sa ďalej od ľudí, ktorí vás oberajú o energiu – niekedy to nemusí byť ľahké, snažte sa im odpustiť a choďte ďalej
  • milujte život – všímajte si častejšie aj malé drobnosti, ktoré vás obklopujú. Aj taký strom vyzerá úplne inak, keď si ho začnete skutočne uvedomovať.AHOJ-ANNA

    Moje rubrika, DNES JSEM ČETLA, je pro mě zatraceně provokující, rozbory stovek renomovaných, rádoby psychologů, psychoanalýzy a pitvy lidských niter,  jsou odtrženy od reality běžného života, čte je a bere v potaz mnoho lidí a začnou sebevědomě spoléhat na ně a svou pýchu, bez Boha, řádu a povinnosti, Bohužel!Ano je i tady v tom článku mnoho pravd a ne všude, čtu takto tu „pozitivitu„ chápánu a podánu, čtyři body z pěti, bych docela akceptovala, mimo toho čtvrtého v pořadí a mnoha dalších podobných doporučení, která čtu na každém kroku, ta bych prakticky použila a řekla si, dobře miláčkové, „KAŠLU NA VÁS„ . Nedostanete ode mě již žádnou péči, ani lásku, peníze dám na své pohodlné stáří,  odkáži na chudé v Africe a to hnu žlučí těm „obětavým„ padesátnicím, podobným těm mým, chlubícím se, jak je jejich děti a vnuci milují a ony je. Ano, odpustila jsem a jdu sobecky dál, neohlížím se do minulosti a přeji i vám stejné, sebestředné děti proto, že to, co vy radíte, se vám vrátí. Je to jeden článek za všechny co poslední dobou čtu, je jich všude habakuk, jestli se to dotkne jen pisatelky, není mně líto, není nám líto proto, že je nám tak radíno a tak si život podle dobrých rad zařídíme. Povinnosti, co jsme k vám mívali, nám brali mnoho energie, hodíme je za hlavu, ona je to totiž dvojsečná zbraň, vaše pravda je vznešená, ta naše je přízemní a negativní? Půjdeme tedy dál, zbytek života si radostně a bez závazků užijeme, budeme mít spoustu času a energie na vnímání krás přírody, sebe sama a konečně si tu krásu, bez povinností, začneme také sebestředně užívat. Ne, vy „mladí„ vy nekomentujte, mohli by jste si rozhodit své pozitivní myšlení.orang Co to má takovou sílu, no hádejte, co je dnes nejsilnějším a nejpsanějším tématem?  Pršelo v den, kdy jsem to psala, tedy pěkně, a celý den, tedy tady u nás, jak kde bylo, ve světě? Nevím, je těžké říci, byla jsem v Itálii, Francii, Rumunsku, na skok také, trošku té Americké „síly„ z které berou Čeští mladí, ty nesmysly a mě bere šlak, to jsem si užila, nebudu vám strkat pod nos konkrétnosti a odkazy na ně, neb ztratit popularitu, již tak nahnutou k pádu na dno popu světa? Nezariskuji tím, že bych vám sem vytvořila jakýsi anketní systém a zeptala se, jak to cítíte vy, nikdo popravdě neodpoví, já tedy, veskrze negativně, protože čeho je moc, toho je příliš? O čem že je tady řeč? O sezení na počítači a čtení článků, přečetla jsem jich hodně, všechny ty články o tom, jak je důležité se k životu postavit čelem, milovat ho k zbláznění, udělat možné i nemožné pro pohodu, své štěstí a užít si hlavně zábavu? Komentovala jsem jeden jediný a to ne negativně, byla jsem umírněná a ne tak moc zlá a upřímná, jak jindy bývám ale tady u mě, není  a nikdy nebude, diskuse moderována a ani já, se nehodlám cenzurovat. Mě tedy lezly a lezou ty návody na bezmezně pozitivní vtah k čemukoliv a komukoliv krkem, protože čeho je moc, lehce se přejí a nakonec vám z toho může být i špatně od žaludku? O čem je tedy řeč, o síle pozitivního myšlení. Obrázek říká cosi o mém pocitu  a tečka.   Štěstí je velice křehká, lehounká a vzácná věc, nepřichází na zavolání…. Hej, počkej, tady jsem, jsem ti k disposici a makej, protože já tě chci a potřebuji k životu, to si tvrdě musíme zasloužit, velice se usilovat, vynaložit mnoho práce, potom, přijde chvilička radosti, štěstí a my…….. Jdeme dál, usilujeme se budujeme, sníme si a když se dostaví to vzácně darované, vážíme si ho proto, že jinak by zevšednělo, a potom by to již nebylo štěstí ale každodenní, rutinné, pachtění se za chimérou.

  • AHOJ-ANNA
Advertisements

31 thoughts on “Pozitivní myšlení

  1. Vidíš a zrovna dnes jsem měla takový záchvat vzteku a negace na celý svět i na mě samotnou, jaký jsem už pár měsíců nezažila. No, to je spjato s pocitem, že nic nezvládám, nic neumím, nejsem k ničemu a cokoliv udělám, je špatně. Tady by pozitivní myšlení bylo na místě, ale jak mám pozitivně myslet, že se mi daří,když se mi nedaří, když něco udělám a nikdo to neocení, když se pokouším přivydělat si prodejem a neprodala jsem ani ťuk, když volám kamošce na mobil a ona se mi ani neozve (i když má toho hodně, to zas chápu, ale že by nemohla napsat ani sms zprávičku, to mě taky naštvalo).
    A i když jsem zažila předvčírem jeden pěkný a dá se říct pozitivní den, dnes jsem v háji. A tím pádem by ses mi měla vyhýbat a možná tento komentář smazat, protože je právě energicky na dně a tudíž vysávající.
    Ale četla jsem tvé úvahy. Samozřejmě, úvaha o tom, že staří lidé vysávají z dětí energii, je blbost. Jasně, určitou část si berou, děti působí omlazujícím dojmem, ale zase kus sebe tomu dítěti dávají, ne-li? Copak láska babiček a dědečků, hlídání, ale i dovádění, hraní, to nejsou pozitivní energie? A nemyslím si, že pozitivní vnímání světa musí být nutně sobecké vnímání. Dobře naladěný člověk dokáže svou energii rozdávat i dalším, kdežto negativní, unavený a psychicky vyčerpaný člověk už nemá skoro co dát. Energie se dá čerpat z víc věcí než jen z druhých lidí, z čisté vody, slunečného dne, hudby. Ale špatně naladěný člověk tě může ovlivnit daleko rychleji, odtud asi ta rada, vyhýbat se negativně smýšlejícím lidem. Neznamená to, principiálně kašlat na každého, kdo má problémy, ale spíš jsou lidi, kteří jen brblají, věčně jenom brblají a nedovedou se z ničeho těšit. To, co je pěkné, je totiž pro ně tak samozřejmé, že si ani neuvědomí, jakými věcmi se obklopují. Člověk, který přijde o zrak, si uvědomí, jaký dar je mít možnost vidět. Věčně brblající lidé nevidí, i když mají dar zraku.
    A myslím, že ty, Aničko, brbleš jen z toho důvodu, že bys chtěla, aby svět byl hezčí, lidi k sobě ohleduplnější, stejně tak i ke svému okolí, aby okoralá srdce změkla a lidi se chovali líp.
    Přiznávám, že takzvané pozitivní články ne dost dobře snáším, ale když vystihnu nějaký, kde cítím opravdovost a ne jen fráze, tak takové beru.

    1. Ty že máš blbé dny? Vždyť ty jsi to napsala stokrát lépe, nežli jsem to já myslela a tedy je jasně zřetelně řečeno, že nemám ten dar říci to, co tím myslím tak, aby mě bylo dobře rozuměno? Když prožiji nějaké negativní emoce, neobracím je ve svůj prospěch ale vysypu je lidem na hlavu tak, jak jsou, příště budu milá Vendy počítat do deseti tisíc, nežli kliknu publikovat, jestli tedy vůbec budu mít co a pro koho publikovat? Opouští mě i věrná Jaruška a já opravdu dám na tvá slova a jsem ti vděčná Vendy, že mně rozumíš, že až tak zle, to nemyslím.

      I moje staré kamarádky milá Vendy, mě opouštějí, já vím proč? Já opouštím je a ony nerozumí tomu, že to není proto, že je nechci vidět ale proto, že nemohu, nemám sílu je navštěvovat a ony se zlobí, že ani já je nezvu a to proto, že nemám sílu je pohostit a postarat se o jejich pohodlí a vztahy usínají a my všichni je ztrácíme proto, že se nesnažíme je oživit? Mladí, tedy ti mí, z pohodlnosti a sobectví a staří, z nemohoucnosti?

      Dám ti sem odkaz na jeden článek: http://gotterova.blog.idnes.cz/c/256320/Zloba-jako-diagnoza.html

      Nemá mě kdo prudit, mám milionového muže a děti sem skoro nejezdí, to co prožívám je spíše lítost a nostalgie za dobou, kdy si lidé tolik nezáviděli, za ničím se tolik nehonili, protože ať dělali cokoliv, všichni měli v poměru k realitě stejné prd, byli ale šťastnější a měli se víc rádi?

      Dnes jel můj děda nakupovat, Mojí zdejší babce říkám, dneska se oblékneš a pojedeš také, ať víš co kolik dneska stojí, “ nemůžu„ ptám se proč? „Nemám nic čistého na sebe„ proč, „nepere mě pračka a nemám ani prášek, také nemám ani korunu, stydím se to Pepíkovi říci proto, že vás neustále něčím otravuju„ já na to, otravuješ, no dobře, tak zavolej dětem “ to nemůžu, to se rači voběsim„ . Důchod bere až dvacátého a tak jí děda zase nakoupil za tisícovku, k tomu dva pytle žrádla, pro obecní kočky, které ona živí a zítra se pokusí jí opravit pračku. Nesrali by tě ty její dětičky?

      Ta poslední věta sedí Vendy, objímám tě za ni, děkuji a zdravím tě moc. Anna

      1. Je to smutné, s tou paní, když musí takhle šetřit korunu za korunou a nemá ani na prášek (protože co má, to vrazí asi do krmiva pro kočky, protože živé bytosti jsou pro ni důležitější než prášek, i když ten prášek zas tak drahý není, případně postačí i soda, ale jestli jí nepere pračka, to je horší problém a její děti by potřebovaly nakopat do pozadí, že mamce ani nepomůžou, vždyť jí nemusí cpát měsíčně tisíce, ale kdyby jí dal každý aspoň pětistovku, přece jen by jí pomohli a moc by je to nestálo, taky to můžou vyřešit tím, že mámě udělají měsíční nákup a dovolí si ten luxus, že jí ho sami zaplatí.
        No ale není tomu tak a zlobit se proto je sice pochopitelné, ale energii odčerpávající.
        Takže, nakonec to dopadlo, že jste jí pomohli aspoň vy, což sice není dlouhodobé řešení, a je to smutné, když má děti, které by se o ni mohly aspoň trochu postarat, ale zase jste ukázali, že nejste lhostejní a na rozdíl od jejích nepovedených dětiček jste jí pomohly i po praktické stránce. Sousedka poznala, že není sama a vy jste poznali, že vám ještě srdcata neokorala. Snad jí to s důchodem příště vyjde líp.
        Všimla jsem si věty, že Jaruška tě opouští, asi té negace na ni bylo příliš, vidíš, Aničko, a jsme zase tam. Raduj se z toho, co máš, sice už nemůžeš pozvat spoustu hostů, ale máš možnost své radůstky sdílet s ostatními třeba po netu. A radovat se, neznamená jen skákat až do stropu a volat juchů, je to skvělý, i když to skvělý třeba není. Stačí mít jen takový dobrý pocit z toho dnešního dne a když přijde ten mizerný, trochu se přikrčit a počkat, až se chmury přeženou, protože ani ty mrchy nezůstávají pevně ukotvené a odplují a uvolní místo lepším dnům. Stačí prožít den příjemně, pokochat se pohledem na kytičkovou záplavu (kterou určitě ještě pořád máš), nebo si třeba vychutnat kafíčko a cigaretku. Pustit si pěkný filmeček nebo si vyložit pasiáns… nebo si udělat pořádek v bytě či počítači, vzít do rukou staré zapomenuté věci a trochu se zasnít, dát kytku do vázy, otevřít okno. Nechci tady hýřit optimismem a pozitivním myšlením, ale opravdu je někdy dobré se podívat kolem. Bráchova tchyně říká, že se jí líbí moje fotky, že i obyčejný strom, kterého by si ani nevšimla, na těch fotkách vypadá moc pěkně a třeba i zajímavě. Možná je to proto, že mi ty stromy připadají pěkné a zajímavé a ono se to promítne i na těch fotkách, i když nejsou superkvalitní a přesně zaostřené. O to jde, umět se dívat.
        A že nemám zlé dny? Ó, Aničko, kdybys viděla, do jakých zoufalství se občas propadnu, jak beznadějně si občas připadám. Asi to na mých stránkách není moc vidět, protože tam se snažím dát to lepší ze sebe, protože i potají doufám, že ta pohoda, kterou se snažím vnášet do svých článků (i když jsou občasné vyjímky), někoho příznivě ovlivní a třeba někomu spraví špatnou náladu.
        Hezký večer přeji!

        1. Napsala jsi ta útěšná slova moc hezky a když někdo začne říkat, že já, ta silná baba, potřebuju útěchu, jde to se mnou opravdu s kopce? Milovala jsem v televizi jen dokumenty a i ty mě již prudí, příroda a krása, jen zřídka, jinak války, boj o moc, kriminalistika, mordy a brutalita, to všechno ovlivní do mínusu, mě samé také není ej chu chu. Teď mě napadl pan Holcman, jak říká,“ já vám nemůžu ani ležet, ani sedět, ani stát a zkusil jste se už pověsit, jo, ono mě to nějak škrtilo„ . Kytičky? Tenhle článek má moje nové uspořádání zahrady v záhlaví, není vidět?

          1. Je vidět, že máš celé nové pozadíčko, kdytičky tu sice moc nevidím, spíš plody země, jablka, hrozny, víno… takový podzimní motiv. Nebo jsem přisleplá a vidím blbě.
            Holzman je třída, moc ráda ho poslouchám, jeden z nelepších bavičů.
            Dokumenty ala války, boj o moc, mordy, brutalita a kriminalita účelově nesleduji. Neznamená to, že bych o nich nevěděla, nebo si ignorací vynutila představu, že se nedějí. Dějí se a v hojném měřítku, dokonce víc než kdy jindy, protože dnes mají lepší prostředky jak ke sledování, tak k vlastnímu mučení a zabíjení. Ale nechci se tím zabývat z praktického hlediska. Proč si zasírat duši jedem? Protože nic jiného než jed to není. Proč si otravovat život víc než je potřeba, ještě k tomu dobrovollně? Stačí spousta lidí nebo okolností, které otráví život samy o sobě, aniž by člověk o to stál. Raději seriály o přírodě, nebo o světě celkově, Prima zoom sice moc nesleduji, ale takový Objektiv, Toulavou kameru, to ano, a taky mívám docela ráda pořady, kde se něco dělá, kuchtí, maluje, batikuje, roubuje, vyrábí se truhličky, skříňky a nábytek a suší se kytky.
            Na války, mordy, vraždy a zákeřnosti se vykašli, Aničko, opravdu otravují myšlení. Člověk stejně není stavu, vědět všechno na světě, takže je dobré vyčlenit to, co by vědět měl, co by vědět chtěl a co by vědět mohl…

            1. P.S. ještě k těm kytičkám v záhlaví, ne, nevidím je, opravdu, ale nedávno jsi je tam měla. Buď mi blbne prohlížeč, nebo jsi něco změnila…?

              1. Když jsme odešli s dědou do penze, chtěli jsme si najít nový smysl života, dvakrát jsme byli v Africe, pokaždé v jiné misi, to nás tělesně i psychicky zdeptalo tak, že jsme začali ztrácet víru, našli jsme „zábavnější„ to slovo je fraška v té spojitosti, formu cest po světě, popracovat a popojet o kousek dál, to se nám moc líbilo, ve Španělsku jsme česali broskve, od jihu na sever a poznali ho skoro celé, v Řecku stlali postele, dopoledne a v noci myli nádobí a tak šli „dům od domu, ostrov od ostrova„ Máme všude stálé přátele, kdykoliv zavolám, seženou nám levný pobyt za hubičku, na jak dlouho budeme chtít, Evropu jsme procestovali několikrát, můj muž i část Ameriky. Dnes stojím jen o klid, zdraví a to, aby Češi nepřijali to špatné a otevřeli oči a srdce tomu co jsem kdy, kde viděla dobrého?

                Právě o tom jsem mluvila, že není na co se podívat v telce, i život nějak přestal být to, co býval, žije „tady, (kolem nás)„ padesát lidí, zdají se mě jako ty opičky, co jedna má tlapky na očích, druhá na uších a třetí na ústech, hledám (všude), něco, aby to člověka nějak povzneslo a dodalo pocit že přece jenom…… Z počátku, když nám přidali tři viasaty a Zoom, měla jsem radost? vyberu si za týden s bídou jeden a nakonec vypnu proto, že zjistím, že jsem to viděla, špatně jsem se vyjádřila, nechci se na ty věci dívat a nedívám, stačí ty co jsou v reálu kolem mě a my s dědou máme stále o čem rozprávět, máme spoustu zvláštních i krásných vzpomínek? Tvá poslední věta opět sedí jako p…. .. h…c. Nedořeknu? Vybírám si, hodně si vybírám, jen je pozdě, když tu zkušenost nabudu a mám ji již v hlavě, kdysi jsem psala o tom, že nejen že jsem se přestala dívat na televizi, že přestanu i číst?

                Obrázek v záhlaví není na mojí vůli, je to program a šablona wordpressu, já ho neovlivním, samo si to náhodně vybírá, většinou, ze tří posledních článků.
                Zdravím tě a objímám Vendy, jsem ti vděčná, že si se mnou chodíš popovídat a s tebou je to vždycky pokec na úrovni člověka s člověkem, i když to není z očí do očí, je to hezké, je pravdou že z očí do očí člověk nemá tolik času na rozmyšlenou a mnohdy řekne i to co nechce a proto mnoho lidí dnes, dělá blog a ztrácí reálné přátele?

      2. Ještě, dívala jsem se na ten článek paní Gotterové, narazila na vyjímečný exemplář věčně nespokojené a hlavně, zlé ženské, protože tohle je vážně zlá ženská, zlá ve své podstatě, záškodnická a škodná, protože svými kecy dovede napáchat spoustu nepříjemností. Takové je nejlíp se vyhýbat, což na pracovišti jde hodně těžko, takže přinejmenším omezit kontakt na nejnutnější zdvořilé výměny požadavků a případně pozdrav. Taky jsem vyfasovala takovou faleš kolegyni, i když na tuto paní zdaleka nedosáhla, na rozdíl od ní moje kolegyně měla i světlé chvilky. 🙂

        1. Považuješ ten článek za nějakou mimořádnost, takových je mnóóógo.
          A ty rasistické, zlé názory, a provokující pózy převládající na mnoha fórech, nikdo je neodsoudí a jsem kárána za to, když mírnou formou odsoudím to, co odsouzeníhodné je, zdá se mě ta morálka převrácená a pokrytectví světem vládne, nebo nečtete to co já?

          1. No, ten článek samotný nepovažuji za mimořádnost, ale tu ženskou, o které píše, ano. A jestli je takových mnoho, nevím, osobně jsem takových mnoho nepotkala, nebo jsem byla tak blbá, že jsem to nepoznala.
            K rasistickým zlým názorům – tohle mnohdy vidívám v komentářích na Novinkách, ať je článek o čemkoliv, nakonec se najde nějaký blbec, který na píše, že za to může Kalousek (Klaus, Zeman, Topolánek), i kdyby se v článku jednalo o zatmění slunce, to jsem opravdu viděla. Takže, tohle jsou typičtí prudiči, zlí a nešťastní lidi, kteří se neumí dívat kolem sebe a otravují nejen sami sebe, ale i přilehlé okolí.
            Kolikrát jsem chtěla na jejich komentáře reagovat, ale nešlo to, protože po odkliknutí to vyžadovalo registraci a po otevření registrace mi to oznámilo, že registrace je nemožná, protože je přeplněno, nebo tak nějak. Když jsem to zkusila třikrát nebo čtyřikrát, pokaždé se stejným výsledkem, tak už jsem se na to vykašlala.
            A Novinky jsem přestala číst, nebo jsem to omezila na nakouknutí jednou za měsíc…
            Takže, dá se říct, nečtu to, co ty, vybírám si, co číst a co ne a svou dávku jedu si šlehnu jen čas od času… 🙂
            A není v tom ani tak snaha o pozitivní myšlení, v tomto případě spíš funguje pud sebezáchovy. Nemíním se zničit kvůli negativním výlevům někoho, koho jsem v životě neviděla a bohdá, neuvidím.

            1. A tak všichni krok za krokem, těm, co tu atmosféru tvoří ustoupíme, oni opanují svět a naši vůli tomu čelit? Zlhostejníme, obrníme se pancířem a oni nás převálcují. Novinky? Ne nechodím tam ale podobné čtu i když nechci a svět je jedu pln po okraj, za celý svůj život nic podobného neznám? I příroda se bouří proti lidem a ty myslíš že mlčeti zlato?

  2. nezatrpknout…vybavila se mi sv. Faustyna…často ji teď mám v rukou…Můj Ježíši, dej mi sílu snášet utrpení,aby se má ústa nekřivila, když piji z kalichu hořkosti. Ty sám mi pomoz, aby ti má oběť byla milá; ať ji nekazí má sebeláska. Ať Tě chválí všechno, co je ve mně, Pane: ubohost i síla.

    1. Děkuji milá paní Kejt za pokárání, musím si po sobě přečíst, co to vlastně hlásám, zamyslet se, jestli opravdu, jak píše avi, nevylévám s tou vaničkou i dítě a není-li mlčeti zlato? Víra, není-li oslyšena z vlastního nitra, není příkladem pro nikoho. Líbí se mně jak vlastním příkladem ukazujete křesťanský život, nejsem zdaleka tak dobrá křesťanka.
      Velice silně vnímám prázdné fráze skryté za takzvanou „pozitivní myšlenkou„ , která povšechně směřuje k sobectví, zamyslím se proč se jevím stále zatrpklejší bábou, máte pravdu. Také si seženu co sv. Faustina napsala a přečtu si, dá-li mě to trochu síly? Najít rovnováhu a nebýt tak přísná? Přeji pěkné nedělní odpoledne milá Kejt.

      1. Jen všeobecně dodám, na každý přihlášený gravatar, je to pro mě takové světélko, že si někdo snad „přišel přečíst„ můj článek, většinou si na ty lidi kliknu a jdu se podívat kdo a proč se o můj článek zajímá? Před 15ti minutami, někdo asi chtěl něco ze své produkce prodat, klikl si na třech článcích, před 20ti minutami dívenka z Čile, apelovala abych podpořila podpisem, jejich šestimilionovou petici proti nezaměstnanosti, před 3emi hodinami poděkovala, Liz z Francie, za můj komentář na její krásnou poesii, před 4mi, hodinami, odpověděla avi na můj komentář u sebe, před 7mi hodinami mně napsala paní Kejt ke konkrétní mé záležitosti, a před tím jsem se měla jít podívat někam do itálie na obrázky, je to veliké spektrum lidí, životů a zájmů, občas mě wordpress informuje, minulý týden o tisíci tří stech respondentů, kde vzít ten správný pohled na svět nevím, je to těžké a tak ho hledám?

  3. Hallo liebe Anna liebe Grüße und einen schönen Tag vielen Dank für das Video und deinen Kommentar,bin heute erst aus dem Krankehaus gekommen hatte eine Blassen O.P. ist aber soweit wieder alles gut,man kann nur hoffen das sowas nicht basiert ist nicht gut,hoffe dir geht es soweit gut was ich dir wünsche.Ein gutes Wochenende für dich und liebe Grüße von mir.Gislinde

    1. Ich bin sehr glücklich, im Krankenhaus zu bleiben, war gut, und ich glaube, dass Sie bald ganz gesund sein. Ich mich wirklich vermisst, nachdem Ihre schönen fotoprocházkách Natur, und ich freue mich, dass Sie relativ in Ordnung sind. Ich wünsche noch einen schönen Sonntag dort zu Hause zu umarmen, es ist das beste. Anna

  4. Aničko, krásně jsi vše zakončila, konec dobrý, všechno dobré. Já sice nemám takové negativní zkušenosti, ani pocity, ale jeden nikdy neví, co se ještě v životě může stát. Jednej tak, jak ti rozum a srdce velí a nedej se otrávit! Věřím, že už tě to nejhorší přešlo a už je zase dobře. Je to tak? Přeji krásný a klidní víkend, Aničko.

    1. Vím Libuško kam chodíš, tvé blogery. cz znám, vím co si píšete v komentářích, navzájem se pozitivně inspirujete k pochvalám a možná je to dobře pro tvou duševní rovnováhu? Hledám informace i v jiném spektru lidí a lidé jsou různí jak vidíš. Mě nemusí nic přecházet, nemá to na můj život vliv, stejně jako tvá písmenka nemají vliv na to, co si kdo myslí a my obě by jsme asi chtěly, něco sdělit? Ale asi je to umění, dát někomu impulz k tomu, aby se zamyslel?
      Děkuji za přání a také ti přeji, to stejné……….

  5. Jsi tedy hodně rozzuřená….
    Možná by ses měla držet dál od těch mladých, co se pořád vypisují o pozitivním myšlení, protože tě to zjevně obírá o spoustu, spoustu energie :-))
    Měla jsem teď období, kdy jsem řešila (a řeším – viz můj poslední článek) vztek. Proč mě některé věci dokáží tak děsně naštvat. Už jen to, že jsem před tím přestala utíkat, ale víc nad tím přemýšlela, mělo samonasírací efekt. Protože jsem přestala na chvíli pořádně cvičit ten svůj čchi-kung (ranní postoje mi dodávají spoustu energie), vnímala jsem, jak jdu rapidně s energií a tím i náladou a schopností tolerance dolů. Vnitřní naštvaní oproti pozitivnějšímu naladění je velký žrout energie… V takových chvílích bych se dalším vnitřněnaštvaným lidem raději hodně z dálky vyhýbala, protože je prostě nebudu schopná ve zdraví ustát. Nebo se s nimi pohádám, což nevede vůbec k ničemu, jen k hlubším ranám, křivdám atd. atd.
    Problém s pozitivním myšlením je hlavně ten, že v podání spousty lidí je hodně sobecký… a la když budu poztivně myslet, tak si všechno, co chci, přivolám. A tihle lidé také velmi rychle opouštějí nepohodlné vztahy, ačkoliv by je spíš měli skrze to pozitivní myšlení budovat. Jenže být v energeticky vysávajícím prostředí vyžaduje schopnost to vědomě ustát, být sám dost silný, což není vůbec jednoduché. Nebrat si věci osobně. A pak nebýt z toho negativního vyšťavený.
    Ono je ze všeho nejdůležitější najít dost vnitřní síly k tomu, aby člověk před tím negativním neutíkal do nějakého vysněného virtuálního pozitivního světa. Protože alespoň podle mě je úkolem člověka právě v tom negativním světě žít a proměňovat ho v pozitivnější. Ne z něj někam utéct.
    Ale abych nalezla tu vnitřní sílu, musím občas utéct před těmi, jejichž jednání nejsem schopná unést. A pak, později, když se cítím silnější v kramflecích, tam zas jít a vyzkoušet, jak moc jsem silná. Někdo je silnější, někdo méně. A někdo se otevře, rozdá… ale zaplatí za to svým vlastním zdravím… každá cesta je podle mě legitimní, každý jedná tak, jak nejlépe umí… a já doufám, že i ta mládež, která si zatím chce jen užívat pozitivně, také jednou prohlédne, a tu pozitivitu využije k tomu poslednímu kroku… k tomu postavit se negativitě uvnitř sebe i v celém světě. A pomáhat sobě i těm druhým. Rozhodně až tahle pozitivní generace tohle jednou udělá, tak jí to neublíží, jak té starší generaci, která se sama nechala z lásky vysát…

    1. I u mě čtené věci jsou často kriticky negativní a ráda bych je avi proměnila v humor tak, jak to někteří, mnou milovaní lidé umí, nebo uměli? Páni Werich a Šimek kriticky, propírali Český charakterový „potenciál„ lidské bezohlednosti, často i hlouposti a lidé se smáli, mít smysl pro humor a zasmát se i vlastní hlouposti, není dnes moc v módě, filozofování o vlastní jsoucnosti a braní se moc vážně přehlížím, jako družstevní lány ale když je toho příliš, tak je do toho vosího hnízda dobré píchnout.
      Také ty mě popichuješ, tím tvým Ťin, Ťan, Ťun…. učením? Jsi ale laskavý člověk a já ti to zase odpustím a dokonce mě motivuješ k tomu, abych se podívala a zamyslela, jestli to není něco, co by lidem opravdu mohlo pomoci být laskavější a přijímat každou etapu života jako svůj vlastní úděl a tak to i brát? Tvé stránky se přece jmenují, umění žít?

      Na seznamu, jsou jen ti pozitivní a budou jistě říkat mě se to netýká, já mám jen pozitivní zkušenosti s čímkoliv a kýmkoliv, kdyby si dali a dají ruku na srdce, zjistí že nemohou tento článek z morálních důvodů komentovat, odhalili by své nitro a to nikdo nedělá ?
      Říkám tomu lhát sám sobě, to já nemohu, neb lež je hřích?

      1. Já tě chápu… však mi dvě si nejsme tak vzdálené, jak to občas s diskuzí může vypadat 🙂 I já vlastně pranýřuju ty naše neduhy (chamtivost, netrpělivost, žití v iluzích, nevděčnost, strach, věčné přemýšlení), snažím se to dělat s humorem, ale na Wericha a spol. nemám 🙂 No a ty občas přijdeš, že bychom si měli užívat toho, co máme, a nefilozofovat :-))))) Jsem ráda, že tě občas motivuju se zamyslet… já se taky v našich diskuzích zamýšlím. Možná někdy až moc :-))
        Problém je, že nic není nikdy jen černobílé… ty se snažíš pranýřovat, poukazovat… oprávněně… ale s vodou vyléváš často i dítě. A tomu já se vždycky musím postavit :-)))) Aby to, co je napsané, mělo nějakou rovnováhu, a každý si tam mohl nalézt to, co je mu blízké. Ale nezapomínal i na tu druhou stránku, protože každý extrém je špatně. A tak je to i s pozitivním myšlením. Má to své plusy, ale i svá rizika.

        1. Víš proč tě mám ráda avi (jako blogera)? Proto, že spousta rádoby intelektuálních blogů u nás, mě dalo na vědomí, „co že tam dělám a co to vlastně plácám„ a někteří mají i tu pýchu, kritizovat moji nevzdělanost? Já jsem prostý člověk, vyjadřuji se po svém a ty mému, někdy sarkastickému pojetí hovoru rozumíš, víš jak na mě a nikdy jsi mě neurazila? Vždycky mám o čem s tebou mluvit, nezplodíš nikdy nezúčastněnou frázi.
          To vylévání dítěte souvisí asi s tím, že by jsi musela mít k dispozici i ty zdroje, to vlastně v článku říkám, že ty odkazy neposkytnu a svůj úsudek, ať si dělá každý podle své vlastní zkušenosti.
          Moc dobré a pozitivní zkušenosti nemám, poskytnu ti příklad. Dokud jsem byla zdravá, měla jsem na krku dvě babky, oběma zemřel muž, říkám babky ale ony nejsou o mnoho starší nežli já, jedna je již v LDNce s uříznutou nohou, tedy dnes, je má na krku můj muž, zase dvě, totiž mě a tu druhou z těch dvou ve vsi, dohromady jsme tři o které se nikdo nestará, vody nepodá, lásku nedodá a to mě bodá, mám hodně přátel v našem věku a každý má ve svém okolí podobné případy pro „psychiatra„ ? Nikdo z dnešních mladých neví, že to bývaly ženy čupr, o své děti, vnuky, dům a zahradu pečovaly, a dnes, potomci těch se kterými jsme tady soužili, musím říci, moc hezky, o nich, možná i o mě, říkají ta Jěžibaba z té rozdrbané chalupy, oni je dříve neznali, já ano? A já se alespoň písmenky zlobím na dnešní svět, neúcty ke stáří proto, že mě to brzy čeká také, až i můj, zatím čupr děda nebude moci? A kdyby jsi četla , to co já, čílila by jsi se také, doufám?

          Distanc k těmto věcem, je nalhávání si, že mě se to netýká, nechci o tom mluvit, a dávám na odiv jen pozitiva, je to smutné a pokrytecké? Jen Jinžurka, o komentář nad tebou občas napíše nějaký takový příběh a vlažná odezva, v podobě pár frází je výsledek a spíše odsudek, když stařičká paní pečuje o svého syna, nepracujícího opilce? Ji nikdo nepolitoval, nepomohl konkrétně, je, bylo všem líto psa, na kterého se dotyčný, po smrti své matky vykašlal. Byl to příběh pokračující v ději a letitý ale já, k Ježurce chodím tři roky a nejsem nezúčastněný pozorovatel? To bylo „blogové„ . Co myslíš avi?

          1. Zdá se, že ty sama bys uvítala, kdyby bylo na světě víc pozitivity… víc lásky a péče, méně odmítání. Já příliš na ty přepozitivnělé blogy a články, o kterých asi mluvíš, moc nenarážím. Podle mě je ale potřeba brát v úvahu, že ti lidé, kteří toto píší, žijí svůj život a své problémy, které se snaží nějak řešit. Nevidíme do jejich srdcí, do jejich myslí, vidíme jen střípek toho, co zveřejní. Možná oni sami by potřebovali onu lásku a péči, nemají již z čeho dávat, a proto tu pozitivitu hledají a čerpají z nich větší sílu. Já si nedovoluju vůbec nikoho soudit… a když to někdy udělám, pak se chytnu za hlavu, protože kdo jsi bez viny…
            Nemíchala bych dohromady podobné články se situacemi, které popisuješ… jsou to různé ppříběhy, různí lidé, různé důvody toho, proč ti lidé takoví jsou.
            Kdybych byla ve tvém věku a viděla to, co vidíš ty, určitě bych měla stejné pocity jako ty. Stejně jako kdybys ty byla v mém a zažívala to, co já, měla bys zase ty samé jako já. Jsou legitimní, jen je, alespoň podle mě, potřeba nepropadat jim a najít v sobě sílu nesoudit… ani lidi, ani situace, ani city. To je ale strašně těžké. Ale pokud to neuděláme, sežere nás to zaživa… 😦 A nikomu to neprospěje. Vyděšeného slabého slona pokřikem a moralizovaním ke kroku vpřed nepohneš 😦

            1. Napsala jsi dva naprosto protichůdné komentáře jeden názor odporuje náhledem na mě samou tomu druhému a ty, neanalyzuješ situace o nichž píši ale vlastně mě?
              Mám poslední dobou pocit, že nejsi jediná, koho vlastně moc nezajímá to, co říkám, ale spíše kdo jsem, kdo se chce podívat do mého nitra? To budeš muset to studium lidské psýchy ještě chvíli podstoupit, mě je totiž docela jedno, jestli se někomu jevím jako zlá, nebo hodná? Zajímá mě jen to, jestli si něco z mého žvanění tady, někdo vezme k srdci…………

              Je jisté že ze sta lidí, co za dvacet čtyři hodin přišli, si článek přečetlo jen pár, ale komentáře čtou a to je důležité. Takže vlastně ani ty, nemluvíš ke mě ale k těm lidem a to je to co chci a proč jsem ten blog, již dávno nezavřela?

              1. To bude tím, že já už dlouho nežiju v tom, že je třeba rozebírat situace, ale spíš to, jak je lidé vnímají (tedy i já) :-)) Že vše je hlavně o lidech a o jejich přístupu k situacím. Se situací nehneš, ale s přístupem – a to jen tím svým – ano. Nic jiného v podstatě nemá smysl, protože nad ničím jiným nemáš moc. Jen skrze sebe sama. To je má zkušenost 🙂 Už mě totiž přestalo bavit mlátit hlavou do zdí a ačkoliv to pořád vlastně dělám, už si aspoň nenalhávám, že je to k něčemu dobré. Věci se obvykle začali měnit až v okamžiku, když jsem změnila sama sebe. Pravidelně. Nejde o to, zda se jevíš hodná nebo zlá… co je dobro a zlo? Kdo to rozliší a kdy? Pro někoho hodná, pro jiného zlá… asi jako ta má učitelka angličtiny :-))))

                1. Chceš li mě naučit sebelásce, přišla jsi pozdě milá přítelkyně, nemohu se vystát, mrznou mě nohy Mrazíčku, puls mě vynechává, játra tvrdnou a mě samé také není zrovna dobře. Cha, chá, jak říká strýček Skrblík…….
                  Správně avi, začni sám u sebe a místo pozitivního myšlení, pozitivně konej a já můžu zavřít tenhle krám a věnovat se jen svým kytičkám.

                  1. Já bych to celé shrnula takto: nechceš se smířit s tím, že se na světě dějou všechny ty příšerné věci, které se dějou. A já se ti ani nedivím.

        2. Ta rizika jsou v čem? Myslíš v podpoře negativního myšlení? To si nemyslím, apelovat na svědomí je nebezpečné jen pro mou popularitu a ta pro mě není důležitá?

          1. Ne, já mluvila o plusech a mínusech pozitivního myšlení. Ta negativa jsou právě v tom, o čem ty sama píšeš. Sobectví, já se chci mít dobře a nejlépe na úkor těch druhých. Využívá se k další honbě za materiálními požitky, k podpoře vlastního ega, snaha nepřizpůsobovat se a „být sám sebou“ se převrací do netolerance, pošlapávání citů druhých lidí (proč bych měl brát ohledy, já budu říkat, co si myslím a cítím a ti druzí se s tím prostě musí nějak srovnat, asi to potřebují slyšet). Snaha vyhýbat se negativním emocím, negativním lidem, jejich kritizovaní, místo soucitu… to je další věc.
            Pozitivní myšlení by nemělo být o tom vyhýbat se tomu negativnímu, ale naopak jít přesně tam… s láskou, pochopením a soucitem. Ale to je sakra náročné. Spousta lidí na západě je dnes už hodně slabá… zvykla si na požitky, na pohodlný život. A vidina utrpení a stáří je děsí. Na druhou stranu já znám lidi, kteří hledají sílu a odvahu žít upřímně a s láskou. Znám lidi, pro které je soucit důležitý (tohle slovo léta hlavně v buddhistických kruzích, ta východní učení sem přinášejí právě to, co mladí už dnes nedokáží v křesťanství najít a není nutné řešit, čí je to vina, zda jich nebo církve. Prostě to tak je a nezbývá než se k tomu nějak postavit.) Naše tradice to není, ale jestli není jedno jaká tradice, hlavně když sem vnese to, co tu sakra chybí.
            Také musím říct, že ty mé zkušenosti jsou spíš ty pozitivní… narážím kolem sebe na lidi, kteří pomáhají (dvakrát mi cizí lidé vrátili, dokonce jednou až do domu, ztracenou peněženku), kteří přijímají, kteří se o starají o své staré rodiče, takže mohou v klidu dožít doma.
            Víš, měla jsem kdysi jednu známou, je to velmi negativně založená osůbka… má nejbližší kamarádka byla její příbuzná a nesnesly se. Snažila jsem se ji chápat, pomáhala jsem jí… ale ve chvíli, kdy začala kritizovat můj způsob výchovy párměsíčního miminka, tak jsem veškeré vztahy rázem utnula. Ocamcaď, pocamcaď. Měla jsem sílu chránit sebe, ale chránit ještě dítě ještě za cenu konfliktů, na to jsem už sílu neměla. Ta holčina ve své negativitě narážela na jednu negativní věc za druhou. Nikdy jsem nezažila tolik katastrof za celý život, tolik nepřejícných lidí, tolik šlendriánů, jako ona třeba za měsíc. Říkávala jsem jí, že možná je jejím úkolem prostě na ta negativa poukazovat a řešit je, protože spousta ostatních lidí je nevidí a řešit ani nebude, protože na to nemají povahu. Ale takhle naladění lidé musí brát v úvahu, že to, jak jsou naladěni, se jim vrací… a že negativní naladění nedělá organismu dobře…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s