Jsem ale ( angry with, pisses me off) děsně naštvaná, dá se to přeložit dvěma způsoby, jeden je sprostý ! Kam vejdu, všude jen jedna, ta pozitivní myšlenka a dokonce její podtext a pod jeho vlivem někdo píše a říká, pozor. „Povšimněte si starých lidí, nakloněných nad vaším miminkem v kočárku, oni, ti negativističtí dědci a báby, jsou vysavači pozitivní energie vaší a vašich dětiček„. Tedy dobře, proč každá ta pozitivně myslící, mladá hvězdička přijde a žádá, babi pohlídej, moje, třeba nemocné děti? My, staří upíři energie, by jsme se rádi ubránili nátlaku a řekli dej si ty děti kam chceš, nehodlám z nich „sát energii„ , ano mám jí málo, ty místo laskavého přístupu k mému stáří a místo pomoci, chceš abych ještě tu poslední kapku, vydala za tebe? Ano jsou mezidobí našeho života, kdy dáváme ze sebe spoustu energie a lásky, přijde ale čas, kdy vše, co jsme měli, jsme již dali. Jednou mě jedna blogerka napsala, jsem jako košatý strom, moje koruna se rozprostírá a potom uschnu a odejdu a já se zlobila. Ona zapomněla napsat za tím A, to B, které napsala jinde, které jsem také četla, „proč v tichosti neodejdou, svou nemohoucností a nemocí nám otravují život„. Ano dívat se do nitra některých lidí, bývá nebezpečné pro naši rovnováhu úsudku a stane se, že naše očekávání není-li naplněno a láska není opětována a vracena, zatrpkneme, jsme staří?
- prestaňte sa už konečne ponižovať – hovorí sa že nikto nieje dokonalý, ja sa ale skôr držím pravidla, všetci sme dokonalí. Skúste to aj vy 😉
- hľadajte na sebe pozitívne stránky – na začiatku nebudete možno schopný nájsť ani jednu, čím častejšie sa ale budete týmto zaoberať, tým viac pozitívnych stránok na sebe nájdete
- prestaňte sa už s každým porovnávať – držať sa tohoto bodu je dôležitejšie, ako si môžete uvedomovať. Preto začniťe ľudí vnímať takých akí sú, každý jeden sme tu pre niečo iné. Uvedomte si to a prekonajte vaše ego, ktoré miluje porovnávanie
- držte sa ďalej od ľudí, ktorí vás oberajú o energiu – niekedy to nemusí byť ľahké, snažte sa im odpustiť a choďte ďalej
- milujte život – všímajte si častejšie aj malé drobnosti, ktoré vás obklopujú. Aj taký strom vyzerá úplne inak, keď si ho začnete skutočne uvedomovať.
Moje rubrika, DNES JSEM ČETLA, je pro mě zatraceně provokující, rozbory stovek renomovaných, rádoby psychologů, psychoanalýzy a pitvy lidských niter, jsou odtrženy od reality běžného života, čte je a bere v potaz mnoho lidí a začnou sebevědomě spoléhat na ně a svou pýchu, bez Boha, řádu a povinnosti, Bohužel!Ano je i tady v tom článku mnoho pravd a ne všude, čtu takto tu „pozitivitu„ chápánu a podánu, čtyři body z pěti, bych docela akceptovala, mimo toho čtvrtého v pořadí a mnoha dalších podobných doporučení, která čtu na každém kroku, ta bych prakticky použila a řekla si, dobře miláčkové, „KAŠLU NA VÁS„ . Nedostanete ode mě již žádnou péči, ani lásku, peníze dám na své pohodlné stáří, odkáži na chudé v Africe a to hnu žlučí těm „obětavým„ padesátnicím, podobným těm mým, chlubícím se, jak je jejich děti a vnuci milují a ony je. Ano, odpustila jsem a jdu sobecky dál, neohlížím se do minulosti a přeji i vám stejné, sebestředné děti proto, že to, co vy radíte, se vám vrátí. Je to jeden článek za všechny co poslední dobou čtu, je jich všude habakuk, jestli se to dotkne jen pisatelky, není mně líto, není nám líto proto, že je nám tak radíno a tak si život podle dobrých rad zařídíme. Povinnosti, co jsme k vám mívali, nám brali mnoho energie, hodíme je za hlavu, ona je to totiž dvojsečná zbraň, vaše pravda je vznešená, ta naše je přízemní a negativní? Půjdeme tedy dál, zbytek života si radostně a bez závazků užijeme, budeme mít spoustu času a energie na vnímání krás přírody, sebe sama a konečně si tu krásu, bez povinností, začneme také sebestředně užívat. Ne, vy „mladí„ vy nekomentujte, mohli by jste si rozhodit své pozitivní myšlení.
Co to má takovou sílu, no hádejte, co je dnes nejsilnějším a nejpsanějším tématem? Pršelo v den, kdy jsem to psala, tedy pěkně, a celý den, tedy tady u nás, jak kde bylo, ve světě? Nevím, je těžké říci, byla jsem v Itálii, Francii, Rumunsku, na skok také, trošku té Americké „síly„ z které berou Čeští mladí, ty nesmysly a mě bere šlak, to jsem si užila, nebudu vám strkat pod nos konkrétnosti a odkazy na ně, neb ztratit popularitu, již tak nahnutou k pádu na dno popu světa? Nezariskuji tím, že bych vám sem vytvořila jakýsi anketní systém a zeptala se, jak to cítíte vy, nikdo popravdě neodpoví, já tedy, veskrze negativně, protože čeho je moc, toho je příliš? O čem že je tady řeč? O sezení na počítači a čtení článků, přečetla jsem jich hodně, všechny ty články o tom, jak je důležité se k životu postavit čelem, milovat ho k zbláznění, udělat možné i nemožné pro pohodu, své štěstí a užít si hlavně zábavu? Komentovala jsem jeden jediný a to ne negativně, byla jsem umírněná a ne tak moc zlá a upřímná, jak jindy bývám ale tady u mě, není a nikdy nebude, diskuse moderována a ani já, se nehodlám cenzurovat. Mě tedy lezly a lezou ty návody na bezmezně pozitivní vtah k čemukoliv a komukoliv krkem, protože čeho je moc, lehce se přejí a nakonec vám z toho může být i špatně od žaludku? O čem je tedy řeč, o síle pozitivního myšlení. Obrázek říká cosi o mém pocitu a tečka. Štěstí je velice křehká, lehounká a vzácná věc, nepřichází na zavolání…. Hej, počkej, tady jsem, jsem ti k disposici a makej, protože já tě chci a potřebuji k životu, to si tvrdě musíme zasloužit, velice se usilovat, vynaložit mnoho práce, potom, přijde chvilička radosti, štěstí a my…….. Jdeme dál, usilujeme se budujeme, sníme si a když se dostaví to vzácně darované, vážíme si ho proto, že jinak by zevšednělo, a potom by to již nebylo štěstí ale každodenní, rutinné, pachtění se za chimérou.
Anna : prostor 