K čemu nás zavazují

Hroby našich předků.
Ze kterého kolene jsem já ani nevím, moje „teta„ , snad ani tetou není, je to sestřenice mojí dávno zemřelé maminky a ve druhé světové válce udělala něco, co jí trápilo celý život. Dcera, jak se tam, na tom místě a v tu dobu říkalo kulaků, co je třeba je vyvézt na Sibiř, ano, chybělo jen několik dnů a stalo se. V jednom svém vyprávění jsem naznačila to, že mnoho našich rodinných příslušníků je roztroušeno po koutech světa, jež jsou nám daleké a cizí, jak ze strany mého manžela tak i z té mojí.
Tahle moje příbuzná se neozvala od té doby, co moje maminka již nežije a moc jsem toho o nich doma nikdy neslyšela, až nedávno a to v souvislosti s válkou, co hrozí na Ukrajině. Začátkem roku dala o sobě vědět s přáním, navštívit hroby našich předků a dát věci svého svědomí do pořádku. Moje babička, sestra její matky, je tam někde také pohřbena, zemřela při epidemii tyfu, jejich hroby jistě čas zahladil a srovnal s půdou, kterou milovali a po staletí zušlechťovali jako jedna velká rodina. Když v době války té druhé, světové, hrozba toho že budou vyvezeni na Sibiř dosáhla vrcholu tím, že jim to sdělil jejich dobrý známý, který to vyčetl ze seznamů na oblastním úřadu NKVD, byli již připraveni a moje rodina, která u nich žila proto, že dědeček byl Německou armádou donucen zbourat dům a seřezat sad, co vlastníma rukama postavil a zasadil, do poslední chvilky nic nevěděla. Dědeček, byl v tu dobu již těžce nemocný a můj strýc, jeho syn, byl na frontě ve Svobodově armádě. Tak tahle vzdálená „teta„ si přála se s námi, co ještě žijeme setkat a uspořádat své poslední záležitosti a proto, že se stále ještě nedozvěděla pravdu o tom, že je u nás jakási demokracie, chtěla to setkání uskutečnit ve Švýcarsku a tam dát do pořádku i finanční věci, ve spojitosti s Ukrajinskou zemí spojené. Snad si ani neuvědomovala jaký my žijeme život a jak jsou nám podobné záležitosti vzdálené a jak nejsme schopni jim ani porozumět? Zapoměla jsem podotknout, že žije v Paraguay a Česky již téměř neumí.
Já, starý a nemocný člověk, mám letět do Švýcarska a zařizovat transakce, na úpravu hrobů, pomníků a také lidí, tedy ještě žijících, snad potomků těch, kteří tenkrát pomohli, založit jakýsi fond? My, staří lidé, kteří jsme se již loňského roku rozhodli, žít již bez starostí a v klidu, bez zátěží z cest a pěkně v klidu si užít stáří? Dlouho jsme váhali i proto, že jsem dost nemocná a sil ubývá kvapem a znajíc poměry v jakých se tyto věci řeší na úřadech a ani v běžném životě, se to tady moc běžnou záležitostí nezdálo být, nejdříve mě to bylo k smíchu, když jsem si uvědomila, jak vše u nás chodí? No ale nakonec jsme se rozhodli, že když to dokáže paní ještě daleko starší nežli my, přiletí takovou dálku a je ochotna vše zafinancovat, byla by hanba se na všechno vykašlat a říci si, my chceme mít již klid a tak jsme řekli ano, poletíme.

Jak to bylo za války? KLIK 1
Válka je utrpení           KLIK 2
Vzpomínky svazují     KLIK 3
A žijící zavazují             KLIK 4
Varují a nabádají          KLIK 5

19 komentářů: „K čemu nás zavazují

  1. Je to zajímavá výzva k nečekané cestě, možná se ti bude líbit a pookřeješ, navíc se setkáš s nečekanou příbuznou, to je obohacení. Snad všehno vyjde dobře, i cesta, i setkání. Držím palce.

    1. Podle komentářů by jsi věděla, že jsem dávno zpátky Vendy, já to ale přehlédnu i když moje urýpaná pusa, tedy klábosnice si neodpustila podotknout? Obohacení, to jistě bylo a je, pro všechny zúčastněné a podle pošty, co mě dnes došla, mě přímo s..e, jaký jsem chcípáček a z té obrovité velkorysosti si nic neužívám, jsme ale stále ve spojení, jak jen jim čas dovoluje a já si užívám i to a jsem vděčna Bohu, že jsme si alespoň takto blízko, mně je již dobře jen doma a nemám sílu na takové zátěže.

      1. Nojo, to jsem si špatně všimla, ale s tím mám problém i v normálním životě, kolegyni pochválím nové nehty a ona mi řekne, že už je má čtrnáct dní. Jako svědek nějaké nehody bych byla úplně nemožná.
        Aspoň jste v kontaktu, jak vidím. Určitě bys ráda cestovala i dál, ale někdy to prostě nejde… A doma je taky hezky.

        1. Jsem ti vděčna, že ty moje kecy neřešíš. Zrovna jsem sedla k poště a jsem moc ráda, že se muž koncem týdne vrací, protože tady steskem „umírám„ a ty úvozovky lžou, jsem KO opravdu.

  2. Milá Aničko! Máš můj velký obdiv, když ses odhodlala do toho jít navzdory svým zdravotním potížím. Já bych si netroufla, ale jeden nikdy neví, co Tě zdvihne ze židle. Budu Ti moc držet palečky, abys všechno zvládla tak, jak je to správné a jak si to obě strany přejete. Hodně zdraví, Aničko!

    1. Děkuji Libuško. Nás samotné, ještě když žil můj tatínek, mnohokrát napadlo tam jet spolu s ním, maminka nežije dávno, on ale nechtěl, ty vzpomínky asi nebyly tak příjemné, jak jsem to cítila a cítím já. Často o tom čtu a vídám to v dokumentech, jak si lidé vytěsní z hlavy to, co je pro ně skoro nesnesitelné. A ani teď, tam již nepojedu. Nikdy jsem neměla a nemám prostředky na něco takového, teta je má, je ochotna je investovat a co jsme my ochotni v tom podniknout, je jen maličkost, co ještě můžeme za svého života udělat? Zdraví a mládí, je to co nemáme? Jinak, všechno jde, když člověk chce a ona ještě chce na tu Ukrajinu a to jsem tedy nezvládla?

      1. S těmi vzpomínkami máš svatou pravdu. A musíme udělat jen to, na co máme a co zvládneme, že? Jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.

        1. Já věřím Libuško, že to dopadne hlavně ve prospěch dobrých lidí dobře a to, že dostanou nějaké peníze bude pro ně jistě moc dobré, asi tam na růžích ustláno nemají a v této pro ně, tak nepředvídatelné době, jistě žijí v napětí a strachu, já si to umím představit.
          Nové náhrobky, to je jen věc technická a i ta dá někomu jistě práci a naději na výdělek a to asi také nebude zanedbatelné přispění pro pár lidí? Můj muž je v této věci šikovný poradce a na právní záležitosti, má teta těch poradců víc.
          Kdysi jsem se již s dvěma rodinami z místa kde žil můj tatínek a z dalšího, odkud je maminka snažila navázat kontakt, dvakrát jsme si formálně napsali a potom se již neozvali, měla jsem pocit, že se něčeho obávají a ani po dalších dvou dopisech neodpovídali, nedivím se, důvěra, je dnes vzácné zboží?

  3. Komentář asi netřeba, neboť jsem se zájmem četla úplně jiný druh storry, nežli teď člověk často čte,. Držím palce, aby tě tvé současné konání obohatilo, posilnilo a splnilo očekávaný výsledek. Je to něco, o čem se člověku obyčejně jenom zdá že viděl ve filmu či četl v knížce. Zajímavá zkušenost, a myslím, že ti i pomůže nemyslet na své problémy a zaktivovat svoje síly. Já to vidím na mé 98leté mamince, která má mnohem více sil a elánu nežli já o mnoho let mladší. Tak držím palce a jsem zvědavá na pokračování.

    1. Zrovna včera jsem četla tvůj příspěvek o srazu po padesáti letech, je to moc a moc vzácné setkání, srovnatelné s tím, co se děje mně Eliz. Tak málo se dnes dbá na tradice a tohle jsou krásné věci, co mohou v lidech obnovovat sounáležitost. Občas se dívám na diskuse na G+ a nevěřím vlastním smyslům, kam jsme dospěli v komunikaci? Pohled na svět jde nějakým divným směrem, zvolili jsme větev žití, která dává hodně planého ovoce a tak i já, si držím palce. Nedávno jsem shlédla diskusi s Agnieszkou Holland, která vyřkla všechno co cítím, lépe nežli já, děkuji za návštěvu a komentář a bude-li mít někdo zájem dávám odkaz :http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/moje/playlist

  4. Tak to máš za sebou Aničko, velký výlet a snad přijemné setkání s dávnými příbuznými. Vzala jsi na sebe dost složitý úkol, budu držet palce, aby jsi ho zvládla a měla při pátrání a zařizování i kus toho štěstí a nezbytného Božího požehnání a pomoci.

    1. Jsem ještě stále sama doma Jarko, akční okruh lidí, plní ještě program akční babičky, včetně mého muže, asi bych to ani neprezentovala, mít si s kým popovídat, děkuji ti za přání, je to posilující ale musím se přiznat, že tak, jak jsem to podala v článku, to vůbec není. Tahle teta je osmdesátiletý akční hrdina, kterému já nesahala ve třiceti ani po kotníky. Měla vše zařízeno a vykalkulováno předem a spíš jí šlo o to, se sejít s „rodinou„ a poznat nás a asi si nás tak trochu otipovat? Přežila svého manžela a svou jedinou dceru a mám stále větší pocit, že by se do Evropy ráda vrátila dožít. Kdybych nebyla tak na huntě, jistě bych se víc radovala a můj malý podíl na celé věci, bude takovou třešničkou na dortu. Dokonce mě teta začala léčit již v Curychu a vyhrožovala, že mě postaví na nohy? Jsem naprosto KO, krom hotelu a zahrady, jsem nic neviděla a nikde nebyla.

  5. To je chvályhodné, že jste se do toho pustili a splnili „tetě“ její přání. I když to asi nebylo jednoduché. A možná ani dál nebude. To se uvidí…

    1. Když Češi tam žijící, požádali naši elitu národa o pomoc a oni odpověděli, že není důvod jim pomáhat k návratu do Čech, bylo mě hanba a vzpomněla jsem si na své rodiče, jak opouštěli po válce své domovy, na maminku s malou sestrou, měsíce se trmácející v dobytčím vagonu, babičku, která se návratu do vlasti nedožila, zemřela na tyfus, těsně před odjezdem do Čech, prababičku, také cestou zemřelou na tyfus, ani nevíme kde je její hrob? Na tátu, bojujícího na Dukelském bojišti.
      Na manželova strýce v Chicagu, který celý život udržel Českou komunitu v Berwynu, staral se o Českou kulturu, přátelil se s Pepi Bicanem a pořádal sportovní utkání s naší fotbalovou elitou, zval České umělce, usiloval o České školy a kněze v kostele, Čechů tam bylo tisíce, žijících po generace, od světové krize až téměř doposud, i když úpadek těch nejmladších je zjevný, k Češství se hlásí již málokdo.
      My jako národ nejsme ochotni pomoci prosícím několika desítkám lidí, vrátit se a dožít v klidu a míru. Proto jsem souhlasila Sedmikrásko a avi, abych nebyla, jako oni? Pro své pohodlí, odmítla pomoci alespoň pár lidem, když jim někdo tu ruku chce podat a vrátit starý morální dluh? Bude to jistě taková, malá detektivní práce, zabývám se tím již nějakou dobu a výsledek je zatím sporný. Jak napsala avi, uvidíme, většinou jsou ti lidé dávno mrtví.

    1. I já jsem zvědavá, stará a pesimistická babka sedmikrásko. Bylo to krásné setkání, za účasti šikovného, mladého řidiče a právníka zároveň, máme štěstí, že v rodině takový je a pro všechny zúčastněné to nebylo trauma, jen pár podpisů a teď i my se budeme modlit, aby to nebyl proces na mnoho let, aby jsme se všichni, s pomocí Boží znovu za rok setkali a vše se ukončilo tak krásně, jak to probíhalo bez problémů tam? U nás tedy, tady v Česku, to asi již taková selanka v podobě dovolené nebude a vidím to na roky?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s