Vyprávění o jaru

Máj mám ráda, asi my všichni, rozkvétání je moje radost, když kytičky rostou, těším se na každý nový květ, ale když začnou kvést naplno, je to záplava radosti. Letos mám jednu novou  žlutou milion bells, je ještě maličká, mladá, ona se ale rozroste a bude krásná jako každé mládí, jako ty mé staré fialové a růžové (ono totiž vše musí dospět?),  k tomu, aby to k něčemu vypadalo. Ty co mám již čtyři roky a jejichž fotky jste již jistě viděli mnohokrát, jsou dospělé, žijí si a kvetou naplno. Je to taková moje alegorie života? Když zestárnou, přestávají být krásné a moc těžce se s nimi loučím, i když bych to měla udělat, ale ani můj tatínek to nedělal, slípky po mamince z piety nechával dožít, prý za zásluhy.

Vyprávění o máji a vyprávění o jaru u mě vždycky souvisí s květinami, mívali jsme jich doma záplavu po celý rok, to mám po tatínkovi, on kytičky miloval a já to zdědila geneticky po něm. Od časného jara do zámrzu u nás kvetlo spoustu květů a staral se o ně tatínek. Maminka byla praktická hospodyňka a pečovávala vždy spíše o to, co dá do hrnce a věřte nebo ne, nevzpomínám si, že by u nás v obchodě někdy prodávali zeleninu, nebo ovoce, nikdo by to nekoupil, všichni měli své? Ve městě jistě, kde by si to tam lidé vypěstovali ale i tam, to vždy všichni kupovali hlavně na trzích a ty bývaly ve středu a naše maminka, vždycinky měla co naložit tatínkovi na vozík k jeho kytičkám do trhu, přidala smetanu, pár hrudek krásně nazdobeného másla zabalila do pláténka, a utopila ve studené vodě. Přidala několik hrudek tvarohu, dary ze zahrady a dvora, třeba dva králíky, nebo kuřátka, když se jich dost vylíhlo, samozřejmě kedlubny, ředkvičky, salát, třešně, jahody, i s bramborami se spěchalo, aby začátkem června, naše, byly ty první a většinou byly. Okopávat a plít zahradu, mě moc nebavilo, raději jsem mívala sklízení a vždy jsem škemrala, ať mě tatínek vezme na trh, jako „dítě„ tehdy, jsem si kontakt s městskými lidmi neužila, škola, po ní práce doma a také jsem chtěla vědět, co městská děvčata nosí za šaty, jaké jsou moderní botky a mimo jiné, mě tatínek vždy něco koupil. Proč jsem dala dítě do úvozovek? Byly jsme my slečny dětmi, ještě v dnešním, jak se říká pubertálním věku ale tatínek, můj milovaný tenkrát a až navždy, splnil, co mě na očích viděl.

Vyprávím o kytičkách a moje hlava se vždy stáčí k minulosti. Převčírem pršelo u nás celý den, bouřka se proháněla krajem jako zběsilá a tak jsem jen po chvilkách sedla k počítači a trochu jsem brouzdala a přemýšlela, co bych vám ukázala pěkného, prošla jsem své oblíbené blogery, navštívila Hančinu : ČESKOU KRAJINU. Vždycky tam najdu, vzpomínky na dětství, Hance by to tak nepřipadalo, já si ale pamatuji tu dobu, kdy byl jiný pořádek ve všem, potom pominul a dnes se zase vrací, tedy jak v čem, ale že všechno zkrásnělo, o tom snad nikdo nepochybuje, ta krása naší země u Hanky je. U VENDY  si přečtu, co bych si měla přečíst, nebo případně vidět za film a také nějaké její místní postřehy mě zajímají.
Chodím se podívat i do ciziny, k mé věrné komentátorce :  Gislinde , u ní najdu také krásné kytičky poesii, a zajímavé cesty, dobře dokumentované spoustou pěkných fotek. Jistě nezapomenu na moje nejvěrnější, Jarušku a Libušku  Obě píší o životě a dokumentují to aktuálním, pěkným focením, určitě si na ně klikněte, každý ten odkaz vám otevře nové okno do života a jim všem, i vám chci otevřít okno, kam se ráda podívám i já, jsou to krásné fotky Gking-photo  .  Také nezapomenu na Osvalda  z Itálie, i když na něho odkazuji často, jeho politické problémy, co Italové řeší, jsou tak podobné našim. Potěšte se, se mnou, klikněte si, na ty modré odkazy a mějte pěkné dnešní, zítřejší, i vzpomínkové dny.

AHOJ-ANNA

18 komentářů: „Vyprávění o jaru

  1. Aničko, ty bys člověka dokázala dohnat k slzám. Tvoje povídání je tak krásné a dojemné, že mám opravdu na krajíčku. Úplně mě dostalo, jak píšeš o mém blogu. Ani nevíš, jakou mám radost, že ti moje fotky připomínají dětství. Na ostatní odkazy jsem si klikla, všude je něco zajímavého a pěkného.
    Mám stejný problém jako Jarka, taky se mi nezobrazily fotky, což mě moc mrzí! 😦
    Přeji ti zdraví a krásné dny plné sluníčka! ☼ Hanka

    1. Megapixelová fotka,
      je jak botka,
      co tě tlačí, zaonačí,
      prográmek jen malý,
      je mě zdrojem, také svodka.
      Prohlížeče různé zkusím,
      musím, svět streamu se mění,
      není denně posvícení,
      vždyť to přece znáš
      k mnohým chodíváš?
      když to nejde jednoduše,
      zanadávám já si z duše
      najdu si hned cestu jinou,
      víš proč, dnové nějak rychle plynou,
      když zůstanu chvilku stát,
      stojím napořád.
      Sdílení je Hanko móda,
      na worpressu, smysl všeho,
      kompilace, spolupráce?
      Autor, to je voják v poli,
      bez toho je ztracen.
      Nic jsem neřekla, jen……
      Co bys neznala,
      ty slzy, to jsi přehnala?

      Také tě Hanko zdravím, hezkou neděli. Anna

      1. hezky jsi mi to napsala, Aničko, jenže na to mi chybí trpělivost, já potřebuju všechno hned!
        Slzy jsem nepřehnala, možná jsem byla zrovna nějak naměkko, víš?!

  2. Einen lieben Gruß liebe Anna schöne Blumenbilder und ja die Menschen zerstören alles es ist schlimm, ich wünsche dir einen guten Feiertag und ein gutes und sonniges Wochenende.Liebe Grüße von mir Gislinde

  3. Aničko napsala jsi pěkné povídání o jaru a květinách a určitě ho doplnila krásnými obrázky, jenže já mám mezi odstavci jen velké proluky a v nich nic. 😦 Nevím, čím to je, ale chyba bude někde na straně máho počítače.
    My jsme nikdy zahrádku neměli, ale moje maminka vždycky pěstovala spoustu pokojových kytek i v paneláku a vždycky jí pěkně rostou a prospívají. Vzpomínám si na vysokánskou „monsteru“, která už se začala nebezpečně naklánět pod stropem. Taťka k ní, na mamčinu žádost, přinesl z venku pořádný suchý pevný klacek, který zapíchl do květináče a kytku k němu přivázal. No a ten klacek mamince do roka obrašil a zazelenal se. Prostě kdo umí, ten umí a kdo neumí (já), ten čumí. 😉

    1. Ne, nepovažuji to za nějakou újmu, moje kytky znáš a netřeba je vidět stokrát a nic nového prakticky nevyhrabu, mimo tedy starých fotek (nejaktuálnější loňské). Jinak vyjdu maximálně před dům. Dočetla jsem se, že mnoho z vás blogerek dojíždí na XPčkách a to je asi ten problém a bude se to neaktualizací zhoršovat, jsem na tom podobně, mám Visty a ty jsou také na pokraji konce?
      Tvůj tatínek je jako můj muž, ten také vsadil do země jednou po velikonocích pomlázku a ona vyrostla, sice po deseti letech změnila názor na život a odešla ale dokud žila byl to exponát? My starší lidé máme na tu přírodu víc času a i k ní máme blíž asi proto Jaruško, že již tak často nevycházíme z domu? V paneláku jsem měla také kytky, tedy jen nenáročné pokojovky, byt nemáme šest let ale kytky odtam, mám stále a narostly tady do závratných, neúnosných rozměrů a my na ně již nemáme sílu, z toho vyplývá, že tam, se jim moc nedařilo? Hezký večer.

  4. Nádherný příspěvek plný krásných kytiček. I já jsem mívala na zahradě kytky, ale nemám na moji babičku, ta bývala přebornice, jí kvetlo snad všechno. Teď v bytovce mi to chybí, ale o to víc si vážím chvilek, kdy čirou náhodou mohu jít na procházku a smím vyfotit nějaké krásné rostliny. Příroda mě nabíjí.

    1. Naše zahrady jsou padesát kilometrů daleko Amelie a také se nám před lety změnil způsob života. Když jsme odcházeli do důchodu, udělali jsme špatné rozhodnutí, ne jen že ho my, nemůžeme zvrátit ale ani naši mladí o to nestojí? Na náš statek, o kterém občas napíši, přestáváme jezdit, nemáme již sílu a ani chuť a není nikdo kdo by pokračovat v té práci, ona je to dost dřina?

      Moc tě zdravím Amelie, děkuji ti za tvé návštěvy u mě na blogu, potěší to.

  5. Aničko, kytičky máš tedy opravdu nádherné, když jsem viděla fotky tvé zahrady, připadala bych si tam jako v ráji. Škoda, že to neuvidím „naživo“, to musí být potěšení. Mám také ráda kytičky, i když je mám jen doma v květináčích. My měli doma malé políčko, kde kytky nebyly, jen samé věci do hrnce, jak jsi psala o mamince. A taky stromy. Hodně stromů, výborné ovoce, ono to má úplně jinou chuť, když se to utrhne ze stromu, nebo koupí v obchodě. Na to moc ráda vzpomínám. A děkuji ti, že se ti líbí i u mne, u Jarušky to znám a na ostatní se taky podívám. U nás nic moc nepršelo, jen v noci na včerejšek a na dnešek. Ale teď drobně začalo. Krásný den, milá Aničko, i s těmi tvými kytičkami. Určitě je také tak chválíš jako já ty své.

    1. Chválit, to se musí, ony ty potvůrky si na to potrpí, jsou jako lidé, vím to dávno, že jakmile v jejich přítomnosti mluvím o nich negativně, hned se to projeví? Nedávno jsem muži říkala že monsteru musíme někam přemístit, že všude překáží a hned jí zašly tři listy, ten největší má sto dvacet centimetrů a opravdu nevím kam s tím?
      A s chválením to mám asi jako každý, přivádí mě do rozpaků ale v podstatě je příjemné a moc za něj děkuji.
      Počasí je vděčné téma jako život sám, bez toho ošklivého, by to krásné nebylo tak oceněno?
      Naše zahrady Libuško, jsou jako my sami, nikdo nepečuje a ony stárnou a odcházejí. Mívali jsme šest stromů blum, žluté červené a modré, pomalu by měly dozrávat a nikde je neuvidíš a neochutnáš, s takovou chutí, bych se do takové zakousla a nejsou, i my tady jednou nebudeme a něco skleníkového ti mladí dovezou ze Španělska, třeba banány? Ne?

      1. Člověk si často uvědomí, JAK je to krásné, až když to vidí…. do té doby má vlastně dojem, že mu nic moc neschází. Což se týká květin, ale i pobytu v lesích, nebo vlastních rajčat a jiného ovoce a zeleniny. Přesně tak, není nad čerstvě utržené rajče apod….

        1. Ano, je to takový předsudek, když víš jak co má chutnat, když to nevíš, je to celkem fuk avi? I já zapomínám na vůni pravých malin nebo jahod z lesa a na šťávu z nich za studena vykapanou, nic jiného, žádný procentuálně napsaný podíl na etiketě a barvičky? Brzy přijde doba, kdy nikdo nebude vědět, jak co má správně chutnat a bude to celkem fuk, protože to bude norma pro život?

      2. Ano, Aničko, bohužel to tak asi bude. Taky to nevidím růžově, že by mladí pěstovali něco na zahradě, když si to mohou koupit. A až tak ta kytička vnímá, když o ní mluvíš? Myslíš, že by jí ty listy jinak neopadaly? To je opravdu zajímavé. Krásné dny, Aničko, s těmi tvými nádhernými kytičkami.

        1. Jistě nemyslíme ani jedna, na nějaké rajče za oknem? Na orné půdě se betonuje ale i to by se dalo pochopit, výroba a nadvýroba je potřebou doby, myslím tím zemědělství jako takové a jeho úpadek všeobecně? Na co my například, potřebujeme Španělská rajčata, trhaná za zelena, převážená tisíce kilometrů, uměle udržovaná při životě chemií a dozrávaná také chemicky?
          Nemocní lidé, alergické děti, to vše jsou následky nezdravého jídla, balení do plastů plných alergenů a zase to souvisí s tím jak je u nás degradována práce a její smysl. Takzvaní trhovci, co nakoupí v supermarketech a zboží vydávají za zdravé ekologické? To je naprostý morální úpadek, našla jsem si statistiku České obchodní inspekce, tady vám dám odkaz: http://vysledkykontrol.cz/
          Kde si každý může vyhledat jakékoliv kontrolované zboží a výsledky těch konktrol, co vše je závadné a co jíme a spotřebováváme, je napováženou a to, jak jsme k tomu neteční, je jistě každého osobní věc?

          Libuško, příroda je naší součástí a my její a kdo ji zná a žije s ní, vlastně v symbioze, jako já po větší část života, pozná brzy že je živá, stejně jako my lidé a podle toho by se k ní měl každý chovat.

  6. Ciao, Anna. I fiori con i loro colori sono la gioia degli occhi ma riescono anche a rasserenare gli animi. Un forte abbraccio, cara amica e l’augurio di una buona giornata.Osv.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s