Konečně jsem venku z kola.

Jako děti jsme si hráli hru, a při ní se říkalo, „AŤ JE TO TEN, NEBO TEN, MUSÍ z KOLA VEN„
Jestlipak to ještě někdo zná, jak se ta hra jmenovala? Míč  a školka, hráli jsme to tlučení o zeď s míčem celé hodiny, sklíčko v ruce a hodit ho na nakresleného panáka a potom skákat figury, nebo pouhý kus gumy do klobouku z maminčiny skříňky na šití nebo šňůrka, nám stačily k radosti, přebírání se tomu říkalo a nejtěžší figura byla voda. Děti si dnes hrají jinak a my dospělí také, já si „hraji„ na internetu, nepovažuji to za žádnou vážnou záležitost ale zjišťuji, že stále častěji se dívám kolikátá jsem v řebříčku a v poslední době vypadávám z té stovky nejlepších WordPressáků tak často, že před měsícem mě ta zlatá, otevřená brána sekla přes palici tak, že jsem s tím chtěla seknout já, vidíte nesekla, čeho je to známka, že jsem závislák a již to není hra, je to k vzteku a mám ho sama na sebe, nejsem na stará kolena jako malý harant? Zarputile si hrát a mít zlost, že si se mnou nikdo ty hry nehraje? Včera jsem zase vyletěla a kašlu na to, už se tam nepodívám kdyby trakaře padaly a basta.

Včera to řešila avi, psala jsem jí že sklony tedy mám.
Nikdy ale neřeším to, že by bylo třeba si něco odříct, jo jistě, mě se to blábolí, když prakticky řečeno, nic nemusím, ke vzteku mladších generací nic nedělám, spím si jak dlouho chci, neřeším nic jiného nežli slevy v supermaáarketech, smrdím ve veřejné dopravě a mám to za pár.
гифки-магазин-1219890
Závislost je asi tvrdý oříšek pro mladé, co mají život před sebou, mně to jistě může být putna a také to na tu chvíli nestojí za to se něco odnaučit a naučit se něco nového a tak, to své zatím neřeším. Třeba vstát ráno do práce, to bude dneska problém pro mnohé, i když se již nevstává v půl páté jako za našich mladých let a spát se slepicemi se také nechodí, závisláctví na televizi, já chorobný nespavec, cítím i tady na té naší samotě, modře zářící okna, v jednu, když jdu spát, i v pět, kdy jdu čůrat, jsou jasným znakem. Kafíčko, ta zrada na lidu českém, tak to nemám, dokud jsem chodila do práce, bylo to, to první co člověk na chodbách cítil po příjezdu a potom ještě několikrát za ten den, ne, nepropadla jsem a ani alkoholu neholduji, po obědě máme s mužem jedno pivo na půl a můj muž potom jedno k svačině. nákupní droga pro mě není, nesnáším to přímo fyzicky, takže vyplývá z toho jediné, seknout s počítačem z okna na silnici, abych se zbavila té jedné, prrrrr ještě kouřím………

20 komentářů: „Konečně jsem venku z kola.

  1. Ty všechno moc prožíváš, Aničko. Mně vůbec nenapadne sledovat, kolik mám na blogu návštěv. Možná je to chyba, jenže beru věci tak, jak jsou. Na internetu nejsem úplně závislá, popravdě je mi milejší četba. Bez internetu a blogování se obejdu, i když to tak možná nevypadá, ale bez četby ne. Beru to hlavně jako odreagování od stále narůstajících starostí.

    1. To si nerozumíme s principu Hanko. Já když vypadnu, tak mě nečte nikdo, to je jako když smažu blog, ty když vypadneš? A jde to vůbec na tom vašem blogu cz ? Pokud ano, tak vy se držíte nad vodou vzájemnými návštěvami, když přijdeš, přijdu, tady to tak nefunguje Hanko. A o tom, že je ti to jedno? Tak to nejsi upřímná a to nemám ráda, mluvili jsme o tom již jednou v souvislosti s tvými sladkými stránkami? Já také peču, i dvakrát týdně, jistě bych mohla vyfotit a dát sem recepty a kolik nás takových potom bude? Blog je blog a dělám ho proto, aby na něj někdo chodil, buďto číst, nebo se dívat na fotky, nebo si opsat recept, nebo kouknout se jak to má někdo doma zařízené a TAK DÁLE…. Zkusila jsi si prověřit si „přátelství„ , ctitelky a ctitele tím, že tam měsíc nevkročíš? Bude ti jedno když nikdo nepřijde? Řečičky viď Hanko? Všichni to děláme proto, aby někdo přišel !!! A téma? Ty ho máš dáno, já ho pokaždé hledám a ať je jakékoliv, chci, aby se o tom mluvilo a teď a tady, jsi na tématu „počítače a internet„ ? Tématicky píši vlastně o tom Italském pánovi, co ke mě pár let chodí, na jehož odkaz si nikdo neklikne proto, že u nás to není vžité, na wordpressu je sdílení principiálně věcí cti a hrdosti, když někdo odkazuje na mojí stránku, někde v Kanadě, můžu se blahem počůrat, vy se bojíte, aby vám někdo, něco neukradl? Já se dmu? Nedávno jsem se mohla pochlubit, že mám tisíc následovníků, na to jsem dost pyšná, to jsou takové ty obrázky u hvězdičky a nasbírat tisíc lidí z celého světa, tak to musíš žvanit a žvanit, tak se mě nediv, prosím, já sázím i na ty řeči, co tady spolu vedeme zdánlivě bezúčelně? Chci být první a basta.

  2. Aničko, nevadí! Já jsem tedy v těchto věcech daleko nad věcí, ani by mne nenapadlo sledovat, na kolikátém místě jsem na nějakém pomyslném žebříčku. Když nejde o život, … já jsem ráda, když si můžu „pokecat“ se svými milými přítelkyněmi skrze blog, s některými i emailem, ráda si přečtu, co koho trápí nebo baví, ale že bych z toho dělala závěry, to mne ani nenapadlo, věříš? Taky si myslím, že nejsem typický závislák, protože mám-li jinou práci nebo návštěvu, tak mi fakt nevadí, že nezapnu PC. Beru to jako zábavu, něco se dozvím a tak. Zkus to taky tak a moc prosím, neházej PC z okna! To by bylo škoda, kde bychom našli tak krásné obrázky a vtipné povídání? Krásný zbytek neděle, Aničko!

    1. Tematicky s tebou souzním?
      Seznam neznám, ale jistě, v tomto místě,
      o pozici ve wordpressu, každý den se celá třesu,
      dám mu přednost, nechám práci prací, ne,
      není to pro legraci, já to žeru, o prvenství,
      nejím, nespím, se dnes a denně peru?

      To s tím vtipným povídáním, to jsi mě dostala Libuško, to je moje jediná snaha a můj životní cíl, být vtipná, jen tomu něco chybí, aby jste se všichni smáli.

      V neděli v podvečer, je tu snahou mojí,
      aby nikdo nebrečel, ať se rány hojí,
      ať se vrány rojí, kytky kvetou, slunce svítí,
      blogerů je jako kvítí, ať uvíznou v síti.

  3. █▀█ █▀ █▀█░░ █▀█▀█ █▀▀▀▀░▄▀▀▄▀▀▄
    █▀▀ █▀ █▀▄░░░░ █░░ █▀▀▀░░▀▄CIAO▄▀
    ▀░░ ▀▀ ▀░▀░░░░ ▀░░ ▀▀▀▀▀░░░▀▄ BY NANCY

  4. Zaujala mě ta stovka na wordpresu, co to značí? Jakože když nejsi v nejlepší skupině s významným počtem návštěv a přečtených článků, tak nejsi atraktivní? To je nějaká klubová záležitost?
    Jinak, co se týká závislostí, taky bych jich pár našla. Ale co, říkám si, však když nejde o život, jde o ….

    1. Chodíte ke mě vy děvčata, co tvoříte jakýsi rozhovor se mnou a já nejsem nespokojena, jen to konstatuji, aby řeč nestála. I vy máte něco podobného na blogu cz: http://blog.cz/zebricky/nejnavstevovanejsi .
      Wordpressáci mají tohle: http://botd.wordpress.com/top-posts/?lang=cs
      Já se také kouknu k některým vašim blogerkám a mnohé jsou opravdu dobré, tedy samozřejmě vy děvčata jste, moje a jste nejlepší, to abych pořád nebyla jen baba kritická? Doufám že si užíváte sváteční dny volna v pohodě, já mám tyhle světské svátky na háku? I když osvobození, je i vzpomínka na tatínka i on bojoval za svobodu a Svobodu.

  5. No vidíš to a zrovna můj předposlední článek byl o tom, jak jsme se při prohlížení fotek do té minulosti vraceli a jaké to bylo bezvadné odpoledne. Vím, že v tomto citátě je to myšleno trochu jinak, ale tu minulost bych stejně nechtěla tak úplně zapomenout. 😉 Ovšem ta poslední věta citátu, je skvělááá i když často velmi bolestně proveditelná…

    1. Doprčic, zapomněla jsem kliknout na slůvko „Odpovědět“ a vyrobila nový komentář, který jakoby s ničím nesouvisí. 😦

    2. Kdo čte a já tedy všechno a poctivě, ten si souvislost Jaruško najde? Ono vždycky něco souvisí s tím dalším a citát je odezvou na jinou událost a také nadějí že to ten dotyčný čte, někdy jsou ty naděje liché a mladí o tu naši nostalgii nestojí, to jsou moje pocity, které nějak spojím do myšlenky? Které nakonec, ani já nerozumím ale s tou poslední větou a tím, co jsi napsala jsi se přesně trefila, je to bolestné.

    1. Přeji šťastnou cestu a i já tobě, hodně zdraví, ano, dnes byl krásný teplý den a já jsem chvilku pracovala na zahradě.

  6. A to já ti to klidně olikuju… což u mě znamená „Pěkný článek, nemám co říct“, nebo „Pěkný článek, nemám zrovna čas ho komentovat“ 🙂 Často dávám liky a to hlavně proto, že a) prostě někdy se mi článek líbí, ale nemám k němu co říct, nebo nevím, co říct b) protože z vlastní zkušenosti vím, že je to taková příjemná zpětná vazba. Hurá, někomu se to líbí 🙂 Nečekám, že přijdeš ke mně a budeš likovat zase u mě 🙂 Dávám a nečekám nic na oplátku :-)))

    1. No proto tě tady dávám za vzor, děvče zlaté, může mě být ukraden ten, co to odkliká a nepřečte si ani čárku ( že se tomu říká lik), no to ti díky, zase moje PC sebevědomí kleslo o něco níž k nule? Ty alespoň čteš ty moje bláboly ale také mě někdy vytočíš, zlob se avi, já nešišlám ani na maličké děti a prudím tím lidi daleko víc, nežli ty mě tím, že ke mě nechodíš? Jde o kontinuitu rozhovorů, ona ale nikde nenastává, když tak, nějaká forma, jakoby Chatu, protože já dávám přednost komentářům, před článkem, tématem samým, a to ty, ve čtečce prostě nenajdeš, no nedělej si z toho hlavu, ona žádná kontinuita rozhovorů, mimo světlé výjimky, stejně nevzniká ani jinak, protože se nediskutuje ale vkládá se nějaká ta fráze, tedy nechci házet všechny do jednoho pytle? Že by se někdo dokonce vyjádři k názoru někoho jiného, to už bych opravdu asi chtěla moc? A když tak pozoruji své pappenheimské, budu asi končit ne proto, že bych chtěla, ale z musu, pomalu není nikdo k diskusi, čím jsem si to vysloužila bych moc ráda věděla. Trochu humoru? I když ten můj sarkastický nesnese asi každý?

      Admin Šaman
      *Uživatel:*
      Vypnul se mi počítač. Volám admina. Přichází admin, těžce vzdychne, něco si mumlá pod nos, asi 10krát se otáčí na mé židli, kopne do počítače a ten se zapíná. Znovu si těžce povzdychne, stále mumlá a odchází. On je prostě šaman! Je to bůh.

      *Admin:*
      Zavolali mě k uživateli. Ten idiot se pořád točil na židli, až se mu na ni namotal kabel ze zásuvky. Tiše nadávám, rozmotávám kabel, odkopávám počítač co nejdál pod stůl, aby to zase nenamotal a zapínám ho, nadávám, odcházím. Je to blb.

      Přijde programátor ke kámošovi (taky programátor) a hned ve dveřích vidí, že chudák sedí u stolu, všechny prsty na klávesnici a zkouší nohou vytáhnout šňůru ze zásuvky. „Co se děje?“
      „Ale stáhl jsem si ňákej program a když jsem ho pustil tak se vypsalo: ‚Zmáčkni současně deset libovolných kláves a uvidíš supr obrázky ženských.‘ Tak jsem ty klávesy zmáčkl a objevilo se: ‚Teď pusť jedinou z nich a zformátuju ti disky!'“

      Potká starší paní na ulici plačícího chlapečka.
      „Co se ti stalo?“ ptá se ho.
      „Já jsem se ztratííííl.“
      „No to nic,“ chlácholí ho. „A svoji adresu znáš?“
      „Znám. Franta zavináč volny tečka cezet.“

      Jaký je rozdíl mezi Windows a naší vládou?
      Žádný – všichni doufají, že příští verze bude stabilní.

      Superpočítač stál na konci montážní linky supertovárny. Zrovna k němu přišla exkurze. Manažer přistoupil k počítači, aby předvedl malou ukázku.
      „Tohle je Superpočítač. Dá vám inteligentní a správnou odpověď na jakoukoliv otázku, kterou mu položíte.“
      Jeden chytrák – v každé skupině nějaký je – vystoupil z řady a do mikrofonu Superpočítače povídá: „Kde je můj otec?“
      Ozvalo se hučení a cvakání, zablikala světýlka a vyskočila kartička s nápisem: „Rybaří na Otavě.“
      Chlápek se začne smát: „Hahaha, to byl chyták. Můj otec je už deset let po smrti!“
      Manažer neztratí hlavu a povídá: „Je mi líto, že nejste spokojen s odpovědí, ale víte, že počítače jsou velmi přesné. Zkuste svůj dotaz zformulovat jinak.“
      Chytrák to zkusil: „Kde je manžel mé matky?“
      Počítač zase zablikal, zacvakal a vypadla kartička s textem: „Mrtvý. A tvůj otec pořád rybaří na Otavě.“

      Víte, jaké byly tři největší katastrofy v dějinách lidstva?
      Hirošima 45, Černobyl 86 a Windows 95.

      Víte, jaký je rozdíl mezi Microsoft Windows a pijavicí ?
      Dost podstatný: Zatímco jedno je parazit pijící krev, to druhé je vodní červ.

      „Synku, mrkni se, jak je venku…“
      „Už to hledám… http://pocasí.seznam.cz

      Počítačového maniaka srazí auto. On se postaví a povídá:
      „Nevadí, mám ješte dva životy.“

      Víte, jak se liší Windows a Tamagochi? Windows chcípnou, i když se o ně staráte…

    2. A to já ano milá avi, čekám lásku, radost, štěstí a to všechno na oplátku, jsem natolik sebevědomá, že si myslím, že jsem v životě hodně dávala a chtěla bych dostat trochu zpátky, teď, když nemám a nemohu již dávat? A to, asi si domyslíš nemluvím o blogu ale o životě? Hezky si užij ty krásné májové dny, blog není zajíc, neuteče, ani středobod světa a až se ti bude chtít, přijď, budu se těšit.

      S tím likováním, to mně jednou budeš muset vysvětlit, já opravdu neznám jeho funkci jinak, nežli jako odkaz a u mnohých to, tu funkci, když si klikneš neplní, nemají to ošetřeno, ani ty ne? Lehce si to ověříš, když klikneš na svůj a potom na můj Gravatar

      1. Já vím, já jsem to kdysi zkoušela, ale nepřišla jsem na to, jak ten odkaz zprovoznit a nechtělo se mi s tím moc dlouho hrát, tak jsem to nechala prostě být. Pokud by chtěl někdo na mé stránky z těch tvých, může skrz komentář. Tak to používám prostě podobně jako tlačítko like na FB: líbí se mi to natolik, že to chci dát najevo, ale nemám k tomu, co říct.

  7. Na Izera jsem se podívala a musím s radostí konstatovat, že takto závislá na počítači nejsem. Poslední dobou opadává i mé nadšení pro blogování. Když jsem začínala, přidávala jsem články každý den a když náhodou ráno zlobilo připojení, byla jsem celá nervózní z představy, že mi něco uniká. Teď se musím přiznat, že se mi někdy nechce ani ten noťásek zapínat a když pak vidím v mailu sloupec nepřečtených nových článků, tak mě někdy napadá, že mě čaká hodně „práce“ a to už je asi něco špatně, protože blogování by měla být radost a ne práce. Dost jsem s novými příspěvky polevila, ale rušit blog nechci. Ráda jezdím na výlety, ráda fotím a ráda se pak o své zážitky podělím. Navíc jsem díky blogování poznala spoustu prima lidí (i když jen virtuálně) a bylo by mi za nimi časem určitě smutno. 🙂
    To video s tou paní s košíkem je skvělé, docela by mě zajímalo, co se jí asi tak honilo v hlavě. 😉

    1. Chtěla jsem to říci nějak humorně, ono je to ale, tak nějak trpké? Já zase Jaruško čekala že najdu lidi co si chtějí o něčem popovídat. Dneska jsem měla v poště, z druhé strany světa pěkný citát od někoho, kdo se mnou dlouho korespondoval a kam jsem také přestala postupem času chodit, mě prostě ten styl půjčka za oplátku nesedí, když někam jdu číst, nebo se podívat jak jde život, tak proto že mě ten člověk zajímá a chci mu něco říct ale ne každý má co a vlastně i na co odpovědět a forma, jakou se to děje, je fraška. Nejlepší bloger a diskutér, je v poslední době Avi a tak má blogování vypadat, lidé s toho udělali cosi divného, ne tedy všichni, podobného fejsbůku a možná je nejlepší přidávat jen třeba nějakou hvězdičku* koukni byla jsem tady, koukej mě přijít něco napsat? A na wordpressu se to děje, dneska ten gravatar nikam nedám a tak ho také nedostanu a šmitec!
      ten citát je tedy bomba a nesedí na mě, já jsem věrný korespondent a po čase si dokonce k některým lidem utvořím opravdový vztah.

      PŘELOŽENO: Nikdy se nevracej do minulosti, protože to zabíjí tvůj drahocenný čas. Příběhy se neopakují, lidé se nemění. Nikdy nikoho nečekej. Nestůj na místě. Jdi jen vpřed, neohlížej se. Lidé,kteří jsou ti souzeni tě doženou nebo budou kráčet stejným směrem. Nech lidi odejít: pokud se vrátí-patří k tobě, pokud ne-ani nikdy nepatřili…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s