Nejsem, nebo ano?

Ale asi ano, věk na to mám, vzhled také, jsem tchyně a kdo ví co ještě?
Č  a  r  d  ě  j  n  i  c  e  ?  ?  ?


Slavit to tedy nebudu, kdysi bych byla pro nějakou tu legraci, ušít vnučce mundůr, špičatý klobouk a jít si opéci buřtíky k velkému ohni, dnes si vytrhnu své tři chlupy s bradavice a hezky tiše schovám do truhly své čarodějnické proprietky, aby je nikdo nenašel a eventuálně nechtěl, někomu přičarovat to, co se koupit nedá?  I u nás se oslavovalo, velká vatra, ohňostroj, stany, pivo teklo proudem, já tam neletěla, musela bych je vyhnat uklidit ten svinčík kolem vsi a bylo by po legraci. 

ODKAZ

30

Nevěřím na kartářky, obzvláště ty televizní, za sedmdesát za minutu, věštění z koule, nadpřirozené, nevysvětlitelné jevy, prognózy konce světa a přesto se tím velice dobře a ráda bavím. Jsem milovník všemožných záhad, scifi filmů, Däniken a Souček, jsou mí koně od dob, kdy jsem ještě byla nerozumným mládím omámena a každá blbost mě dokázala nadchnout, ne že by se můj rozum posunul, dnes k nějakému rozkvětu, spíše naopak. 
 Když nemohu spát, pustím si jednu čarodějku Marcelu Košanovou a chvilku se vydržím na ni dívat, Jak ona podle tónu hlasu dokáže dokonale tipnout, s kým mluví a co má do té naivní hlavičky vložit, je to psycholog par exscellence, jednou jí volala paní, podle řeči i já jsem si tipla jaká a říká, muž mě odjel na cesty a jsem bez peněz, co mám dělat? Mohla jsem se protrhnout smíchy, při její odpovědi, jděte do práce, váš muž bude sedět dlouho. „Čarodějky„ jsou a bývaly chytré ženy, svou inteligencí i ve středověku přesahovaly průměr, rozuměly bylinám a těm i já věřím, úžívám je a o jejich účincích nepochybuji, že by ty holky, co je to dobře živí, opravdu četli z karet váš osud, o tom si nechte zdát, pro to je neupalovali na hranici, důvod byl jinde, oni se báli, jejich zdravého selského rozumu, tak ho s důvěrou používejme, nevěřme blbostem, spoléhejme na svůj rozum, na své ruce, věřme svému srdci a pečujme o svou duši.

 

Reklamy

32 thoughts on “Nejsem, nebo ano?

  1. Napsala jsi to moc pěkně, Aničko, není k tomu skoro co dodat. Z pálení čarodějnic jsem už dávno vyrostla, mělo pro mě půvab kdysi dávno, teď dávám přednost počítači. 😉
    Čarodějnické procesy byly děs a hrůza, stačilo mi jen vidět film „Kladivo na čarodějnice“.
    Co se týká novodobých kartářek a věštkyň, ty jdou úplně mimo mě.

    1. Pravdu díš Hanko, mnoho věcí mě také míjí a na počítači sedím již pár hodin (deset), počítám, bilancuji a tancuji jako čertík v krabičce, že bych zavolala kartářce, ať za mě vyřeší, kdo by mohl za mě ty papíry udělat? Nemám čas se nadchnout pro blbosti i když, dneska jsem té lidské, pracovní, (kdo nezažil, neví) řešila tolik, že bych byla za každou radu vděčna.

      Podnikatel pracuje jen po telefonu a zapomíná že je již doma?

      Manželé leží v posteli.

      Manželka najednou slyší manžela:
      „Co kdybysme si zašukali?“
      Ospale mu odpoví:
      „Bolí mě zase hlava a jsem unavená“.
      …Manžel na to:
      „Spi, já telefonuju sekretářce…!“

  2. Končím debatu avi, dávám ti za pravdu v tom uchování si, klidu duše, já švestky, hrušky a jablka dát dohromady neumím a nechci, neměním své postoje k víře v Boha.

    Číně nic nepřinesla ani poučka z taoismu: („Moudrý muž vyprazdňuje jejich (lidu) srdce, (jako sídlo vášní a emocí) a naplňuje jejich mysl (V doslovném překladu břicho, to je ale v čínské mytologii nositelem mysli (ducha) – zpevňuje jejich kosti a zbavuje lid vášní“) …….. Nakonci té poučky je něco o moudrém vládci? Já ti přidám, Českou verzi vymývání hlav: plné břicho, prázdná hlava, nebo Římskou: Chléb a hry? Já mám v hlavě jen, Ježíše Krista a jeho spravedlivé zákony. Přečetla jsem si u tebe, že jsi snad navštívila Srí lanku, viděla jsi tu bídu, bídu Indie nezměnil ani moudrý Gándhí, dokud žil a učil ano? Tibet, schramstla Čína jako malinu a tvůj Taoismus, tam vládne v podobě plného břicha a prázdných hlav, jak shledal i náš politik ve svém postoji k Číně?

    1. Ježíš Kristus nás nabádal, ať milujeme své nepřátele, nastavíme druhou tvář, nebo nás varoval, že vidíme třísku v oku druhého, ale břevno v tom našem ne.
      Ježíš Kristus nemá nic společného s hony na čarodějnice stejně jako Lao-c nemá nic společného s Čínou. Bohužel křesťanství, ani taoismus nikde nevládne a nikdy neskutečně nevládli… to by bylo na světě jinak. Přála bych si takového vládce, který by dokázal uspokojit lidské potřeby, aby lidé nemuseli ze strachu či žádostivosti dumat nad tím, jak si přijít na své a myslet na hlouposti, místo aby s láskou žili a dávali. Jenže nic takového tady ještě dlouho mít nebudeme. Prostě proto, že je velmi těžké dostát nárokům JK i Lao-c, nemluvě o tom, že dosah toho, co žádají, ani nechápeme…. 😦

      1. Ty si nech svůj taoismus a já zůstanu křesťankou avi. Mě jistě na svou víru nepředěláš, ani použitím citátů z bible vytržených s kontextu, je to tvá marná snaha, já tě nenabádám, jít vypíchnout oči tomu, kdo s tebou nesouhlasí, právě naopak? Kreacionisté, scientisté, a narcisté, všichni něco hlásají, já ale zůstanu u svého křesťanství a o moje oči neměj obavu, já ta břevna vidím i přes to své v mém oku.

        1. No jo, ale problém je v tom, že v mých očích je taoismus, křesťanství, ale třeba i buddhismus v PODSTATě stejný… pro všechny je základem láska a soucit a z teprve z nich vycházející čin, který je činem Božím, taa, nebo energie. Tak jaképak předělávání 🙂 Ptala jsem se tě, jaké pojetí víry, mezi těmi všemi křes´tanskými pojetími máš ty, ale neodpověděla jsi mi. Nebo jsem to alespoň nechápala 🙂 Jednu ale věc chápu, kterou chceš asi říct… ten rozdíl mezi Východem a Západem co se ekonomické i politické spravedlnosti týká. To máš jistě pravdu. Kdysi jsem se svým školitelem na religionistice mluvila o rozdílném přístupu Východu a Západu, o tom, že svět je rozdělen na dvě části – jednu dravější, individualističtější, akčnější a druhou kolektivističtější, tradičnější, podrobivější. Odráží se to ve výchově dětí, v politice, v prosperitě atd. POdle mě mají oba tyto směry své klady a zápory, každý se vydal svým směrem, rozvinul některé věci k dokonalosti, ale zároveň právě skrze dokonalost těch věcí ustrnul buď ekonomicky, nebo duchovně. Kdyby se vzájemně učili (a že se už globalizačně učí) a kdyby se učili ku prospěchu věci, světu by to jen prospělo. A to neznamená, že musíme převzít víru těch druhých. To znamená jen jedno: vnímat, že se naše víry zas tak moc neliší, že co se liší, je způsob, jak jsme ji uplatnili vzhledem k převládající kultuře. O tradičních hodnotách, úctě, rodině, ohleduplnosti, která je na Východě běžná, si u nás v Evropě třeba můžeme nechat jen zdát.

          1. U nás v Evropě, nechci být cynická, umírá jakákoliv víra na úbytě a to je ten hlavní problém. Upřednostňuje se VÍRA V SEBE. Nevím jestli je ten nabízený obraz světa objektivní, cesty tam, již nepodniknu abych se přesvědčila, mám ale pocit, že jsi pod vlivem iluze? Nejmladší generace inklinují k západní kultuře a ještě navíc mají pohled na ni pokřivený. Mám přátele kteří cestují hodně a své zážitky sdílíme i o místech kam již nikdy nepojedu, nebo nepoletím, mám dost dobrý přehled, třeba o té Číně, Indii, Jižní Americe a pošeptám ti avi do ouška a tajně, že se svým „guru„ učitelem, jsi mimo realitu. Víš co bych já považovala za projev křesťanské lásky, kdyby dcery občas umyly mámě okna a vypraly koberce?

            1. To o té mladší generaci máš pravdu, slyšela jsem třeba dost o japonské posedlosti mládeže značkovými výrobky. To je právě ten povzdech, že se neučí ku prospěchu. Já tam žila před lety, ale i v tom 2004 na Srí Lance byly vztahy v oné srílanské rodině na hony vzdálené těm našim. O pubertě tam snad neslyšeli. Ale ta hora srovnávacích výzkumů přístupů k výchově dětí je současná a stále ještě je tam velký rozdíl. Vietnamské rodiny tady u nás, to je téma samo o sobě… jak to ta mladší generace bude mít, je otázka.

              1. Vietnam? To by mě zajímalo, jejich dnešní mentalita je mě záhadou, víru, tady u nás nepraktikují žádnou, já jen vím, že změna je radikální. Velice dobře si pamatuji dobu, kdy k nám bylo importováno tisíce Vietnamských lidiček na práci, jako „otroci„ , odtrhli je od rodin, tradic a chtěli je anektovat do naší společnosti, po staletí Britské nadvlády, hrůzách komunismu, amerického teroru, po třech generacích se jim to daří, z lidí pracovitých, milých úslužných, jsou z nich drzí spratci, toužící nemít šikmé oči a podobat se těm našim mariánkařům. Tak to totiž dopadá, když jeden, druhému „nabízí„ , pro něho, netradiční kulturu, ať je to v rámci vír celého světa, vesmíru blízkého i vzdáleného a přilehlých galaxií. každý má právo mít to své, žít si v tom, já mu to neberu, také to ale, netoužím mít?

                1. Když budu mít cestu kolem univerzity, oskenuju ti články z učebnice multikulturní výchovy o Vietnamcích tady, včetně jejich víry tady a mezigeneračních a mezikulturních problémech.
                  Krásný příběh toho, kam vede přesouvání cizí víry někam jinam, je třeba islám. Na druhou stranu ti budu stále vnucovat svou esencialistickou představu o tom, jak třeba přínosné je převzít si osobně z islámu například modlitbu pětkrát denně. Nebo ostatně i křesťanští mniši, nebo židé mají své pravidelné časté modlitby. Najednou zjišťuju, jak mi to 1x týdně (nebo tady na Moravě chodí i každý den někteří) na připomenutí si toho, co je zásadní, přijde strašně málo….
                  Ne tedy, že bych tě hnala na kobereček :,-) ale tu PODSTATU toho. 5x denně se zastavit a naladit se.

                  1. Když to potřebuji, zastavím se a mohu to udělat i pětkrát denně, modlím se i při vaření polévky, moje mysl se při modlitbě vznáší a děda říká, že takovou polévku neumí nikdo na světě, kde Bůh hospodaří, tam se dobře daří, tak, jen ať se muslim modlí a můj i jeho Bůh ať nám všem dopřeje lásku a toleranci.

            2. Toužíš po praktických projevech lásky a máš pravdu. Činy a víra by měly jít ruku v ruce. Ale v naší diskuzi nejde o to, zda jsme nebo nejsme mimo realitu, můj „guru“ jak ho nazýváš (což mi přijde legrační, je to prostě zkušenější člověk, který mi nezištně radí a pomáhá najít si tu mou vlastní cestu, prostě jen proto, že mu záleží na štěstí druhých lidí … a tak by to mělo být… co víc chceš ještě nazvat láskou? :-)) nechodí a neříká „Věř, že na Východě je vše nejlepší.“ Řeč s ním není o Východu, ale zbavení se sobectví, nástroj je jen nástroj 🙂 A věř mi, čchi-kung na to funguje velmi dobře. Nevnucuju ho jiným, jen hovořím o své zkušenosti a osvětluju to, nač mohou mít jiní zkreslené představy. Diskuze mezi námi dvěma je o tom, že člověka pokouší sobectví a že činy by měly vycházet z lásky. To říkáme my obě. Takže mně stále nedochází, v čem je spor??? :-))

  3. Čarodky ufoukly jako včerejší vítr a zase jsem nikde nebyla. Koště jsem nezprovoznila, ani čarodějnický řidičák na koště nenašla. Ale mám ho, mám!
    Jinak to beru jen jako zábavu. To, co bylo, nechám minulosti, čarodějnické procesy byly kruté, ale nechám je minulosti, čarodějnice dneška mě taky míjejí, takové ty věštkyně z televize, jak píšeš, to jsou čuprholky s velkým instinktem a výborně proškolenou psychologií.
    I když, mojí mamce jednou hádala cikánka a řekla jí pár věcí, které vědět nemohla, třeba že je vdova (myslím že tipla, i jak dlouho), kolik má dětí a jaké a že ji šíleně bolí rameno. A to rameno jí přeléčila, snad přiložením rukou, už si to nepamatuji. Nicméně, mámu od té doby rameno bolet přestalo, a je mi fuk, jestli to byla nějaká energie nebo sugesce. Jenže to může být jedna z tisíce. A vůbec, co můžeme vědět o tom, jak funguje lidský mozek, jak moc velké vnímání můžeme získat? Nebo je všechno vepsáno ve tváři a v dlaních? I to se může stát. Ale pak nechápu, jak na dálku může někdo říct, jak se věci mají. A trefit se. Odhad? Fakt se dá takhle odhadnout podle hlasu, který je notabene telefonem zkreslený? Nebo vážně existuje nějaké vnímání? Těžko říct…
    Každopádně, přeji hezký májový víkend. I když podle prognóz má být studený a probrečený. (Rovná se, propršený)

    1. Napsala jsi to perfektně, víme že nic nevíme a Ježíš řekl Lazare vstaň, ne, já nesoudím, noó snažím se neházet do jednoho pytle a dar, jistě mohou mít i lidé, dát někomu dar, například zdraví, štěstí, klidu, je moc dobrá věc, za dar, jak jistě víš, se neplatí?
      Máj, můj milovaný měsíc všech krás, ať je nebe jako šmolka, nebo lijavec, moje kytičky se probouzejí, moje tělo tak trošku, možná budu zítra tancovat, což přeji i tobě a všem, do toho krásného M Á J E.

  4. Vidíš, Aničko, já nikdy ani neviděla na vlastní oči pálení čarodějnic, natož si to nějak užila. Jako legraci to beru, ale také nevěřím na ta „kouzla“ kartářek a podobných předpovědí. Já se toho spíš bojím, protože jsou labilnější lidé a pak čekají, kdy to přijde. Ale mně ani nic neříkají sci-fi filmy, nevím proč, na ně nekoukám. A tak mi ani ten dnešní den nic neříká.

    1. Jak ty mě mluvíš z duše Libuško, nemáme každý vnitřní klapku soudnosti a já tyto věci považuji za velice nebezpečné, zeptat se kartářky, jestli se mám rozvést, nebo prodat dům a čekat, že ona ten osud ovlivní? Já říkám jen, ach jo, co vše se u nás komercializuje, a lidé ??? Nevkládají do svých rukou naděje a do rukou Božích nezvratné věci, chtějí obelhat sami sebe.

      1. Přesně tak, já si také nedovedu představit, jak by mi mohla kartářka za takové otázky odpovídat. Přece o tom se musím rozhodovat sama a někdy se ani neví jak, že? Já to také vkládám do rukou Božích, to s tebou plně souhlasím. Krásný den, Aničko! U nás už začíná pršet a hezky se ochladilo.

        1. Neschopnost se rozhodnout Libuško, je dnešní problém, mám jej já, ty ale i ostatní lidé, rozhodneme-li se špatně, toužíme po pomoci a radě, když ji nenajdeme v tom nejbližším kruhu, hledáme nějaký širší, kamarádky, právníky, banky, „blogy„ tam hledáme oporu přátelskou, finanční, morální a tělesnou u lékařů , když nevíme kudy, kam, přijdou ke slovu praktiky??? Rozumným lidem směšné a nelogické.

          Počasí, co ho ovlivní jeden kopec, je zvláštní úkaz Libuško, dneska se to sjednotilo a ošklivo je tu i tam, na tu vodu ale čeká země a chleba (řepka) cha chá cha…………

    1. Tu krásnou čarodějku fotil někdy v letech minulých, můj vnuk, ochotně mu pózovala, máme těch fotek víc, děti rostou rychle, dnes to bude slečna čarodějná? Ani já jsem neznávala tento „svátek„ my za mlada jsme stavěli máje, někde v minulosti o tom píši. Také ti přeji krásný MÁJ. ANNA

  5. U nás se bohužel čarodky moc nepálily… a upřímně řečeno vlastně upalování čarodějnic moc nechápu… to jako oslavujeme to, jak se upalovalo za čarodějnictví???? Copak nikomu nepřijde zvláštní strkat loutku čarodějnice na hranici a podpalovat a koukat se jak hoří??? Já kdysi dávno četla Kladivo na čarodějnice… nějak tuhle tradici asi nedokážu brát s dostatečným odstupem…
    Tak si říkám, že jsem vlastně ráda, že letos ty čarodějnice asi nevyjdou… protože jinak ty tanečky a kostýmy atd. jsou docela fajn….
    Co se těch různých kartářů apod. týká… to máš v zásadě pravdu. Velmi často jsou to jen dobří psychologové. A takové ty new age hrátky, takové ty čarodějnické esoterické srandičky mi nejsou vůbec blízké… asi na to nemám dost silnou ženskou energii :-)))) Ale pokud to někomu pomáhá… 🙂
    Sama totiž mohu říct, že když je nejhůř, sahám po tarotových kartách a hledám odpovědi. Tam nezjistíš budoucnost, ale kolikrát zjišťuješ s údivem věci, které by tě vůbec nenapadly… jde o jiný úhel pohledu a ten se vždycky cení. Musím říct, že mi to vždycky hodně pomohlo. Podobně jsem si hrála s astrologií (ne jít za astrologem, ale sám se to učit a sám hledat)… a i tam jsem si našla věci, které mi pomohly. Můj masér mi zase vyprávěl o tom, jak měl období kyvadélek, dokud se neposunul dál a nezjistil, že to už pro něj není ono. Ale v tom daném období mu to hodně pomáhalo… a možná mu to i pomohlo se posunout dál.
    Jen by u těchto magických praktik, podle mě, člověk neměl ustrnout… no, ale když to někomu pomůže…

    1. To že v první větě říkáš zápor (slovíčko bohužel) a v další nastíníš tu hrůzu středověkých metod, jak zotročit mysl lidí nějakým prostředkem? Tedy, i tvé rozepsání následných praktik, mně opět napovídá něco o tvém tápání, to spektrum je tak široké, že ti opět musím říci, nevíš co jsi a kam jdeš?
      Zábava, je jedna věc a brát tyto věci vážně, je věc druhá, ne-li na pováženou? Jak já se v tobě nevyznám? A to si o sobě myslím, že jsem znalec lidí? Máš to těžké avi, ty by jsi chtěla věřit v Boha a zároveň podat ruku „ďáblu„ a nemyslím to jen obrazně? Můžeš si říci, kašlu na tu babu bigotní, ona ale ctí jistá pravidla, o kterých, vy mladší nemáte ani ponětí. Buď jsem křesťan, VĚŘÍM V BOHA, a jsou věci, mě zapovězené ( nevěra, rozvod, potrat, krádež, lež, čarodějnictví, vražda, podvod, soužití bez požehnání, život bez křtu, atd………) nebo jsem něcista, tedy věřím si v co chci a nejsem křesťan? Říká se, že nevědomost hříchu nečiní, ale také neomlouvá. Tím ustrnutím myslíš rozvíjení jistých praktik? K čemu by měly sloužit? Obohacovat lidský život? O co, docela mě zajímá tvůj názor, Já nechválila čarodějnictví, já konstatovala stupně rozvoje rozumu, tedy chceš-li, od středověku po dnešek, za ten dnešní návrat ke středověkým nesmyslům a to, že ještě dnes někdo něčemu takovému může podléhat a svůj život stavět na blbostech, (stejný vymývač mozků je například reklama) ?

      1. To bohužel se týkalo minulosti… za mého dětství, když jsem vlastně nechápala, oč jde, a brala to jako zábavu, jsem se neměla moc kde takto bavit. V našem městečku se totiž jakákoliv záminka k zábavě cenila, jinak tam bylo pusto a prázdno… lidé se scházejí jen na posvícení.
        Dnes to chápu, nicméně loni jsme na čarodějnicích s dcerou a tchýní byly. Bylo to takové podivné. Snažila jsem se vnímat jen tu zábavu… naštěstí tam nikdo nikoho neupaloval, jak se to někde dělá. Letos jsme nebyly.
        Co se těch praktik týká… nesnažila bych se hledat u kartářky odpovědi na to, zda se rozvést nebo ne, čekat, jak ona to přeluští… a nechat se tou odpovědí ovlivnit. Sebenaplňující předpověď je určitě dost častá. Podobně s astrologií. Hodně lidí to tak dělá a to určitě není dobré. Ptát se na budoucnost, čekat, že za mě karty něco vyřeší, to, pravda, s vírou nemá nic společného.
        Co dělám já, že se ptám, proč je něco tak či onak, která cesta je ta nejlepší, je to jako by ses obracela k Bohu, ale odpověď hledáš v té symbolice karet… a hledáš to tam ty sama, ne někdo za tebe… takže je to svého druhu modlitba, když ti pořádně nefunguje vnitřní vedení, symbolika pomůže. Odkrývá různé vrstvy a důvody, věci, které by tě nenapadly a často dojde k takovému tomu AHA efektu, nebo, jak to popisoval Ignác z Loyoly, tomu vnitřnímu pocitu, že tohle je to správné.
        To neustrnutí jsem myslela tak, že by člověk u těchto praktik neměl zůstat… že by se měl naučit hledat uvnitř sebe bez pomoci pomůcek a tak, jak ty říkáš, odevzdávat některé věci tam, kam patří.

        1. Jsem moc ráda avi, že si bez různých postranních úmyslů říkáme své pocity, je to vzácné a velice mě těší, že se necítíš nikdy dotčena, vážím si toho, rozhovory jsou k tomu, aby si lidé porozuměli a když spolu mluví, nakonec dojdou k jednotě myšlenek a to je moc hezký pocit, za který ti děkuji. Vždycky se snažím oslovit svou myšlenkou víc lidí, moc lidí ochotných k jakékoliv debatě nenacházím, vždycky přemýšlím proč? Ignáce z Loyoly nečtu, asi se podívám na jeho práce, mám tady desítky knih po tatínkovi, dával mě je po přečtení a forma byla: povinná četba, jako ve škole? To je ten důvod opomíjení. Dobrou noc děvče, hezky se vyspi.

          1. Nemívám ve zvyku se cítit dotčená, dokud se alespoň nevynasnažím vyjasnit stanoviska… často je to všechno jen nedorozumění 🙂 Navíc z Tvé strany nevnímám pohrdání, ale spíš zájem, to je všechno mnohem snazší 🙂
            Je to zvláštní, také zjišťuju, že spousta lidí nechce moc debatovat… možná se o některých tématech debatuje výrazně hůř než o oblečení :-)))))))))) Ale doufám, že to neznamená, že je nic jiného nezajímá… já o tom, upřímně řečeno, velmi pochybuju. Jen nahlédnout do větších hloubek nebývá bez následků 🙂
            S čímž souvisí (a i s tou naší debatou) debata, kterou jsem ve stejnou dobu vedla se svým čchi-kungovým učitelem… řešila jsem s ním nějaký svůj problém a on mi položil otázku. Odpověděla jsem, ale on reagoval, že jsem na ni stále neodpověděla. Tak jsem odpověděla znovu, stejná reakce. Nakonec jsem to vzdala, požádala o víc času, nebo ať mi odpoví sám, že je to pro mě tedy těžké… a on sice neodpověděl, ale poslal mi anglický citát, volně přeloženo „odevzdávám se mimo strach a naději “ (ve smyslu takového toho nepřijetí, připoutanosti a touhy po něčem lepším na té vnější úrovni)“…
            Příznačné pro naši debatu, že???
            A to můj učitel jde východní cestou, silně ovlivněnou tibetským buddhismem…
            Já jsem přesvědčená, že někde v hloubi je úplně jedno, kterou cestou člověk jde, pokud míří tím stejným směrem…. k tomu samému cíli…
            Je zajímavé, že s upřímnými, opravdu věřícími křesťany, upřímnými muslimy a upřímnými dzogčchenisty aj. jsem vždycky cítila velmi zvláštní spříznění 🙂

            1. Sedla jsem si, že odpovím a mé zlato boubelaté na mě volá, „nedáme si kafe, mám na něj chuť„ , letím, ještě se vrátím…….

            2. I tohle tvé téma, stejně jako to u tebe, je na dlouhý a vyčerpávající, ne-li spor, tedy rozhovor. Naše hlavička a comp v ní, využitý z velice malého procenta, hledá a hledá nějaký smysl života, tápe ve vědách ale i v nesmyslech a třídí. Třídí podle sounáležitosti, spřízněnosti podobně smýšlejících a buď nachází, nebo ne a to se týká sekt, církví, sborů, blogů a podobně. To všechno jsou věcí, možná, „světského zaměření„ . Víra s tím nemá co dělat, prostředek jak najít spříznění stejně myslících a přátelsky nakloněných tomu, co se líbí mě, vše ostatní zavrhovat? Vidím to stále častěji, komunisti na to měli velice případné heslo, „kdo nejde s námi, jde proti nám„ . Já tomu říkám sobecká netolerance, mám ji já, ty, oni, jak z toho?

              1. To je 🙂 Tak jen pár příspěvků do diskuze 🙂
                – fakt, že „rovný k rovnému si sedá“ na základě vnitřního naladění je asi běžné… otázka je, jaké to naladění je a zda je vnímavé, otevřené a tolerantní i k těm druhým naladěním, pokud nejsou vysloveně destruktivní.
                – otázka víry mě zajímá… víra může zahrnovat i víru v učení církve a Bible, záleží na výkladu toho, co to víra znamená, a ostatně i na výkladu učení církve a Bible – protestannti s katolíky se v tom taky asi zrovna moc neshodnou. Pravoslavní, co si pamatuju, ti jsou někde ještě o dost jinde. A jaké víře mluvíš ty? Já, když mluvím o víře, mluvím právě o té důvěře v to, že jsou věci tak, jak mají být. Že ta síla, která za tím vším je, ví velmi dobře, proč je to tak, jak to je a bránit se tomu, bát se toho, nebo toužit po tom, aby to bylo jinak, nemá smysl. Víra sama umožní té síle, aby mohla změnit to, co se nám možná nelíbí a co ani objektivně neodpovídá tomu, jak by to „mělo“ být, kdyby bylo vše ideální. Snažit se tomu bránit a hledat způsoby, jak to změnit, většinou vede jen k dalšímu sobeckému zašmodrchávání situace – protože to chceme měnit podle našich představ a ne podle představ té Síly.

                1. Tak to ani náhodou avi, Bůh má protivníka a to v nás samých, seděli bychom pěkně v RÁJI, být poslušní a netoužit po tom Božském daru, tedy po poznání, já vím, je to nadneseně, jinak to ale podat neumím a zlo je tak silný protivník, v nás samých, že sedět a čekat na dobro, je nezodpovědné a sobecké? Již jsme se na tohle téma dohadovali. Škoda že jsi to nenapsala včera, doporučila bych ti Habrmanův mlýn, stejných skutečných příběhů o dobru a zlu je mnoho, jeden se žil i v naší vesnici, vyvraždili tam spoustu nevinných lidí, byla jsem dítě, ale celý můj život o tom všichni věděli své, o Ploštině také a mnoho let mlčeli, Srbsko, Somálsko, Uganda, Ukrajina před hodinou a ty chceš říci že si v klídečku počkáš na štěstí Boží lásky a co ti co trpí, když jim „nepomůžeš„ , všichni se zlu musíme vzepřít, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, neubližovat slabým a pomáhat. Tvé představy neznám avi, nic a nikdy není ideální a my můžeme změnit mnohé od sebe sama, svých blízkých, dětí a ovlivnit i mínění ve svém nejbližším okolí tím, že zlo nepustíme ke slovu.

                  1. Kdo mluvil o tom, že máme sedět a čekat, až nám dobro přiletí pod nos??? :-)))))))))))
                    To je velký omyl, Aničko. Ale také máš i velkou pravdu. Zlo je mocná síla, postavit se mu je nutné… ale také je to velmi, velmi těžké. O tom, JAK je to těžké, jsem právě tenkrát debatovala se svým učitelem. Postavit se vlastním strachům, hněvům, žádostivostem, ale i lhostejnosti je zatraceně těžké. Když se člověk upřímně odhodlá to udělat a vidí JAK těžké to je, dává si velmi velký pozor na souzení druhých lidí. Každý si neseme ten svůj kříž. A když tohle uděláš, zjistíš jednu věc: zlo posiluješ, když s ním bojuješ oněmi sobeckými, egoistickými zbraněmi jako je hněv, nebo strach, nebo žádostivost. Protože přesně TOHLE je ZLO. Neznám větší zlo než agresi, strach, nebo touhu (ve smyslu žádostivosti). Jen se podívej kolem sebe. Samozřejmě lhostejnost také, ale ta sedí a nebojuje. Čím víc tlačíš, tím větší odpor to vyvolává. Ta jediná věc, která funguje, je obrátit se dovnitř, uvolnit se, důvěřovat (věřit) a napojit se na lásku uvnitř. Ale ta láska jen nesedí a neužívá si klidu a pokoje… skrze tu lásku teprve můžeš jít a něco udělat pro všechny ty ostatní, kteří trpí. Jo, chtěla bych něco udělat pro hladomor v Africe atd., atd., ale nejsem toho schopna. Můžu občas někde něco podepsat, podpořit ty, kteří se snaží něco změnit a doufat, že to opravdu pomůže. Ale to, co OPRAVDU pomůže, je pokoušet se najít lásku v sobě a dávat ji těm kolem… případně je učit vnímat spíš tu lásku, než to ZLO. Protože jen skrze nás může láska vstoupit do světa… sedět a čekat, až se snese, prostě nefunguje. Já jsem vděčná, že v dobách, kdy mi bylo nejhůř, se snesla. Že jsem kolikrát nalezla tu pomocnou ruku. Ale… ALE… tohle se děje jen a jen proto, aby člověk věřil, že je možné ji najít a že je možné ji nalézt v sobě, bez toho, aby čekal, kdy se zas objeví, nebo kdy mu zas někdo pomůže. Taoisté na tohle mají jeden krásný pojem – wu-wei (nedělání). A to neznamená, že nedělám nic. To znamená, že nezasahuju sobecky, ale z vnitřního popudu, z lásky.
                    Ten popis víry, jak jsem ho podala, se vztahoval sice k debatě o kartářích, kde jste všechny svorně tvrdily, jak je potřeba odevzdávat věci Bohu. Jenže ono to platí ve všem, všude a vždycky. A to je na tom právě to nejtěžší. Protože dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekel….

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s