SVATOŘEČENÍ

Papež František za přítomnosti svého předchůdce Benedikta XVI. zapíše v neděli 27. dubna do seznamu svatých dva velké hrdiny 20. století – Jana XXIII. a Jana Pavla II. Jedinečnou událost, které se v Římě zúčastní na tři miliony poutníků, bude podrobně sledovat také televize Noe, která pro tento den připravila mimořádné vysílání : ODKAZ

Jan 1cooltext1535006939


ODKAZ

Blahoslavený Jan Pavel II. (latinsky Ioannes Paulusitalsky Giovanni Paolo, vlastním jménem Karol Józef Wojtyła zvuk [karol juzef vojtyua]18. května 1920 Wadowice – 2. dubna 2005 Vatikán) byl polský katolickýduchovnípomocný biskup (19581963) a arcibiskup (1963 až 1978krakovský, od roku 1967 kardinál a od 16. října 1978 až do své smrti papež.

Jako papež hrál významnou roli ve světové politice, je mu přisuzován podíl na zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě,[1][2] také i na zlepšení vztahů katolické církve s judaismem a východnímianglikánskými církvemi. Během svého pontifikátu navštívil 129 zemí, více než kterýkoliv jeho předchůdce. Jako papež hodně podporoval mariánskou úctu a zdůrazňoval povolání ke svatostiSvatořečil a blahořečilvíce lidí, než všichni jeho předchůdci dohromady. Navázal taktéž na učení svých předchůdců v oblasti sexuální morálky a ochrany lidského života. Mnohokrát, zejména ve svých katechezích a v encyklice Evangelium vitae, jednoznačně potvrdil tradiční církevní stanovisko morální nepřípustnosti interrupceantikoncepce a eutanazie. Mezi mnoha jím svatořečenými a blahořečenými osobami bylo i několik Čechů a Češek: sv.Anežka Česká, sv. Zdislava z Lemberka a sv. Jan Sarkander mezi svatými, bl. Marie Antonína Kratochvílová, bl. Marie Restituta Kafková, bl. Metoděj Dominik Trčka a bl. císař a král Karel I. mezi blahoslavenými.

Jan Pavel II. bude prohlášen za svatého 27. dubna 2014

ODKAZ

Blahoslavený Jan XXIII., vlastním jménem Angelo Giuseppe Roncalli (25. listopadu 1881Sotto il MonteItálie – 3. června 1963Vatikán), byl 261. papežem katolické církve (1958–1963). Mezi nejdůležitější činy jehopontifikátu náleží svolání druhého vatikánského koncilu a vydání encykliky Pacem in terris, které mu ve spojení s diplomatickými aktivitami přineslo přezdívku papež míru.

Jan XXIII. bude prohlášen za svatého 27. dubna 2014.

Jan 2

18 komentářů: „SVATOŘEČENÍ

  1. Jean-Paul II, grande missionário que levou o Evangelho a todos os lugares. o papa mais popular de todos os tempos.
    Jeão XXIII, frequentemente considerado como o pai da renovação da Igreja Católica por ter lançado o Concílio Vaticano II traçando linhas inovadoras: abandono do latim e do uso obrigatório da batina, mas especialmente a liberdade de consciência e de abertura a outras religiões.
    Acho que os dois papas foram declarados como santos devido à sua elevação espiritual, como modelos de vida.

    1. Četla jsem o těchto hlavních bodech zásluh Jana XXIII, o svobodě svědomí a otevřenosti k jiným náboženstvím a že, druhý vatikánský koncil navrhoval inovativní : opuštění latiny je jeho zásluhou. Budu se snažit číst, i o jeho lidských stránkách. Děkuji milá vraie, jsem slovanský člověk a je mě nejblíže Jan Pavel druhý a jeho láska k prostým lidem jako jsem já, je mě stejně blízký i papež František, je stejně lidský a dobrý.
      Obrigado querido Vraie, tenha um bom dia e enviar um abraço amigável. Anna

  2. Tady se rozběhla velmi zajímavá diskuze 🙂 Já toho k dějinám církve moc říct nemohu, protože o dějinách se obvykle něco naučím, ale velmi rychle to, na rozdíl od mého muže, zase zapomínám. Co si z hodin věnovaných křesťanskému sociálnímu učení, které nás na religionistice učil Halík, pamatuju, je, že Jan Pavel II byl opravdu velmi výraznou osobností… a mě, jako člověku, který spíš vidí ty shody mezi náboženstvími, než rozdíly, byla jeho ekumenická práce, i ono smiřování např. křesť, židů a muslimů, velmi blízké (proto o něm Halík také tak rád mluvil, myslím, on to má dost podobně :-)). A také si pamatuju, že 2. vatikánský koncil, který jako první svolal Jan XXIII, byl v dějinách církve přelomový. Nic víc si už ale nepamatuju :-))
    Vzpomínám si ale na něco jiného… jak mi kdysi dávno můj křesťanský přítel vysvětloval, že church (v angličtině to znamená jak kostel, tak církev) není jen budova, ale lidé… a dnes mohu čím dál častěji potvrdit, že komunita stejně smýšlejících lidí, kteří si vzájemně pomáhají a podporují, je velmi důležitá. Že čím víc lidí, tím víc lidštější (v tom neg. slova smyslu) a méně božská ta instituce je a vztahy v ní, tak to prostě je. Chápu, když pro někoho je církev důležitá, pro mě je v dnešní podobě málo snesitelná. Snad jen ti lidé by to mohli zachránit… 🙂 A co se víry týká… nemrzí mě ani tak to, že dnes spousta lidí žije bez víry a hodnot, jako to, že žije povrchně a ani jim to nepřijde. Protože o hodně přicházejí. A bohužel naše společnost jim moc nepomáhá přestat se honit jen za tím pozlátkem, které žádnou skutečnou hodnotu nemá. Přístup k hodnotnějším věcem je jako by zabarikádovaný, kdo po nich touží, musí hledat a překonat spoustu překážek – křesťanství je zdiskreditované a všichni se do něj naváží víc a víc (bohužel právě církev a majetek a násilí v minulosti Kristovu svědectví dnes dost podráží nohy), pak je tu spousta alternativ, ale buď se lidé bojí, že jde o sekty, nebo to skutečné sekty jsou a ti hledající se lehko nechají spolknout, protože nedokáží rozeznat zrno od plev 😦

    1. Je hodně lidí, kteří pravé hodnoty dokáží rozlišit, přijmout a žít podle nich, nejsou žel ochotni to s někým sdílet, je to jejich vnitřní a soukromý styl života a také je většinou odradí to pomyslné „vosí hnízdo„ , které si chce, buďto smlsnout a projevit se, že jejich pravda je ta jediná, pravá a nevyvratitelná a za tou si budou stát, do roztrhání těla, nebo ostentativně ignorují, málokdo, se chce nechat trhat na kusy? Tedy se zdá, že opravdu věřících, dnes, je již málo, i po jakémsi vnitřním, mém třídění, je lidí víry dost a to ostatní je pro mě podružné. Neříkám často, vejděte do chrámu a poznejte, vaše škoda, neuděláte-li to? Křesťanství nelze zdiskreditovat, je dáno, to jen lidé uvnitř i vně církví panovačně, již od toho posledního z posledních, jsou diskreditující, z neznalosti, nevědomosti, z důvodu pýchy a nutnosti, osobovat si svou pravdu.
      Jsem moc ráda a děkuji avi, že jsi přišla říci svůj pohled, mnoho věcí je nám dvěma společných, nejdeme sice po stejné cestě ale ty dvě cesty, jsou souběžné a blízké.
      Věci sporů, třeba majetkových, jsou u mnoha lidí jen přízemním pocitem závisti. Mám před očima MATKU TEREZU a bídu Indie, její počáteční, spolehnutí se na Boží pomoc, z ničeho vznikal příklad pro církev a celý svět, je jich hodně v dějinách víry, spoléhají se na Boha, ti, co něco dokázali, posunuli člověka o stupínek výš, pozvedli ho z přízemnosti lhostejných. My, co prach jsme a v prach se obrátíme, neštěkne po nás pes až odejdeme, máme tu drzost a pýchu soudit, kdo je a kdo není hoden? Můj vnitřní řebříček hodnot, se sklání v úctě, nesahám k prachu jejich bot.

      1. Je to velmi často právě o lidech… všude je možné najít ty „svatější“, i ty méně svaté, kteří se v tom ještě plácají, tu víc, tu míň. A pravdu máš ještě v jedné věci: křesťanství samo zdiskreditovat nelze. Jen obraz o něm ano.

          1. Pravda, o žvanivosti řeč nebyla, ale slyšela jsem nedávno od jednoho známého, že jsem „povídavá“ :-)) Asi tím ale myslel totéž :-)))))))))

  3. Danke liebe Anna habe es in Fernsehen gesehen war sehr schön.Ich habe auch eine schlimme Zeit hinder mir,habe eine Niere entert bekommen und in der Blasse war auch der Krebs war 14 Tage im Krankenhaus und drei Wochen in der Klinik.Dennoch muss ich jede Woche zum Arzt Blassenspülung machen ein halbes Jahr lang.Ich hoffe das dann alles besser wird,ja liebe Anna so hatt jeder etwas hätte nie gedacht das mir so etwas pazieren kann.Ich wünsche dir alles Liebe von mir,und eine glückliche schöne Woche Grüße und Freundschaft.Gislinde

    1. alle in ihren Händen, Stärke. Akzeptieren lieben, was sie lieben, den Glauben an Gottes Hilfe, werde ich für du Gesundheit zu beten und Sie werden sehen, ist und wird gut, liebe Gis sein. Vielen Dank für Ihr Vertrauen und die Freundschaft, die uns immer stärken. Anna

  4. Já jsem byla zase u maminky, takže jsem jen večer ve zprávách vyslechla tyto zprávy, a hned jak jsem slyšela jméno Jana Pavla II., tak jsem řekla, že si to zaslouží. Toho snad museli mít rádi všichni včetně nevěřících. Já jsem vždy brala náboženství jako jedno a to římsko-katolické, tak jsem taky pokřtěna. Ten minulý mi nic neříkal. Krásný den, Aničko!

    1. Tak jsme tady dvě na tři nekatolíky a já osobně v nás žádný rozpor nehledám a ani nenacházím, napsala jsem to v komentáři panu Otovi.
      Co se týká církví a víry, mám v nich tu naději, že žijící lidé ve víře, vychovávající své děti, v těchto zásadách, ovlivňují svým postojem své bezprostřední okolí pozitivně, jsou mě blízcí a mám je ráda. Mám vás ráda všechny a vždycky jsem šťastna, že u mě dochází k lidsky slušným rozhovorům, nikdo nikoho neprovokuje k zášti a není to ze „sladkého„ pokrytectví vzešlé? I když moje snahy občas jdou, tím směrem, vyprovokovat diskusi……… k některým nešvarům, nikdy tady nedochází k projevům zloby a to, tak krásně ukazuje obraz toho člověka, někdy více, někdy méně věřícího ale znovu a vždy, mně to dokazuje to, že víra je ta správná cesta?
      V poslední době jsem například shlédla rozhovor s bývalou velvyslankyní ve Vídni, paní Magdou Vašáryovou, byla dotázána jaký je rozdíl mezi Českou a Rakouskou mentalitou lidí, před historicky zanedbatelnou dobou jsme si byli blízcí a podobní, a dala jsem jí plně zapravdu v tom, že kultura mezilidských vtahů, je u nás devastována absencí tradic a vymizením víry, devadesát procent Rakušanů ctí své předky, jejich víru a svůj po staletí tradičně udržovaný majetek, dědící se, z otců na syny v poslušnosti a víře.
      My, Budující generaci za generací, vše znovu a znovu, od samého prvopočátku, každý sám za sebe, vyhazující práci předků, vetšinou do popelnic, po pozůstalostním řízení, vychováváme nepospolitou generaci sobců, bez víry, pokory k práci minulých i budoucích a perspektiva, jakési odměny za dobro v nebi, je nám naprosto cizí. Je to krátkozraké a neperspektivní, ať si kdokoliv říká, že víra se přežila, já si to nemyslím.
      Hrdost, na někoho, kdo nás přesahuje a výchova k tomu, je u nás paradoxně tabu!!!

  5. To je zajímavé, jak jsme se tu u tebe sešli tři věřící, ale žádný katolík. Akt svatořečení člověkem nebudu komentovat, ale Jana Pavla II. jsem měla ráda a nynější hlavu katolické církve taky obdivuji. Svatořečení jsem viděla až ze záznamu, v neděli dopoledne jsem byla na našem kázání. 🙂

  6. Jana XXIII. pořádně neznám a slyšel jsem jen o něm málo.
    Myslím, že se toto jméno na papežském stolci už jednou vyskytovalo v době a v souvislosti s Janem Husem.
    I když věřící, nejsem katolík. Ale Jan Pavel II. byl pro mne výborný a na rozdíl od ostatních papežů takový lidský. Líbílo se mi i to, že se nestyděl i za svou světskou činnost. Psal pěkné básně, sportoval…
    Sice se po atentátu na něho zvýšila ostraha, ale přesto chodil i mezi lidi, jezdil hodně po světě a hodně se zasloužil o sdružování národů a různých vyznání.
    Když byl poprvé v Praze, koupil jsem si gramofonovou desku s nahrávkou jeho mše sv. na Letenské pláni. Na varhany k tomu ještě tenkrát hrál skladatel Petr Eben…

    1. Vzpomínám si, že jsme spolu již prohodili pár slov na téma, pan Eben a ztráta partitury (detaily mně již unikají)?
      Mám na Jana Pavla také osobní, velice duchovní vzpomínky.
      Církve osobně neřeším, mám právě v Janu Pavlovi ten vzor, on toužil po smíru a velice pracoval na myšlence ekumenismu. Každý rozpor ve výkladu čehokoliv, ať je to bible, korán, thora, nebo učení Husovo a spory o výklad, nevedou nikdy ke smíru a klidu, Bůh sám, to jednou vyřeší za nás lidi? Rádoby vědecké pravdy si nepřipouštím také, sice mě velice dobře baví, moji víru neovlivňují, ani v nejmenším. Rádi s mužem polemizujeme, například o Darwinismu, nové, populární, rádoby vědecké teorie, jestli jsme vznikli z prapolévky, nebo je-li embryogeneze o podobnosti s rybou, mě jen utvrzují ve víře. A to, o prapůvodním zmatení základů víry, ústním, špatným výkladem a následně, podáváním překladů, ve prospěch takzvaného „prostého hlupáka„ aby byl schopen tu pravdu pochopit, svým malým mozečkem, to církvím dost netoleruji? Proto jsem se naučila a čtu BIBLI KRALICKOU, i když jsem při křtu a výchovou katolička.

  7. Asi se tě teď Aničko dotknu, ale nezlob se. Jak se může člověk sám označit za svatého? Jen můj názor. Tak se nezlob. A na Noe se asi koukat budu. Já na něj koukám dost často, i když raději preferuji intrnetovou Hope.

    1. Možná jen nerozumím, co tím myslíš, co tím vždy myslela církev, je mě také ne docela jasné? Ale….trochu té poslušnosti, pokory a úcty, by jsme potřebovali, jako S Ů L ! ! ! Měl-li ale jít Petr do Říma, v konečné Fázi se tam vrátit, nechat se ukřižovat, založit církev a tím vnuknout lidstvu myšlenku víry v Kristovu církev, je to pro mě směrodatné, teorie, tvořící se takzvaně vědecky, jsou pro mě podružné a nepodstatné, mluví-li kdokoli o historické funkci církve, a je v těch teoriích poukazováno na lidské i „nelidské„ aspekty jejího konání, není mně dáno soudit, ani hodnotit, nechám to nejvyšší instanci, ke které dojdeme nakonec všichni. JAN PAVEL, byl a zůstane pro mě jedním z lidí na této Planetě, kteří jsou nedostižní v práci pro tento svět? JAN XXIII ? Moc o něm nevím ale přečtu si jeho dílo, (co bude dostupné), pokud to stihnu v tomto životě.
      Já osobně si myslím, že se jen snažím sama v sobě, mít v úctě a milovat takové „lidi„ víry, kteří svou láskou k lidem a světu, dokázali jít životem co nejlépe? Co je to slovo SVATÝ, nevím já, ani ty, to ví jen Bůh, a on jistě spravedlivě, při posledním soudu rozliší i to, co my lidé dnes, stále méně umíme cítit a TO JE LÁSKA.
      Kopat díry do země, ze střepů skládat dějiny, přeorávat teorii velkého třesku, když se vyskytne nějaký nový fakt v astrofyzice, temnou hmotu neurčit a říci všechno je jinak, nazvat nalezenou novou částici v Cernu, Božskou, to my lidé umíme velice dobře? Šťourat se ve věcech, člověku nepříslušících, předčasně tím ničit takový zázrak, jako je Země a hrát si na Boha? Soudit, třídit, rozeštvávat, prosazovat, vnucovat, „SVOU„ pravdu, kdo jsme, kde bereme tu pýchu? Český ateistický národ by trochu té pokory, víry a lásky, tak nutně potřeboval, až mě běhá mráz po těle, když na tuhle zemičku myslím. JAN PAVEL, byl a zůstane pro mě jedním z lidí na této Planetě, kteří jsou nedostižní v práci pro tento svět?

      Někdy mám pocit, že mám raději Starozákonního, TRESTAJÍCÍHO BOHA, Že jsme si ani nový zákon nezasloužili, s jeho odpouštějící a všeobjímající láskou, děláme takové věci, že i tak prachobyčejné staré babce, jako jsem já, je hanba, že bude odpuštěno i těm největším lumpům, budou-li v poslední chvíli dostatečně litovat?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s