VESELÉ JARO

VELIKONOCE JSOU ZÍTRA, SVATÝ TÝDEN SE JIM ŘÍKÁ. 
KVĚTNÁ NEDĚLE, je příjezd pana Ježíše do JERUZALÉMA.
POPELEČNÍ STŘEDA, pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš.
ZELENÝ ČTVRTEK, je dnem poslední večeře.
VELKÝ PÁTEK , je pro křesťany dnem smutku.
BÍLÁ SOBOTA tajemství Kristova „sestoupení do říše mrtvých“
VZKŘÍŠENÍ, neděle velikonoční, největší svátek křesťanů.

PONDĚLÍ VELIKONOČNÍ, den, kdy Český národ slaví?   Velikonoce%20094%20-%20animace 

Nese ho oslík na svém hřbetě,
to jaro v srdcích, na celém světě,
ve vajíčku zeleném, žlutém a rudém,
poznovu všichni zrozeni budem.

Zrozeni budem, i v našich dětech,
ať v nás ta radost na vždycky kvete,
vzkříšený život je naše štěstí,
děti jsou zelenou ratolestí.

 

VELIKONOCE 2014 A  Nebudu vyprávět každý rok stejné věci, to staré, loňské povídání je :  TADY LETOŠNÍ NABÍDKA JE TAK BOHATÁ, že bych ji ani nechtěla celou vidět, tedy si na obrázek ani neklikejte, že by v ní byl jakýsi duchovní podtext se ani nedívám, vím, že bych ho těžko hledala a tak si raději tiše sednu a začnu ho hledat v sobě.

 

 

22 komentářů: „VESELÉ JARO

  1. Tak jsem se podívala na ten odkaz, kde popisuješ své vzpomínky, jak jste prožívaly velikonoce, a víš co, Aničko, víš co, ty máš na co vzpomínat, měly jste své rituály, své zvyklosti, své zaručené galány i negalány, svoje vlastní zbraně (voda, voňavka) i své finty (schovávaná na seně, v případě nenalezení nenápadně upozorňovaná). Barvila se vajíčka a bylo těšení.
    Co mají dnešní holky dnes? No, možná taky nějakou tu pomlázku, nejspíš ale jalovcovým proutkem, protože ten štípe, a komu z kluků by se chtělo plést se žílou, místo vajíček se dávají čokolády (když jsou malí koledníci) nebo frťany (když jsou velcí koledníci). Nakonec všichni skončíme u televize, v lepším případě na kolečkových bruslích nebo na kole.
    Tvoje dětství a mládí je plné pestrých vzpomínek.
    Velikonoce dnešních mladých bude ve znamení „konečně je to za námi“.

    1. Je to jak kde, tohle je jak u nás za mlada a moc hezké. Nic si z toho dneška nedělej Vendy, ani tady u nás se nic neděje, lidé u nás nežijí, na život se dívají v televizi?
      Na tomhle letošním videu si to užili, o tom není pochyb, já říkám, že každý to má, jaké si to sám udělá?

  2. Než jsem se k tobě dostala, Aničko, je po Velikonocích! Omlouvat se nebudu, i když mě to mrzí, žádné omluvy nepomůžou. Přání, které jsem napsala na svůj blog, patřilo i tobě, bylo mi jasné, že nestihnu navštívit všechny blogy. 😦
    Přeji ti tedy aspoň příjemné jarní dny prožité ve zdraví a klidu. 🙂 Hanka

  3. Your blog, Anna : prostor, appears to be getting more traffic than usual!
    Je mně wordpressem říkáno cosi, o aktivitě na mém blogu, větší nežli je obvyklé a já se červenám a stydím, že neodpovídám, včera jsem navštívila jen několik blogových přátel a zjistila, že nejsem sama, kdo je po svátcích unaven a zondán, nemám výčitky, to ne, jen tak nějak se chci omluvit, poděkovat a pozdravit, projevit radost, že mě někdo „čte„ , i když nepíši, chci se pokusit, najít téma a napsat něco, co by vás zaujalo, hledám sílu a radost k předání……….

  4. Velikonoční pozdrav jsem zazdila a mrzí mně to. Neomlouvá mne ani to, že jsem svátky strávila v práci. Tak Ti Aničko přeji alespoň krásné jaro a hodně zdraví.

  5. Hallo liebe Anna liebe Grüße aus Köln ich hoffe es geht dir gut,ich bin auch wieder aus der Reha,war auch lange genug.Ich wünsche dir von Herzen ein schönes und glückliches Osterfest alles liebe von mir. Lieber Gruß Gislinde

  6. Děkuji za krásný článek, Aničko, a za připomenutí, co který den znamená. Bohužel se do kostela v době velikonoc nedostanu, nemám hlídání, ale jako pro věřícího člověka jsou pro mne Velikonoce velkým svátkem. Pondělní mrskání ap. jsem nikdy neměla ráda, už jako dítě jsem se bála, jak „dostanu“. Přeji ti poklidné a požehnané velikonoce a klid v duši.

    1. Děkuji Libuško za přání, také tobě, všem lidem co sem ke mně přijdou, i tvé rodině přeji požehnané velikonoce. Ať bolí cokoli, žít se musí?

  7. To je neuvěřitelné, jak ten čas pádí. Zdá se mi, že jsem to tvé povídání o velikončních zvycích četla včera a on už to bude celý rok. Mě to pondělní slavení už léta nebere, ale i o tom už jsem taky psala snad tisíckrát. Ale volno a pomlázkové radovánky všem přeji a já sama si taky sednu a poděkuji Ježíši za to, že tu byl, zemřel a zase s námi je.

    1. Hledám i ve svých dětech, marně. Že se svět odvrací všeobecně od církví, bych přežila bez újmy na duši Jaruško, jsem jako každý člověk zodpovědna, jen, za tu svou.
      Trápí mě ale ta malá potřeba vědět, znát, ty základní atributy víry, základní pravdy desatera, a nepokryté, neznalostí a nevzdělaností podložené popírání čehokoliv, co se jen letmo, jen vánkem jarním, dotkne věcí základních a daných, dobou dvou tisíc let. Vím že daný vzorek lidí, a daná slova, co kde lidé vyřknou, není vždy objektivní pravda a přesvědčovat někoho o té své, je nesmyslným házením hrachu na stěnu i můj manžel tvrdí, že každý jsme zodpovědný jen za svou duši a že si tím, tu svou znesvěcuji. Stejně to vždy nevydržím a předkládám ty pravé důvody, k oslavě velikonoc.

      1. O dobře děláš, že je předkládáš. Když se mě včera tchýně ptala, jestli ta naše malá ponese do školy nějaká vajíčka… a jestli dá vajíčko i tomu svému „milému“ (ach ano, prvňačka, a už má milého)… tak jsem jen kroutila hlavou. Já si na tento pondělní zvyk nikdy nezvykla… v pondělí jsem buď sama, případně s další mou podobně naladěnou kamarádkou odjížděly mimo město a zásadně tento svátek neslavily. Vítání jara – ano. POjídání vajíček – ano. Příprava beránka a nádivky – ano. Ale tu klasiku – mrskání, popíjení, obcházení, obdarovávání vajíčky atd., to ani nepamatuju, kdy jsem se toho naposledy zúčastnila.
        Naštěstí tchýně má blízko i ke křesťanství, tak jsem jí velmi rychle naznačila, že místo podporování těchto zvyků mají vzít radši malou do kostela a věnovat se spíš téhle stránce, ačkoliv ona už toho hodně ví a vždycky jí to zajímalo. Přijde mi absurdní, když s ní o Ježíši, o Velikonocích (případně o skutečném významu Vánoc) mluvím já, oficiální nekřtěný bezvěrec, zatímco ti, kteří se při křtu zavázali, že ji s vírou seznámí, to sice dělají, ale výrazně méně než já. Kdo s ní naposledy v kostele? Hmmm… Tady na Moravě je to ale trochu jiné… přece jen to tu vírou žije výrazně více. Měla bys vidět, kolik lidí tu chodí do kostela (bydlíme hned za ním). Mše je každý den, v neděli dvakrát a parkoviště je plné a kostel také.

        1. Mám všechny tradice a zvyky moc ráda avi, bez nich by se život stal jen rutinní každodenní, komercí podpořený paskvil a jemně pojatý velikonoční šťípanec na zadku, mě nevyvede z míry i v mém věku a kdyby se nenašel již nikdo, kdo by na tu šupačku a třeba štamrličku přišel, byla bych moc smutná, připravuji se, včetně duchovní přípravy i na ty staré krásné zvyky, dnes jsem pekla mazance a jidáše, můj muž je roznesl potřebným, nám stačí jeden. a doma jsem nechala i deset jidášů.

          JIDÁŠE

          Polohrubá mouka 1kg,
          droždí 30g,
          mléko vlažné 250ml i více,
          máslo 120g,
          cukr krupice 100g,
          žloutky 2,
          sůl.
          Vejce 1ks na potření,
          máslo na vymazání plechu(pečící papír),
          tekutý med.

          UDĚLÁM UZLÍKY, ze dvou hrozinek oči a prostřihnu pusinku,
          Zadělávám v robotu, po upečení, hned horké mašluji medem, rozpuštěným v troše másla a rumu.

          V sobotu ještě upeču recept od Libušky a linecké řezy s mákem, muž koupil mladého beránka, budu ho dělat jako nadívanou rolku na grilu, velikonoce bez nádivky si neumím představit, jen nevím kde vezmu do ní kopřivy, když tak tam dám rozmarýn, ten mám, tady po nich není ani památka, ať mám něco lepšího pro hosty a kýbl bramborového salátu, abych měla i na chlebíčky.

          Tohle všechno můžeme děti učit, malovat kraslice a udržovat tradice, víře je naučit nelze, tu oni, buď najdou v sobě, nebo také ne, můžeme se postarat o to, aby měli vědomosti o tom, co to víra je? V dnešní době, z důvodů různých předsudků, malomyslnosti, i třeba věřících, pro světskou slávu a pokrytectví, se mnoho lidí od víry odklání. Jenže avi, kdo nevěří navenek, je jako Jidáš, co zradil Krista? A ten, kdo si na věřícího hraje proto, že je to někde na Moravě tradiční, víru nemá, do kostela jde proto, že tam chodí všichni, není o nic lepší nežli ti, tady u nás, co do kostela nejdou vůbec, ať víru mají, nebo ne?

          1. Já jsem přes to jídlo, pokud má tradice něco společného s jídlem, super 🙂 Ale letos péct nebudu, jedině snad u matky. Doma bohužel nebudeme.
            Co se věřících na Moravě týká, to je pravda… člověk těžko může sahat do svědomí některým lidem, kteří tam chodí jen naoko. Ale snad takových moc není, když to dnes „neletí“. Dokonce mě dnes překvapila mladá studentka, která si vytáhla větičku I’m in love a na mou otázku, zda je zamilovaná, odpověděla, že ano, že do knížky. Do Bible :-))))

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s