Máme to těžké

Ne, nepovím co, tedy alespoň ne na začátku.

MÓDA:
Nezajímá nás, tedy nás staré,
když něco, tedy pohodlného,
mladým k smíchu, mužům,
k nepovšimnutí a prodavačkám,
na obtíž. Tak zase nic, projdu
svou stoletou skříň, šílený sled let,
stylů a událostí, naskladněný život v kostce?
Jediné, co teď chci a potřebuji, jsou pohodlné,
měkké dlouhé, nic neříkající, domácí šaty,
nebo tepláky a bačkory!
4

BYDLENÍ:
Deset let jsem na nic nesáhla, proč?
Proto, že je to pohodlné, okolnosti
nás donutili nedávno trochu přestavět
kuchyň, já i muž jsme jako autíčka na
setrvačník, druhý měsíc otvíráme šuplíky
v marné snaze najít to, co je jinde?

dortíčky3

JÍDLO:
Dva brambůrky, trochu dušené zaleninky,
a mám toho po krk.
Opravdu nádherný dort, kdysi jsem mívala
trpělivost, nadání a píli, dělat podobné nesmysly,
byla to práce na dva dny a že by se někdo chtěl
na to jen dívat? Projde to zažívacím traktem a
skončí, jako všechno.

Šp. Mógan1

CESTY:
Ano, krásné, vysněné, vytoužené,
sluncem zalité, s báglem na zádech
vyšlapané, na smrt únavné, vyčerpávající,
v hádkách, bezmoci v pomoci vyplakané.
Nenáviděné, milované a i ty musí končit?

23LÁSKY:

Ta móda bílých růží v asparakusu?
vypadal šťastně ten kluk, co si pro mě šel
do našeho domu to ráno?
Snad se dožiji té společné padesátky?
Štěstí, radosti,  práce a neradosti, starosti,
to všechno je život.

Píši o něm a vrátím se na ten začátek, na to téma? Co tedy mám těžké? Já fosílie zapšklá, všude jsem byla všechno vím a viděla jsem. Nemá cenu ani starého papíru na zátop, či jiné použití to, co tady sesmolím na koleni, bez srdce a citu, to jen ta pravda se nelíbí…. A pocity, že když budu žvatlat, abych se někomu zdála příjemná a zalíbila se? Padá sníh a já zatím skončím s tím nesmyslem, co se mu říká blogování, možná pro ten sníh co padá, možná jen špatná nálada? Nerozumím těm jednovětým rozhovorům, nerozumím tomu palci nahoru nebo dolů na fb, udílení hvězdiček, nerozumím těm pozdravům, a nechci jen, klik klik klik, dnes a denně…. Si říkat dobré ráno, dobrou noc, nerozumím, ne nerozumím G+…….. Kliknout, na něco co mě nezajímá, ne nemusím, je tolik informací co mě potěší, je tolik věcí, co mě zajímají a dnes to tak má každý, je pryč ta doba, kdy nabízené bylo vzácné a zajímavé, vtíravě slintat blahem nad každou blbostí, mimo pár dobrých lidí na bl. cz, to nemusím…………. A ani wordpress nemusím.

small_70438928196208453978_jpg

60 komentářů: „Máme to těžké

  1. No Aničko, co má tohle znamenat?! Smutek, nezájem, beznaděj, … přece ti není 100 let! Měla by sis vzít příklad z mojí mamky. Je vážně nemocná, má 87 roků, ale pořád ji všechno možné zajímá … móda, politika, jídlo, … na všechno má svůj názor, až jí to někdy závidím. Plány dělá nejmíň na 5 let dopředu.
    Že tě chvílemi otravuje blogování, se nedivím, to asi občas popadne každého. Tak sis odpočinula a doufám, že zase budeš pokračovat. 😉 Měj se hezky a hlavu vzhůru, nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř! To jsem zjistila několikrát na vlastní kůži, ale čím jsem starší, tím míň se trápím nad věcmi, které nemůžu změnit. 🙂
    Přeji ti zdraví a veselou mysl! 🙂 Hanka

    1. Také to Hanko často udělám,
      když někdo fňuká, tak mu lekci dám,
      Jo, já to děvče beru, řekni to ale mému tělu,
      duše si létá, jako zběsilá, signál vysílá,
      tělo si chcíplo potvora, nepustí duši do dvora,
      máme to všichni, privilegia, co hlavně udělat se má,
      a když mně pán Bůh, ještě šanci dá, budu tvá.

      1. To jsi napsala skvěle, až rozverně, Aničko, ještě to s tebou není tak zlé! 😉
        Přeji ti co nejvíc radosti! 🙂 Hanka

  2. Aničko, napadlo mě, když sis dala tu pauzičku, že bys třeba mohla mít chuť a čas se podívat na stránku našeho Sboru církve bratrské. Najdeš tam kázání, slovíčko pro děti, chvály i povídání o našem sboru. Možná pracuješ na zahrádce a nemáš čas vysedávat u počítače, ale kdyby přece jen tvá zvědavost zvítězila tady je adresa http://www.cbtabor.cz

    1. Je a bude mě toho třeba Jaruško, hledám a nacházím povzbuzení na mnoha místech, modlím se za celý svět a teď i za sebe, moc děkuji.
      Zase mě vezla rychlá, volal ji můj pan doktor, který se stavěl na kávu a kus řeči, nechtěla jsem, moc mě ale, ta třídenní intenzivní léčba pomohla, nalili do mě mnoho litrů v kapačkách a jsem jako znovu zrozena, dostala jsem nové léky a vynadáno. Času vysedávat mám habakuk, protože nic jiného dělat nemohu a nesmím, jenže znáš to Jaruško? Jak nám otrne? Moc zdravím a děkuji ještě jednou…….Anna

      1. Páni doktoři se mají poslouchat a ty máš očividně šikovného a na svém místě. Do nemocnice nikdo nejde rád, taky bych nechtěla, ale tři dny nejsou tak dlouhá doba a teď je ti lépe! Tak odpočívej a užívej si jara. Víš, jak se to říká – práce není zajíc, ta nám neuteče. 😉

        1. Máme Jaruško, takového mladého chlapce a jeho paní je také moc hodná na staré lidi, mají ordinace všude v okolí a ve svém volném čase jezdí po návštěvách ke starým lidem, jako to bývalo kdysi, když potřebuje někoho důkladně vyšetřit, pozve si lidi, třeba na půl šestou večer. Vybrala jsem pro paní doktorovou ty své nehezčí kytky a děda dostal nakázáno jí je odvézt, měla radost a já se zbavila zase jedné starosti, že všechny moje staré obrovské kytky, odejdou se mnou? Bugenvílii, obrovské tlustice a agave, jsme již neunesli a na jejich zahradě budou růst, kvést a zdobit, je o nějakou práci zase méně.

  3. To není studium, to není tápání, to není hledání a filosofování, to se, myslím, mýlíš (jedině, že bych se stále ještě mýlila já). Rozhodně to nejsou pochybnosti. To je vírou vedené hledání životní cesty, ne Boha, nebo víry samotné, ale toho, kterým směrem mě Bůh, nebo Univerzální síla, vědomí, láska nebo jak tohle, co nelze pojmenovat, nelze strčit na krabičky a tam si to popsat a schovat, vede. To nevychází z mozku, to vychází ze srdce, z té vnitřní, nejvnitřnější motivace. Tuhle cestu musí každý věřící člověk hledat právě uvnitř ve spojení s tím, co ho vede. I veškeré tzv. slepé cesty, po kterých jsem byla vedena, se nakonec ukázaly jako důležitým příspěvkem právě k tomu, co přišlo potom… a potom… a potom. Kde jinde chceš osvědčit víru než v obracení se k tomu, co nás přesahuje, a v otázce vůči téhle mocné síle: Kterým směrem mám jít? A pak tou cestou jít, bez ptaní a bez pochyb, bez kritizování z pohledu běžného úhlu pohledu. Tak to alespoň chápu a vnímám a cítím já.

      1. Toť slova křesťana 🙂 Děkuju, Aničko. Já v současné době jako pokušení zla spíš vnímám návaly strachu, případně přání a tužeb, které bezpodmínečné víře a vnitřnímu klidu neodpovídají (včetně tak populárního pozitivního myšlení… protože to může být, když se zvrhne v magické „myslím, tedy bude“ také zhoubné). V Bohu by člověk přece měl vnímat vnitřní klid a mír, nebo ne? A veden tím vnitřním klidem a mírem případně jít a něco udělat?

        1. TAK JSME NA TOM STEJNĚ, jen s tím rozdílem, že tělesně již nejsem schopna jakékoliv reálné pomoci a přispět svou rukou k dobru, tak alespoň žvaním.

    1. Aničko, já chápu, že tohle všechno je dost strašné, děsivé, evokující dávné konflikty atd. atd. Chápu i tvoje emoce s tím vším spojené. Máš na ně veškeré právo.
      Problém je, že jak mi nedávno psal jeden můj dobrý známý na jedno mé dilema: je to věčný souboj mezi připoutaností/odporem/lhostejností a bdělostí. Konflikty, touhy, boje tu byli a budou… teď je to jen hrozivější, protože je to tak mocné a tak blízko nás. Zdvíhají se vášně na všech stranách – u Američanů, u Putina, u Ukrajinců, u tebe. Jak říkáš, brána do pekel. Ty sama teď jedním procházíš a to to pravé ještě ani nevypuklo.Zatím se jen zažíhají plameny.
      Ale já to stále vnímám jinak, protože já zažívám něco jiného… to, jak se v okamžicích vášní, strachů a hněvů šíří od bližních lidí mír. A uklidňuje situaci, otevírá oči, pomáhá. Podle mě tohle je ta jediná cesta, jak ten věčný konflikt v nás a kolem nás utišit… a rozšířit dál. Protože můžeme teď sice zabránit Putinovi (i když tedy opravdu nevím, jak bych to já mohla udělat čímkoliv co bych řekla nebo udělala), ale tím nezabráníme jiným válkám a jiným utrpením a jiným neštěstím. Vždycky si můžeme vybrat, jestli chceme šířit mír, nebo konflikt. A nebo prostě jen doufat, že skrze konflikt dojdeme jednou míru…

      1. A ještě jsem chtěla dodat… „jenže lidé jsou na volání po míru slepí a hluší“. Vidíš sama. Jenže ono to prostě není jednoduché…. uprostřed bouře…

        1. Ty víš avi, tedy alespoň se domnívám že víš, že jsem ta poslední, kdo by chtěl rozpoutávat vášně. Můj cíl je prostý, chci aby se lidé zamysleli ale v žádném případě jsem si nedokázala představit, že obrátí svůj postoj o sto osmdesát stupňů během tak krátké doby? Často si můžeš myslet, že my dvě jsme v opozici, tak to ale není, jsi natolik inteligentní a já jsem tomu ráda, že jsi napsala tento komentář a já jen k němu dodám, že já vedu boj proti lhostejnosti, ne „proti všem„ ?
          Ke tvé, snad póze? Tedy k pozitivnímu myšlení? Mě tím, tak trochu provokuješ od začátku naší „známosti„ , ti sem dám odkaz: http://kojot.name/2014/03/20/zazracna-formule-trvaleho-zivotniho-stesti/

          1. Brána do pekla bylo mé minulé pozadí (obrázek) a pohanský tanec je současné? To ty ve čtečce ale nevidíš, tedy na vysvětlenou?

          2. Na tom odkaze je zajímavý článek. Škoda, že jsem se na něm nedozvěděla nic o jeho autorovi, zajímalo by mě, jestli je to křesťan. Každopádně souhlasím s tím, že pozitivní myšlení si nelze dlouhodobě „vsugerovat“. To vychází ze srdce, ve kterém je přítomen sám Ježíš. V jedné naší písničce, kterou zpíváme v neděli ve sboru, se zpívá “ v Bohu svém, šťastný jsem“. Avi to napsala hezky a i já vnímám to, že se od lidí v mém okolí šíří klid a mír. I ten sebemenší plamínek svíčky je schopen porazit svým světýlkem tmu.

            1. Ano Jaruško, mnoho lidí hledá, jsou jako žíznící na poušti a ono se zdá, že našli, ne však Boha, většinou je to nějaká náhražka ?

              A avi, to myslí jinak nežli ty, já ti ji také doporučuji, si přečíst, je to jednoduché, klikni pod jejím obrázkem, to modré je odkaz: avespasseri

              Ten pán si říká kojot a jestli ho chceš poznat, klikni na odkaz v první mojí odpovědi tobě, tam je stovka nejčtenějších wordpressáků a on má Amor Vecui-Zápisky z cesty, jestli je věřící musíš posoudit z jeho jiných článků a sama, jistě je to dobrý znalec lidí a svým způsobem filosof, ráda ho čtu..

              Děkuji ti Jaruško, za krásný komentář, dlouho jsem čekala na takový. Když jsem se jako holka svého tatínka ptala a tati, kdy bude na světě spravedlnost, říkal až přijde boží království na zemi. To jen já jsem rebel, co si myslí, že zlo se nesmí podporovat, že se mu musí odporovat.

              1. Podle čeho rozeznáš Boha od náhražky?
                Já nemyslím, že mluvím o něčem jiném než Jarka, ačkoliv to jinak nazývám. Mohla bych to klidně nazvat i stejně… koneckonců jsem bývalý překladatel, zvykla jsem si mluvit různými jazyky, ale smysl slov zůstává stále stejný.
                A nemyslím si ani, že to, v co věřím, je „pozitivní myšlení“… a ten článek v odkazu mi hodně mluví z duše. Tedy, Aničko, házet mě do jednoho pytle s „newageáky“ a „osobnostrozvojáky“, to bych se mohla urazit :-)))) Koneckonců jsem napsala také protest proti pozitivnímu myšlení: http://zitjak.wordpress.com/2013/07/10/diktatura-pozitivity/. Ono je to totiž většinou jen taková pokroucená, zápaďácky individualisticky egoistická úprava té základní myšlenky, že „vše je v mysli“. To je totiž to jediné, s čím bych souhlasila… ačkoliv si ještě budu muset promyslet, jestli to pán nemyslel trochu jinak a jestli se třeba někde nemýlím. Protože zrovna tento týden jsem poznala, jak moc je pravdivá… a jak moc si právě v mysli děláme peklo na zemi. A že skrze mysl to jde změnit. Ale neděláš to ty, vychází to ze srdce… a z Boha. Ty se tomu jen otevřeš. Takhle to vidím já 🙂

                1. Milá avi, ty se nemáš proč urážet, já jsem udělala jen školáckou chybu, nenapsala jsem nový odstavec a ty jsi si spojila dvě věci, sebe a článek pana kojota dohromady? Tedy promiň, já to špatně napsala a ty pochopila? I když? Tebou propagovaná východní učení s mojí vírou, toho moc společného nemají ale nechci tím říci, že si některých myšlenek východních učení nevážím, vážím si například dalajlámy a je pro mě příkladným člověkem. Ani s Jaruškou nikdy nebudu ve sporu, i když se naše náboženství liší, náš Bůh je společný, Jaruška upřednostňuje odevzdání se do rukou Božích a já říkám, že je potřeba také něco udělat???

                  1. A vidíš, já říkám, že je potřeba obojí: jak se odevzdat, tak něco udělat :-)))) Zrovna včera večer jsme tenhle můj paradox, který potřebuju prožívat, ale ne vždy to umím, probírali s jedním mým dobrým známým 🙂 Proto se ti možná zdává, že měním názor. Já jen hledám, jak smířit to, co na první pohled smířit nejde. A někdy nacházím.
                    Ale to hlavní, co lze nalézt, tj. vztah k tomu, co nás přesahuje, ten už jsem našla… ten nehledám. Ten je právě tím, co mě žene a uklidňuje a pomáhá. I mezi vědci religionisty existují tací, kterým se říká esencialisti… ti vidí v mystických tradicích všech náboženství jeden společný základ. Protože každé náboženství má kromě své exoterické, klasické podoby, i tu esoterickou. A tam už se jen velmi těžko oddělují vzájemné vlivy, i vlivy těch východních učení na ta spirituální křesťanská, nebo muslimská, nebo židovská (pokud mluvíme o klasickém monoteismu a Bohu). A to ne až dnes, ale již v dávné historii těchto náboženství. Já mám blízko právě k těm mystickým směrům a k esencialistům. Může se zdát, že propaguji východní náboženství, ale můj vztah ke Kristu je také dost zásadní :-)))))

                    1. Takže avi, velice správně jsem usoudila že citát z BIBLE, v záhlaví téhle diskuse, je určen i tobě? Víra není tápání je to s ní jako s láskou, je bez podmínek a kdybych s tebou chtěla rozebírat témata tvého „studia„ , musela bych být teolog, a ten by ti jistě řekl, umyj si ruce, jdi ke zpovědi a to nechci působit jako bigotní bába. Ty nejsi ani věřící, ani křesťan, ty jsi filosof(ka), která hledá a neví co? Vaší generaci chybí a to velice, výuka a to od malých dětí a i tohle téma jsme již my dvě, také nakously, NÁBOŽENSTVÍ a křesťanská výchova. Mívala jsem v mládí tahle tvá pokušení, ty tomu říkáš studium, tedy tápání, hledání, pochybnosti, už je dávno nemám, pravidla křesťanské víry jsou jasně dána.
                      Ono je na světě ještě něco (zlo) a to bojuje o každou věřící duši, neusiluje o ty zkažené, ty má jisté, usiluje o tápající?
                      A to jsem se zařekla, že na blog nic podobného dávat nebudu!

  4. « Il faut parfois être bardé d’un optimisme d’acier pour empêcher le découragement de vous entrer dans l’âme. »
    Citation de Jean Dutourd
    Bisous, Anna!

  5. Pročetla jsem komentáře a vidím, že od úvah o pauze se psaním na blog, diskuze plynule přešla na Ukrajinu, Krym a Putina. Putinův proslov jsem viděla a taky jsem dnes viděla na mé oblíbené ČT24 naši sněmovnu, kterak o Ukrajině a dění kolem ní rokovala. Mohlo by se zdát, že náš národ po zkušennosti se „zvacím dopisem“ a následné pomoci bratrů z východu bude zajedno, ale ouha komunisté a někteří i z jiných stran, mají na počínání soudruha Putina jiný názor. Rusky mluvící Ukrajinci jsou rádi za Putinovu otevřenou náruč a ono se jim není co divit, když je jejich sdělovací prostředky od rána do večera masírují jednostranným pohledem a straší extrémisty, banderovci a spiknutím západu včele s USA. Myslím, že najít jednoduché a ryclé řešení nebude vůbec snadné.
    A ještě se vrátím k blogování. Psala jsi, že se ti nelíbí návštěvy a komentáře na oplátku, ale kdybys viděla co já se všude nakomentuji a jak jen zlomek pak příjde ke mě. 🙂 Ale mě samotné to nedá a každému kdo se u mě zastaví, svou návštěvu oplácím. 😉 S tebou mám smůlu. Když k tobě juknu, nový článek třeba nemáš a když pár dní zapomenu, tak ho prošvihnu stejně, jako tento tvůj nejnovější.

    1. Jaruško jsi soudný člověk a já začnu tím, co jsi napsala na konci, ty mluvíš o blogu cz a ten jsem já, tedy vás, kteří ke mě chodíte vyjmula naprosto, vybrala jsem si vás, líbí se mě ještě několik blogo gerů na bl.cz, třeba tvé komentáře čtu i tam a ráda, kdo nám píše a co, neovlivním a ani nechci, je to spektrum a to je velice dobře.
      Kdo s blogerů si vytvoří své „elitní publikum„ má po ptákách, protože nikdo jiný se již neodváží tam cokoliv napsat, aby se neshodil a vůbec si nejsem jista, jestli ti, co si i kliknou, to čtou? To se ale vás na blogu cz netýká, máte tam svůj svět?

      Nebudu psát, tedy zatím, proto, že tím ztrácím mnoho času, když chci aby ke mě někdo přišel číst? Ty hrátky, kdo jakou a kde udělal pravopisnou chybu, kdo je erudovaný řečník a shazování se navzájem, mě pije krev, unavuje mě dělat ty obrázková leporela, na šprajc těm elitářům, měsíce vypadávám ze stovky wordpressáků http://botd.wordpress.com/top-posts/?lang=cs, (potom již nechodí nikdo). Kašlu na to, chci mít klid a svobodu. Já blázen čtu i komentáře k videím, abych si udělala obrázek o světě a nakonec, jak říkám v článku, je z toho všeho balast na jedno použití.

      Jsme obyčejní lidé a ti vždycky na každou hrátku, těch nahoře doplatí první a nejvíc, situaci chápeš lépe nežli ti rádoby historici, co žvaní a nevědí o čem? Dívala jsem se na p. Jílkovou, jak Kalousek rudnul, byl na mrtvici, když mu ten Ukrajinský kluk vykřičel pravdu do očí a jak postupně chladl, když zjistil, že to není žádný blb s ulice a že velice dobře ví o čem mluví, i já to z vyprávění mých rodičů vím a ví to zřejmě i P…N? JDE O TO, CO Z TOHO JE VĚTŠÍ ZLO A KDO A JAK TO DŘÍVE POCHOPÍ?

      Tobě Jaruško chybí asi, přihlášení na Google, některé nástroje a mail, to bych moc ocenila, kdybych ti mohla napsat.

  6. Aničko, nevím, nevím, proč si ničíš zdraví sama? Nebudu stahovat kalhoty, když je brod ještě daleko, nebudu se trápit věcmi, které nemohu změnit. Taky mám obavy a nevidím tu situaci „vedle“ jako dobrou, ba co tím, přímo špatnou už teď mohu říci, ale přece se kvůli tomu nepřestanu radovat z maličkostí a krásného sluníčka! Zkus to aspoň trošičku! MUSÍ BÝT ZASE PŘECE NĚKDY LÍP VŠUDE, NE? Krásné dny a víc optimismu.

    1. Je to od vás všech moc „hezké„ , jak uklidňujete vy mě, jenže potencionálně, to právě mně, může být celkem putna? My, (promiň Libuško), co to máme teoreticky za pár a to je také mým článkem řečeno, si již násilí s tím co bude, nemusíme dělat, my to nějak doklepeme, (žít skromně, se nemusíme učit)? Co ale naše děti a vnuci, neměli by oni, SE NĚJAK PROJEVIT? Místo žvaněnění, vzít třeba transparenty do rukou?
      Ty mě tady nabádáš k pozitivnímu myšlení OPTIMISMUS? NEBO mám projevit LHOSTEJNOST?, Vždyť vy vlastně lžete sami sobě, to vůbec nechce klid, jak „říká náš Josef Švejk„?
      To chce křičet do celého světa! ŽE SE DĚJE NĚCO MOC ŠPATNÉHO! HISTORICKY ZLOMOVÉHO? A nechce to klid?

  7. Aničko, u vás sněžilo? Nojo, vlastně, jedna paní povídala, že má o víkendu sněžit, i když u nás v nížině spíš pršet. A sprchlo jen trochu.
    A to tvoje vzpomínání rozhodně nestojí za starou belu, co to povídáš. Vaše cestování, viděli jste hodně krásných míst, potkali spoustu lidí. A že dnes cestovat nemůžeš, nebo nechceš (i když spíš nemůžeš) – máš přece, a používáš ten internetový prohlížeč celého světa, pořád jsi někde na cestách a všímáš si zajímavých míst. A že dáváš přednost pohodlí? Co je na tom špatného, kdybych mohla, tak chodím taky jen v teplákách a ve svetru (no, v létě dám přednost kraťasům a tričku :-))
    Styl blogování máme nastavený každý po svém, někdo má rád holky, jiný zase vdolky, někdo píše o nešvarech tohoto světa, jiný o dortech, které peče, někdo o cestách, které podniká a jiný o rodině a rodinných setkáních. Někdo fotí, jiný tvoří grafická kouzlíčka, další píše básně. V tom je přece to pěkné, pestrost, která se dá v blozích najít.
    Hvězdičky, palce nahoru? No, to je něco jako hodnocení, pět hvězdiček znamená, že se ti článek moc moc líbí. Někdo má lajk na zvýšení sledovanosti, to je přece různé. A hvězdičkovat nemusíš, to není povinné, stejně jako nemusíš lajkovat, ani klikat na modrou lištičku Sdílení (která mi taky silně leze na nervy).,
    Google nechápu vůbec, nechala jsem se jednou namontovat do těch Google kruhů a v podstatě nechápu, o co jde, navíc nejde se z toho vyrušit, nebo jsem na to aspoň nepřišla, a tak to nechávám být a na gůgl výzvy prostě nereaguju.
    Aničko, měj se fanfárovně, usměj se na svého muže i sama na sebe, dej si príma kafíčko, a když už se ti nechce (a já se nedivím) patlat s takovým dortem, tak si dopřejte aspoň zákuseček.
    Jak říká Mary Poppins, do hořké meducíny je třeba přidat lžičku cukru.

    1. Je to proces přirozený, takové jsou všechny ženy,
      když se s nimi nesdílíš, většinou je rozčílíš,
      hází hrnci, mažou stránky, jaképak s tím canky panky?

      Kdo se sdílí, ten jim dodá, vosa jim do zadku bodá,
      když to není podle mě, tak ať je to smazané,
      Tak v tom běžím, nebo ležím, prst na myši nepodržím,

      Kolečkem si popojedu, kolem huby mažu medu,
      někdy přidám trochu jedu, klik klik klik, já……..
      Jsem velký kouzelník, když ne, tak to skončím hned?

      Já, ty, ona, jak by smet, mažem si kol huby med,
      na blbosti pějem ódy, nekoukáme na tripody,
      že teď hned, Napoleon malý ničí svět.

      Je nám bída světa putna, hlavně že nám chutná,
      daleko jsou světa stesky, zatím máme? Třesky plesky,
      žijeme si v klidu, hezky, co nám po světě je, to se někde v dáli děje?

      ODPOLEDNE JSEM SE DÍVALA NA „PLANOUCÍ NADŠENÍ„ A BĚHAL MĚ MRÁZ PO ZÁDECH !
      SVĚT MÁ VYMYTÝ MOZEK, NEBO CO?
      BOJÍM SE, STRAŠNĚ SE BOJÍM, TO NADŠENÍ, TU JEDNOTU, JSEM NĚKDY, NĚKDE VIDĚLA

      1. Planoucí nadšení? O co se jedná?
        Víš, to je snad asi poprvé, kdy bych sice mohla plácnout pár svých mouder 🙂 , ale neudělám to. Většinou jsem nad věcí a emoce moc neprožívám… teď je to ovšem jinak, takové období. Každý takové asi občas má… stačí, když se nás něco hodně hodně niterně dotkne. Každý máme to své citlivé místo. A každý má naprosté právo na všechny emoce, které to přinese: strach, hluboký, děsivý. Vztek. Chápu. Jak mi psala Letitiababa… chce to důvěru. Nebo víru. Co už také jiného?

          1. Planoucí nadšení. Opravdu, to sedí. Chvíli jsem ho poslouchala, jedno se mu musí nechat – umí plamenně řečnit.

      2. P.S. (k plamennému nadšení už jsem psala o kousek níž), jsi dobrý básník. A svět má vymytý mozek. Nebo spíš, je toho tolik, že to nezvládá a staví se do pozice mrtvého brouka?

        1. To jsi mě špatně pochopila? Málem mě rozplakal jak “KRÁÁÁÁSNĚ„ mluvil, od toho ti Napouleoni, Alexandři velcí, a vůbec potentáti jsou? Rozčílilo mě, jak celá MÁŤUŠKA rus SVORNĚ vstávala a hýkala nadšením. Nenašel se jediný odvážný, kdo by vznesl protest a já to musím napsat proto, že zítra to třeba již nepůjde. Mám těch všech našich i jejich poserů dost na zbytek života. Když takhle plamenně mluvil před pětasedmdesáti lety ten s knírkem, tak také všichni drželi hubu.
          A tak, co kdyby se to náhodou otočilo? ABY SI NĚKDO NENAKAKAL DO BOTIČEK? Vždycky jsme drželi hubu a krok, že? Opatrnost matka moudrosti tenkrát i dnes? “Jak praví moudří„ a historie, všichni máme děti a vnuky a válku, kvůli nějakému „malému státečku„ to přece nechce nikdo? A bylo tolik obětí, že si to dnes nikdo neumí ani představit!

          http://cs.wikipedia.org/wiki/Po%C4%8Det_ob%C4%9Bt%C3%AD_druh%C3%A9_sv%C4%9Btov%C3%A9_v%C3%A1lky

          1. Samozřejmě jsem si toho hromadného aplausu vestoje taky všimla, nejsem přece blbá. Otázka je, co s tím mám dělat? Jo, odsuzuju to, je to kam vítr tam plášť a ti, co dnes bouřlivě tleskají Putinovi, by zítra bouřlivě tleskali někomu jinému. No a co s tím? Ty pořád bouříš, Aničko, vlaješ vlajkou revoluce, ale v podstatě neděláš nic jiného než ti ostatní – mluvíš, upozorňuješ, píšeš, ukazuješ. Ale víc nic. Nejedeš tam a nevykřičíš mu pravdu do tváře. Nesvrhneš ho z trůnu a nedosadíš svého černého koně. A hrozně se zlobíš, že to jiní neudělají za tebe.
            Tohle bych bývala nenapsala, kdybych si nepřečetla předchozí komentáře. Ale v podstatě se i v těch komentářích píše pořád jedno – všichni se zlobíme na ten dnešní svět a zlobí nás, jak málo máme moci s tím něco udělat. (Netvrdím, že s tím nemůžeme udělat vůbeec nic, ale pokud nebude nějaký pohyb shora, tak spodek s tím nehne. Došla jsem k názoru, že i ta slavná sametová revoluce a změna se odehrála jen proto, že se to někomu nahoře hodilo do pácu. Co třeba idea, že kdo hrabal předtím, si po té slavné revoluci nahrabe tisíckrát více? Není to vůbec špatný motiv ke změnám, žejo. Ale kdyby ta možnost nebyla, myslíš, že by cinkání klíčů něco změnilo? Jistě, později vyšli lidi do ulic a bylo jich statisíce. Ale kdyby to nesměřovalo k oněm změnám, panstvo by nedopustilo, aby vůbec lidi do ulic vyšli. Tolik můj cynický názor.)
            A stejně tak mám obavy, že pokud se nebudou hodit změny někomu nahoře, my dole se můžem ukřičet, upsát peticemi, udemonstrovat a stejně jim budeme k smíchu.
            Takže teď co. Rozčilovat se, rozčilovat se, rozčilovat se?
            Nebo zkusit mezitím taky trochu žít?
            Asi se ti tento komentář bude zdát trochu ostrý, Aničko, ale koneckonců, nejsi zvyklá mazat med kolem huby a nesnášíš lichotky a přívětivé komentáře, které chválí. Takže počítám, že i tato slova vezmeš s nadhledem a jako podklad k zamyšlení.
            K dětem, které mají budoucnost před sebou – tam bych začala u vlastních rodin, aby je rodiče učili slušnému chování i odvaze a zdravému názoru a zdravému myšlení, ochotě pomoci bez nároku na odměnu, troše tolerance a učili je, že peníze jsou sice hodně, ale nejsou všechno. To se mi zdá být důležitější než všechny revoluce.
            Revoltovat je až to poslední. Kdyby si každý zametl před svým prahem a dělal to co má, tedy skutečně vychovával děti, tak je svět kapku lepší, nemyslíš? Teď je otázka, jak to napravit, je-li to vůbec možné. Nebo jestli už je pro lidstvo pozdě.

            1. Tohle co jsi napsala, je to, co by každý měl říci poctivě a od plic, tam, kde si to přečtou stovky a často i tisíce lidí, k tomu vás neustále navádím a směruji, kašlu na psaní blogu, který nikdo nečte. Tohle, co jsi napsala, je nejlepší komentář za tři roky mého psaní na worpressu, napiš takový každý den tam, kde to lidé budou číst a já budu konečně šťastná, že jsem něco dokázala změnit. Děkuji ti Vendy, tohle jsem toužila slyšet, tvůj opravdu poctivý názor, žvatlání a pochlebování na každou blbost, jsem již servala dostatečně, děkuji a tu tvou odvahu bych ocenila a podpořila i všude, kde to bude platné, kde to čtou tisíce lidí denně.

              Věci se dějí, dějí se rychle, “ ten, kdo chvilku stál, již stojí opodál„ , je to staré komoušské heslo a já ho použiji v naprostém protikladu, to co si lidé nechali vzít v 68ém a v 89átém si zavinili sami netečností a lhostejností, nechali si ukrást možnost, žít slušný a poctivý život, zatoužili po bezpracném bohatství a kdo chce moc, nemívá nic, napůjčovali si biliony, rozházeli je, a promarnili spoustu času? Monopolizací Česka, si lidé nechali ukrást možnosti, jaké jsou, nebo spíše byli, všude v Evropě. A jak si všude chtějí vzít své možnosti zpět, se d o b ř e d í v e j t e , aniž si P u.in, uvědomil, že dá impuls, k tomu, že nikdo nebude mlčet a netečně čekat, že všude se křičí, že se nenechají centrálně odněkud řídit? Jak zaváháte, vy mladší a mladí? Tedy, dobře vám tak, seďte a ještě chvilku držte hubu ?Nemusí téct krev, jen vzít rozum do hrsti a práci do ruky!!!

              Nebo si myslíš, že jako Josef Švejk, nasednu na kolečkové křeslo, zatočím berlou nad hlavou, rozhodím své staré kosti po chodníku, zařvu NA BĚLEHRAD a pojedu se prát za tvá práva? Ne děvče, já jsem ten „kapitalista„ !!! Můj strýc, kterému se včas rozsvítilo v hlavě, tedy již ve čtyřicátém osmém, nás naučil, co je ovoce bez chuti, květiny bez vůně a lidi bez citu, kde je pravda a co je svoboda?

                1. To jsou tvá slova: „Tohle bych bývala nenapsala, kdybych si nepřečetla předchozí komentáře„. tak jsem myslela, že to s nimi souvisí, ty jsi je četla a tak jsem je smázla, byl to strojový překlad a já se domnívala že to může někoho zajímat a že si přečtete, co píší lidé porůznu ve světě (když nemáte ty překladače?)? Asi ne, nikoho, to nezajímá, a co takhle (a tohle jde mimo tebe), lak na nehty, milí mladí?

              1. P.S. na Bělehrad mě pobavilo, je mi jasné, že se nikam nerozjedeš ani na kolečkovém křesle, ani bych to po tobě nepožadovala. To byla jen reakce.

                1. Nic si z toho nedělej Vendy, i u svých dětí a vnuků, si připadám, že mluvím do zdi? Dlouho jsem žila v bludu, že jsem je vychovávala dobře?

  8. Wunderschön liebe Anna war im Krankenhaus und muss noch drei Wochen zur Reha aber sonst ist alles gut.Wünsche dir eine gute neue Woche.Liebe Grüße von mir Gislinde

  9. Aničko, máš možná jen špatnou náladu, padl na tebe smutek, přepadla tě chut‘ nechat všechno „plavat“, nemáš chut‘ psát. I takové dny jsou …

    1. Ano paní Aleno, je to chandra, psát v dohledné době nebudu ale nenechám si ujít čtení pěkných blogů, to jistě ne. Přestala jsem cítit potřebu komentovat jen proto, aby někdo přišel ke mě číst, chci zpět svou svobodu.

      1. Já pořád doufám, že psát opětovně začneš. Moc často komentáře nepíši, ale chodím ti sem jukat a koukat. Tak alou, špatnou náladu pryč………..

        1. Otrokářský řád, když nepřijdeš, nepřijdu ? Mě otravoval, když nebudu psát, mám větší svobodu si vybrat co chci číst a co ne Jiří?

          1. Psaní přece člověku na svobodě neubírá? Ale asi chápu, co chceš říct. Tomu není nutné se poddávat… pokud to chceš řešit takhle, tak proč ne. Já si ale myslím, že každý pohled na věc je zajímavý a pokud člověka baví ho prezentovat, je to super. Svého čtenáře si najde. Pokud tě to už nebaví, nedá se nic dělat.

            1. Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
              bylo to překrásné a bylo toho dost
              Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
              možná že nepřijdem že přijde jiný host
              Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec
              Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám
              Polibek kapesník siréna lodní zvonec
              tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám

              Sbohem a kdybychom si neřekli už více
              ať po nás zůstane maličká památka
              vzdušná jak kapesník prostší než pohlednice
              a trochu mámivá jak vůně pozlátka
              Jak říkal pan Nezval.

              zwani.com myspace graphic comments

              Já děcko nezralé již nejsem dlouho
              a nelpím, neumírám touhou.
              Že sláva světská, travou polní stane se,
              to duše moje lehce unese.
              Tužku a notýsek mám všude sebou,
              a z řečí planých, nohy zebou.
              Co že to dává blog vám za blaho,
              upeč si uvař, co jak komu libo.
              Lásku, já zdarma nedávám,
              srdce již ztvrdlé, často nadávám,
              Nelžu však nikdy, když je ten cit pravý,
              to nedovolí mě mé zdraví.
              Vím co Bůh slyší, i co vidí a za faleš,
              se před ním stydím.

              Anna

          2. Pochopitelně, že máš. Ale já k tobě přeci chodím kvuli myšlenkám. Nebo si nerozumíme? A pravda je, že internet je otrokář a my otroci. Tedy já určitě.

            1. Slibuji Jiří, že až mě bude do hlavy vloženo nějaké to moudro, dám je do placu, s těmi zbytečnými nápady, neplodnými a bez prospěchu, musím bojovat já, ty i oni, často marně a urputně. Jinak děkuji za povzbuzení a hezký víkend. Anna

  10. Jsou těžké ty chvíle, kdy věci, které jsme mívaly rádi a hnaly nás vpřed, najednou ztrácejí smysl. Když vše kolem nás ztrácí smysl…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s