Konec masopustu

Oslavit ho je dobré, zvláště uvolní-li se napětí a podle starých tradic, po něm nastává čas, kdy je dobře si něco odříci, usebrat se a dobou postní se začít připravovat na velikonoce.

Já vím, je ještě dost času, protože MASOPUST, tedy čas kdy, po těch všech „hodech a zabíječkách„uzení mas.  Jeho nepřekonatelné, až do dnešní doby, ochutnávání!
Zimním odpočinku a nabírání na sádlo.

Se naši předci museli připravit na čas práce na polích a také zhubnout, dát do pořádku své stroje na setbu nového chleba a zvířata připravit na pastvy, uklidit a vybílit chlévy, vymést půdy, vynést a naklíčit brambory, vysířit sklepy, aby vše bylo „čisté„ uklizené, nežli se vyrazí do polí za novou setbou a na toto již nebude čas.

 Vzpomínám si moc ráda na tu dobu, čistotu myšlenek, kdy tatínek hřebelcoval naše koně, čisťounké, lesklé je bral k rybníku, posadil mě na hřbet bez sedla a koně plácl po zadku, oni ržáli štěstím, vesele vbíhali do ledové vody a já řičela radostí s nimi, celá mokrá a šťastná, stejně jako ti koně, většinou jsme mívali i hříbátko, miláčka celé rodiny. Tatínek je všechny vymydlil, vykartáčoval, většinou po pás v té studené vodě, všichni jsme se smáli a koně radostí nakopávali vodu a cákali po sobě jako malé děti.
V tuto dobu maminka shromažďovala vajíčka, od našich husí, kachen, slepic, již bylo vše snědeno a nechávaly se jen husy a zvířata určená na chov, vejce se handlovala mezi sousedy, dnes se tomu říká, „genetická manipulace„ . Několik husích vajec maminka vždy vyfoukla a ty se krásně zdobily na velikonoce. Potom, když si husí, kachní a slepičí mámy sedly na hnízda, chodila jsem je okukovat, hned první týden, jestli se neklube ten zlatý poklad, kterého se děti nemohli dočkat, žluťounká droboť, námi dětmi milovaná,  Věc v této hygienicky náročné době neslýchaná, husa, kachna a slepice i s touto drobotí, po vylíhnutí bývala doma, v naší veliké kuchyni hosty, alespoň týden, dva a jizvu po štípanci od husy, hlídající si své dětičky, mám na zadku dodnes.  Košíček a chození na kopřivy, byla moje práce po léta, od útlého dětství, uvařit vajíčka, nasekat na jemno kopřivy a přidat trochu strouhanky, namíchat jídlo, pro zlatou drobotinu, to byla moje láskyplná zábava, vzít housátko, kuře a kachňátka do ruky a učit je pít a pak po pár týdnech je všechny i s ostatními dětmi, mít na starost za humny na jarní louce,.
Většinou jsme mívali na dvoře i kůzlátko, časem jsem věděla k čemu je určeno a i jako velká holka jsem to vždy održkovávala a obrečela, protože kůzle, někdy to bylo obětní jehně, to byl vždycky uličník, který si došel i pro nějakou dobrotu do kuchyně, maminka mně dávala vrchní listy zelí a ti malí zbojníci, nezkrotně se toho dožadující, to byla velká legrace, mnohdy jsem je ještě dokrmovala z lahve, jako mimina. Moc ráda a láskyplně si na svou rodinu, včetně těch zvířátek vzpomenu vždy, když je mně těžko a nechci myslet na dnešní dobu.

Vrátila jsem se včera ve vzpomínkách i do sedmdesátých devátých let, ve společnosti pana Františka Vláčila, srovnávala a hodnotila čas, dobu a myslela na to, jak vše co má na světě cenu, se dá svázat do malého uzlíčku.

Reklamy

11 thoughts on “Konec masopustu

    1. Jo Jiří, potom jsme měli i traktor a kombajn! A koně, ti nebyli na hraní, ani na dostihy, ti byli na práci…….. A těžko, (s tím dědou myslím), pro nás většinou nikdo nepracoval, všechno jsme odřeli vlastníma rukama. Do osmdesátého devátého, i po něm. Myslíš jako že „TY KAPITALISTI ZAS…Ý„ ???

  1. V posledním článku na této stránce jsem se dočetla, že jsi měla nějaké zdravotní potíže a ještě jsi nebyla úplně vpořádku. Doufám, že je ti líp a líp a s jarním teplem a sluníčkem nabereš dřívější sílu.
    Tvé vzpomínání na dětská léta a domácí drobotinu se krásně četlo. Nikdy jsem neměla v ruce malé kuřátko, nebo kačátko, ani mě husa neštípla do „zadele“. Moje babička měla králíky a ta druhá i slepice, ale jezdila jsem k nim jen na pár dnů na prázdniny a kromě toho, že mě ráno budilo kohoutí kokrhání a k snídani byla čerstvá vajíčka, jsem toho s domácí drůbeží moc nezažila. 😀 Dnes to vypadá na další slunečný den, tak aspoň to. Jsem zklamaná z průběhu letošní zimy-nezimy. Bylo teplo, sníh žádný a jsem zvědavá, co tomu řekne naše příroda. Přeji ti hezký začátek nového týdne.

    1. Jak se říká Jaruško, duší a tělem, tak tělem moc zpět nejsem, tomu se ne a ne chtít. Proto že jsem chemik, koupila a namíchala jsem jedy, podle nejnovější módy a návodů na internetu a za měsíc prý, budu i létat, tak potom se děvčata připravte na nejhorší, začnu psát dvakrát denně.

      Na fotce vlevo je tatínek, ten se psem na klíně, těsně před odchodem na frontu se ve stodole vyfotili, když cepy mlátili obilí, doma potom zůstala jen babička a děda, nebyla nafta ani elektřina, zahynul tam bratr vlevo, a také malou sestru Němci zabili, na fotce s kolem, byl tatínek na zotavení po zranění na západní frontě doma a potom v roce 1941 nastoupil do Svobodovi jednotky, na barevné fotce mu bylo osmdesát pět let, celý život se usmíval, miloval lidi, život a oni jeho, tedy víc nežli já ale stále a vždy říkal, že zlu se musí postavit hráz a toho se držím i já. To si uvědomuji, když vzpomínám na klid a mír, svého života a dětství, čtu li argumenty, proč nepodepsat nějakou petici? Jak málo stačí, všechno je v troskách a lidé by si toho měli být neustále vědomi.

      Také ti přeji hezké dny Jaruško, kratochvíle zimy jsme si neužili ale na jaro se těšíme všichni.

  2. Tvoje vzpomínky čtu nejraději, Aničko. Píšeš moc hezky, je vidět, že jsi měla krásné dětství, i když to nebyla procházka růžovým sadem. Práce jste měli až nad hlavu, všechno se dělalo ručně a byla to pořádná dřina. Vždycky vrátíš do dětství i mě. Ačkoliv jsem z města, mívali jsme taky malé hospodářství, slepice, králíky, kachny, husy a občas i kůzlátko. Třebíč kdysi bývala velká vesnice, změnily to až Dukovany, což mi leží v žaludku dodnes. 😦
    Měj se fajn a užij si příjemný zbytek neděle. 🙂 Hanka

    1. Moje vnučka se mnou mluvívala tak, že jsem se ptala třikrát „co jsi říkala a to jsem ještě nebyla tak hluchá, jak jsem teď, titulek jednoho filmu to říká naprosto výstižně, (RYCHLE A ZBĚSILE).
      Často nevím co je mě říkáno, uniká mě smysl mnoha věcí a potom přestanu poslouchat? Mám dojem Hanko, že mnoho lidí, to tak dnes dělá. Já naslouchám ještě stále ve věcech, pro mě zásadních a důležitých, ty ostatní často pomíjím a jistě i to, není dobré? Je ale mnoho, možná většina, co nechtějí slyšet skoro nic, možná i proto se ti líbí jen něco, co napíši a ostatní je formalita, já ti rozumím, každý máme své starosti a pochopit a řešit nějaké souvislosti s něčím zásadním, je nad limity mnoha blogerů, protože většina hledá nějaký únik ze svého světa, ne ještě větší trable? Nejlepší únik je dětství, ať se ti o něm zdá a hezký, nový týden Haničko.

      1. Pěkné vzpomínky se vždycky hezky čtou, Aničko, tím ovšem nechci říct, že by se mi tvoje ostatní články nelíbily. Žádný únik z reality nehledám, pokud si potřebuji odpočinout od běžných starostí (momentálně jich mám mnohem víc, než bývá běžné), vezmu si knížku nebo si sednu k počítači.
        Sleduji dění ve světě i u nás, spousta se mi toho nelíbí, ale nejsem natolik fundovaná, abych to dokázala rozebírat, víš? 😉
        Zdravím tě, přeji příjemné dny a moc děkuji za krásné komentáře, které mi píšeš na fotoblog. 🙂 Hanka

        1. Já vím Hanko, každý žijeme tím svým JÁ a máme pocit že to tak bude navždy, my budeme středobodem světa, a nic nás nemusí zajímat, proč třeba ty si bereš každé mé slovo osobně, nechápu, je to pýcha, nejde vůbec o líbivost ale zájem? Dneska jsem se podívala na statistiky a představ si, to Češství v souvislostech, ono nás je jen šest milionů a kolem nás se něco děje. Děkovat mně nemáš za co, pro tebe je to formální záležitost.

  3. Ciao, Anna. Molto bello ricordare per comprendere e fare comprendere la differenza tra le scadenze che segnavano il tempo del mondo contadino, dei lavori della campagna, della cura degli animali e la frenetica corso contro il tempo di oggi. Spesso corriamo anche senza sapere perchè e dove andare!
    Il carnevale, dal latino „Carnem levare“, era il periodo in cui non si poteva mangiare la carne come sacrificio in preparazione della Pasqua. Oggi, chi vuole, la carne la mangia quando ne ha voglia infischiandosene delle tradizioni popolari antiche. Con la Pasqua arriva anche la primavera e la terra, la natura, si sveglia dal suo torpore invernale per portarci nuovi doni, nuovi prodotti e nuovi colori facendo tornare l’allegria anche nei nostri cuori.
    Buona giornata, cara amica. Buona domenica.

    1. Čistý dům, čistou duši, a vstřícné srdce měli naši předci, za svou rodinu, vlast, a pravdu, byli ochotni položit život, můj tatínek byl takový člověk, velice jsem ho milovala, i ten tradiční způsob života, je pryč, tak o něm píši a ráda milý Osvaldo. Nikdy se to nevrátí a je to dobře, protože součástí té doby, bylo i strádání, bída a u některých lidí, i hlad mnohdy, to je ale zapomenuto a dnes jsou to jenom krásné vzpomínky a tam utíkám před zběsilostí dneška. Objímá Anna

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s