Ohlížíte se za sebe?

Nelíbí se mně, že to dělám a ještě víc se mně nelíbí, že stále častěji si připomínám minulost.

Mám málo podnětů a tak hledám v minulosti, ve vzpomínkách proto, že naše lásky jsou minulostí, ty fiktivní i ty reálné a bludné kořeny překračujeme ve vzpomínkách, místo hledání nových cest se my „starší„ musím to dát do úvozovek, ani za svět se mě nechce napsat staří. Ono to všechno, tak nějak jde stále méně, pomaleji a kam prý nechodí slunce, chodí lékař a ten, je u nás poslední dobou jako doma, i když slunce nám nechybí, je ho tady u nás na horách letos víc než dost, dokonce jsme bez sněhu téměř celou zimu a to nepamatuji, za dobu třiceti pěti let, nikdy? A přesto, nikam nechodíme, ani nejezdíme, naše autíčko, co o něm v nás, byl kdysi sen, že bude jezdit světem, je k smíchu i našemu technikovi, ptá se jestli jsme ty kilometry najeli, nebo nacouvali. Do loňska jsme víc nalétali, nežli najezdili a i s tím je konec. Nejsem smutná, vždycky jsem připravena na vše dopředu, to je přednost mé povahy a intuice, že vím co přijde, nežli se to stane, tedy dost často a ne že bych čarovala, mám to tak nějak odjakživa a nebudu se rouhat, že je to dar, protože vím i ty špatné věci dopředu.
Vymýšlím si pro sebe zábavu, vleže to nějak nešlo, v sedě jen po chvilkách, ze čtení mě bolí oči a po chvilce i hlava, přistěhované mám jedno pohodlné křeslo tady k počítači a druhé k balkonovým dveřím, do obou nastěhované polštáře a deky, aby mě bylo pohodlně a zkouším probírat se našimi vzpomínkami, vytřídit je a dokonce jsem se pokusila udělat a sestřihat staré filmy, naskenovat spoustu starých diáků a dát do počítače, podařilo se mně hodně věcí, jen nějak nemůžu ty filmy dát na You Tubko, asi jsem zapomněla heslo, nebo co? Když to tam dám, říká to jakousi, pro mě nesmyslnost (about:blank) a je tam prázdná čistá stránka, poradí mně někdo?

Druhá věc je hromadící se nepořádek a bezmoc s tím cokoliv dělat, každý den si říkám zvednu se a budu něco, alespoň málo dělat a potom to odložím, Až zítra….. Můj muž rozboural celou kuchyň, jinak to nešlo (reklamujeme myčku) a handrkování se s nimi je pro mě jakýsi traumatický zážitek o kterém raději nebudu psát a stejné je to s lednicí, takže jako by tady bouchl granát a pomalu je čas na setí kytiček, přesazování, a úpravu zimních zahrad a já, si sedím jako kvočna na vajíčkách. Klidně odlož na zítra co můžeš udělat dnes. Jak já miluji tohle překroucené přísloví.

Víte že cestování je moje největší láska tak, proto že nevím, co bych vám nabídla sladkého, moje nabídka bude krásná, sladká cesta krásnou lodí, na mém Google+……..  a jestli to snad nakonec udělám, dám sem také jeden sestřih z dávných cest.

Když jsem tyhle kopečky našla na mém Google+, tak jsem neodolala abych vám je neukázala, je to taková malá krásná radost: Čokohills na Filipinách, hezkou neděli přátelé.

Reklamy

45 thoughts on “Ohlížíte se za sebe?

  1. Taky se občas ohlížím, Aničko, jenže si toho z minulosti moc nepamatuji. Moje dlouhodobá paměť za nic nestojí, a ta krátkodobá vlastně taky ne. 😉
    Ty se můžeš ohlížet, hodně jsi toho procestovala a máš spoustu krásných vzpomínek. 🙂
    Co se týká práce, zítra je taky den, to je moje důchodcovské heslo, mám tendenci některé činnosti odkládat doztracena. Třeba třídění různých dokumentů, k tomu se nemůžu přinutit, měla jsem toho dost v zaměstnání. 😉 Někdy mě chytne děsná lenora a potom mám zase tolik elánu, že bych byla schopná převrátit barák vzhůru nohama. 😀
    Kopečky jsou kouzelné, vypadají jako obří mraveniště. Příroda dokáže neskutečné divy, člověk nestačí valit oči!
    Aničko, přeji ti, abys byla co nejdřív v pořádku a mohla se věnovat svým oblíbeným činnostem! 🙂 Zdraví tě Hanka

    1. Jednou jsem Hanko viděla obrovské mraveniště, opravdu to byl kopec, tohle je nesrovnatelné s ničím a ta vegetace, to mě fascinuje, že na málokterém tom kopci nějaká je a je specifická, pro mě tak trochu sci fi, je divné že tam málokde rostou stromy a vědci říkají že je to velice staré, podle uhlíkové metody a jestli je to přírodní se nepozná.
      Tak to v té paměti máme trochu rozdílné, zdá se, že se mě vybavují i blbosti, o kterých můj muž říká, že se nikdy nestali a že jsem si je vybájila, to co bylo včera si musím všechno psát jinak naprosto blbnu. Zase jsem si vzpomněla na p. Holcmana. Děkuji Haničko a moc tě také zdravím.
      Chtěla jsem ti sem tu „skleróóózu„ dát je to vyloučené video, tak jedině zkopírovat.

  2. Ty kopečky jsou opravu div přírody! Jsou to jako velké krtince všude kol dokola, že? Taky jsem si tady přečetla krásná moudra od klasika, moc hezké. Ale ještě se vrátím k tomu vzpomínání. Nediv, se Aničko, my starší, jak správně píšeš, my hlavně vzpomínáme, protože to už moc plánovat nejde. Nikdo nevíme dne ani hodiny, že? Určitě zase budeš fit, určitě ti to napoví i tvoje intuice, ale nesmíš být tak netrpělivá a pro tentokrát poslouchat doktory, ano?

    1. Jsme generace která má úctu k autoritám, doktor je autorita a přesto jsem byla neposlušná.
      Mám zase roupy, jen co mě otrnulo.
      Dobrý večer, dobré jídlo, dobrou zábavu, ti přeji Libuško a děkuji za návštěvu. Anna

  3. To video jsi namluvila ty? Máš velmi příjemný hlas 🙂 Zdá se ti to moc rychlé? Tak tady je opravdu generační propast :-)) Mně to přijde tak akorát… pro zajímavost dávám odkaz na své poslední dobou nejoblíbenější youtube video (sestřih prvních 3 sérií Sherlocka, krásně sladěný s hudbou, úžasná editorská práce, na běžný poslech otravná hudba, rychlá jak blesk a do toho tématicky naskládané, přesně, záběry z toho seriálu. Je to ale plné tzv. spoilerů (kdo to uvidí a Sh. ještě neviděl, tak se už ani nemusí dívat, protože pár překvapivých zvratů už bude znát dopředu… a ono to pak není ono). Já ale nepředpokládám, že by ses na to chtěla dívat 🙂 Obávám se, že se ti ani to video líbit nebude 🙂 Ono to totiž také bez znalosti toho seriálu nedává ten správný smysl…

    1. Jeden díl Sherlocka jsem viděla, chtěla jsem se kouknout jak bude pojat klasik a není to tak nejhorší. Máš pravdu ten sestřih mého sestřihu je srovnatelné kvality, nám jdou ty styly hrc-frc, již na nervy.
      Hlas je můj, žvaním do všeho i dnes ale je to hodně staré, ty dětičky jaksi „vyrostly„ .

      1. Já jako malá Sherlocka hltala… přečetla jsem snad všechny díly. Na gymplu jsem třídní překvapila, že vím, který detektiv hrál na housle… dnes by to asi věděl skoro každý 🙂
        Já se na to původně dívat nechtěla, přišlo mi to jako svatokrádež. Ale pak jsem viděla náhodou první díl druhé řady a lítala jsem v tom 🙂 Má to švih a vtip 🙂 Ale můj manžel to nemůže vůbec… a to je co říct 🙂

    1. Sono molto lieto di sapere che hai letto i commenti. Questo spesso non è visto e apprezzo la tua amicizia. Il video è un montaggio di quattro ore di pellicola, in Italia non era bellissima, e rimane il mio amore. Hows Anna.
        ‚Piedi caldi, „è un tipico ceco. Schweik è il mio Gravatar … Il nostro eroe nazionale, Schweik dice: prendendo facile

      1. Cara Anna. Quando ho tempo mi piace leggere tutto. Purtroppo non sempre ci riesco e di ciò mi dispiace molto. Ma le mie giornate sono sempre troppo corte, 24 ore non mi bastano per leggere e scrivere!
        Ma ho sempre stima per i miei amici che sicuramente capiscono quando li saluto frettolosamente. Ciao e buona serata. Qui continua il brutto tempo: piove e fa molto freddo!

    1. La France est mon bien-aimé, Je ne vais pas déjà là, (âge) ne permet pas. Avec l’amour, je m’en souviendrai. Avoir un beau dimanche. Anna

  4. Moc krásné kopečky… někdy příroda dokáže vykouzlit neuvěřitelné věci…
    Koukám, že u vás doma teď opravdu platí, že když se má něco pokazit, tak rovnou několik věcí naráz. Tak snad jste si to tím na celý rok2014 vybrali a teď se to bude jen zlepšovat…

    1. V to doufám avi a nerada bych nadávala a hnala vodu na tvůj mlýn, dokonce bych byla i sprostá, protože držet se na uzdě, jak říká tvůj poslední článek jinými slovy, je někdy nadlidský úkol. Lednice, za osmnáct tisíc, byla včudu těsně před koncem záruky a myčku přivezli před měsícem, můj muž ji zabudoval, protože jsme koupili vestavěnou a kdybychom nenechávali dodělávat obložení za šílený peníz, máme kuchyň atypickou, tak to odvezl a hodil jim to na hlavu. Jak že jsi to psala, že jsme národ nespokojených reptalů? Spíše jsme národ lumpů a podvodníků, na které se nemůžeš spolehnout v naprosto ničem. Jo, jo ale máš pravdu, chce to klid a nohy v teple.

      1. Však si zanadávej, pokud ti to udělá dobře… já to zase tak striktně neberu 🙂 Na tvém místě bych už možná taky dštila síru 🙂 Někdy pomůže vypustit páru. Někdy si tím ale člověk jen dám úplně podřízne větev, kterou mu pomaličku, nenápadně podřezávají jiní…
        Z tvých posledních článků mám dojem, že teď velmi tíhneš k tomu hezkému a pozitivnímu… někdy už je tak zle, že si uvědomíme, že přidat si k tomu ještě něco sám, by nás úplně položilo….
        Já obdivuju svého muže… ten, jako stavař, toto řeší dnes a denně. Včera jsme byli přeměřovat na chatě trámy od nové střechy – „známý“, který ji u nás na chajdě dělal, je totiž docela natáhl. A manžel také není typ, co si to nechá líbit. Máš pravdu, najít řemeslníka, který svou práci odvede správně a včas, je umění. Vysvětluju si to už jen tak, že jsou fakt buď neschopní… nebo prostě převáží otrava nad tou prací nad jejich snahou pracovat naplno… hodně lidí nechodí do práce s pocitem, že je to jejich vizitka, že je to baví, že je to zajímá, že je to jejich koníček… ale že je to jen zdroj peněz. A pak to tak vypadá….

        1. Cítím že cítíš se svým manželem a to je hezké avi, má jistě také nadlidské úkoly,to co my v malém, řeší ve velkém, docela živě to vidím, v očích toho mého doma. Deset let jsme s manželem dělali to, co jsme si ani neuměli kdysi představit, naprosto jinou profesi nežli před penzí a něco málo o dnešním podnikání víme, když potkáš slušné a poctivé lidi, ukloníš se až k zemi a zůstanou tvými přáteli navždy. Je jich ale t á á á k m á l o. To, že prací živ je člověk, je podle dnešní doby přežitek.
          Lednice začala na podzim rezivět, reklamovali jsme, řízení protahovali až odešla úplně a po novém roce, napsali že nám to uznali, jenže nová stejná, je o dva a půl tisíce dražší a pokud ji nechceme, že nám vrátí peníze, v obou případech prohráváme my a soudit se jak nám radí zákon, to dříve umřu, nežli bych se dosoudila, s myčkou je to nemlich stejné. To je ale svět?

          1. Dnes můj otec přeposílal mail… se Shakespearovým citátem „Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
            jen nevidět, jak žebrá poctivec,
            jak dme se pýchou pouhý parazit,
            jak pokřiví se každá dobrá věc,
            jak trapně září pozlátko všech poct,
            jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
            jak lidskou slušnost korumpuje moc,
            jak zchromlá vláda na nás bere bič,
            jak umění je pořád služkou mocných,
            jak blbost zpupně schopným poroučí,
            jak prostá pravda je všem jenom pro smích,
            jak zlo se dobru chechtá do očí.
            Znaven tím vším, už chci být, lásko, v hrobě,
            jen nemuset tím sbohem dát i tobě.“

            Takoví jsou lidé… hříšní až za hrob… ale to ty přece víš, Aničko…
            Jen to trhá srdce (bohužel doslova…) se na to dívat, nebo to dokonce na vlastní kůži zažívat…

            1. Tohle je krásné, nemohu si vzpomenout z čeho to je, Tvůj tatínek je moudrý pán, mluví-li k tobě slovy géniů. Má pravdu, je únavné bojovat s větrnými mlýny a tak to raději vzdáme, a ty víš milá avi, že já, rezignaci považuji za zbabělost a lenost. I KDYŽ, CHUDÁK MŮJ MUŽ TO ODNESE, ON TEĎ BOJUJE ZA DVA.

              1. Možná se máš naučit, že není rezignace jako rezignace… a že někdy moudřejší ustoupí 🙂 Pak vlastně existuje ještě jedno přísloví, které plus mínus říká: Bože, dej ať poznám, s čím mohu něco udělat, a s čím ne, a tím ať se netrápím 🙂
                Mimochodem: můj otec je také spíš ten stěžující si typ 🙂 Ono to má hodně důchodců, ono to totiž důchodci mají dnes velmi, velmi těžké. Jezdívala jsem autobusem do práce mimo Brno se spoustou důchodců a slýchávala jsem je, co si vykládají. Nic hezkého to nebylo…

                  1. Možná 😦 Řekla bych, že ti nejmoudřejší jsou tací, kteří dokáží cítit, soucítit, měnit, ale neublíží jim to… protože smutek, hněv, nespokojenost člověka stravuje… 😦 Mám hodně ráda filozofii taoismu…

                    1. Víš avi, já mám svého Boha a ta východní učení, i když si jich mohu vážit, mohu jejich učení tolerovat, jsou mě cizí.

                    2. Já vím. Já se nějak dobrala k tomu, že se mi Bůh a tao neprotiřečí, ačkoliv je to vlastně dost zvláštní. Ale prý to měl i Mistr Eckhart (13.st.), kterého jsme četli na kurzu křesťanské spirituality. Také s tím učením měl prý trošku problémy u vrchnosti 🙂

                    3. Vrchnost, tedy i ta naše ví o Boží vůli prd, jinak by již byla v pekle. Začínám tě mít ráda avi, víc nežli je zdrávo. Hledat je lidské a jak píše Sedmikráska, život je cesta a ta tvá, je ještě dlouhá.

                  2. Když jsem dělala to video a dala ho na You Tube, napsal mě admin, že ho maličko upraví, upravil, udělal z něj Americký akčák, nestíháš ani sled událostí. A tak se mě jeví život vás mladých, je to fofr a není životaschopný. To se nedá dlouho vydržet, natož celý život, o tom píšeš. Často vás polituji ale vy to chcete a musíte si na všechno přijít sami? Žádné východní, severní ani africké vůdů vás nezachrání.

              2. To je Sonet 66, Shakespeare.
                Znám to v jiném překladu, taky dobrém:

                Sonet 66
                W.Shakespeare

                Mám všeho dost, chci umřít, ať mám klid,
                když zásluhy jdou o žebrácké holi.
                A holý zadek smí se honosit
                a pravá víra sebe zapřít svolí.
                A zářící čest zpupně pokořují
                a dívčí ctnost zprzní bez pomoci.
                A ryzí dokonalost pranýřují
                a sílu chromí starci zlomí mocí.
                A úřad umlčí hlas umění
                a blbost schopné drze poučuje.
                A sprostí prostou pravdu podcení
                a dobrý v poutech zlému posluhuje.
                Mám všeho dost, chci všemu sbohem dát.
                Ale když umřu, zradím, co mám rád.

                1. Tak tohle znám a teď je mě vše jasné,
                  jak v tomto doma jsem, a z žítí jsou jen třásně,
                  snad lakomec si za mým krkem sedí,
                  a misantrop tu do očí mých hledí,
                  vkrádá se do mě, ptá se, máš lidi ráda
                  a já nevím vám, co říci mu,
                  sedím si, ležím, či nemohu li stát,
                  budu li fňukat, zradím, co mám rád(a)….

                  ObrazkyAnimace.com

          2. Dobrý den, to se ale docela divím, říkáte, že raději Vám vrátili plné peníze a ponechali si účetně dražší nicméně totéž zboží, rozumný člověk se raději zbaví zboží (ikdyž účetně papírově dražšího, avšak s nejistým možným budoucím prodejem, už jen proto, že zboží rozměrné obecně klesá v ceně i vlivem entropie a morálního zastarání, tj, zrezavět může i u obchodníka a pak si o ceně může leda tak nechat zdát) , nežli by vracel sice původní plnou částku,(i když účetně nižší asi o umělou zlodějnu později vytvořenou penězokazci z čnb =staronovou lednici). Přeci lepší je mít pro obchodníka peníze a zbavit se zboží než naopak. Já raději, vždyky dám přednost se zbavit věci a mít hotové peníze, třebas i méně, než naopak, peníze místo nezaberou a živí svého pána a co s věcmi. Asi nemají obchodního ducha.Ostatně, já obchoduji s vědomostmi, mne věci dávno nezajímají, to je jen umělé cosi, s pomocí čeho se lidé pokouší utéct před životem, že se to nikomu zatím nepovedlo, stačí se podívat na třeba faraony, ti také shromažďovali věci, které ale povětšinou rozkradli „ti druzí“a nebýt jejich příbyků s nápisy jež zatím vydržely, nikdo nezná ani jejich jména. Ti co vytvářeli jen vědomosti, tak ty jsou věčné včetně jmen svých původních majitelů.

            1. Co vše a kde všude není Lege artis, z toho by se dnes jeden zjevil, kdyby o tom do hloubky bádal? Vy opravdu bádáte pane aztli, bádáte si krásně, povzneseně a naše prosté hlavy jsou na to krátké. O starém Egyptě, po laické stránce, se toho dozvídáme stále víc, je to krásné téma a naše přízemní starosti jsou nesrovnatelné při úpatí pyramid. I z nás bude jen popel a prach a to je jediná spravedlnost.

      2. Lednice za osmnáct litrů a včudu těsně před zárukou? Nebo naštěstí před zárukou? Proto už si kupuji výrobky v levnějších kategoriích, počítám, že po záruce stejně kleknou. Moje poslední pračka vydržela skoro deset let a kdyby tam nebyla mechanická závada (během praní se cosi utrhlo a rozjel se prací buben a ty pootevřený dvířka se zasekly dole o topnou trubici, takže s tím nešlo hnout a muselo se to vyřezávat, abych dostala ven aspoň prádlo), tak počítám že by vydržela ještě rok, možná dva. Škoda jí. Teď mám novou, tak uvidím, co to dá, iluze si nedělám, ale doufám, že chvíli vydrží.
        Vestavěné spotřebiče bych nechtěla ani náhodou, i když to hezky vypadá. Jenže když se pos… rozbijí, tak se musí všechno rozmontovat. To by mi mohlo.
        Koukám, že si to taky pořádně vybíráte, je to k naštvání, ale to je asi tak vššechno, co člověk může. Naštvat se a jít s tím něco udělat…
        Že se ti nechce, nebo spíš nemůžeš, je pochopitelné. Jsi oslabena a taky nemůžeš blbnout a hazardovat se zdravím, přemáhat se, abys za čtrnáct dní skončila znovu ve špitále? To už radši počkej, přesazovat budeš později, však ty kytky to vydrží. Zatím si aspoň děláš pěkný pořádek v šuplíčkách a dáváš do kupy věci, aby měly nějaký řád. To je taky dobrý počin.
        Hezkou neděli, Aničko, i když bez sněhu. Vidíš, tak ses dočkala i tohoto jevu. (Moje mamka říkávala, na tohle jsem musela čekat padesát -šedesát-sedmdesát let (podle toho, kdy k nějaké události došlo). 🙂

        1. To je ten problém, že my staří jsme nepraktičtí a chceme něco, co by nám vydrželo již do smrti a velkou lednici potřebujeme již proto, že jedeme nakoupit jednou za deset dnů a také mrazák u ní byl pěkný a praktický, dnešní doba je vražedný shon: vyhoď a kup nové, my to stále nejsme schopni akceptovat, budeme se to muset naučit, my šetříme velice tvrdě, dlouho a potom, je to zklamání dvojnásob bolestivé!

          1. Nojo. Když ono to člověku nedá a rozhněvá se, navíc pokud je důvod.
            Taky bych chtěla, aby mi věci vydržely co nejdýl, mám troubu po mamce, starou aspoň čtyřicet let, stará Mora. A peče. Nebo aspoň pekla, od doby, co je mamka pryč, jsem ji nezapnula. Měla bych ji zase prozkoušet…

            1. To je příběh naší lednice, dokud tady stála šlapala, pamatovala císaře pána a čert nám nakukal si koupit novou. Ještě k tomu myčku, která se ani nerozjela, můj muž říká, že jsem pozbyla soudnost a chtěla mít to co mladí, víc starostí, víc práce, větší spotřebu elektřiny a vody, že prý se mě asi zalíbil ten chlap, co nám vyváží septik, tak aby tady byl častěji..

  5. krásné kopečky jsi nám nabídla. A udělala jsi kus práce…ono to třídění je taky potřeba, jenže člověk to odkládá tak jak píšeš…mám to zrovna tak…říkám si, zítra ráno udělám to a to, pak to odložím na odpoledne, no a pak si říkám, přeci se s tím nebudu babrat do večera, nechám to na zítra. Těch zítřků už bylo nepočítaně.
    Přeji ti, abys byla v pořádku, snad pomůže jarní sluníčko, teplo dělá divy, posadíš se venku a načerpáš energii třeba jen tím, že se budeš dívat jak se probouzí příroda.
    měj se hezky a pevné nervy s reklamacemi

    1. Čokoládové kopečky mě fascinují léta a neumím si představit, jak tohle vznikalo, takový krtek se nenarodil co tuhle krásu dokáže stvořit, tak ať mě to někdo vysvětlí.
      Za přání děkuji a na sluníčko a jaro se moc těším, zítra to tak nějak jarně má vypadat, koukla jsem na předpověď a má být až patnáct stupňů, to se ti Jitko bude pěkně špacírovat a fotit. Hezkou neděli.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s