Nelíbí se mně, že to dělám a ještě víc se mně nelíbí, že stále častěji si připomínám minulost.
Mám málo podnětů a tak hledám v minulosti, ve vzpomínkách proto, že naše lásky jsou minulostí, ty fiktivní i ty reálné a bludné kořeny překračujeme ve vzpomínkách, místo hledání nových cest se my „starší„ musím to dát do úvozovek, ani za svět se mě nechce napsat staří. Ono to všechno, tak nějak jde stále méně, pomaleji a kam prý nechodí slunce, chodí lékař a ten, je u nás poslední dobou jako doma, i když slunce nám nechybí, je ho tady u nás na horách letos víc než dost, dokonce jsme bez sněhu téměř celou zimu a to nepamatuji, za dobu třiceti pěti let, nikdy? A přesto, nikam nechodíme, ani nejezdíme, naše autíčko, co o něm v nás, byl kdysi sen, že bude jezdit světem, je k smíchu i našemu technikovi, ptá se jestli jsme ty kilometry najeli, nebo nacouvali. Do loňska jsme víc nalétali, nežli najezdili a i s tím je konec. Nejsem smutná, vždycky jsem připravena na vše dopředu, to je přednost mé povahy a intuice, že vím co přijde, nežli se to stane, tedy dost často a ne že bych čarovala, mám to tak nějak odjakživa a nebudu se rouhat, že je to dar, protože vím i ty špatné věci dopředu.
Vymýšlím si pro sebe zábavu, vleže to nějak nešlo, v sedě jen po chvilkách, ze čtení mě bolí oči a po chvilce i hlava, přistěhované mám jedno pohodlné křeslo tady k počítači a druhé k balkonovým dveřím, do obou nastěhované polštáře a deky, aby mě bylo pohodlně a zkouším probírat se našimi vzpomínkami, vytřídit je a dokonce jsem se pokusila udělat a sestřihat staré filmy, naskenovat spoustu starých diáků a dát do počítače, podařilo se mně hodně věcí, jen nějak nemůžu ty filmy dát na You Tubko, asi jsem zapomněla heslo, nebo co? Když to tam dám, říká to jakousi, pro mě nesmyslnost (about:blank) a je tam prázdná čistá stránka, poradí mně někdo?
Druhá věc je hromadící se nepořádek a bezmoc s tím cokoliv dělat, každý den si říkám zvednu se a budu něco, alespoň málo dělat a potom to odložím, Až zítra….. Můj muž rozboural celou kuchyň, jinak to nešlo (reklamujeme myčku) a handrkování se s nimi je pro mě jakýsi traumatický zážitek o kterém raději nebudu psát a stejné je to s lednicí, takže jako by tady bouchl granát a pomalu je čas na setí kytiček, přesazování, a úpravu zimních zahrad a já, si sedím jako kvočna na vajíčkách. Klidně odlož na zítra co můžeš udělat dnes. Jak já miluji tohle překroucené přísloví.
Víte že cestování je moje největší láska tak, proto že nevím, co bych vám nabídla sladkého, moje nabídka bude krásná, sladká cesta krásnou lodí, na mém Google+…….. a jestli to snad nakonec udělám, dám sem také jeden sestřih z dávných cest.
Když jsem tyhle kopečky našla na mém Google+, tak jsem neodolala abych vám je neukázala, je to taková malá krásná radost: Čokohills na Filipinách, hezkou neděli přátelé.
Anna : prostor 