Pletete ?

Já tedy pletu, někdy sotva pletu nohama, někdy si pletu dojmy a pojmy, občas si pletu mě a mně, ale i jinak pletu. Pletu, jako třeba dnes, kde co s kdečím. Proto, že to zase jde do módy a proto, že to umím již padesát pět let a babičky jsou tady od toho, aby “ se ve všem a do všeho“ pletly? Je pravda že i když si dnes pletu všechno se vším, pletu si i lidi, když je potkám, nepoznávám je, zestárli-li , pletu si filmy, vždycky když manžel řekne, budeme se na ten, nebo onen  film dívat, nikdy se nedomluvíme, který kdo máme na mysli? Odpovídám, to je ten co tam hraje, nóó, jak se jmenuje? Můj muž odpovídá „ty myslíš tam toho„ ano, to je přesně on a máme to vyřešené i když si je již pleteme. S pletením, myslím to opravdu, a rukama, tak to je něco, co se nezapomíná, je to jako naučit se plavat, nebo jezdit na kole a tak jsem zase po letech, vzala jehlice do rukou a pletla.

DSC00789

Kdo plete ví, o čem je řeč když řeknu, pletu od krku, když to má být svetr, spočítám očka tak, abych provlékla hlavu, já jsem tentokrát pletla vestu do véčka a tak těch oček je méně, a osm jich přidám na raglán rukávů, pletu sem a tam a bavlnkou si označím těch osm oček vždy dvě a dvě na každý rukáv a na hladce pletené straně přidávám, vždy po očku s každé strany, kolem těch dvou oček raglánového rukávu. Když dopletu do podpaždí, změřím, jestli mě to bude přes prsa dost, když se mně to zdá úzké, přidám v podpaždí tolik oček, aby se svetr trochu zvětšil, očka na rukávy navléknu na bavlnku, tělo svetru nebo vesty pletu v kuse, kolem dokola a vestu, tam hladce a zpět obratce, pořád a stále dokola, jako v té písničce o babičce a čarlstonu? Mimo knoflíků nešiji, nic nesešívám, tedy mimo ozdoby, tu upletu tak, že pár řad je hladce a pár obratce a nakonec ty obratké řady, sešiji do vzorů.

ERT%20~1Protože bude Mikuláše a tradicím, musí býti učiněno zadost, přeji všem dětem, ať si to užijí, ty hodné se čertů bát nemusí, a ty trochu zlobivé, jako jsem bývala já, těm nadělte do punčošky pár kousků uhlí a bramboru, kdysi i pomeranč býval dárek. Bramboru, dostávám dodnes, děda říká že zlobím.
ERT%20~2

Tak se nám rozplynul takový, dávný, krásný sen o hvězdě Betlémské. Již to vypadalo, že nás bude provázet a svítit na cestu, až půjdeme na půlnoční, sníh se bude třpytit, chrupat pod nohama jako každý rok o vánocích a nad hlavou, vyjde ta bájná krásná vlasatice, co pasáčky svolávala ke kolébce ve chlévě. Sluníčko to zařídilo jinak, kometa se rozsypala na drobné a sluníčko ji poslalo někam jinam a my tu krásu, o které se ještě nedávno říkalo že to bude podívaná tisíciletí, neuvidíme a ani se jí nemusíme bát? A L E ???

obrázek komety
 Cha Cha ISON

ROZUMNÝ ODKAZ ?

NEJVĚROHODNĚJŠÍ

Jako Mikulášskou nadílku, nebo jen tak ale i na vánoce, si můžete upéci, JEDNO Z MÝCH OBLÍBENÝCH.

VANILKOVÉ ROHLÍČKY.
Těsto
1/4 kg másla
1/4 kg hl. mouky
1 vajíčko

Těsto důkladně vypracujeme, zabalíme do vlhkého pláténka a nejlépe přes noc, necháme odležet.
NÁDIVKA
13 dkg jemně mletých vlašských oříšků
13 dkg cukru
1 vyjíčko

Těsto vyválíme, vykrojíme kolečka, lehce potřeme nádivkou, zabalíme a ohneme do tvaru rohlíčku.
Pečeme v mírně vyhřáté troubě, NE ! dorůžova, že jsou rohlíčky pečené, poznáme tak, že jej otočíme a jen zespodu, jsou nazlátlé, jinak se oříšky přepálí a chuť není tak výborná, můžeme je obalit ve vanilkovém cukru, ale nemusíme.
Vanilkový cukr si dělám tak, že lusky nevyhazuji, vždy po vyškrábnutí zrníček, je dám, do moučkového cukru.

Jitkám přeji pěkný svátek a ti čertíci, ať je nezlobí.
k9qwggxfjrs

33 komentářů: „Pletete ?

  1. Včera jsem k tomuto článku psala komentář, měla jsem už čtyři řádky, když se mi najednou restartoval počítač. Pak už jsem se vůbec nedostala na internet. Nestačí, že jsou problémy s blogem.cz, ještě mi musí stávkovat počítač!!! 😦
    Psala jsem o tom, Aničko, že jsem měla ráda Juditu Čeřovskou i její písničky, ale mým vzorem byla vždycky Marta Kubišová.
    Pletla jsem v mládí, ale jenom nějaké šály nebo jsem vytvářela vzorníčky, nic jiného jsem nesvedla a na stará kolena už se to nebudu učit. 😉
    Zato vyzkouším tvůj recept na vanilkové rohlíčky. 🙂 Hanka

    1. Někde jsem dneska četla, že si některá blogerka klidně počká, až to zase bude v pořádku, za dobu co si s vámi děvčaty z Bl.cz dopisuji, těch chvil, co to bylo bez problému moc nebylo a já bych od nich již dávno zdrhla a ani se nepodívám, jestli to, co ti u tebe píši, tam také je?
      Mám Hanko takovou zkušenost, že když se mě samovolně restartuje počítač, je to virus, a doufám a věřím svému stroji, že on a i ten tvůj, to zlikvidovaly bez následků?
      Až rohlíčky ochutnáš, napiš?

      1. Tentokrát prý měl server problémy s hackerským útokem z Ruska. Jestli je to pravda, nevím, někde jsem to četla. Ale zdá se, že už se ustálil a vše funguje, tedy i bloglovin, i články, a hlavně, i komentáře.

        1. Jak kde, u tebe na poslední článek, se můj komentář nezobrazil ani dneska? U Jarky bez problému, u Hanky jsem některé komentáře vkládala dvakrát?

          Promiň Vendy, možná tě to co řeknu naštve, wordpress má šest milionů lidí, to že se Ruský heckeři zaměřili zrovna na ten server, u někoho v kuchyni, a za takový blog.cz považuji, je pro mě humor na úrovni?

  2. „Babička mě poprvé učila čárlstón“ na mikulášské besídce v otcově práci na KNV Ostrava, kde pracoval jako důchodkový adjunkt. To už je hóóóóóódně dávno. 🙂

    1. Když se tancoval „čarlston„ , byla jsem děvče jako lusk, ano, je to dávno, přesto nevím, co, nebo kdo je důchodkový adjunkt? A je škoda, že si nemohu na vás kliknout a nevím kdo jste?

  3. Nepletu a to přesto, že mě plést maminka chtěla naučit, ta vždy pletla i háčkovala často a krásně, jenže já ždycky odmítla. Takže někdy pletu leda tak nohama a pak taky hlavou a v tom druhém případě, mám obavu, to asi bude mít vzestupnou tendenci. 😀 Recept na vanilkové rohlíčky se mi moc líbí, takové vůbec neznám a mán sto chutí se do nich pustit. Jdu si zaznamenat receptík! 😛

    1. Myslím Jaruško, že jsi o nic nepřišla, když jsi se to nenaučila. Kdysi to byla taková, z nouze cnost, nebyl v ničem žádný výběr, třeba dětských věcí bylo málo a tak jsem děti oplétala a šila na ně, dnes je všude tolik krásných věcí, že i já, to považuji za ztrátu času, to jen že chci nějaký ten svůj životní styl, předat dál.
      Rohlíčky ti budou jistě chutnat, není to přeslazené, i když jsou pracné, stojí za ochutnání.

  4. Hallo liebe Anna schöne Stricksachen sind das habe auch mal viel gestrickt aber heute nicht mehr wegen der Arme die tun dann weh.Wünsche dir liebe Anna eine schöne vorweihnachtliche Zeit Gesundheit und Glück Grüße dich lieb und Freundschaft.Gislinde

  5. O tom pletení kolem dokola jsem taky slyšela, maminka jedné z mých klientek takto pletla. Ale nikdy jsem to nezkoušela, taky jsem nezkoušela plést od krku, vždycky jsem pletla od pasu, tedy patent a navázala klasickým úpletem, pak stahovala průramky a výstřih. Raglán bych se chtěla naučit, snad nebude tak těžký a raglánové svetry se mi zdají být elegantnější než klasické.
    Ten svetřík, co máš vyfocen, vypadá náramně, moc se mi líbí ten vzor. Vplétaný nebo vyšívaný? Nebo je to textilní nášivka?
    Vánoční kometa, to mě taky mrzí, i když při nepřízni počasí bychom stejně viděli prd. Slyšela jsem zvěsti, že tím rozbitím se přivodí konec světa, tak dlouho se o tom bude mluvit, až se naštve a opravdu přijde. Ten konec světa, myslím.
    Zaujaly mě tvoje ořechové rohlíčky. Letos jsem se zařekla, že nebudu péct vánoční cukroví (ale sladkostí se nezřeknu, jen jsem měla namyšleno něco jiného), a vidíš, tvůj recept mě zlákal, že to snad i zkusím.

    1. Nemusí to být vždy raglán, i svetry s kulatým sedlem se tak pletou Když si na tu fotku klikneš, tak detail svetru, jasně uvidíš proto, že se ti fotka v prohlížeči zvětší a já psala, že je to sešité do vzorů.
      A ty rohlíčky určitě peč, jsou vynikající, mluvila jsem právě o nich, na první adventní neděli, ty jsem pekla. Mám ještě jeden takový málo sladký recept, to ale dělám od oka, jako většinou již všechno, tak dávat někomu recept, jako Rettigová, vraž do toho to a to, dneska? Tak to se budu těžko chytat?
      ISON, pro mě vděčné téma, pověrám a mýtům nevěřím, sice si ráda občas nějaké ty hypotézy přečtu a shody náhod, vědecky potvrzující biblické pravdy, jsou vodou na můj mlýn. Jestli tě to opravdu zajímá, tak ten poslední odkaz: (NEJVĚROHODNĚJŠÍ) je to, Česká astronomická společnost.

      1. Tady ty shody a neshody a biblické pravdy beru s rezervou, protože se může odlišovat čas, ve kterém se mají odehrávat. I když některé předpovědi prý byly uskutečněny (Nostradamus, baba Vanga, Sibylla), říkám si, proč se tím zatěžovat dopředu, stejně až to přijde tak to přijde. Na to, abych si vybudovala úkryt, zásobování, elektrické zálohy a generátory nebo Noemovu archu, stejně nemám peníze a jestli se něco odehraje, tak to nejspíše nepřežiju, takže proč se tím trápit dopředu.
        Rohlíčky fakt zkusím, ořechy ještě mám a tetička mi jich pár poslala, prý jsou letos ořechy proklatě drahé, tedy ty kupované.

        1. Přihlédnu-li k „Einsteinově teorii„ je čas lidským výmyslem a je relativní? M l á d í, má právo mít jakýsi nárok na obavy, já se nebojím již ničeho, velké fámy jsou pro mě zábavou a přírodní úkazy poučením, při jakékoliv katastrofě, vyhrají ti, co nepřežijí, víra, je můj pevný bod vesmíru.
          Ořechy mám také své, na zahradě u nás doma, jich můj tatínek, před padesáti lety vysadil sedm.

          1. Kdybych měla zahradu, taky bych sázela stromy, od každého aspoň jeden, jabloň, meruňku, třešeň, višeň, i ořešák… my měli na zahradě (kde jsem vyrůstala) dva, dnes jsou oba pokácené a místo nich stojí dům. No, dům je dost velký důvod, proč je pokácet, navíc si synovec může vysadit nové. (A počítám, že to časem i udělá…)
            Sedm ořechů? To už je úrodička. Nejlepší jsou ty velké, tzv.papíráky. Dobře se loupou a mají pěkné velké oříšky.

            1. Tatínek byl takový, ten druh lidí, co se jim říká Mičurin, spoustu stromků si rouboval a štěpoval sám a potom je vysazoval volně do přírody, o spoustě z nich, co by ještě stále mohli nosit někomu radost a prospěch, se již nikdo nestará, někde kolem cesty a v polích, bych dodnes mohla říci, to je náš ořech, nebo tyhle solanky hrušky, ty sem vysadil náš tatínek. Za naší stodolou je veliké území nikoho, je to dodnes tedy, zdivočelou zahradou, ořechů, jabloní, slív, žlutých, modrých a červených, rybízů, angreštů a švestek. Když jsem se švagrové letos v létě ptala, jestli to někdo chodí sklidit, obracela se smíchem oči v sloup, kde prý, že to žiji, oni si to koupí všichni v supermarketu a nechají to zpustnout. Tatínek se celý život o to, co zasadil, i mimo naši zahradu staral, pro lidi, až do své smrti. A my stále ještě, málo co koupíme a náš tatínek nežije již šest let, letos by se dožil devadesáti čtyř let.

              1. Však ono to chleba nejí a vůbec nic se nestane, když to bude chvíli planět… však jak se o to začne někdo starat, uvidíš, jak všechno prokoukne. A věřím, že ta doba nastane, lidi znovu začnou přerývat zahrádky, likvidovat zatravnění a sázet rostliny a chovat aspoň slepice, když už ne prasata. Protože postupně přicházejí na to, že v marketu se najde většinou blivajz a že ty nemoci máme hlavně z jídla, éček a konzervantů. Švagrová dnes obrací oči v sloup, ale za deset let možná bude pobíhat kolem rybízků a jahod a zalévat okurky nebo špenát. Protože vlastní je vlastní…
                Tvůj tatínek mi připomněl Jonatána s jablečnými jadýrky.

                1. To ona jistě ví i dnes a myšleni, jsou lidé ve vsi, máme zahradu hektarovou a má se na ní co otáčet, my když tak, jsme schopni něco si odvézt, to ona, je ještě takový poklad, že nám to většinou, i zavaří, ví, že my jsme to dělali celý život a dnes je řada na nich, na mladých. Já jsem mluvila o veřejně dostupných stromech, které sázel můj tatínek, včetně ořechů. A byla bych ráda, kdyby jsi měla pravdu s tím návratem.
                  Také jsme se před lety sfamfrněli a seřezali některé stromy (staré odrůdy) a potom trpce litovali, to módní ovoce nám nechutná, místo nádherných, voňavých letních jablek, jsme vysázeli průsvitné letní, Jonatan a renetu gold, Ametysty, James Grieve , dokonce jsme vyzkoušeli i stěny z broskví a dnes, každých pět let, musíme vysazovat nové a nové stromky, protože za čas, se čtvrtkmeny vyčerpají a onemocní, ty staré vysokokmeny, jsou padesát let, rodí stále a zdravé krásné ovoce, jen se musí vzít řebřík.
                  Jo, náš tatínek, to byl zlatý člověk.

  6. Jajaj… tak to já si pletu tak max. to mě s mně a pojmy s dojmy… a nohama někdy taky… 🙂 Kdysi jsem se to skutečné pletení chtěla naučit (jsem generace, co vyrůstala za komunismu, a mamča pletla pořád). Ale má zručnost je na bodu… no, nula to asi úplně nebude, ale řekněme 2 nebo 3? 🙂 A trpělivost také nic moc. Nezvládla jsem ani šálu. Za chvíli byla příliš utažená a hlavně mě to brzo přestalo bavit. Bývala jsem spíš ten běhací a hopsací typ. Ale teď máme doma šicí stroj (babička bývala švadlena). Manžel! mě s ním naučil zacházet (my doma měli jen ten šlapací), dokonce jsem jednou ušila dcerce na maškarní kostým! Má představa, že bude aspoň trošilinku složitější vzala za své, když jsem zjistila, že hned při prvním šití záhady střihů asi nedám… nakonec mě osvítilo, obroubila jsem okraje, zavázala jsem jí to kolem krku jako takovou tu látku, co se nosí na pláže, malá byla Rusalka a úplně nadšená. Nakonec jsme to využily i u skutečného moře 🙂 Byla jsem tenkrát hrdá šička. Však já na to jednou také přijdu a něco hezkého ušiju. Jen ta hlavní motivace, dcera, už vyrůstá z období, kdy neustále toužila po nějakých kostýmech. I když zrovna včera si na čelo ráno namalovala zlatou hvězdu a blouznila cosi o tom, že si pod tričko a kalhoty vezme do školy i ty nové bílé šaty, co měla na té strašidelné svatbě své tetičky :-)))

    1. Nepleteš-li milá avi,
      jiné téma mám tu taky,
      pletení to babky baví,
      třeba lovit v Davli raky?

      S třífázovou kometou,
      to jen já tu všechno spletu,
      to si děti s čerty nepletou.
      Tak tu Mikuláš tě zdraví.

        1. Silikon, plast, trochu chlupů, rohy?
          Před tím, na ramena nedám nohy,
          bojím se spíš ďáblů, co se uvnitř tají,
          nepřeji si poznat ty, co je v sobě mají?

          Ti milí čertíci, ti jsou pro děti, ty na videu, bych moc nepředváděla tak malému dítěti, to bych si rozvážila i u tak velkých dětí, co před nimi pádí?

          1. Jo, jo, ďáblové uvnitř, to je teprve pakáž.
            No, vzhledem k tomu, že jsem si prvně v životě řekla, že tohle je velmi, velmi skutečné… možná to pouštění tomu mému dítěti ještě přehodnotím. I když ona je děvče statečné. A ví, že když se něčeho bojí, stačí zavřít oči a přitulit se k mámě a je v bezpečí 🙂 To má z dob,kdy jsme byli ve strašidelném zámku.

              1. To víš, že je znám, ale stejně mě mile překvapí, když někdo tak pěkně zabásní. Dobře básní i Ivet, nebo Růža, Mengano, TlusŤjoch…

                Mimo téma, Aničko, nebyl tu ještě jeden článek?

                1. Nebyl Vendy, jen jsem smazala fotky svetru, Protože ústřední fotka se znázorňuje ze tří minulých článků a k článku o úmrtí Nelsona Mandely, se jaksi svetr nehodil? Musíš kliknout úplně nahoře na liště : (Úvodní stránka)

                  1. Ne, to byl článek Jsem rozpolcena, nebo tak něco, s odkazem na jiný článek ohledně pravic a levic. Nebo jsem už tak vyblblá, že se mi to zdálo? Téměř stoprocentně to bylo zde…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s