Já tedy pletu, někdy sotva pletu nohama, někdy si pletu dojmy a pojmy, občas si pletu mě a mně, ale i jinak pletu. Pletu, jako třeba dnes, kde co s kdečím. Proto, že to zase jde do módy a proto, že to umím již padesát pět let a babičky jsou tady od toho, aby “ se ve všem a do všeho“ pletly? Je pravda že i když si dnes pletu všechno se vším, pletu si i lidi, když je potkám, nepoznávám je, zestárli-li , pletu si filmy, vždycky když manžel řekne, budeme se na ten, nebo onen film dívat, nikdy se nedomluvíme, který kdo máme na mysli? Odpovídám, to je ten co tam hraje, nóó, jak se jmenuje? Můj muž odpovídá „ty myslíš tam toho„ ano, to je přesně on a máme to vyřešené i když si je již pleteme. S pletením, myslím to opravdu, a rukama, tak to je něco, co se nezapomíná, je to jako naučit se plavat, nebo jezdit na kole a tak jsem zase po letech, vzala jehlice do rukou a pletla.
Kdo plete ví, o čem je řeč když řeknu, pletu od krku, když to má být svetr, spočítám očka tak, abych provlékla hlavu, já jsem tentokrát pletla vestu do véčka a tak těch oček je méně, a osm jich přidám na raglán rukávů, pletu sem a tam a bavlnkou si označím těch osm oček vždy dvě a dvě na každý rukáv a na hladce pletené straně přidávám, vždy po očku s každé strany, kolem těch dvou oček raglánového rukávu. Když dopletu do podpaždí, změřím, jestli mě to bude přes prsa dost, když se mně to zdá úzké, přidám v podpaždí tolik oček, aby se svetr trochu zvětšil, očka na rukávy navléknu na bavlnku, tělo svetru nebo vesty pletu v kuse, kolem dokola a vestu, tam hladce a zpět obratce, pořád a stále dokola, jako v té písničce o babičce a čarlstonu? Mimo knoflíků nešiji, nic nesešívám, tedy mimo ozdoby, tu upletu tak, že pár řad je hladce a pár obratce a nakonec ty obratké řady, sešiji do vzorů.
Protože bude Mikuláše a tradicím, musí býti učiněno zadost, přeji všem dětem, ať si to užijí, ty hodné se čertů bát nemusí, a ty trochu zlobivé, jako jsem bývala já, těm nadělte do punčošky pár kousků uhlí a bramboru, kdysi i pomeranč býval dárek. Bramboru, dostávám dodnes, děda říká že zlobím.
Tak se nám rozplynul takový, dávný, krásný sen o hvězdě Betlémské. Již to vypadalo, že nás bude provázet a svítit na cestu, až půjdeme na půlnoční, sníh se bude třpytit, chrupat pod nohama jako každý rok o vánocích a nad hlavou, vyjde ta bájná krásná vlasatice, co pasáčky svolávala ke kolébce ve chlévě. Sluníčko to zařídilo jinak, kometa se rozsypala na drobné a sluníčko ji poslalo někam jinam a my tu krásu, o které se ještě nedávno říkalo že to bude podívaná tisíciletí, neuvidíme a ani se jí nemusíme bát? A L E ???
Cha Cha ISON
Jako Mikulášskou nadílku, nebo jen tak ale i na vánoce, si můžete upéci, JEDNO Z MÝCH OBLÍBENÝCH.
VANILKOVÉ ROHLÍČKY.
Těsto
1/4 kg másla
1/4 kg hl. mouky
1 vajíčko
Těsto důkladně vypracujeme, zabalíme do vlhkého pláténka a nejlépe přes noc, necháme odležet.
NÁDIVKA
13 dkg jemně mletých vlašských oříšků
13 dkg cukru
1 vyjíčko
Těsto vyválíme, vykrojíme kolečka, lehce potřeme nádivkou, zabalíme a ohneme do tvaru rohlíčku.
Pečeme v mírně vyhřáté troubě, NE ! dorůžova, že jsou rohlíčky pečené, poznáme tak, že jej otočíme a jen zespodu, jsou nazlátlé, jinak se oříšky přepálí a chuť není tak výborná, můžeme je obalit ve vanilkovém cukru, ale nemusíme.
Vanilkový cukr si dělám tak, že lusky nevyhazuji, vždy po vyškrábnutí zrníček, je dám, do moučkového cukru.
Jitkám přeji pěkný svátek a ti čertíci, ať je nezlobí.
Anna : prostor 