Nevíme kam se vrtnout?

 Mohu tančit jako Japonský jeřáb, pěstovat bonsaje, přemýšlet o tom proč Japonci cvičí svá bojová umění, Američané mají svého Santu? Ale stále si budu zachovávat své  tradiční zvyky a svou středoevropskou kulturu. Vadí mě když někdo, něco, nevědíc co hledá, neví kam patří, nectí zvyky předků, přiklání se k Hinduismu, nebo budhismu?  Já to nedělám, přebírám kulturu od svých předků, moji rodiče a rodiče jejich a tak dále, do minulosti, jsme a všichni v rodové řadě byli křesťané, to ale neznamená, že bych soudila jiné a jejich zvyklosti považovala za špatné. Jen chci říci, že každý by měl vědět v určitém věku kam patří a jakou cestu zvolí  a na jakých principech bude budovat rodinný život, vychovávat děti, jaké morální zásady jim chce vštěpovat: PETICE  
fe7b8c7ce4_72113232_o2

Mám ráda naše rodinné zvyky, ráda vzpomínám na maminčin upečený chleba, první jídlo při štědrovečerní večeři, tři křížky při nakrojení každého bochníku, zvyk mého tatínka, nikdy bych nevyhodila chléb do popelnice, byla jsem tak vychována, že je to boží dar a moje zvířátka v lese, ten, co nesníme uvítají. Dělám také mnoho dalších tradičních věcí, co po generace dědíme z otců na syny a z matek na dcery. Být členem církve znamená jistý řád a pravidla, málokdo v téhle zemi se chce vzdát své svobody, protože žít s církví a v ní, je vždycky podřízení se, vnitřnímu vyrovnávání s pravidlem morálky. My lidé máme sklon srovnávat a soudit jiné, jejich špatné chování, podle našich měřítek, ne se dívat do sebe a všichni jsme tak různí. Nechci vnucovat nikomu své názory a víru, tu jistě mnoho lidí má, aniž je členem některé církve ale výchova bez cíle a důsledných požadavků na dodržování jistých morálních pravidel, i víry, nemůže být na škodu nikomu, vývoj špatným směrem v naší zemi, je toho důkazem? Často a mnoho lidí dnes, si ani nepřipouští, že některé věci, se prostě nedělají již z principu a jiné by dělat měli, protože je to tradice, zapomínáme, kdo vlastně jsme a kam patříme. Tak rychle jsme zapomněli na tradice a minulost, dnes se na Google řešilo kolo od řebřiňáku, nikdo nevěděl co to je? Nikdo neřeší slušnost a úctu ke stáří, potýkám se s tím osobně ve své vesnici a jsem považována za trilobita s nesplnitelnými požadavky.

Reklamy

42 thoughts on “Nevíme kam se vrtnout?

  1. Krásně řečeno.. já sama mám ráda veškeré rodinné zvyky a tradice. Člověk tak pak mnohem výrazněji cítí, že je skutečně součástí něčeho většího.. nějakého většího společenství, které má nějaké své ustálené a zažité chování. A je to krásný pocit. Tradice jsou k životu třeba. A co se náboženství týče, asi jsi na to kápla. Člověk má strach zavázat se k nějakým pravidlům. Já osobně bych ovšem mohla o tomto tématu mluvit dlouho, protože můj názor, že všechna náboženství světa jsou vlastně jedno a to samé, jen jinak nazvané (protože základ je jednoduše stejný => víra v něco většího) mne nakonec dovedla k přesvědčení, že nejlepší je věřit ve víru a ve Vyšší moc. A ač ji nazývám sem tam Bohem, když se večer modlím, je to jen proto, že to zkrátka nějak pojmenovat musím a ve škole jsem byla vedena tímto směrem, a tak mi je nejbližší.
    Ale jak říkám, tohle téma by bylo na článek (Chmm.. a možná i bude).. Každopádně, teď Ti přeji krásný předvánoční čas, milá Anno!

    1. Vždycky jsem se dívala se závistí k sousedům, a to i za komunistů. Velikonoce tam slaví střelbou z děla a hodinovým vyzváněním zvonů na oslavu vzkříšení. Protože na hranici, to máme co by kamenem dohodil, šla jsem jednou na kopec a dívala se, ještě byla noc, co se to v tom východním Německu vlastně děje a co se to, u nás, údajně nesmělo a tenkrát jsem pochopila, celý náš Český charakter, Vždy musíme být, papežštější nežli papež? Santu budeme uctívat dříve, nežli nám ho amíci předhodí a budeme tlustí jako oni proto, že hambáč, je nejlepší jídlo na světě a za dvě generace zapomeneme, že jsme vlastně Češi a karbanátek byl u nás jídlo chudých? Za další generaci zapomeneme, že na slavnost Božího těla, se dcerkám nechají ušít, ty nejkrásnější bílé šatičky, na znamení čistoty a vánoce, že jsou svátky rodiny a narození Pána našeho, Ježíše krista a ne obléhání supermarketů? To že chceme a musíme být vždy o krok vepředu v každé blbosti, není přednost ale vada.
      Ono to není jen o víře, to je věc vnitřního přesvědčení, ono je to hlavně o tom, kdo jsme, kam patříme, a co se stává smyslem našich životů?
      Přeji ti také, aby krása našich starodávných, duchovních hodnot, měla ve tvém životě pevné místo. Krásný advent Ash. Anna

  2. sorry Anna, but I don’t understand Czech and I don’t have time to use google translator… thanx a bunch for dropping by my crossroads, my very best and have a great week! 🙂 Friendly hugs, Mélanie – Toulouse, France

  3. Krásný článek… Zrovna nedávno jsem četla na blogu jedné slečny příspěvek ohledně Vánoc. Přála si amerického Santu, severský sníh, teplo Austrálie a do toho německé vánoční trhy. Naráz. A myslela to vážně. Byl to její ideál Vánoc v dospělosti (podotýkám, že slečna k ní neměla daleko) – spousta peněz, okázalosti, velký strom, shody, krb, … spouusta dárků.
    Jsem vychovávaná v tom, že zapalujeme adventní svíce, jdeme navštívit hroby, na Štědrý den bychom si nedovolili jíst řízek (přestože je to prý přežitek)… Před rozbalením dárků babička předříkává modlitbu.
    Souhlasím s tebou – nikomu to nenutím… Zároveň ale nechci, aby mi tohle někdo bral. Ne, pokud nebudu chtít.

    1. Každý jsme svobodný člověk a každý sen je splnitelný, po vynaložené práci a úsilí. Pokud má někdo takovou představu o štěstí nevadí mi to, vadí mně když je tahle představa vnucena z komerčních důvodů celé mojí zemi, většině lidí, oni se nebrání a docela pokorně ji přijmou za svoji. Nenápadně a vlezle, se k nám vkrádají neskromné touhy a nároky, odkoukané s filmů a televize, a nezkušený mladý člověk, který ještě neměl možnost poznat realitu, je vezme jako návod na snadný život a nakonec je dezorientován, když se nereálné vize nesplní a frustrace jsou na světě. Jsem ráda když mě napíše někdo, kdo stojí pevnýma nohama na zemi a ví, kam patří. Přeji ti Magdalenko, milou a na zážitky bohatou, první neděli adventní. Anna

  4. Pravidla, slušnost, morálka? V dnešní době jsou to skoro sprostá slova a kdo takto opravdu žije, nemá to ve společnosti lehké, protože ta chce ostré lokty a na slušné lidi se dívá jak na slabochy nehodící se pro tento svět. Ale díky Bohu, za každého, komu je ta slušnost vlastní a jsem přesvědčená, že dobrých lidí je většina. Prostě toho optimistu v sobě nazapřu ať dělám, co dělám. 😉

    1. Nevím, jak jiní, já to nemám ve společnosti těžké :-))) Manžel mě miluje právě proto, že jsem slušňačka, v jakékoliv práci, kterou jsem kdy dělala, jsem nikdy nenarazila (tak max. jako učitelka těch capartů, ale oni se nakonec také dali přesvědčit, alespoň někdy, ke slušnému chování. Ono je to totiž pro všechny mnohem příjemnější…:-)) . POkud se do mě někdo začal navážet, vždy se našel někdo jiný, kdo se mě zastal. Jestli se něco vypráví za mými zády, nevím. Důležité je, že to nikdy nijak negativně nezasáhlo do mého života. (No, vzhledem k tomu, že ze spousty negativ si umím udělat pozitiva, tak snad ani nevím, jestli by mi někdo nějak opravdu negativně zasáhnout do života mohl 🙂 Ale pravda, tento experiment pokoušet nehodlám :-))

    2. Dobrý večer Jaruško a avi. Když vezmu v úvahu třeba to, že je vlastně pozitivní to, když od prvního roku života, asi tak do padesátého, není nikdo kdo by řekl dobrý den, když mě potká, že já si zbytečně neobrušuji zuby? Autobusem nejezdím, to posoudit nedokáži, stížností na to, že mladí to prý dělají úmyslně, že starší lidi nepouští sednout, je devadesát procent, i tak, bych tu mravní výchovu v té petici podepsala? Dalším důvodem je maminka co budí Jarouška ráno do školy, vstávej Jaroušku, musíš do školy, ne maminko, já nepůjdu, ale Jaroušku, musíš, ne maminko, já se bojím ale Jaroušku, ty musíš, vždyť jsi řiditel ……

      1. Aničko, já jezdím MHD denně a často. Možná prostě to špatné nevidím (jak se říká, člověk vidí jen to, co zná… nebo lze také říct, že člověk naráží jen na to, co očekává…jak v té mé story o tom, jak sem byla přesvědčená, že v davu dětí nemůže být má neteř a ona tam nakonec byla, volala na mě, a já ji neslyšela…), ale já vidím to, že lidé vstávají a ty staré, nebo nemohoucí, pouštějí sednout. Velmi často vidím, jak někdo vstává a chce pustit, ale ten druhý říká, že to není nutné, že příští stanici vystupuje…
        Mladí mají často na uších hudbu, čtou… já občas také nevnímám, kdo kolem chodí, když jsem zamyšlená… ale jsem přesvědčená, že 90% lidí, pokud je člověk slušně požádá (a neviděla bych to jako pokořující apod.), tak se určitě bez problémů zvednou. Prostě si říct o to, co potřebuji.
        Se zdravením, netuším, mě kolikrát zdraví i děti, které vůbec neznám. Říkám si, že mě možná někdy zahlédly ve škole a zařadily si mě mezi učitele. Když pozdraví ta moje někde v obchodě, lidé na to zjevně nejsou zvyklí… o to víc jim to udělá radost.
        Co se té petice týká, klikla jsem 🙂 Ale nepodepsala, právě z toho důvodu, o kterém jsem mluvila. Mám dojem, že je to nošení dříví do lesa. Debata už není o tom, jak přimět ty nahoře, aby se morálním úpadkem (a nepopírám, že neexistuje) zabývali, ani o tom, zda učit etickou výchovu, nebo ne. Dnes už se řeší, jak ji správně učit, a mnohde se to už zkouší.
        Nevím, jestli tohle autoři petice vůbec vědí… nebo jestli jsou jen oprávněně rozhorlení nad situací ve společnosti a rozhodli se jednat (což jim budiž k dobru).

        1. Pokud máš dobré zkušenosti, je to jen dobře, před prezidentskými volbami jsem četla článek, velice hanlivý od dvanáctiletého děvčátka a mnoho komentářů porůznu ? Ti slušní, když se rozhodnou říci svůj názor, tedy se podepíší a to je základ všeho, etiku v nikom nevypěstuješ anonymním osočováním? Spor, nebo diskuse musí vést k nějakému výsledku, nejlépe ke zdárnému, když již děti nemají respekt, třeba k budoucí hlavě státu, nevidí ho a necítí ani u vzdělaných lidí, „je něco shnilého, ve státě dánském„ . Jsem jenom starý nevzdělaný člověk avi, slepá a hluchá ale nejsem, pozitivní myšlení je pěkná věc, pokud pozitivně myslí většina?

          1. To ne, aničko, pozitivní myšlení je čistý pud sebezáchovy – a naopak čím méně lidí tak uvažuje, tím víc ji v sobě musí člověk přiživovat. Protože většina má naopak tendence druhé lidi neustále odsuzovat, pomlouvat a manipulovat jimi. A kde jinde začít než u sebe?? A zadruhé negativní energie člověka strašně vysává… pokud se přidá k té zvnějšku i ta zevnitř, je to průšvih. Stačí zapálit jednu svíčku lásky a pochopení a temno nemá šanci. Líbil se mi jeden psycholog, který v terapii používal absolutní přijetí klienta – měl v ní pak velké úspěchy. Hodně lidí prostě už dopředu počítá s tím, že se musí bránit (nejlépe útokem) a jsou nastavěni negativně. A druhým příkladem byl zakladatel školy Summerhill, o kterém jsem kdysi četla, který vzal problémové děti, umožnil jim studovat, jak potřebovali (bez nátlaku) a oni se změnili. Z problematických žáků se stali nadšení studenti. Třetím příkladem byl Rosenberg, který svou Nenásilnou komunikací usmiřovat i palestince s Izraelci!
            Děti dnes díky technologiím vstupují do veřejného prostoru a veřejných diskuzí, které dříve byli určené jen dospělým, kteří už měli za sebou školní docházku a získali nějaké životní zkušnosti a hlavně se naučili chovat (alespoň navenek) slušně. A, upřímně řečeno, rýpnout si do našeho současného pana prezidenta, není těžké. Já bych spíš toužila po tom, aby jsme měli takového prezidenta, kterého by mohli všichni respektovat. Že většina zvolila právě toho, kterého máme, svědčí o stavu naší společnosti víc než to, co o něm říká mládež, která má sama se svým dospíváním dost problémů. I když, máš pravdu, už od dětství by se lidé měli učit tomu, JAK o druhých mluvit. A jak rozhodně ne.

              1. 🙂 Děláme to všichni, Ani, dnes a denně. Někdo víc, někdo míň 🙂 Ale tenhle hřích si s sebou lidstvo nese odjakživa… tu představu, že umíme rozlišit dobro od zla :-))

  5. Krásný článek, Aničko! Dnes je opravdu všechno jinak. lidé nerespektují ani ta nejzákladnější pravidla, tak co bychom chtěli, ne? Jak mladí neví, co to byl žebřiňák, tak zase ti starší neví, co je to třeba notebook, nebo jiné technické vymoženosti. To by mne zas tolik netrápilo jako to, že jsou lidé na sebe zlí, oškliví a nedodržují ta základní pravidla jak obsahuje desatero. Taky se mi nelíbí ta vulgarita, se kterou se setkáváme všude, sprostě se mluví i v televizi, tak si pak někdo myslí, že je to normální. Lidé se střílí, děti se zabíjení, zvířata se týrají, neskutečné! A hrozné. Co s tím?

    1. Všichni budou muset začít od nuly, od toho desatera a maličkých dětí a bude to hodně těžké? Ti, kdo vychovávají a vychovali své děti k nějakému etickému způsobu života a k slušnosti, aby se pomalu báli, že oni jsou výjimka?

      1. Ono je také zásadní a můžeme tady o tomto tématu mluvit, jako když hrách na stěnu hází, když si nikdo na PETICI neklikne a nepodepíše ji, jsou to jen slova ! ! !
        obrazky na profil

        1. Já na tu petici klikla a podepsala, jeví se mi jako rozumná a že by se etika měla vyučovat, o tom jsem taky přesvědčena. Lidi totiž hloupnou i v základních mezilidských vztazích, zdá se.

          1. Stejně tak i já, tedy nějak hloupnu, nasekala jsem v zápalu**** pravopisné chyby a hned to dostala sežrat. Někdy mám pocit že to není v etice, tedy ty mezilidské vztahy ale netoleranci a nesnášenlivosti?
            Ty výpadky nejsou jenom u vás na b.cz, je to asi všude a tedy přestavba ve velkém stylu? Tvoje komentáře musím schvalovat, aby se publikovali

        2. Aničko, já tu petici četla, ale promiň, od určitě doby NEPODEPISUJI NIC! Děti už žádné nevychovám, vím, že namítneš, že to není jen pro rodiče, ale bohužel, už těmto vekšrým peticím nevěřím.

          1. To Libuško nebylo pro tebe ale všeobecně, také nám to blbne a komentář se zařadil pod můj, co jsem psala tobě a nechtělo se mě to předělávat.

  6. Ještě mimo téma, co tě nebere na blogu cz? Že komentáře pod článkem nejsou diskuze? To není blogem cz, ale lidmi, kteří na to nejsou zvyklí, vracet se k jednomu článku a diskutovat v komentářích mezi komentátory (i když občas se reakce na komentář objeví a odpověď na reakci na komentář také). Skutečné diskuze, jaké asi myslíš, má na svém blogu Ruža z Moravy, ve své každoměsíční Kavárničce, to je vážně něco, co jsem nikde neviděla. Každý měsíc se jí tam nashromáždí několik stovek různých komentářů v podobě sdělování, povídání, nápadů.
    V posledních dnech blog cz opět trochu blbne, technická podpora asi selhává, já třeba nevidím ani můj poslední článek Projekt 365, přičemž podle komentářů vím, že mnohým se zobrazil v pohodě, a podle dalších komentářů vím, že jsou problémy i s komentáři, které zřejmě padají do spamu. To se za pár dní srovná, ale já třeba nemůžu momentálně na ty komentáře odpovědět, protože se mi nezobrazil právě ten článek.
    Někdy mi to připadá jako Hlava XXII.
    Z tvé poznámky o Sametkovi mám dojem, že ti připadá, že ho tam dávám příliš často. Je to otravné? Mám ho ubrat?

    1. P.S. tu poslední otázku beru zpět, počítám, že se ti Sametka naopak líbí, a to skutečně. On je to vážně milej kocourek a naše kočky se všechny rády mazlí a nechají chovat, nebo aspoň hladit a šimrat pod krčkem a za ouškama. Večer mi spí v posteli, většinou se uvrtají někam k nohám, Sametka se mi naopak uvelebí za hlavou a přede mi do ucha. Ale po chvilce se přestěhuje na svý, celou noc tam nevydrží. Je to sranda, připadám si jak obložená houska.

    2. Nevadí mě ani tvé články, ani tvůj roztomilý kocourek i já bych mohla mít, třeba blog jen o kočkách například, je to vděčné téma a každý den vydupeš ze země nějaký příběh, s kočkama je neustálá legrace, jaký by to ale mělo smysl, když by mě pětkrát bylo řečeno to je hezká kočka, a co na to odpovědět? To že je to v lidech, to je mně jasné, kde se to ale vzalo tenhle styl, tomu nerozumím a jaký to má smysl? to jsem se provokativně ptala, a snad ani ne tak tebe, jako všech ostatních?
      Je možné že Třeba u Ruži funguje něco, co je funkční, budu se muset podívat, já bych to dělat nemohla, je to velice náročné na čas, takový styl PORADNY? Tomu musíš věnovat spoustu času, na to je nejlepší když dělá blog víc lidí společně.
      Na WordPressu, je to jak kde, někde padesát až sto diskusí, jinde ani noha a tak by to asi bylo u mě tady, kdyby jste vy děvčata z blogu. cz, ke mě nechodili a je vidět jasně že i vy máte potřebu si popovídat, čtu Jarušku i tebe na různých blogách, a ty co vedou opravdu diskusi. Není mnoho Blogů co to dělají, hlavně pro to diskutování, to je to na co se ptám a není to nic proti tobě. Když už se u vás rozběhne velká diskuse, je to většinou, o tom, jak utopit cikány a muslimku v šátku, to se lidé rozhorlí a jinak si „písnou„. Je to takový ryze Český fenomen? Potom se to ale máločím liší od toho G+ a tím se to zjednoduší, byla jsem tady čau G+ ??? Dva roky se snažím říci, k čemu to slouží a prospívá, když je provokována závislost na sledovanosti, a už sem prdli reklamu i mně, na YUtubku to mají vymakané perfektně, že si klikneš pokaždé na reklamu, tím zavřít, to jim to pak naskakuje?

      VŮBEC U TEBE NEJDOU VKLÁDAT KOMENTÁŘE?

      1. Takže vidíš, že i tohle je v lidech. Však když jsem psala recenzi na knihu Moje peníze, tos měla vidět tu bouřlivou diskuze, která se místy hrotila až ke krajnosti, až jsem přemýšlela, že zasáhnu a trochu usměrním, hlavně jednoho člověka, on teda není zlej, ale je náboženský fanatik, což by samozřejmě těžko nesl, tohle označení, on je prostě přesvědčen o své ryzí pravdě. Ale trochu jsme si vyměnili názory i pod článkem i mimo článek a od té doby se u mě vyskytuje jen sporadicky, vlastně poslední dobou vůbec.
        Jinak, diskutovat se dá o problému, taky se dá diskutovat o vzpomínkách, o vychytávkách na vaření, ale když napíšu, byla jsem tam a tam, viděla to nebo ono, tak lidi můžou napsat super, to bych taky chtěla vidět, nebo to se mi líbí, nebo to se mi nelíbí. Pokud nejde o společný zážitek, těžko diskutovat. Společný zážitek je, když tě někdo okrade, odrbe, ošidí, když se ti něco povede nebo naopak nepovede, když si natlučeš kokos nebo se v rodině narodí dítě… to se pak diskutuje jedna báseň. 🙂
        Já jsem ráda za každý komentář, i když někdo napíše jen líbí-nelíbí, protože něco lze hodnotit opravdu těžko. Hlavně že to nejsou komentáře typu „hezký blog, příjď se podívat na můj“.
        Jinak, ke komentářům na blogu cz – teď to šíleně blbne, tvé komentáře se objevily, ale až když jsem napsala můj, jako by reagovaly se zpožděním. Mají asi zas nějaké zlepšovací manévry, to je vždycky server úplně rozhozený.Štve mě to, protože jsem včera dala další článek s třistašedesát pětkou, ne že bych si tak fandila, ale vadí mi , že se vůbec neobjevil. Dá se nalézt přes archiv, ale koho by to napadlo? Tak jen doufám, že se to za pár dní uklidní a znovu srovná, zatím to vždycky tak dopadlo.
        Reklamy na blogu jsou, ani je nevnímám, protože jsou naštěstí umístěny pod článkem a ne nad článkem. Nemám zapnuté bedničky, takže případné řvaní reklam mě nevzrušuje a pokud náhodou ano, kliknu na obrázek tlampače, co tam je v rohu a tím zvuk u reklamy vypnu. Dobrá vychytávka.
        Kavárna u Růži je fantastická, ale je to i díky lidem, kteří se tam chodí vykecat, od obyčejného povídání, jaký prožili den, přes nějaké to vzpomínání nebo praktické rady, na to je specialista Nár.soc. (tak nějak se podepisuje, podle všeho jde o člověka, který už leccos pamatuje a je hodně znalý různých kliček a zákonů). Růžina Kavárna je naprosto ojedinělý fenomén, nikde na blogu, ani jinde, jsem nic podobného neviděla.

        1. Na W,,,,,ss se hodně komentují a navštěvují hlavně politické blogy, ti mají návštěvnost několik set tisíc lidí za rok. A každá sláva, polní tráva, odpoledne jsem byla na šestnáctém místě a teď večer mě vykopli, jsem úplně venku, je mě to naprosto fuk, nebudu kvůli tomu smolit každodenně nějaký nesmysl? Chci si poklábosit s normálními lidmi, s běžnými starostmi a jejich honbu za bodíky naprosto ignoruji, když mě vykopnou ze statistik, kdo si mě bude chtít najít, ten si mě najde, ať mně vlezou na záda? Mockrát jsem tu Růžu potkala v komentářích, ještě jsem si na ni nikdy neklikla, až ji u tebe uvidím, podívám se k ní ráda.

  7. There is so much confusion between religion and tradition. If only one could keep the separate. When they are mixed it only confuses the people more. I live with no traditions or religions. I was brought up with both, but chose to blaze my own trails. Thank you for your visit and comment.

    Překlad : Carrie
    Tam je tolik zmatku mezi náboženstvím a tradicí. Kdyby jen člověk mohl udržet oddělené. Když jsou smíchány to jen mate lidi víc. Kde bydlím nejsou žádné tradice a náboženství. Byla jsem vychována s oběma, ale rozhodla se spálit mosty. Děkujeme Vám za Vaši návštěvu a komentář.

    1. Jsem moc ráda Carrie, jak dobře si rozumíme? Budeme schopné obě, vést rozhovor. Znám i takové věci, kdy ortodoxní přístup, například u některých církví, se stane pro někoho traumatem? On potom se odvrací i od víry v Boha, to je ale lidská slabost a lidské selhání, ne Boží? Mohu se odklonit od církve, a důvody mohou být různé? Víru v Boha, mě ale nikdy nikdo nevezme.

    2. Někdy má člověk pocit, že jediná cesta, jak se zachránit, je zabouchnout dveře a začít znova. Ne vždy se to povede, ale je to šance.

      1. To máš pravdu o tom zabouchnutí dveří, právě to Carrie píše na blogu, odešli do Kanady-Britské Columbie, žijí na naprosto nádherném místě na ranči, v přírodě, vždyť si na ni klikni, pod Gravatarem, to je vlastně odkaz, má tam nádherné fotky. Já stejně říkám, že kdo odejde do panenské přírody a říká že se odklonil od Boha, že se tím vlastně k němu vrací. Čtu například různé hrůzy v sektách a pak člověk i pochopí jejich ztrátu víry?

  8. Debata o žebřiňáku? To je dost drsný. Ale je spousta zemědělských strojů a přístrojů, které se v minulém století ještě používaly a dnes by na to někteří hleděli jak tele na nový vrata.
    Taky jsem tuhle přemýšlela o řemeslech, která jsou možná na vyhynutí. Jak se rušily učňáky, ruší se i řemesla. Několik let dozadu se prý nikdo nepřihlásil na řemeslo sklenářství (to jsem kdesi zaslechla, patrně v televizi).Učí se ještě někdo hodinářství? A co klasické ševcovství? Co se ještě drží, budou patrně služby krejčovské ( i když tam to směřuje spíš do osobité módy, protože běžně šitých věcí na stroji máme všude kolem hromady). Neztratí se zřejmě kuchař, číšník a ni pekař či cukrář, kadeřníci ani pedikérky, a stále se drží, i když spíš zájmově, taková řemesla jako kovářství, řezbářství, nebo paličkování, vyšívání, necování či pletení košíků.
    Ale co řemesla, která se ještě nedávno ovládala a za chvíli nikdo nebude vědět, jak se to dělá?

    1. Z manažerů chleba nevydupeš, já sice mluvím o něčem jiném ale tohle je také podstatný problém, učit děti, že prací živ je člověk, by se k té morální výchově hodilo přidat. Oblíbila jsem si pořad s jedním kuchařem, co cestuje po světě a vaří tradiční jídla té které země, včera byl v Maroku a u kmene Berberů v poušti, všude je zásadní obživa a práce směřující hlavně k té obživě, my jsme pokročili někam do závratných výšin a práce, je poslední možností, jak se uživit a budeme muset začít říkat, z papíru, živ je člověk v zemi MANAŽERSKÉ?

      1. Mluvíš o něčem jiném, ale tohle je podobné, jak se ztrácí pojem o věcech (které už se prakticky nepoužívají), tak se časem ztratí možná i některá řemesla (řekla bych, že některá už se v průběhu věků ztratila). Manažeři jsou prakticky neužiteční a pokud nedokážou aspoň v rámci pracovní sehnat kšefty a zajistit lidem práci, pak jsou taky k ničemu, takže už vůbec nechápu jejich platy a odchody se zlatými padáky, ale tohle je v naší zemi nešvar, bryskně zavedený za minulých vlád. Vidíš, zase jsem odbočila.
        U nás ten, kdo se živí rukama, si skutečně moc nevydělá. Ani nevíš, jak mě neskutečně mrzí, že neumím s internetem (natolik, abych vytvořila web, nebo koupila doménu či co, teď mám na mysli ty slevové kupony, ti, co s touto novinkou – možná okopčenou ze zahrčaničí – k nám přišly, teď docela slušně žijou, prakticky aniž by hnuly prstem. Nebo jen s minimálním nasazením. Za poskytnutý prostor, a prodané poukazy dostanou provizi. Textovou nabídku, cenu, povídání kolem a případně fotky, dodá zadavatel, oni to jen hodí na portál a pak berou provize. Nic proti tomu, je to svým způsobem jako reklama a zase jsou natolik solidní, že berou provizi od skutečně prodaných poukazů, nikoliv fiktivní poplatek za nic. Ale s těmi slevami tlačí prodejce jít s cenami opravdu hodně dolů a leckdy se to pohybuje na hranici únosnosti (pro zadavatele) a není to vůbec výdělečné, spíš je to reklamní tah, aby nalákal nějaké lidi. Ovšem pokud se ti lidi k opětovné návštěvě nalákat nedají, je to reklama na nic. A lidi u nás jsou poměrně vyčůraní, někteří už čekají jen na ony slevy a když jdou třeba na takový slevový oběd, neobjednají si mimo jídla absolutně nic jiného.
        Vidíš, a to jsem odbočila potřetí.

        1. ALE VŮBEC JSI NEODBOČILA.
          Do téhle neetické západní struktury vidím velice dobře, já člověk vyšlý z hlíny, co živila lidi tisíce let, tyhle překupnické praktiky, co netvoří žádné hodnoty odsuzuji, žít se ale musí a to že jsme tenhle styl života připustili a mysleli si že nám to přinese blahobyt ??? Ano blahobyt z toho někdo má, obyčejný člověk to ale není a ždímání bude pokračovat až na krajní mez! Dokud si lidé neuvědomí, že žádný další prostředník, mezi nimi a výrobkem, surovinou, nebo prací, není potřebný, že to všechno, to jen prodražuje? A až si zase lidé uvědomí, že nejlepší a nejlevnější je styl života, z ruky přímo do huby, tak bude zase líp, potrvá to ale dlouho.

  9. To si napsala moc hezky.
    Já to vnímám tak, že spousta lidí dnes ty tradiční svátky slaví dál, ale bohužel se scukly jen na to strašení dětí (mikuláš) a nakupování dárků (Vánoce). Pokud někdo hledá v hinduismu a buddhismu, nevnímám to jako problém (jak bych sama mohla, že?? :-)), pokud to přispívá právě tomu nárůstu opravdových lidských hodnot. A respekt k těm druhým je asi jednou z těch nejvyšších (asi bych měla ten žebříček, o kterém jsem psala, trochu přiupravit, je zajímavé, že to tam za komunismu neměli????). Problém je asi spíš to, že spousta lidí ani nic nehledá… ani nic nemá… 😦

    1. Proto avi, jsem publikovala článek a odkaz, chtěla jsem vlastně říci, že JE DŮLEŽITÉ, hledat a nacházet, dlouhá léta zanedbávání etické výchovy, má a budou mít následky, mít nějakou etickou klapku, není vrozené, i když? někdy je a tam kde není, je to potřebné docílit výchovou a je nejvyšší čas.

      1. Aha. Tak vidíš, petice jsem si nevšimla. Nějak mi zůstala skryta, i když byla velkými pismeny 🙂 U nás na škole se naštěstí etika učí (myslím, že jsou v nějakém pilotním projektu). Už se učí i na VŠ (pro již kvalifikované učitele, aby ji mmohli učit), jako samostatný obor zatím ne. Něco málo jsem se tím zabývala, protože etická výchova měla být součástí mé disertační práce (etická výchova v jedné mysticky založené škole, protože oficiálně vědecky je mystika a etika protimluv). Na školách se už porůznu etická výchova učí, podle různých metodik (Roche Olivar, projekt Rubikon). Z mého hlediska jsou to projekty možná ne zcela dotažené (z etického hlediska je zde hodně co ještě řešit), ale lepší než jen řešit a nedělat nic, je lepší dělat alespoň to málo. Protože už na školách musí sami vidět, jak moc je to zapotřebí. Ale, bohužel, nejdřív by měli být etické výchově vyučování rodiče. 9 měsíců těhotenství je snad dost dlouhá doba na pár aspoň malilinkatých změn :-)))) Učitelé si kolikrát stěžují, že nejtěžší řeč není s dětmi, ale s jejich rodiči….

        1. To co se zanedbávalo, dá se říci šedesát let a o čem ty mluvíš jako o „vysokoškolském„ ? U vás na škole??? Já se domnívám, je nutné aplikovat od naprosto maličkých dětí, protože potom, je jaksi pozdě a velký podíl by měla nést právě škola a to od nejmenších dětí, protože mnoho dospělých lidí, má na zřeteli dnes především to jak, v čem, to jeho dětem prospěje a morálka a slušnost, ve výchově??? Je neznámý pojem. Došlo se tak daleko, že učitelé se bojí žáků, často i rodičů. Autoritou pro nikoho není BŮH, prezident, policie, soudy, rodiče. Autorita jsem já : OSOBNOST A NESAHAT?

          1. Mé povídání o škole je, pravda, trochu zmatečné uvážíme-li, ve kterých různých školách se pohybuju :-)) Myslela jsem naši ZŠ, kam chodí dcera 🙂
            Na VŠ se etická výchova vyučuje právě pro budoucí učitele tohoto předmětu na školách… zatím to ještě není samostatný obor (jako třeba studium učitelství – matematika apod.). Což také o něčem svědčí. Ale ta snaha už tu je. Zjistila jsem, že u nás na ZŠ jedeme v pilotním projektu, který slouží k tvorbě učebnice, učebních materiálů a metodických listů pro učitele.

            1. To se musí po lopatě vysvětlit, to víš stáří a přehled o školství, veškerý žádný, nejmladší dítě v mé rodině má tři a dvacet. Ale ohledně petice, bylo by na čase? Nemyslím zrovna Kanta a v první třídě?

              1. Kdepak Kanta, učí se to pozvolně a prakticky :-)) Já bych řekla, že by to mohly být jejich nejoblíbenější hodiny 🙂
                Petice je fajn, lepší než nic, jen se obávám, jestli ti, co ji zakládali, vůbec tuší, že už je to ve stádiu pilotních programů. Přijde mi to trochu jako když přijdete za někým, kdo zadělává na chleba, s peticí, že je strašné, že se pořád jen propaguje maso, a že bez chleba člověk nemůže být živ :-))
                No, ale alespoň na ministerstvu vnímají, že o to někdo vůbec jeví zájem. Je totiž opravdu s podivem, že nejdřív se mluví o sexuální výchově a potom teprve o etické. A já se ptám: nemělo by to být naopak????? 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s