ADVENT

Mráz v okna duje, stará podřimuje a tak to je, roztopíme si v krbu a budeme se dívat jak sněží, snad vanilkové rohlíčky, bez nich by nebyl advent tradiční, sem tam můj muž přihodí borové polínko, aby to v domě zavonělo, mimo vanilky i něčím jiným, nad krb pověsím z voňavého koření a větviček věnec a to bude zatím všechno, jen ještě v neděli vzpomeneme, že se blíží den narození pána a že jen čtyři týdny zbývají do toho dne světel a radosti malých dětí.
KRÁSNÝ ADVENT VÁM VŠEM

JSEM ROZERVANÁ NA CUCKY

TO ŽE NEVÍM KAM PATŘÍM VÍM.
Když jsem si ale dneska přečetla článek na Kose u pana vlka od pana  Jana  Čermáka, tak mě to tak rozervalo, že vlastně nevím kam že, já to patřím? Hlavně tedy po komentářích, tak to již vůbec nevím čí jsem? Jako prdůch jsem levá, no tedy ne na ruce ale na hlavu asi ano? Mám prachů jako šlupek, tak to bych měla být pravá, no jo, jenže jsem jako ten komunistický, starý obraz na bankovce, co v jedné ruce drží snop s obilím a druhou rozsévá, kde všude, kde je třeba? Takže jsem vlastně pravičácký extrém. Kam já to vlastně patřím?

Nevíme kam se vrtnout?

 Mohu tančit jako Japonský jeřáb, pěstovat bonsaje, přemýšlet o tom proč Japonci cvičí svá bojová umění, Američané mají svého Santu? Ale stále si budu zachovávat své  tradiční zvyky a svou středoevropskou kulturu. Vadí mě když někdo, něco, nevědíc co hledá, neví kam patří, nectí zvyky předků, přiklání se k Hinduismu, nebo budhismu?  Já to nedělám, přebírám kulturu od svých předků, moji rodiče a rodiče jejich a tak dále, do minulosti, jsme a všichni v rodové řadě byli křesťané, to ale neznamená, že bych soudila jiné a jejich zvyklosti považovala za špatné. Jen chci říci, že každý by měl vědět v určitém věku kam patří a jakou cestu zvolí  a na jakých principech bude budovat rodinný život, vychovávat děti, jaké morální zásady jim chce vštěpovat: PETICE  

Mám ráda naše rodinné zvyky, ráda vzpomínám na maminčin upečený chleba, první jídlo při štědrovečerní večeři, tři křížky při nakrojení každého bochníku, zvyk mého tatínka, nikdy bych nevyhodila chléb do popelnice, byla jsem tak vychována, že je to boží dar a moje zvířátka v lese, ten, co nesníme uvítají. Dělám také mnoho dalších tradičních věcí, co po generace dědíme z otců na syny a z matek na dcery. Být členem církve znamená jistý řád a pravidla, málokdo v téhle zemi se chce vzdát své svobody, protože žít s církví a v ní, je vždycky podřízení se, vnitřnímu vyrovnávání s pravidlem morálky. My lidé máme sklon srovnávat a soudit jiné, jejich špatné chování, podle našich měřítek, ne se dívat do sebe a všichni jsme tak různí. Nechci vnucovat nikomu své názory a víru, tu jistě mnoho lidí má, aniž je členem některé církve ale výchova bez cíle a důsledných požadavků na dodržování jistých morálních pravidel, i víry, nemůže být na škodu nikomu, vývoj špatným směrem v naší zemi, je toho důkazem? Často a mnoho lidí dnes, si ani nepřipouští, že některé věci, se prostě nedělají již z principu a jiné by dělat měli, protože je to tradice, zapomínáme, kdo vlastně jsme a kam patříme. Tak rychle jsme zapomněli na tradice a minulost, dnes se na Google řešilo kolo od řebřiňáku, nikdo nevěděl co to je? Nikdo neřeší slušnost a úctu ke stáří, potýkám se s tím osobně ve své vesnici a jsem považována za trilobita s nesplnitelnými požadavky.