S kýmkoliv a čímkoliv, to je dnes heslem dne.
Na google + jsem přítelem Toma Cruise nebo Amazing Places to See a nebo Amazing Nature, a mnoha Českých lidí, moc si tam nepopovídám ale uvidím spoustu krásných, často poučných a zajímavých věcí, které jsou mě posílány a já, je zase pošlu dál, ať se šíří světem. Nedávno jsem zase četla pojednání o tom, jak i ve středověku bujelo plagiátorství a o autorských právech. Časy se mění vážení, tisíce a miliony lidí dává svá dílka k veřejné produkci proto, aby ta lavina zaplavila svět, aby přístup k informacím a krásám světa měl každý človíček i v té nejzapadlejší vísce světa, aby se mohl podívat na to a tam, kam by se jinak, ani za celý svět nepodíval. To aby sbíral a rozmnožoval vědomosti, je účelem toho, VEŘEJNÉ. A ti, kdo své soukromí dají z nevědomosti, nebo možná také v dobré víře k veřejné produkci, protože si nepřečtou, ty sáhodlouhé řeči, při přihlášení kamkoliv, mají smůlu a mýlí se, když si myslí, že jejich fotky jsou ochráněny tím, že si tam vytetují značku. Mnoha úložišti jste lákáni X gigovým prostorem a jakmile odkliknete slovíčko veřejné, ať je to video, obrázek, nebo fotka, jde a žije si to svým životem, děláme to roky a všichni, aniž třeba víme, nebo nevíme? Moc a ráda bych sem dala spoustu odkazů, na zajímavosti světa, ale je to zbytečné, když se nikdo nikam nepřihlásí, všichni prý ví své? Někdo nic nevidí, nic mu nefunguje a dokonce má pocit, že to ani vidět nesmí a nechce? Ale také, když takovou službu chcete mít a používat ji jen pro sebe, musíte si ošetřit své práce a fotky tak, aby veřejně dostupné nebyly a potom je tam zase ten efekt, že je neuvidí nikdo, nebo jen ten, kdo má k disposici heslo a „přístup„ . A to, že doba kdy jsme nemohli nic vidět, nikde být, aby jsme se náhodou něco nedozvěděli, co jsme neměli, je pryč, za to zaplať Bůh. Ať se vše šíří, jako vodopád ……..
Anna : prostor 
Jsem na tom podobně jako Jarka, na rozdíl od ní však ze svého soukromí a soukromí své rodiny nezveřejňuji téměř nic, fotky vůbec, nanejvýš tak nějakou poznámku.
Proti internetu jsem bývala dost zaujatá, až v důchodu jsem mu přišla na chuť, ale nepřeháním to. FB mě neláká ani trochu. Navázala jsem nějaká přátelství, spíš by se dalo říct kamarádství, s několika blogery, pár jsem jich poznala i osobně. Naše generace to tak neprožívá, děti už mnohem víc, ale vnuci nedají bez internetu ani ránu. Mám obavy, kam to povede.
Jsem ráda a že, již vím že i ty chápeš vždycky dobře moje ironizující poznámky a následné uvedení na pravou míru teprve v rozhovorech. Tak trochu se snažím a asi i ty, udělat jiné schema a vžité trochu narušovat, moc se mě to nedaří, protože rozhovory jsou pro zaslepenost vžitými schematy komentářů nemožné, odpověď nikdo nečeká a související články nečte? Tak Hanko tvůj způsob vyjadřování se fotografií, je vlastně ten nejlepší.
Ptáš se kam to povede? Ono se to již vlastně krystalizuje? K nezájmu ! Je to jako se supermarketem, když je něčeho moc, hledáme něco, co bude kvalitou, ne kvantitou a tak brzy zavřu krám:?
Přátelství je velký pojem. Já si raději své přátele také vybírám sama a jen tak se k někomu přidat, koho neznám, je vždycky nějaké riziko. Ale na druhou stranu vidím, že je možné najít přátele a dobré přátele i prostřednictvím blogu, třeba. Řeč se mluví, voda teče, ale vodopád je vodopád, jak jsi psala. Aničko.
Rychle se orientovat a reagovat, je fenomenem doby Libuško, tebe obdivuji a „miluji„ jak dobře žiješ a máš život pevně v rukou. To, že řeč se mluví a voda teče, je moje blogové motto číslo jedna. Ne každý život se dá žít podle Boženy Němcové, a ne každá humorná realita, slouží jako důvod k smíchu, (nebo pláči)?
Plagiátorstvo bolo, je a vždy bude, s tým pri dnešných možnostiach nenarobíme nič. Kto niečo zverejní, musí počítať s tým, že to bude prípadne „šlohnuté“.
Čo sa týka rôznych podivných „priateľstiev“ na FB či Go – je to smiešne, veď priateľov si máme uviesť sami a nie mať ich priradených. Preto na týchto doménach osobne figurovať nemôžem – nie som registrovaná a mám tak pokoj.
Zdravím Ťa Anička (po riadne dlhej dobe) a prajem pekný a pohodový víkend! Viera
I já tebe Věrko, také po dlouhé době a byla jsem se podívat, na tu příčinu, ta tedy za to stála, to ti povím, moc hezké. Dříve, v dobách „dávných„ by jsi vlila novou krev do mých žil, inspirovala by jsi mě k činnosti a aktivitě, dnes říkám, jen hezky pracujte, jdu si lehnout.
Ohledně článku, jsou to takové ty moje rady a porady, co nevedou stejně k ničemu, každý jedeme v nějaké té své zajeté koleji, smazala jsem i stránku, kde jsem měla snahu poradit, jak, a co si vylepšit?
Anička, to vieš, i ja som už vo veku, kedy by som sa na takéto „akcie“ už nedala. Ale čo sme pred 5 rokmi nutne začali robiť, to už musíme dokončiť. To najhoršie už máme hotové a teraz len dokončovať, zariaďovať, sťahovať … Snáď koncom roka bude finito!
Prajem Ti peknú nedeľu a k nej dobrú náladu! Viera
Taky bych si šel lehnout 🙂
OMLOUVÁM SE TÍMTO, PŘÁTELŮM MÉHO BLOGU.
Že některé moje obrázky a fotky nebudou již moci vidět a také nebudou funkční odkazy na moje složky fotek, mimo wordpess: Děkuji a rozumějte, že já mohu cokoliv ovlivnit, jak se mě zlíbí? Je-li, to moje rozhodnutí? Dokonce i rozhodnutí, kdo k vám může chodit a kdo ne, je vždy na vás, je na vašem rozhodnutí i provázanost různých serverů navzájem a i to máte pravomoc ovlivňovat a nemusíte tam nic provozovat, přihlášení se je výhodou v poskytování služeb ale také mohu cokoliv zakázat?
Hallo liebe Anna wünsche dir einen schönen Abend was für ein beeindruckendes Bild vom Wasserfall,ja Freundschaften ist sehr schwer in Internet zu fitden ich finde es einfach nur schön zu schreinen und vor allen wenn man einen länger kennt.Was ich nicht schön finde sind Menschen die ohne jeden Kommentar einfach weg bleiben obwohl man sich schon über ein Jahr schreibt ,schön das du ab und so an mich denkst und mich besucht owohl ich nicht so Inderssande Termen habe wie du.Liebe Grüße und ein schönes Wochenende für dich wir haben in Köln nur Regen soll aber besser werden.Lieber Gruß von mir.Gislinde
Lieber Gisel, Übersetzung Computer? es gibt ein Problem? gute Nacht, liebe Gis
Chtělo by se mi říct, že vše nakonec závisí na tom pánu, který v ruce tu technologii třímá – buď jí bude opravdu tím pánem, nebo se stane jejím otrokem. Na druhou stranu je smutné vnímat, kolik lidí (nechci říkat většina, žádné statistiky nemám, ale asi to většina bude) se stává spíš tím otrokem. Někdo nenajde skutečné přátelství ani v tom světě nevirtuálním, někdo ho najde i tam.
Z mého úhlu pohledu nás technologie umí sblížit, mrzí mě spíš to, že člověk už pak vnímá jen ten svůj mobil s telefonem, internetem a MP3, ale nevnímá svět kolem sebe, jeho zvuky, domy, stromy, nic…
Není dnes už jen v myšlenkách, v minulosti, budoucnosti, ale je u přátel, je ponořený v hudbě… je prostě někde úplně jinde, než je. A pak si nechá ujet tramvaj, jak včera já :-)) A to já jsem už obvykle dost přítomná. Co pak všichni ti ostatní? 🙂
Často to vnímáme jako únik ale když se stane s dobrého sluhy, špatný pán? Co? Jít k lékaři? Ten by měl léčit zlomené nohy, ne duše ztracené někde v tom virtuálním světě. Pokud mě nějaká činnost, třeba u mě, pěstování kytiček, začne pohodu brát, místo dávat, omezím ji na takovou míru, aby zase dávala radost. Třeba ty avi, tu možnost ještě nemáš, jako mnoho lidí, máš na rozdíl ode mě, jisté povinnosti, které my důchodci již nemáme, jsme tedy svobodnější v rozhodování? Já mluvím v tom článku o tom, jak se naučit být pánem v té spleti virtuálních kliček a dělat jen to, co mě baví a zajímá? Když někdo někde píše, „nezlob se, že ti nevracím tvé komentáře„ musím se smát, nejsem přece vazalem virtuálního světa a když někam jdu číst a psát, tedy proto, že chci a že tam najdu, co hledám, ne proto, že musím, až u mě nikdo, nic nebude hledat a nenajde, zavřu krám, a udělám si jiný, jinde, může kdokoliv oponovat tím, že Schumacher to udělal několikrát, jemu ale šlo o hodně, mě o prd, závislost nemám, nikdy a v ničem? Když mě tady houká houkačka na Skype, letím, to je pravda, někteří lidé za to stojí, a směji se tomu, když mě nadávají, že týden nejsme dostupní, jakkoli. Kdysi nám k životu stačil jeden telefon, na dvě bydlení a když mě někdo opravdu chtěl najít a když o to stál, našel mě tak, že přišel, nebo přijel.
Anicko bohuzel je to tak, nejvic se to vidi u mladych porad nekomu textuji a jsou prilepeni k pocitaci.Je hezke mit virtualni pratele kdyz jsou zdaleka ale kdyz nekdo bydli jak se rika za rohem tak je mnohem lepsi jit spolu do kavarny a hezky si popovidat.Ja mimo blogu nic jineho nemam ani bych na to nemela cas , zivot je na to moc kratky byt porad u pocitace.
Elli a Jaruško, jsme každá trochu jiná a přece stejné, důvod, když si k tomu sedneme nemusí být žádný, zprvu je to zábava a chuť zkusit si, jestli to, co mladí, zvládneme také? Zvládáme! A i práci jsem se kdysi naučila lehce, není to smyslem mého života ale zábava již také ne. Hledám i jiný způsob, jak něco sdělit a také jako Ella mám spoustu i jiné práce a povinností, proto hledám témata, která jsou zajímavá ne jen pro mě, a nabízím je k nahlédnutí dalším lidem.
Patřím mezi ty, kteří neradi dávají v šanc své soukromí. Sice je fakt, že už jsem toho o sobě, rodině i místě kde bydlím napsala a ukázala dost, ale nerada zveřejňuji své foto a vůbec mě neláká založit si třeba FB, až tak mě zas ten internetový svět neláká. 😉
Vím Jaruško, proč mě píšeš to, co píšeš, já ale doufám, že nejsi jediný člověk ke kterému tady mluvím? Když se dobře podívám na ten vodopád, vidím jakýsi paradox, voda teče chvilku nahoru proti proudu a potom zase dolů, je to klam, kterému často, nevědomě podléháme. Buďto něco chci a dělám to, nebo to nechci, nic mezi tím není, tedy pro mě? Některé činnosti lidí to dnes postrádají, k ničemu nejsou, bez logických souvislostí, jsou zbytečné a směšné a někdo ty související věci nezná, tedy potom neví o čem je řeč a moje činnost se stává také hloupou a nesmyslnou? Ale svobodu něco dělat, nebo ne, máš v sobě, mě utvrzovat nemusíš, věř tomu že tu svobodu se rozhodovat, že něco nechci, dnes ztrácí spousta lidí.
Hallo Anna das sind ja fantastische Fotos einfach super fotografiert wünsche dir einen schönen Mittwoch und sei ganz lieb gegrüßt Klaus
S komunikací mezi reálnými přáteli je to opravdu horší a horší… Nikdo v zápalu práce nemá na toho druhého čas. Horší je to v rodině. A tak jsme rádi za virtuální přátelství. Kam až to dospěje, nemám zdání…
S fotografiemi je to také zajímavé. Já na to kašlu, ale mnozí mi už říkali, že své fotografie našli v článcích novinářů, nebo dokonce na výstavě profi fotografů! A dotyční se žádných práv nedobyli. Je to o morálním profilu a žaludku dotyčných zlodějských „umělců“.
Prostě co člověk na net veřejně pustí, musí počítat s tím, že je to už veřejné.
Zdravím vás pánové, pane Oto a Klausi. O morálnosti a nemorálnosti, bychom mohli mluvit tisíce let, tedy tak dlouho, jak umění existuje, dělat něco krásného lidem pro radost a dělat to pro peníze, jsou dvě naprosto odlišné věci, někdo si koupí nádherný obraz za miliony, aby ho zavřel do trezoru a v noci sám, se na něj chodil dívat. Jiný člověk udělá něco krásného pro radost všem a nečeká odměnu a ocenění na této zemi? Jednou mě jedna blogerka napsala, že jsem směšná, když mluvím o přátelství na blogu, že nic takového není, neměla pravdu, i vztahy vznikají, lidé se poznávají i přes psaní si svých myšlenek a formálnost se vždy pozná, proč ji někdo k životu potřebuje také nechápu? Trochu to vysvětluje článek a odkaz na přednášku na odkazu.
Navazujme přátelství, čím více jich bude virtuálních, tím méně reálných.
http://www.johnzerzan.net/
http://deepgreencz.wordpress.com/2013/10/15/jak-nas-technologie-zabijeji/