HODNĚ STARÉ FOTKY?

DĚTI VYROSTOU, DOSPĚJÍ, ZESTÁRNOU.
A jestli zmoudří, musejí posoudit oni sami, i my jsme byli mladí a „blázniví„. Chtěli jsme si užít život a jeho radosti. Někdy před čtyřiceti lety jsme rádi jezdili na Balt, bylo to jedno z nejdostupnějších moří, tedy pro nás mladé s malými dětmi, a bez peněz. Cesta tam nebyla problém, nemuselo se myslet na to, jak a kde se děti vyspí, žádná bezpečnostní zařízení, tedy se zadní prostor v autě vycpal, různou bagáží, stanem, spacáky, polštářky, děti se tak uložili jako do postele a jelo se. Mnoho lidí dnes bude mluvit o bezpečnosti, jistě aut nebylo tolik, vyjížděli jsme na noc a děti když spí, nezlobí, brzy ráno jsme byli na místě, jezdívala nás parta přátel, dva si vzali všechny děti a šli s nimi k moři. Ostatní vybalili, postavili tábořiště a připravili něco k jídlu, to v bývalém NDR nebyl problém, jak po stránce finanční, tak vybavenosti kempů. Za tři marky, tedy, devět KČS, tam bývalo grilované kuře, nebo zmrzlinový pohár, velké jídelny poskytovaly mnoho způsobů, jak a kde se najíst, nepřeberné množství pečiva a to Němci uměli dobře, koláče s dvoucentimetrovou nástelkou dobrého máku, ovoce nebo tvarohu, posypané žmolenkou, děti snídávali za pakatel, celý koláč stával tři marky a najedla se celá rodina, Vždycky ráno se navařil čaj, na celý den, děti si ho brávali na pláž, aby se nemuseli vracet do kempu, stánky s kuřaty, zmrzlinou a koláči bývaly kolem celého pobřeží.

Jednoho krásného léta, přišel náš kamarád na nápad, měj se tam nahoře, doufám, že v nebi, Petříčku krásně. Že si my ženské musíme od nich a dětí odpočinout, že vezmou děti a udělají si pánskou jízdu, my že si doma můžeme vygruntovat a duševně si odpočinout, budeme mít tak nějak, dva (roky) týdny prázdnin, mě osobně se do toho moc nechtělo, blahořečila jsem prozřetelnosti, že naše děti uměli dřív plavat nežli mluvit a také mám ty doby a fotky trochu pomotané, ty kde jsou děti o něco větší, jsou ta pánská jízda. Upletla jsem jim, tedy chlapům stejné svetry, tenkrát to byla otázka dvou večerů, měla jsem na to stroj, kde je mu konec nevím? Aby je děti, na dálku poznali, a děsila jsem se, že si berou sebou i loď, věřila, že bez záchranných vest, děti do lodě neposadí, to ostatní znám jen z vyprávění a ještě dnes, mě není dobře po těle, když si na to, co Petr dával k dobrému pobavení u ohně, ještě několik let, co naše děti dospěli, Jak je honila pobřežní hlídka v motorovém člunu, vyjeli si i přes, zákaz a vyvěšenou černou vlajku, a místo koupeného kola, co měli za úkol, zaplatili tučnou pokutu.

Vzali si chlapci sebou i neteř, prostě aby jim někdo ty děti hlídal, aniž jsme to my ženy doma věděly. A tohle typicky mužské chování vím až od doby, kdy moje dcery dospěly a to od nich. Jednoho teplého večera se všichni vydali do blízkého městečka za nákupy a pěšky, tašky s nákupy hoši svěřili do dětských rukou a putovali od hospůdky k hospůdce až malou asi šestnáctiletou chůvu napadlo, že chce také ochutnat ten skvělý mok co strejdové pijí, i nenapadlo strejdu Petra, nic lepšího nežli jí vyhovět, bylo prý horko a žízeň byla převeliká. Trest se dostavil v noci, děvče zvracelo, asi úpal a pivo udělalo své. Ráno, když se lidé probudili, pánové měli natažené šňůry a vypráno, prát byli v moři a kdo to zná ví, že mořská voda k praní moc vhodná není a že tedy měli co dělat celou noc. Prý je všechny ženské v kempu chválily, jací jsou šikovní, já tedy i po těch, asi čtyřiceti letech si myslím své?

Advertisements

24 thoughts on “HODNĚ STARÉ FOTKY?

  1. Pánská jízda s dětmi, to je pro matky asi vždycky horor, ale děcka si to užijí. Já jsem sice nic takového jako ty nezažila, protože jsme nevytáhli paty za hranice, ale mám několik podobných zážitků od nás. Hlavně můj otec byl na takové akce expert.
    Moc pěkné vzpomínové vyprávění, Aničko! S odstupem už se na to člověk dívá trochu jinak, zvlášť když se to obešlo bez úrazu. 🙂

    1. Já jsem vlastně chtěla říci, že my kdysi, jsme z ničeho nedělali „psychologické drámo„ ? Myslím, že se na všechno dívám stále stejně, doba se změnila my ne, dnes se rozhodnu a zítra to udělám, ať je to cokoliv? Dnes se všechno analyzuje, pitvá do důsledku ale děti jsou stále stejně dychtivé, si prostě a jednoduše vyhrát, s tátou a mámou?

      1. Akce, které podniká manžel-tramp s dcerou (a s dalšími tatínky s jejich dětmi, bez účasti matek) jsou té popsané dosti podobné 🙂 Ale rozhodně si z toho přináší spoustu zážitků. O víkendu „stavěli D1“, celou noc jsme pak nespali, protože jí svěděly dlaně 🙂 Ale je v pohodě. Co se „psychologických drám“ týká, k tomu mohu říct jen to, že nic se nemá přehánět. Zlatá střední cesta. Bohužel zlatá střední cesta se u nás, ani ve světě, moc neprovozuje… Komenský by se z toho obracel v hrobě. Škola hrou. Vyhrát si s dětmi to je takový základ, plus projevit jim zájem a lásku. Základ k tomu, aby jednou dospělí svým rodičům dokázali odpustit všechny ty chyby, kterých se každý rodič zákonitě dopouští. Ale psychologické drama to nakonec je vždycky, protože z dětství si každý přináší nějaké to trauma, ať menší, nebo větší, ať způsobené nevhodnou „výchovou“ rodiči, tak absolutně nevhodnou „výchovou“ ve škole. Dnes už není ostuda jít takové traumata řešit k odborníkovi a hodně lidí se také zamýšlí nad tím, jak dětem pomoct se těmto zbytečnostem vyhnout. Překážkami člověk sice roste, ale ty překážky ho také mohou ubíjet. Kde je ta hranice? Já myslím, že kdyby se méně výzkumu věnovalo chemii a černým dírám (a to jsem milovník astronomie), a více psychickému vývoji dětí a pedagogice, tak jsme na té zeměkouli stokrát dál. Motáme se někde mezi autoritativní výchovou s jejími následky (tupě čekání na to, co za nás kdo udělá, nedostatek vlastního názoru, ochota nechat s sebou manipulovat – politiky, ekonomy apod, apod.) a mezi liberální výchovou s jejími následky (morálka v čudu). A pak že to není drama :-)))))

        1. Tak, tak, promyšlený komentář avi, nemusela bych cokoliv dodávat, protože řešit, jak žít, je na vaší generaci a jak si ustelete, tak si lehnete.

  2. Dobrý večer,Aničko,to musela být pro děti dobrodružná cesta a krásně to zvládli,no i s nevolností,vrátili se celí,zdraví,jistě opálení a škoda,že už nemůžete zavzpomínat pohromadě.Oni se muži umí postarat,jen někdy trochu po svém,no což,někdy je třeba pěstovat odolnost,já jsem se zasmála a dovedu si představit,že se dětem s tatínky líbilo 🙂 Krásné sluneční dny přeji,kočička http://blackeltygre.blogspot.cz/

    1. Jistě kočičko, muži vždycky uvolní mravy a morálku v rodině a bývají oblíbenější nežli ženy, co vyžadují řád. Na tatínky se vzpomíná vždy s láskou a shovívavě, ani u nás to není jiné? Sluníčko? Děkuji i vám ho přeji, i když já bych raději trochu mraků, aby ty mrazíky pominuly.

  3. Přišla opět doba, kdy jsme s mužem, jako kočka, co neví co s koťaty, tak to tady na horách prostě chodí. Rostou houby, je jich na kosu, a můj muž si myslí že musíme zpracovat všechny a zásobit nás až do konce života? Ráno je -7° takže kytky porůznu uklízíme přikrýváme a zase vynášíme, čas je relativní, obzvlášť když není, tedy vám všem neodpovím, ale sborového zpěvu se dopustím.
    Vidím že jsem nevyloudila žádný Huronský smích, a ani úsměv na tváři, pojmout něco jako legraci a vyvolat negativní reakci, nebylo mým úmyslem. Zavzpomínala jsem si na kamaráda Petra, co tady již není a vlastně na všechny ty přátele, mládí a krásné humorné zážitky, protože převčírem mě volali z jednoho společného posezení u Beránka a že prý, jestli ještě žijeme a jak to, že jsme celý týden nedostupní? Tak je u nás frekventovaný mobil? Ani si nevšimneme, že je týden vybitý? Budu se připravovat na velkou návštěvu, prý přijedou všichni, zazněla věta o Mohamedovi a hoře a o tom, jak nás ubývá a tím častěji bychom se měli vídat? Opravdu si začínám myslet stále víc, že jsme jaksi odtrženi od života a díváme se na něj, jako z rychlíku, PRAHA-PAŘÍŘ?

    1. Zima opravdu přišla nějak brzo. V poslední době je to všechno divoké.
      Tys vyvolala svým článkem negativní reakci? Mně to nepřišlo negativní, bylo to pěkné zavzpomínání opepřené pikantní historkou o výletu, který nakonec skončil dobře. Což je hlavní.
      A vidíš, budeš mít nečekanou přepadovku. Taková překvápka jsou vítaná, ne?
      Tak zabít prase, připravit rožnění, koupit štěně piva, nachystat táborák, vyfasovat vaťáky… ne, dělám si srandu. Hlavně aby všechno klaplo, a abyste měli pěkně strávený den. 🙂

      1. Omlouvám se jarušce i Libušce, to byl překlep, ne reakce ale vzpomínky jsem měla na mysli a upsala jsem se.

        Tak přesně, jak to píšeš, na mě ta návštěva působí, ještě nevím kdy to bude a už se děsím, jak to zvládnu? Jsem děsný chcípák? Má to jedno pozitivum, že staří a tak bídně na tom, jsme většinou všichni, tak že jsem si jista tolerancí, pochopením a těším se s láskou, žili jsme jako rodina v jednom panelovém domě, více než čtyřicet let.

  4. Také jsem už psala, že jsem byla v r. 1968 ještě před srpnem v NDR u Baltu, ale sama. Tenkrát mne tam poslal můj první manžel, abych prý si odpočinula, ale až pak jsem zjistila, jak šikovně na mne nahrál „habaďůru“. A přes všechny ty nedostatky se mi tam líbilo. Já pak za dva roky letěla sama s dětmi (3 a 8 let) do Bulharska. To se ještě dnes orosím, když si uvědomím, jak jsem si vlastně troufla. Ale vše nakonec dobře dopadlo jako u tebe, tak je dobře. Krásné fotky!

  5. U Baltického moře jsem nikdy nebyla, ale zážitek z cesty k moři autem mám taky a nezapomenutelný. Taky jsme jeli parta (4 auta) a to do Bulharska. Cesta to byla strašná. Nezapomenu, jak nám v těch vedrech náš „Žigulík“ pořád topil, nezapomenu na smolaře jednoho auta, který měl první defekt hned za hranicemi Maďarska a zapomenout se nedá na průjezd rumunským vnitrozemím, kde kolem silnic stáli cikáňata a když jim z posledního auta nikdo nevyhodil hrst bonbonů, házeli oni po nás kamením. Takže mi v paměti ani tak neutkvělo moře, ale cesta tam a zpátky, tam zůstane nevždy nesmazána. 😀

  6. Přes všechny výdobytky dnešní techniky se lidé uměli i tenkrát bavit. Nebyly mobily, ale bylo k sobě blíž. Dokázali jste se domluvit coby parta a navíc se dobře podělit o úkoly. I když chlapci a chlapi to tenkrát kapku přehnali a zdá se, že měli víc štěstí než rozumu. Andělé asi byli s nimi (nebo spíš s těmi prcky). 🙂
    A protože to dopadlo dobře a nic zlého se nestalo, dnes podávají historku z té doby jako zábavnou. Proč ne? 🙂
    Pěkné zavzpomínání na dobu, kdy bylo dobře.
    Ty stejné svetry byly slušivé!
    Tys pletla na stroji? Šikule!

    1. Pletení, bylo i přilepšením do rodinného rozpočtu Vendy, vydělat si stovku za svetr, byla práce na dva večery a vzorky máš na fotkách, oplétala jsem děti sebe a celé široké příbuzenstvo zdarma a cizí lidi, za tu zmíněnou stovku, když mě to přestalo bavit, šel stroj z ruky do ruky, až vyšlo z módy i to pletené a stroj, někde v rodině, asi zabírá místo na půdě, protože po revoluci, bylo všeho, všude habakuk. Všimni si také, jak my i děti, nemáme problém být u moře v teplácích, byli v nich všichni. Tenkrát, kamkoliv se přijelo, byla s lidí tam i tady u nás, v kempech, okamžitě jedna rodina u jednoho ohně a kolem kytary, zábava nevázla, Petr svou kytarou, přitáhl k ohni spoustu lidí, i když mnoha jazyků, rozuměli jsme si dobře, každý přinesl něco dobrého, k jídlu, nebo pití a dětem se nikdy nechtělo jít spát?
      Na Rumunsko mám také vzpomínky Jaruško. Po smrti Ceausesců, tam bylo hodně co dělat pro charitu. To co jsi zažila znám, mnoho sirotků žebralo u přívozu přes Dunaj, bylo jich stovky, otrhaní, hladoví, špinaví a podvyživení žebráci s nataženou rukou, desítky jich tam spalo na holé zemi v přístavu a okolí, také jsme projížděli Balkán, nádherné, středověké vesnice, kde se hospodařilo jako v prvobytně pospolné společnosti, a v kopcích luxusní sídla k nimž nás náhodou dovedla pěkná nová silnice, (zabloudili jsme) nasvícené zahrady, bez lidí, s antickými sochami a bílé paláce, bez jediného človíčka, uprostřed hlubokých lesů? Zrezivělá torsa, bývalých továren, silnice končící ve vzduchoprázdnu a že se tam, v Českém Banátu, ještě žije jako kdysi, a že se lidé dodnes, živí jak umí, jsem také již psala.

      1. Děcka se určitě bavily, volný režim, ohýnky, kytara, spousta lidí kolem a hlavně, dobrá atmosféra. To se vycítí. Na tom našem rožnění, jak jsem psala minulý týden, byly taky děcka, a ukrutně se bavily, blbnuly až do tmy, lítaly jak šusi, navíc se skvěle vyřádili na tom dortu, protože všem figurkám urvaly hlavy a přemístily je na jiné figurky, takže nás komlet přeházeli (některé i skalpovali a vlasy snědli :-)).
        V Rumunsku jsem nikdy nebyla a ani bych tam nechtěla jet. I když příroda je tam prý krásná.

        1. Kdysi, když Coppola natočil film Drákula a já viděla jízdu cikánů, v Transylvánských Alpách, chtěla jsem Transylvánii vidět, bylo spíše náhodou, jak jsme se do Rumunska dostali i to co jsme tam prožili, je, nebo asi bylo to „panenské„ dvacet let jsem tam nebyla? My posuzujeme všechno podle pár věcí, které vidíme v televizi, Rumunské cikány, (vychytralé kapsářky), bereme jako vzorek národa, a nic jiného ani slyšet nechceme, televize tvoří naše osobnosti, manipuluje s lidmi a oni se rádi manipulovat nechávají Vendy.
          Za komoušů, mnoho dovolených, považovaných za vrchol, končilo v Mangalii, nebo na zlatých pískách Bulharska, i my jsme tam za totáče jezdili a můžu ti říci, že skoro Česká, (projektoval ji Čech) Albena je nádherná a já si na Balkán, nikdy nestěžovala, nakonec, třeba Bulhaři, jsou slovani, jako my a mentalitou jsme si blízcí, nevím proč se tomu tak vehementně bráníme?
          Děti a jejich dnešní život, nároky na ně, rodinné, výchovné metody, jsou mě již tak vzdálené, že se ani tam, kde se o dětech a problematice s výchovou píše, nevyjadřuji a vůbec, raději tam nechodím, již tomu nerozumím?

            1. Já avi, vidím jediné, sice práci, kterou se někdo docela dobře uživí. Výsledky v reálném každodenním životě, jsou neslavné? Každé dítě je naprostá osobnost a to si chceš na každé, kdyby jsi jich měla pět, nechat dělat psychologický rozbor? Život sám, je školou a potom uvidíš? Postarej se, aby se dobře najedli, pohraj si s nimi, večer je vykoupej a řekni jim pohádku, věnuj se jim více, nežli internetu, to je vše, co ti poradím?

              1. To je v zásadě pravda… některým dětem ke štěstí chybí právě tyhle na první pohled drobnosti. Na druhou stranu si myslím, že hodně lidem (a potažmo pak i dětem) chybí právě ta znalost toho, jak slušně řešit konflikty, jak nahlížet na vztahy jinak než jen ze sobeckého hlediska (to chci já a tak to bude), ale s nadhledem a s humorem. Oceňuji, že někdo se snaží právě na toto upozorňovat a dát dětem i tento základ do života. Pocit, že jsou milované a respektované a že hranice, které jsou jim nastavené, jsou nastavené a vyžadované způsobem, které je neponižují a nenutí je se uzavřít do sebe a mít strach projevit to dobré, co v nich je…

                1. Ve vážných rozhovorech, moc humor používat neumím avi. Jsem obyčejná ženská, nikdy jsem moc na filosofování nebyla, moje děti dokonce občas dostali na zadek, je to tak dávno, mému nejstaršímu vnukovi je šestadvacet, hůře si rozumíme až teď, v jejich, hodně dospělém věku a to proto, že opustili víru a naše vžité morální zásady a i tak říkám, že je to jejich soukromá věc. Moc filosofuješ avi, o tom život není, čím více se v čemkoliv budeš (?) tím se to bude více komplikovat, já nejsem psycholog, to navštiv odborníka, pokud máš problém?

                  1. Aničko, chtít po mě, abych přestala filosofovat, je jako chtít po delfínovi, aby žil víc na vzduchu :-)))))) Brát život jednoduše, nad ničím moc nedumat a žít, to je velký dar. V tomhle ohledu by mě zajímalo, jestli i tví rodiče, prostředí, ve kterém jsi vyrůstala, bylo křesťanské? Asi ano, že? Jen testuju teorii, že k tomu, aby člověk byl šťastný při tomto nekomplikovaném náhledu na svět, je potřeba, aby se už v dětství naučil takový způsob, který ho šťastným udělá. Protože změnit pak náhled na věci je složitější. Je to tak? Vnímat svět z více úhlů pohledů naráz, složitěji, je ale také velký dar. Už jsem si na to zvykla a postupem času se to začíná usazovat, jednotlivé úhly pohledu splývat v jeden. Jen jsem si musela projít spoustou změn (ne vnucených zvnějšku, ale vyvolaných vnitřní změnou úhlu pohledu, tím, že něco mi nestačilo, potřebovala jsem to prozkoumat, přijít na to, udělat si vlastní názor atd.). Pamatuju se, jak jsem kdysi před lety byla na studijním festivalu v Norsku ve skupině věnované náboženstvím. Byly tam děcka z Palestiny, Izraele, Ghany, Běloruska atd., atd., křesťané různých denominací, baháisté, muslimové, buddhisté… a já. A měla jsem tenkrát úplně hmatatelný pocit, jak nepatřím nikam a zároveň se ve mně všechny ty směry slévají v jedno. Cítila jsem souznění se všema. A pak si to v hlavě prober, když jsou na první pohled všechny tak odlišné :-)) Nevnímám v tom žádný problém, jsem vděčná, že věci takhle vnímám, ale na druhou stranu máš pravdu, moc filozofovat tak není zdravé 🙂 Už se v tom zlepšuju :-)))))

  7. Hallo liebe Anna dir einen schönen ersten Oktober so schöne Bilde muss eine sehr schöne gehend sein.Ja mit den Kindern auf den Boten das ist schlimm wir leben in einer schlimmen Zeit,und keiner will nachgeben.Dir wünsche ich eine gute Nacht,leider geht das Vidio nicht schade.Lieber Gruß von mir und Freundschaft. Gislinde

  8. Hai rifatto un tuffo nel passato rivivendo pagine importanti della tua vita che oggi rsppresentano pagine di storia di buona parte dell’Europa all’indomani della seconda guerra Mondiale. Ci ricordiamo tutto di quel tempo, soprattutto ci ricordiamo che eravamo giovani! Un abbraccio, cara amica. Buona notte. Osv

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s