Tak nevím, co bude se Zemí?

Vím, jen, si to jako každý, odmítám připustit!
Četla jsem v poslední době o výdobytcích techniky, jakýsi úžasný vynález v počítačovém světě, nebudu to tady ani propagovat, ba ani naznačovat o co konkrétního se jedná, žádná propagace! Prodalo se za krátkou dobu šest milionů kusů a to je pro mě napováženou, samo o sobě, nejsem příznivcem toho, že každou blbost, co kdo, kde vymyslí, musím hned mít, vadí mě hlavně to, že při výrobě se zneužívá  dětská práce, vyčerpávají se, tam, kde se ten ÚŽASNÝ KRÁM montuje, poslední a k životu nezbytné zdroje vody, stěhuji se tam miliony lidí, žijí v nelidských podmínkách, jejich nejlevnější práce je zneužívána, na úkor nesmyslně přetechnizovaného světa. Honba za novější, lepší a čím dál nesmyslnější věcí, nežene svět kupředu ale některé lidi do záhuby, otrocké práce v nelidských podmínkách, k soustřeďování lidstva do obrovských aglomerací a zotročování.
Mám již věk, nikdy jsem netrpěla depresí, nebo nemocemi civilizace, nepovažuji je za lidské, je to nemoc společenská, mnohdy „vytoužená„ proč si to myslím? Protože vidím svět svýma očima, vidím jeho bídu a rozdíly, vidím že opravdu strádající lidé, tento problém nemívají, zaměstnává jim mysl, totiž prostá starost o přežití. Sobectví a závistivé pohledy k sousedům, třeba za hranicí, má li někdo o něco lepší, na příklad, malý, hloupý vynález, lidi donutí si pořídit! NADBYTEK těchto věcí, nutí stále více se hnát, za pomyslným štěstím, mít, vlastnit, ZA CENU svého vyčerpání a jakéhosi vyhoření, jak píše :  Guru Bhagavan

Guru Vit Kouba Bhagavan   Jeho články a videa, jsou pohledem do lidské „tváře„ podívejte se také a čtěte jeho články.

Psyché dostává hodně na frak a Amor, umírá na úbytě?

447px-Jacopo_Zucchi_-_Amor_and_Psyche

Advertisements

34 thoughts on “Tak nevím, co bude se Zemí?

  1. Siempre digo y sostengo que los ciudadanos comunes estamos dispuestos y preparados para ayudar a cuidar la tierra!. Pero, creo que no depende de nosotros solos, aqui son los gobiernos los que en forma urgente deben tomar manos a la obra!.
    Excelente semana para ti querida Anna.
    Besos ♥

    1. Es un aspecto muy de moda durante algún significado en la vida en que no lo es y que es peligroso para el alma, la gente puede venir a ella y no sólo el alma y la mente? Hodně krásných dnů, drahá Mane…. Anna

  2. Myslím , že se toho nesmyslu, jak píšeš prodalo devět a ne šest
    A k lidské nemoci – KV nás učí , že vše je v lidské mysli, ne ve hmotě. A dál to znáš. A protože lidi věří tomu čemu věří, jelikož nevěří čemu mají, věří , že nevěřit ke správná volba.

  3. Hallo liebe Anna wünsche dir einen schönen Tag ein tolles Bild sehr schön.Ach ja im Leben gibt es leider nicht nur Glück,die Menschen sind unzufrieden geworden,wenn ich bedenke was wie früher hatten,da geht es und doch heute gut nicht so viel jammern,das ist das beste.Wünsche dir eine glückliche schöne Woche liebe Grüße und Freundschaft.Gislinde

    1. Lidé jsou nešťastní, protože hledají a nevědí co? Mají prázdná srdce a ztrácejí duši, do které poťichoučku vchází zlo?Nikdo je neučil víře, a proto neznají ani vzájemnou lásku a utápí se v depresi, protože nestojí ani o smysluplnou práci.
      Für uns ist es schön ist, ich wünsche dir einen sonnigen tag und viel Freude. Anna

      1. Pokud mohu mluvit za svoji generaci, která vyrůstala za komunismu, kdy se o víře nesmělo moc mluvit a do kostela se chodilo jen na Štědrý den podívat se na jesličky, tak to, co nám jako dětem nebylo dáno a co hledáme, pokud hledáme, je nějaký přesah, na který se můžeme spolehnout. Tradiční náboženství zde mají velký handicap, protože za sebou mají nehezkou minulost a moc neladí s touhou po svobodě a vlastní cestě. Alespoň na tom povrchu ne. Prodrat se skrz ty vnější nánosy není snadné a skrz tradiční náboženství proto nejde mnoho lidí, pokud už v dětství nebylo někde něco zaseto. Jakékoliv jiné cesty jsou náročnější, ale to neznamená, že tam nakonec také nedojdou. Ono, upřímně řečeno, mnoho křesťanů bude také křesťany jen na povrchu? Právě protože se neprodrali skrz ty nánosy?

        1. Jiří je křesťan, stejně jako já Avi, když spolu mluvíme, víme o čem. Tvůj názor je zajímavý, zastávám myšlenku, že více nežli dvacet let svobody, je dlouhá doba na dojití k jakési pravdě?A že je to každého rozhodnutí, kde a co hledá, a nachází? To že se vyrojilo mnoho nezdravého matoucího balastu, bylo předpovězeno a je na každém aby si své myšlenky utřídil podle svého svědomí, vzdělání a výchovy, mnoho mladých lidí se dává pokřtít, v již dospělém věku, tedy dokáže rozlišit, co vlastně od víry očekává a co chce Bohu dát ze svého života?

  4. V jednom z komentářů jsi měla Aničko pravdu, že člověk v určitém věku pochopí, že to, co za celý svůj život nahromadil pro něj není důležité a vlastně to k životu vůbec nepotřebuje. Příjde chvíle kdy přání, které si říkáme o svátcích a narozeninách – hodně zdraví, není fráze, ale moc důležitá věc ke spokojenému životu. Vidím to u naší 91 leté sousedky, které ten život znepřijemňuje tolik neduhů a bolestí, že už to ponalu ani k tomu životu není. Pak je ze všeho nejdůležitější nebýt sám. Co je naší sousedce platné, že má spoustu přátel (dcera s rodinou žije ve Švýcarsku), když propláče noci v bolestech a jediného koho má je její víra a Bůh. Já ještě tak stará nejsem a myslím si, že se takto požehnaného věku ani nedožiju, ale už jsem taky pochopila, že spoustu věcí nepotřebuji a popravdě mě ani nelákají. Věci jsou jen věci, ty se na nás neusmějí, nepohladí nás, ani nepovzbudí hezkým slovem.

    1. Žijeme Jarko, to je jisté, mluvit o tom můžeme a nemusíme, je to jako když voda teče, každý si tak porůznu o něm povídá a život plyne svým tempem a najednou koukáš a on se chýlí? My vzpomínáme, dáváme jej k pobavení jiným, někdo vaří, někdo peče, někdo fotí a já myslím, že všichni se o něco dělíme, stále musíme jít do předu, jinak se to může zabalit, lehnout do hrobu, a říci, Bože, vezmi si mě prosím. Jestli tě někdo hladí nebo ne, žít se musí, na světě je tolik lidí, které nikdo nepohladí i oni jsou ale živí?

  5. Ciao, cara Anna. Molto interessante quanto hai postato. L’egoismo umano e lo sfruttamento del più debole, del più povero quotidianamente contribuisce a distruggere l’umanità e l’ambiente. Eppure si continua a dire che si fa in nome del progresso. Ma davvero ciò può essere definito progresso? Buona domenica. Un abbraccio. Osv.

    1. Y para ti, querido amigo, un día maravilloso para nosotros hoy es un día hermoso. Me inspiré para usted, en su artículo. Estoy muy dolida, la gente ignoran la miseria del mundo? Así que estaría encantado si miles de personas han pensado en ello y comencé a actuar en consecuencia. Lo lee, pero veinte personas, y sin interés, está interesado en la audiencia?

  6. Podle mého názoru je ta věc, která žene a vždy hnala svět do záhuby, prachobyčejný strach. Ze strachu hrabeme, ze strachu ubližujeme, ze strachu jsme schopní udělat ty největší zvěrstva na světě a ještě si myslet, že je to pro dobro celého světa. A vůbec si to všelijak racionálně vysvětlovat, proč to bylo nutné a správné. A proto mám ve zvyku neustále poukazovat na to dobré… protože když propadneme strachu z toho, kam se to ten svět řítí, nebo třeba i z toho, že to tady někdo konspirativně řídí apod., utvoříme jen společnost založenou na strachu (jako třeba komunismus) a ne na důvěře, spolupráci a lásce…

    1. Strach z čeho avi? Jsi, jak říkáš žena scestovalá, nevím co a kde vidíš, jak spolu můžeme srovnat zkušenosti a pohled na svět, tak dobře tě ještě neznám? Zajímám se hlavně o geografický pohled na život a podmínky tam, kde právě jsem, a dobře si prostuduji způsob života, těch lidí kdekoliv? Jsi několikátý člověk, kterému napíši, že na filosofování nejsem.
      To, co ty asi míníš, se týká Čech a Čechů? Mám na tento názor, velice tvrdý pohled. Nebudu ho vypisovat, nerozuměli by jsme si. Moc všechno pitváme a v reálu nejsme schopni cokoliv udělat správně, tedy jako celek a přitom jsme povrchní, bezohlední, sobečtí, dokonce i zlí, ateističtí a bez víry v cokoliv, dokonce i bez víry v sebe a své schopnosti, neustále se díváme dozadu a přitom, před námi je tolik práce, mluvit o ní umíme dobře, udělat ji, to je horší, myslím, že se máme proč bát?

      Přijde pán Bůh k Čechovi na návštěvu, Čech je celý utrápený, „pánbu„ se ptá, copak tě trápí Pepíku? Pane Bože, soused má krásné prase. Ty chceš také takové Pepíku, ptá se „pánbu„ ? Ne nechci, já chci, aby mu chcíplo.

      1. Já mluvím o strachu jako základní lidské emoci… která pak vede ke dvěma základním reakcím: útěk nebo útok. O strachu jako opaku důvěry (a víry). Dnes mimochodem vyšel na Kose krásný článek od Trabanta o víře a důvěře, který mi mluví z duše, protože jsem často vnímala víru spíše jako důvěru než pouze jako víru v nějaké články věrouky a říkala jsem si, jak moc to tak vnímají sami křesťané. Tak mě potěšilo, že alespoň jeden to tak vnímá 🙂 Jak jsem psala v článku o strachu a hněvu, i ten strach úplně nezavrhuju, ale možná by stálo za to uvažovat spíš v pojmech obezřetnost a bdělost. Vnímání následků, zodpovědnost. To jsou slova, která, podle mě, mohou v člověku vyvolat pozitivnější směřování než strach. Když se řekne „strach“, vidím toho ďábla a mám buď opravdu chuť utéct, nebo bojovat za dobro. Ale pořád se mi pak vrací ta průpovídka, která tak krásně shrnuje to,co si myslím: bojovat za mír je jako souložit za panenství. Přijde mi, že to nikam nemůže vést. V mém životě to alespoň nikdy nikam nevedlo.

        1. Každý musí začít sám od sebe, má-li řád u sebe a v sobě, je kolem něho a jeho okolí to vnímá a cítí, nic víc není nutné, ono se to projeví časem samo. Jasně zřetelné je to na videu, když se dobře podíváš, jsou tam lidé které znáš, jsou ti povědomí, to divadlo světa je všude tam, kde se věci dějí na efekt. Chodím na ta efektní místa číst dlouho a čtu tam pečlivě, já, podle momentální situace a podmínek, názory měnit neumím a nechci, důvod je jednoduchý, nepotřebuji to.

      2. Ten vtípek je výstižný, ale já pořád věřím, že ne každý Čech takhle smýšlí.
        Osobně bych chtěla taky takový prase jaký má soused.
        Nebo třeba hejno slepic.
        Ale tvůj vtípek mi připomněl jiný. Člověk chytí zlatou rybku a ta mu chce splnit přání. Má to ale jednu podmínku, povídá zlatá rybička. Jakou? chce vědět člověk. Cokoliv si budeš přát, tvůj soused bude mít dvakrát tolik.
        Člověk se zamyslí a pak říká: tak to si, rybko, přeji, abych přišel o jedno oko.

        1. Také Česky drsné. Jistě že neházím lidi do jednoho pytle, je to takové to zevšeobecnění doby, lidé si přestali pomáhat, zavřeli dveře před sousedy a záleží jim na nesmyslnostech, nikdy mě nevadil nepořádek v domě u někoho koho mám ráda? A nemám ráda lidi podle toho, jak mají uklizeno? Jdu ke známým, na kus řeči, pán si stoupl mezi futra, opřel se rukou o ně tak, abych neprošla, ptám se, co je, nepozveš mě? Nemáme uklizeno, věř mně Vendy, že tam nepůjdu, ani až budou mít, to se mezi přáteli nedělá? A tak se dnes chová mnoho lidí a přátelství zanikají, lidé bazírují na blbostech a život jim utíká pod rukama? Teď zevšeobecňuji, tak to ale je. Hezký večer Vendy

  7. Ano, u každého halasného počtu prodaných krámů (nic proti technice, ale všeho moc škodí) si říkám nerudovsky, kam s tím? Navíc je teď doba opravdu konzumní, s tím, že se konzumně vyrábějí i výrobky, tedy tak, aby vydržely dva roky a nazdar. A výrobcům je u prdele, promiň mi ten výraz, že ty výrobky se pak budou vyhazovat a smeťák na zemi bude narůstat. Vadí mi, že si někdo pořizuje nové a nové televize každý rok (a není v tom závist), protože, pokud ji někomu nedají nebo neprodají, tak co s ní udělají – odvezou ji do sběrného dvora (nebo na černou skládku). Mimochodem, černé skládky mi taky vadí, v době, kdy jsou všude kontejnery a sběrné dvory, proč to vyhazovat u silnice nebo v lese, žejo? A tak je to se vším.
    Sama mám mobil už asi osm nebo devět let (odhadem), pomůcky v domácnosti používám, dokud neexnou, teprve pak je vyhazuji (nebo nechávám opravit, podle toho, jak co).
    Lidstvo už je za vrcholem a nastává cesta dolů. Jestli to bude pozvolný sestup nebo strmý pád, se teprve uvidí.
    A pořád se mi v hlavě mele Orwellovo 1984.
    Dokonce jsem slyšela pozoruhodnou úvahu o antiutopistické scifi – spisovatelé se prý dostali k nějakým údajům, které jim umožnily napsat tyto ponuré vize – a díky tomu, že tyto ponuré vize vznikly nejprve jako románové antiutopie, lidstvo není tak zděšeno tím, co nastává, protože to považuje za (ne)normální vývoj.

    1. Také se nebojím věcí neodvratných, mám víru a naději Vendy. Stále víc si myslím, že vlastně nic nepotřebuji, vím teď si asi hodně lidí řekne, tobě se to kecá, máš mnoho věcí o kterých my můžeme jen snít, dilema je v tom, že na konci života, to po čem touží, budou mít všichni, stejně jako my, po celoživotní práci a nakonec zjistí, tak jako my, že vlastně nic nepotřebují.
      Většinou, kamkoliv jedeme, navštívíme mnohá duchovní místa víry, jsou to místa míru a pokoje vnášejí do člověka klid a bezpečí, světci, žijící kdysi na těch místech, například SVATÁ ANEŽKA, ve Francii a Sv. František, fotky jsou na stránce: https://annapos.wordpress.com/mista-na-ktera-se-nezapomina-2/ . Mnohokrát jsme se tam vrátili, od jara do konce léta, pro ten pocit blahého klidu a míru, přemýšleli o jejich životech v jeskyních a jejich pocitech blaha, v sounáležitosti s BOHEM. Jak růže staleté, nepřestávají kvést na pradávném kmeni? Považovat movité věci za štěstí, je privilegiem mládí ale i to by mělo pamatovat na konečnost života a starat se o vnitřní mír duše a čisté svědomí.
      Ano Vendy, lidé si pletou reálný život s utopiemi, i apokalyptického rázu, ve smyslu, po nás potopa a chtějí si užít, hlavně tady na Zemi, nemyslí na to, že jejich skutky budou sečteny a dívat se na štěstí jiných je obtěžuje, chtějí TO SVÉ a chtějí ho teď, hned? Ono to chce ale trpělivost a víru.

      1. Pěkně jsi to řekla.
        Je pořád dost materiálních věcí, po kterých toužím. Jako třeba lepší foťák. Nějakou knížku. Novou knihovnu nebo raději novou knihovnickou stěnu, spešu na přání vytvořenou.Novou kuchyňskou linku, nebo spíš nově předělání kuchyně. S jídlem roste chuť, takže bych chtěla komplet nově přeškrábat a přemalovat stěny. Taky nově položit podlahy, protože ty staré už jsou tady snad padesát let.
        A taky bych materiálně chtěla nové skvělé barvy, nový stojan na malování, spoustu pěkných papírů na kreslení, korálky na korálkování a nějaké bambucké másla a olejíčky na míchání domácích krémů.
        Ale dost, už kecám. Určitě bych mohla říct, že bych chtěla nově cestovat a poznávat nové lidi. Ale s vyjímkou Francie mě to nikam netáhne a k novým lidem jsem nedůvěřivá. Asi zůstanu u toho materialismu.
        Ale co by mě možná bavilo duchovněji, jsou kurzy. Kurzy, které bych navštěvovala a kurzy, které bych vyučovala.
        Jejej. To jsem se rozpovídala.
        To bych si mohla dát do projektu Přání, která se mi asi nesplní.

        1. A jednou to všechno budeš mít, sny jsou od toho aby se plnily. Až to budeš mít, budeš snít jiné sny a tak to jde celý život, v tom materiálním smyslu. Řeknu ti jen jeden můj sen, ten mám já v poslední době, jak se všech těch krámů, smysluplně zbavit, protože zahodit je, je jako zahodit celý život a ono k tomu dojde, protože je to příští nutnost?

  8. Dobrý večer,Aničko,určitě je naděje,příroda si poradí,vzpoměla jsem si na knížku od Konrada Lorence,Takzvané zlo a tam to je,naděje,zase mi spadl a jak dlouhý komentář,možná je to dobře,to by unavilo,určitě to dobře dopadne a sáhodlouze jsem to rozepisovala,začínám věřit jen papíru a technologie,tak co finguje má svůj vrchol,za sebou,lidé hloupnou a největší cenu má nakonec kontakt,blízký a lidský.Četla jsem,jak jste stavěli chatu,jak máte vymyšlené topení,tohle je dílo člověka,co si umí poradit,ti co umí jen otočit čudlíkem na hře a žijí virtuální život,ti v zátěži nevydrží.To,o čem píšete,cesty,fotky,pohledy,procítění,to je bohatství prožité,to je ten největší poklad,kde jste byli,jak jste každý kámen vydolovali a postavili,to je to,co je potřeba,pro záchovu světa.V tomhle přírodě věřím,vypne elektřina,či dojde baterka a ten,co se orientuje na netu,netrefí domů,nenajde ani sever.Musím říct,že jsem to dost zkrátila a cukají mi koutky ,jak jsem vypisovala katastrofické scénáře,které jistě nenastanou,asi nemají být,když to spadlo,že ?A vzpomínala jsem na Marketu Lazarovou,jak tam Kozlík říká,že špatný král,který vede války a kácí lesy.A že moje kamarádka učí čtvrťáky ? a chodí s nima do přírody,nic není ztraceno,možná se jen zjistí a zjišťuje,že technologie není všechno a člověk je tvor sociální a cítící a proto potřebuje být s člověkem a sdílet.Přesně,jako ve Vašem předchozím povídání,to je důležité .Aničko,děkuji za Niagaru a taky přeji krásný víkend a večer. kočička http://blackeltygre.blogspot.cz/

    1. Budu také, jako vy kočičko, tak trochu patetická, to o čem jsem psala na stránkách je dávná minulost, dnes mám naprosto jiný přístup ke všemu a dívám li se na lidi ve videu pana Víta Kouby tak, jako na zjevení Janovy APOKALYPSY. Nechápu, co lidé hledají? Nacházejí falešné proroky a jejich duše jsou bloudící, nešťastné, hledající a nenacházející klid.
      Svět je tak nádherné místo, bohaté a šťastné, ve známém vesmíru jediné a nám obyčejným lidem, zbývá ta naděje, že Ježíšova slova o vzájemné lásce si najdou pokorná srdce a ZEMĚ, vyhraje tu bitvu se zlem.
      http://cs.wikipedia.org/wiki/Zjeven%C3%AD_Janovo

  9. Moc hezký článek… o nehezkých věcech. Ale tak to holt na Zemi je. Že většina zeměkoule strádá, zatímco pár lidí se topí v majetku a neví, co s ním. Zatímco „vyspělá“ část Země si žije nad poměry, jsou v práci přetěžováni, nebo ji nemají vůbec, tak zbytek nemá ani na jídlo a jejich pracovní podmínky jsou ještě horší. Psýché a Amor se už na to radši ani nedívají. Bohužel to tak bývalo vždy, i když asi ne v takovém měřítku… že zde existovali boháči, feudálové, kteří se topili ve zlatě, a na ně dřeli ve strašných podmínkách ostatní lidé. Já se vždycky jen podivuji nad tím, že to těm boháčům, kteří mají x domů a x jachet, nepřijde hloupé. Jen možná v některých indiánských kmenech odtržených od „civilizace“ se tak nežije?

    1. Nevím avi, které indiánské kmeny myslíš, ty severo, nebo jihoamerické, jedni jsou zavřeni a opíjí se po staletí v rezervacích, čí zásluhou, tedy co by někteří Češi, za podobné živobytí dali, že? Nebo ty co jejich kultura v dané době, kdy jim tu „EVROPSKOU„ vnutil, například Hernan Cortés a zničil tím něco, o čem stále nemáme ani ponětí, jak vyspělá to byla kultura, nevíme dodnes, kdo od čeho a kým byl odtržen, jestli jsme náhodou nepřišli o zdroje vědění, a to nadčasové? A tím od té „civilizace„ nejsme odtrženi právě my, rádoby moudří a vševědoucí EVROPANÉ, žijící většinou, bez jakéhokoliv duchovního rozměru, ani si neumíme představit, co nám mohlo být předáno a bylo zničeno do základu? My, když Maiové stavěli pyramidy a obráběli kámen v Puma Punku, technologií, které my ještě nedosahujeme a nerozumíme, jsme ještě lezli po stromech? Často si my pyšní myslíme, že my jsme ten výkvět „civilizace„ ? Po duchovní stránce ji já, tedy tu naši, osobně, považuji za úpadek.

      1. O tom, že jsme výkvět civilizace, také silně pochybuji. Máme jen víc peněz a lepší materiální životní úroveň než většina světa. Většinou se to říká o jihoamerických indiánech, je teď taková móda se k tomu, jak dnes žijí, vracet, a dávat nám to za vzor. To duchovno, to sepětí s přírodou a tak. Knihy jako Koncept kontinua (mezi mladými matkami se o ní hovoří, nevím, nečetla jsem, jen o tom slyšela), Dušek a jiní, co se zajímají o šamanismus apod.

        1. To, jak žijí dnes, bych asi za příklad nedávala, všechno dávno, před staletími zapomněli a již ani nevědí kam vlastně patří? Je to příklad toho jak něco může být naprosto vstřebáno a pohlceno něčím jiným. Kultura, víra, jazyk, zvyky? Máme velké štěstí, že druhá světová válka dopadla, jak dopadla, skončili bychom stejně, a lidstvo by mělo být obezřetné, k podobným mocenským snahám, hrát si na vlastním písečku (dvorečku) se historicky nevyplácí, máme my Češi, několikanásobnou zkušenost, že?
          Před nějakou dobou jsem dávala na plac také různé přednášky, videa a nikdo se nepodívá, je to moc dlouhé a nezáživné, videa, jak si udělat nehty, mají větší úspěch?

          1. Jasně, nehty 🙂 Pokud je to způsob, jak nacházet radost v maličkostech, ať si malují. Ovšem myslet si, že to tak je, by byl z mé strany asi vrchol naivnosti 🙂

              1. To je reakce na to, že lidi se raději podívají na videa o malování nehtů. Péče o sebe, třeba i do takových detailů, může být prostě jen znak toho, že lidé si užívají ten život naplno a dokáží nacházet radost i v takových maličkostech jako hezké nehty… ale ono to bude spíš tak, že je to jen náhražka a přehlížení toho, co je opravdu důležité 🙂

                1. Aá ano jistě, teď rozumím asi máme podobný názor o povrchnostech světa, péče o sebe je důležitou součástí člověka, není-li to jediným smyslem jeho života?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s