Budu se sdílet se svými zážitky ještě o Itálii. Kdysi u nás bylo vžité heslo : „Žije si jako Ital, celý den by ležel na pláži„ Nevěřte všemu co se povídá, my v Itálii vstávaly v osm hodin, všude již jsou zalité květiny, čisté ubrusy, čerstvé chřupavé pečivo na stole, umyté i chodníky a pokropené silnice, ty chodníky by se vám , tedy v přímoří moc líbily, ráno se natáhnou nad nimi markýzy přes celou čtyřmetrovou šířku chodníku, vyndají se stolky a krásně čalouněné židličky, někde je dokonce nikdo neuklízí, na ty tři hodiny, kdy je v noci klid, to nestojí zato, každý hotel na Lidu, má své barvy a květinové vychytávky kolem nich. Vyčištěné výlohy a usměvavé tváře a to i když se jim usmívat nechce, mají to v popisu práce, když náhodou vylezete z postelí dříve, nevědí co si s vámi počít, jste jim na obtíž, protože mají fofr, aby se vás zbavili, udělají i zázrak rychlé provizorní snídaně, s haldami prospektů a radou, kam se je nejlepší vydat na výlet. Loni jsme sedávali u jídla, s takovou velikou rodinou, několik dnů jsme ty vztahy nedokázali pochopit, oni, až po ty úplně nejmenší děti, všichni a plynule přecházeli z Francouzštiny přes snad němčinu, (nerozuměla jsem) snad nějaký Švýcarský dialekt, až po Italštinu, decentní stolování, i těch úplně maličkých dětí mě fascinovalo. Když půjdete na pláž, má každý hotel svou, se svým slunečníkem a lehátky, chodníčky po plážích jsou vymetené a sprchárna u hotelové pláže je čistá, voňavá, Ráno se nejlépe vykoupete v moři, nikde není živá duše. V deset až jedenáct hodin odcházíme, nechodíme nikdy na oběd, snídaně bývají tak pestré a nestravitelně bohaté, že nám naprosto stačí k obědu ovoce, co je na míse v pokoji, Buďto k jídlu, nebo na ozdobu, druhý den si ho uklízečka vždy odnese domů a dá tam čerstvé, když tedy ho nesníme. Přes poledne držíme Italskou siestu a když náhodou se rozhodneme pro výlet, recepční si ukazuje na čelo a říká, ať jdeme spát, Protože všude je ticho a pusto, Češi jsou na pláži a smaží se jako topinky, aby bylo vidět, že přijeli po týdnu od moře. Ital chodí na pláž až k večeru, po práci, před večeří a večerní zábavou, pokud vůbec? Ti bohatí? Ti mají u hotelů luxusní bazén a na veřejnost ani nepáchnou.
Dám vám sem jednu svou starší, opálenou, ?takovou malinkou s dědou? aby jste viděli, že ta babka ještě relativně nedávno, mohla jít na pláž, už tam ale nechodí.
Moc rádi jsme se po večeři prošli po promenádě, našli si tu nejkrásnější vinárničku, poseděli si jako na fotce, dali si Italskou zmrzlinu, protože po té Řecké, je nejlepší na světě. když se tak procházíte, je stále na co se dívat, všude je spoustu atraktivních výloh a Lido je táááák dlouhé, některá i osm kilometrů.
Proto jsem oskenovala tu pohlednici aby to bylo jasně vidět, že je kam jít, a to každý den, my ale většinou na pláži neležíme, poslední dobou tam ani nechodíme, je to pro nás moc únavné. Raději se podíváme na různá krásná místa, dokud můj muž může ještě řídit, jezdíme autem, někde a někdy si ho půjčujeme, to je ale moc drahé. Auto potřebujeme proto, že si užijeme i cestu tam a zpět, nespěcháme, zastavíme se na nějaký den, v některých vyhlášeně krásných místech, i si třeba zajedeme, odbočíme z vybrané trasy.
Cesta tam.
Anna : prostor 