Sdílíte…Se?

Dlouho jsem nemohla přijít na chuť podobným aktivitám, považovala jsem je za komerční trik, jak u reklam docílit co nejvyšší sledovanosti? Začínám ale měnit názor, protože jsem si myslela že jednoslovné komentáře a dvouslovné věty jsou pro mě nezajímavé, někdy ale mám pocit že tohle je něco, co bych se svými přáteli chtěla  S D Í L E T . Říkám si, jestlipak by se tohle, třeba líbilo Jarušce ? Nebo co by na tohle řekla Hanka, ten estét fotografie, copak by na takové sdílení řekla ona? Nejsem přísný kritik, mám oblibu v kýčovitosti, co je pestré, to je podle mě hezké. Přestávám,tu potřebu sdílet, odsuzovat šmahem a vždycky, protože já osobně, sdílet musím, podívat se na něco krásného, mě samotnou nebaví, když mají dávat něco krásného, třeba v kině, nemohla bych na to jít sama, nemohla bych jet na dovolenou, bez svého muže, prožívala bych lítost, že já mám něco, co on nevidí? Někdy to dělám i ve svém blogu, vnucuji své zážitky druhým, protože se chci podělit, popovídat si o tom, co jsem viděla zajímavého a každému se to nemusí líbit stejně tak, jako mě? Proto to rozsáhlé spektrum co můj blog obsahuje? Třeba navázání na stránku Místa na která se nezapomíná ? Prováns, ano napíši to tak, jak to my vyslovíme, náš jazyk je malebný a vystihne tu krásu tam, daleko jemněji a tak nějak teplounce a i ty sdílené obrázky, na mě tak krásně působí a nejlépe, na rozdíl od těch mých, ukáží ty pocity, co ve vás Prováns mohou a vyvolat.
To je to místo, ubytování, u Galského kohouta na mojí fotce,  nijak vábně nevypadá, ten kostelík ale je soukromou součástí a celý areál byl kouzelný, doprovodil nás tam ten ubytovatel, co nás ze svého vyprovodil, když mu přijeli lepší zákazníci. Viděla jsem to tak, jak to vy vidíte na obrázku, ta romantika, pohádkově stylové zařízení, to kouzlo květin ve dvorku, to moje fotka neukazuje, ta romantika je v té sdílené!
Aa5 Stejné místo, jiné pojetí a jinak viděno?

Pař.
Strohá fotka, kdesi v mém dávném vyprávění, z jedné z cest po Francii s vnoučaty, cestovali jsme s nimi celé prázdniny a já vyprávěla o „špatné„ zkušenosti s ubytováním  v zařízeních u Galského kohouta a o tom, jak naše vnučka plakala a dupala, že v tom zámku pro princezny chce bydlet, a my jsme si to finančně nemohli dovolit. Tedy to vlastně nebyla zkušenost špatná, ale adekvátní k našim poměrům? Francie je ale tak sladká, že moje fotky to prostě nedokáží ukázat, ty co tady budu sdílet, tak sladké ale jsou.

Dneska mám stránku sdílecí a doporučující, tedy klikejte na obrázky, klikejte na odkazy, udělejte radost sobě i druhým, i já chci rozumět tomu proč se na facebooku a na Google pořád něco s někým sdílí, tedy sdílejte se mnou hezký zážitek. Saint. Emilion a Sv. Pavel, jsou moje a ty již tak hezké nejsou?

Reklamy

34 thoughts on “Sdílíte…Se?

  1. Jsem asi trochu divná, protože sdílení na google jsem vůbec nepřivykla a sdílení na facebooku je pro mě trochu cizokrajná odnož, které se teprve učím přicházet na chuť.
    Ale na druhou stranu se nedivím, že když se ti něco líbí, chceš se o ten pocit podělit, a kdoví, třeba se najdou další, které podobné obrázky (nebo odkazy) nadchnou. Taky to dělám podobně, když mě něco zaujme nebo nadchne, dávám to na blog. I když face je v tomto případě možná účinnější. Proto vypisuju měsíční TOP článků (a to tam nedávám všechny, které mě zaujmou, protože když jich tam bude pět až deset, je pravděpodobné, že se na odkazy podívají i další, ale když jich tam bude padesát, vysoký počet odradí. Proto dávám občas to, co mi dojde emailem, ať se jedná o krásné obrázky nebo povedený vtip a proto vystavuji některé své pokusy foto-grafické, i když vím, že kvalitní fotky nemám, s mým digitálem prostě luxusní fotku nepořídím.
    Tvá galerka je okouzlující, Francie musí být úžasná, nádherná krajina, i brácha byl Francií nadšenej (jeden čas tam jezdil pracovně, s náklaďákem.). Ty fotky mají kouzelnou atmosféru a tak trochu vypadají jak obrazy.
    Takže, ano, Aničko, sdílej!

    1. Ona ta dívenka co ty obrázky dělá, je všechny upravuje tak, aby ten dojem malovaného obrázku dělaly, proto moje čtyři fotky s Prováns vypadají trochu jinak (když klikneš na některý, je to také vlastně odkaz)? Každý se učíme od toho druhého, v předminulém článku jsem také odkazovala na tebe, někdy se mně zdá, že nevíte, že to modré, v psaném textu, je vlastně odkaz, na který když si najedeš myší, změní barvu a kliknutím tě to pošle tam, o kom mluvím? Takže vlastně a často dělám to co ty (SDÍLÍM), jen jinak?

      1. Jojo, to jsem si všimla, a byla jsem poctěna, že jsem byla inspirativní, i když si nejsem jista, jestli to bylo v kladném slova smyslui 🙂
        Jo tak proto působí obrázky tak obrázkově. No, taky občas používám programy, které převádějí foto do obrazové podoby, aspoň přibližně, a moc mě ty grafické hrátky baví…
        Jenže stejně mám dojem, že některá místa ve Francii mají opravdu jiné světlo. Nevím, jestli je to opravdu tak, ale viděla jsem jeden film a tam byla úplně nádherná krajina, fakt jak z obrazu.

        1. Když mám chuť ukázat i někoho jiného, nežli sebe a své „každodenní„ psaní, to, když si myslím že by nikoho nezaujalo, tedy sem tam nějaký úryvek z mého a i jiného života a poukáži i na někoho, kdo to dělá, vůbec nemám pocit, že v čemkoliv mám nějaký úspěch, lidé jsou přehlceni, tou záplavou, já Vendy, vaši administraci neznám, v té mé přesně vidím, co koho zajímá a na co si klikne, odkazy jsou, vlastně k ničemu, a honit se za množstvím klikanců, proč, to říkám neustále??? Vidět svět je jedno a sdělit to je něco naprosto jiného, opravdu ukázat zážitek, ať krásný, nebo zlý a i ty jsme měli, na dvou misích, na kterých jsme před lety, po odchodu do penze byli, nelze?

  2. Taky jsem sdíle, na G+. Je to s twitre podle mého jedna z těch lepších soc služeb. Ovšem i já, stejně jako ty, dávám přednost blogování 🙂

    1. SOUZNĚNÍ? Díky Jiří, občas se na některé sítě, I SE ZÁJMEM podívám, jako třeba na tyhle pěkně upravené obrázky, nasbírané od lidí po celém světě, vadí mě tam ale ta (ne) komunikace?

  3. No, to byla nádhera! To je jako v pohádce, díky moc, že jsi nám tu krásu taky ukázala. Moc jsem si to užila. Ve Francii jsem byla dvakrát, ale někde úplně jinde. Škoda.

    1. Každý jsme někdy, někde byl, a tohle je ukázka, jak to publikují a sdílejí lidé celého světa na Google+, mých je jen pět fotek, na těch ostatních krásných místech, jsem také nikdy nebyla Libuško.
      Avespasseri, ví o čem mluvím, chtěla jsem vám přiblížit různé možnosti internetu?

  4. Teď jsem sdílela překrásnou atmosféru fotek,krásu,zasnění,představy se mi rozeběhly,vůně levandule a nádherná zahrada,až jsem se unesla tak,že se mi vymazal komentář 🙂 .Ta bledě modrá barva okenic je má oblíbená,říkám jí holubí modř,nevím,zda se tak jmenuje.Se sdíelním wordpressu a blogspotu je potíž,ještě jsem tomu nepřišla na kloub,ale přijdu.Sdílení,kolik má podob ?Krásný večer přeje kočička

    http://blackeltygre.blogspot.cz/

    1. Velice mnoho kočičko, jsou mnohé krásné, zbývá mě jich ještě několik a jedna z nich je tohle. Aby někdo přišel, poklábosil si a podíval se, jestli je o čem se mnou mluvit? A já vám přeji hezký den zítra. Anna

    2. Mimo jiné fígle wordpressu, je tento velice rychlý a efektivní: Nad lištou kam se píší komentáře je další, kde je možné sdílet (Share this) . Když kliknete na to další co provozujete, například facebook, bude tam tento článek publikován, nebo, kterýkoliv jiný, kdekoliv jinde, tedy sdílejte se světem a kýmkoliv, kdekoliv,cokoli, říkají média, tedy hlásají „milujme se a množme se„ . Ať naše myšlenky putují světem ? Sdílení někdy použiji formou odkazu, buďto na něčí stránky, nebo i na některé své, většinou bez úspěchu, je pravdou že to, co zaujme mě, nemusí zajímat někoho dalšího? TO ASI TAK O MÉM POSLEDNÍM ČLÁNKU, a nezní to nijak romanticky, je to jen jedna s možností sdílení.

      1. Dobrý večer,Aničko,tak už jsem sdílela tento článek na FB,všimla jsem si lišty,já musím mít pořád něco extra,protože mám bloklé Google + ,kvůli nestandartnímu jménu (přezdívce) a tak mně to omezuje,tak to sdílím,sdílím hlavně na FB,na kterém toto vidím,jako klad a také je pro mně zdroj informací,co se kde děje,myslím třeba kulturu.Tak jsem si překontrolovala sdílení Vašeho povídání,poprvé,ještě sleduji blog jednoho kočičáka FandyPerka,už je dlouho zticha :-).Sama se svým blogem mám trošku potíž,vypsala jsem se v něm a nemohla bych sama sebe sdílet,(pro pocit zranitelnosti) tak je na jednu stranu lepší,že to G + mám bloklý,ale chci to nějak propojit,Také mně napadá,že pokud sdílíme něco radostného,tak přece radost šíříme,že ?Děkuji za krásné komentáře a přeji krásný večer a slunný den 🙂 kočička http://blackeltygre.blogspot.cz/

        1. Tak to moc děkuji, já se zrovna divím, co za zázrak se děje s mojí sledovaností, je mě to celkem jedno, tedy pokud jako dnes, úplně nevyletím z hodnocení na wordpressu, včera odpoledne, jsem tam přestala existovat a to se mě ještě nestalo?
          Tak ještě jednou díky, snad mě tam vaší zásluhou, zase zítra vrátí? Již jsem si vás kočičko dala do blogrollu.

  5. Aničko, tvé dnešní obrázkové sdílení bylo pro mě zážitkem. Všechny snímky jsou překrásné a moc bych ta místa chtěla vidět na vlastní oči, ale vím, že se do Francie nedostanu a proto bylo pro mě to dnešní sdílení tak příjemné. Je pravdou, že člověk tu touhu podělit se o něco krásného v sobě má, ale nemusí se dělit jen o to, co pohladí duši, může se sdílet i se svými starostmi, což je pro hodně z nás už těžší a hlavně ne všechno patří na FB, nebo blog. Některé věci se dají sdílet jen s osobou důvěrnou a některé už možná jen s panem Bohem. Vlastně co to povídám, že některé s Bohem. Houbelec. S Ním můžeme přece sdílet jak naše radosti, tak naše starosti, prostě úplně všechno, vždyť On je stejně všechny dobře zná. 😉
    Měj Aničko, hezkou neděli. U nás je zatím mlha, ale možná to značí jen to, že se obloha vyjasnila a až se mlha rozpustí, bude nádherný poslední letní den. Zítra už se probudíme do podzimu.

    1. Jaruško a Mirku, Kdysi po revoluci jsme, po návratu přejeli hranice a mě to probudilo, první moje slova byla jsme doma? To je smrad, šachty Elektrárny a zaplevelená města bez jediné kytičky, to všechno dneska již není pravda, začínáme se se světem srovnávat a těch krás je u nás na tom maličkém kousku země tolik, že si to málokdo uvědomí, jen to neumíme vidět a tvrdě řečeno, neumíme žít, rozdíl je hlavně v lidech, neumíme mít se rádi, ani navzájem a ani sami sebe? Hodně nám chybí slunce v duši, co cítíš u jižních lidí. Ty zahradní kavárničky na rozdíl od těch našich žijí, lidé si sednou jedí pijí, tancují a peníze, co za den vydělali, tam hned utratí, baví se celé rodiny, včetně dětí dlouho přes půlnoc, nic neřeší, prostě žijí, že mezitím tvrdě pracují, třeba na poli, zahradách a vinicích, to jistě nemusím říkat. Je to také kraj od kraje, kolem pobřeží, jsou lidé jiní, také chamtivější nežli ti, co dřou, pro jejich blaho, aby sezona turistů vydala zlato? A řeč? Mirku po lahvince rudého, dobrého vínka se domluvíš všude a s každým. Řek tě pozve ke stolu, aniž tě zná, když po druhé zaplacené lahvi drahého vína chceš odejít, (máš prázdné kapsy), řekne neřeš, pij, Němec to zaplatí, ten na to má? Píšeš o podzimu Jarko, já tak miluji ten jih právě pro to slunce, to že ho máme tak málo, je asi ten důvod, proč jsme tak chladní ve vztazích navzájem? Když se jich zeptáš, kdy spíte, odpoví ti, v zimě?
      A zapomněla jsem dodat, že v neděli ráno jdou do kostela a vše má svůj řád a smysl?

  6. Ten, třeba byť jen jeden stoleček, a pár židlí venku na ulici na kamenné dlažbě, a symbolický mini slunečníček mě vybízí přímo neodolatelně dát si dobré kafíčko nebo dvojku vína. Do Francie toužím jet, je to náš sen, ale máme strach z jazykové bariéry. Jo, kdyby tak jel někdo s námi, to by byla jiná.

    1. Mirku, na wordpressu, není hvězdička hodnocením, je to odkaz, pokud funguje, ani tady to nemá každý ošetřeno tak, že je to funkční? V Česku je málo co používáno tak, aby to sloužilo? Když tedy je řeč o tom sdílení, není to k ničemu, když si nikdo na ty odkazy nekliká? Když ty použiješ ten gravatar, u komentáře pod ním je tvé jméno a já si mohu a také na něj kliknu a jsem u tebe?

  7. Já strašně ráda na FB sdílím. Nedělám to často, ale když se mi tam objeví něco zajímavého, co si myslím, že udělá radost i ostatním, tak to pošlu dál. Je to jak s úsměvem. Proč si ho nechávat pro sebe… když každý pošle dál, bude to taková usměvavá epidemie :-))

    1. Fb mám zaměřen na pár osobních přátel Avi, ochránit si soukromí, je stále těžší, příkladně včera jsem měla potřebu si zaregistrovat jeden program, nevídaná anabáze kontrol, zaposílání kódů a měnění hesel, to již není ochrana pro mě ale proti mě a to je ten důvod, proč se některým věcem bráním zuby nehty Avi? Epidemii pozdravů na dobrý den a dvouslovných frází, jsem nepodlehla léta a snad odolám i dál? Některé věci se ani nedají zvládat, na stovky fiktivních „přátel„ mě chybí pár závitů v mozku, na to je má hlava již moc stará a často necítím to, že by to bylo upřímné?

      1. Já mám na FB také jen pár osobních přátel, ani stovku tam nemám 🙂 Nebo známé, které žijí daleko, i v jiných zemích, a bez FB bych s nimi ztratila ten blízký, častý kontakt. Člověk může pořádně (aby to nebyly jen fráze) zvládat jen něco. Naprostá pravda.

        1. Jsem ráda, že rozumíš, já se vždycky ptám mých mazlíků, kolik z těch sedmi stovek drahoušků na Fb, jim popřálo do nového roku?

  8. Aničko, naše naladění současné je podobné. Sdílení. Nedávno jsem byla u rybníka, je tam jedno takové úžasné místo a ho moc chtěla ukázat někomu blízkému. A pak to přišlo: Jednoduchá myšlenka, dosud však tak jednoznačně neobjevená: „Láska znamená se dělit.“ O všechno. O život, o myšlenky, o pocity, o tělo, o jídlo, o soukromí …… dělení se o něco, tedy sdílení. Mají-li lidé touhu sdílet, je to známka touhy mít rád a být milován. Lidé – třeba ti na facebooku a na blozích – mají touhu po lásce. Ještě o tom třeba tak jasně nevědí, neuvědomují si to, ale je to známka toho, že tu chceme žít SPOLU, sdílet. Ne se uzavírat, chránit se jeden před druhým, hlídat si svá území a při překročení hranic … bojovat. Vidím to tedy jako pozitivní trend.
    A ty překrásné fotky Francie? Mně se zdají všechny krásné – ty nahoře i ty dole. Ono záleží, jaké je světlo a jak se to pak v počítači upraví. Není to tak důlžité, jako horoucnost, se kterou fotky byly dělány. Jak říká Saint de Exupéry ve své Citadele: „Nechtěj věci dokonalé, chtěj věci horoucí.“ Jinými slovy: Za vším, co dělá člověk s Láskou, najdeš to pravé. To, o co tu jde. Lásku samu.
    A konkrétně v Lásce k Francii a k těm nádherným místům (ale zdaleka nejen v tom) se konkrétně my dvě shodujeme, máme to stejné, sdílíme, skrze tu lásku k místům se spojujeme. A jistě i dalšími a dlašími lidmi. A to je dobré. Protože rozhodně nikdy nebudeme chtít, aby se ta krásná místa porušila nebo aby se těm, kteří mají rádi Provance něco stalo špatného, nikdy nebudeme chtít bojovat a ničit.
    Tohle mě napadlo u tvého povídání. Moc tě zdravím, Aničko.

    1. Moc krásně řečeno. Všechno. O tom, že láska je sdílení. O tom, že i FB může být dobrý sluha. O tom, že dokonalost není vše. O tom, že znát druhé země a jiné kultury je dobré… proč bojovat a ničit něco, co je i krásné a je to i naše, ačkoliv je to francouzské? Co člověk jednou jako krásné prožil, to už mu nikdo nevezme…

    2. Docela jsi mně chyběla Lenko, a je to důkaz toho, že se sdílíš jinak, jinde a možná i lépe. Svět a my lidé máme povinnost sdílet to krásné, také ale i to špatné, bolestivé a smutné, nesdílím to tak často jako dříve, stále to mám ale na paměti, že musím dát kousek svého „chleba„ aby svět byl o maličko sdílnější, dozvěděl se a viděl, jak se kde žije a nezapomínal na to, že jsou tady obrovské kontrasty. Při pohledu na pěkné věci se povzneseme o kousek výš, musíme se ale zase vrátit na zem a pousilovat se, aby to přinejmenším tak zůstalo. Zase má někdo tendence ničit, a já jsem buřič i tady jsem zase chtěla bouřit, nechám si to na příště, aby jste neusnuli a byli bdělí.

      1. Omlouvám se za chybění, Aničko. Ale snad mě trochu omluví trochu změněný stav citový 🙂 Nečekaně jsem se zamilovala. A je to moc hezké. Jenom mě to malinko pohlcuje 🙂 Tedy se omlouvám, ono to jistě zas brzy přejde do nějakých mírnějších kolejí. Nechci o tom u sebe mluvit, ještě je to křehké a ještě to naši přátelé nevědí, tak jestli to vydrží, řekneme jim to jinak než přes blog.

        O tom bouření ….. když to bylo v Sýrii nahnuté, přidali jsme se mentálně v meditacích k lidem, kteří posílali do té oblasti energii moudrosti a Lásky, taktéž i lidem, kteří mohou něco udělat, něčemu zabránit. Můžu říct, že to byl silný, zážitek i když to bylo „jen“ mentálně, v meditaci (to je jako v modlitbě). Myslím, že to má/mělo svou sílu. Když už nic nemohu udělat konkrétně fyzicky, je toto dobrý způsob, myslím.

        1. Ponocuješ jako já? Moc ti tu lásku přeji Leničko, nemírni se, ať ti to vydrží na celý život. Láska je smysl života a i když ty tvé východní praktiky moc nemusím, můžeme to úsilí spojit, já modlitbou k Bohu a ty vysíláním energií a to za každou lásku.

    3. Když jsme profrčeli Prováns poprvé ani se tam nic moc nefotilo, teprve při zpáteční cestě jsme si uvědomili, že jsme vlastně pominuli to nejkrásnější a ty nejlepší lidi ve Francii a že se musíme vrátit.

  9. Ciao, Anna. Grazie! Bellissime immagini di stupendi angoli! Sembrano preziosi quadri di grandissimi pittori!
    Buona giornata e buon fine di settimana. Un abbraccio. Osv

    1. Le persone oggi possono intrattenere magnificamente, perché fare qualcosa di sbagliato, se qualcuno può fare di meglio, sì, sono belli, che Osvaldo. Ti tengo caro amico

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s